Jakkoli je znalost nástrojů a technik ve vyhledávání důležitá, je před námi stále ještě jeden poměrně závažný úkol, totiž zkusit se zamyslet nad tím, jaké jsou možnosti či strategie vyhledávání. Rádi bychom postupovali podle taxonomie, kterou vytyčil Philip C. Candy ve své knize Linking thinking: Self-directed learning in the digital age. Jakkoli nejde o typologii úplnou, může se hodit jako inspirace toho, podle čeho lze vlastně relevantní zdroje na internetu vyhledávat. Candy zdůrazňuje, že jde o strategie obecné, které vychází z běžného „offline světa“, ale v kontextu digitálních technologií získávají širší nebo nový význam

• Vyhledávání dle oblastí či témat je možné vnímat jako základní přístup k vyhledávání na internetu. Stejně jako v knihovně i zde platí, že s čím přesnějším heslem či klíčovými slovy k vyhledávání přistoupíme, tím větší máme šanci, že najdeme právě to, co hledáme.  Zatímco u běžné konstrukce odborného textu šlo o fázi, která se vyskytovala především na začátku psaní, tak na internetu jde o neustále dominantní vyhledávací strategii.
• Poznámky pod čarou jsou v případě knih a článků asi jedním z nejlepších orientačních bodů – často stačí najít jediný text, který je dobře ozdrojovaný a máme skoro vyhráno. Vyhledávat další zdroje podle poznámek pod čarou je velice efektivní, protože víme, co se bude přibližně pod odkazem nacházet a můžeme mít (pokud vycházíme s kvalitního textu) dobrou záruku relevance. Nevýhodou může mít omezený horizont informací, se kterým v takovém případně pracujeme. Obecně platí, že čím dříve najdete takový dobrý text, tím více vám pomůže. Může být také užitečný při závěrečné redakci textů, kdy si můžeme kontrolovat, že nám nic podstatného v naší práci nechybí.
• Vyhledávání z citací je velice užitečným přístupem, pokud se vám daří najít jen zdroje, které se Vašemu tématu věnují jen okrajově. V takovém případě může pohled do použité literatury (i třeba jen na názvy publikací) velice dobře napovědět kam se dále vydat. Druhou možností, jak tuto strategii použít je způsob, který nabízí Google Scholar – najde texty, které mají maximálně podobnou použitou literaturu. Tím si člověk může poměrně efektivně zmapovat celé výzkumné pole, pokud stojí na několika málo unikátních a všeobecně uznávaných autorech.
• Procházení časopisů (webů) je dobrá metoda pro začátečníky, kteří hledají, o čem by mohly psát. Pohled do relevantních oborových časopisů je přínosný jak tématy, která řeší, tak také metodologií. Jestliže platí maxima, že „literatura je matkou výzkumu“, jde o velice užitečný úvodní krok. Zkušenější autoři se pak mohou touto formou dívat po konkrétnějších věcech nebo si jen udržovat kontext.
• Procházení autorů je poslední strategií, kterou Candy uvádí – pokud nejdeme dobrého autora, je vhodné se podívat, co všechno napsala a případně z něj díky tomu efektivně čerpat. Jde o velice praktickou strategii, která může být velice dobře použita také v online prostředí  - lze se v něm opřít o filtrování výsledků v databázích nebo o webové profily vědců. Podobně efektivně mohou složit také akademické sociální sítě.

Jak je vidět, každou strategii je možné s úspěchem použít v různých životních či tvůrčích situacích. Je do velké míry záležitostí osobního naladění, zda budete mít preferované postupy, nebo zda se dokážete efektivně přizpůsobit tomu, co zrovna potřebujete. Rozhodně je ale doporučujeme kombinovat.

Existují také různé vyhledávací strategie, které souvisí s tím, kolik výsledků daný vyhledávací dotaz vrátil. Pokud příliš mnoho, hovoříme o strategii stavebních kamenů, kdy původní vyhledávací dotaz postupně doplňujeme a upravujeme tak, aby výsledky byl co nejrelevantnější a nebylo jim příliš mnoho. Opačný přístup nabízí strategie rostoucí perly, kdy uživatel vychází od nejužšího a nejkonkrétnějšího vyhledávacího dotazu a postupně jej rozšiřuje, dokud nezíská dostatečné množství zdrojů.

Druhá strategie je vhodná tehdy, kdy přesně víme, co hledáme, první, pokud se v záplavě širokého tématu teprve orientujeme. Práci s nimi si nelze představit jako lineární jednosměrný proces – klíčová slova a operátory přidáváme a ubíráme dynamicky tak, jak vidíme, že se mění výsledky vyhledávání. Nebojte se tedy vrátit, pokud zjistíte, že daná změna má negativní vliv na to, co hledáte.

Jednotliví uživatelé se pak mohou dělit také podle toho, jaké množství zdrojů vlastně hledají a zpracovávají. Archetypálně lze v lidové mluvě vidět dvojici lovce a sběrače. Lovec hledá jeden zdroj, kterým mu poskytne potřebnou informaci, která je jasně určená tématem toho, co dělá. Nic kolem ho příliš nezajímá. Taková strategie je výhodná v rychlosti, ale také k přimknutosti k textu, ale obsahuje riziko ztráty či dekompozice kontextu.

Naopak sběrači hledají velké množství zdrojů, které musí organisovat (když to nedělají, upadají v chaos) a snaží se mít k tématu načteno. Teprve poté se pouštějí do tvorby. Hlavní výhodou této strategie je důraz na kontext a úplnost, naopak limitem je pomalá práce.

Tak jako u předchozích vyhledávacích strategií platí, že ani jeden extrém není zcela vhodnou metodou. Naopak lze říci, že k některému pojetí bude daný člověk více inklinovat než k jinému. Podle toho by také měl nastavit způsob práce se zdroji, jejich organisaci a celý systém odborné práce.

Aspekty na straně uživatele

Existují ještě tři důležité dimense, které to, jakým způsobem vyhledáváme, významným způsobem modifikují či určují. Jejich vědomí je důležité nejen pro reflexi vlastního vyhledávání, ale také pro úpravu toho, jaké zdroje a za jakým účelem vlastně hledáte.

• Kognitivní dimense určuje, do jaké míry je člověk schopen daným informacím porozumět a pracovat s nimi. Je dána nejen vzděláním či zkušeností, ale také otázkou na osobní relevanci daného tématu. Někdo může být odborníkem na Jana Lucemburského, ale otázky z kvantové mechaniky ho budou zajímat jen povrchně, bude chtít znát odpověď, ale nepotřebuje vědecký článek. Tato dimense lidově řečeno určuje, jak náročný chceme číst zdroj.
• Afektivní dimense se často dává do souvislostí s motivací nalézt požadované informace či zdroje. Pokud je motivace vysoká, lze očekávat, že užijete pokročilejší metody vyhledávání, práci s náročnějšími vyhledávacími systémy atp. Naopak u nízké motivace lze očekávat jen velice povrchní procházení zdrojů a hledání konkrétní drobné informace.

Situační dimense reflektuje kontext okamžiku, kdy vyhledávání probíhá -  jinak budeme vyhledávat autobus domů, když na něj poběžíme a když s ním máme jet až zítra. Na situační dimensi se někdy u odborného textu může trochu zapomínat, ale také u něj musíme reflektovat, kolik máme času na zpracování zdrojů, na napsání článku, jaký je maximální rozsah atp.