Jak se tedy cítí člověk ponořený do virtuální reality? Odborník na virtuální realitu Jason Jerald by řekl, že prožitek silně imerzivní virtuální reality definuje a doprovází řada iluzí, tzv. “illusions of presence” (2015). Ty si nyní, pro lepší představu, popíšeme.

Prostorová iluze

Nacházíte se v autenticky působícím prostoru, který vás obklopuje ze všech stran a celkově na vás a vaše smysly působí obdobně jako fyzický prostor. Není proto neobvyklé, že i zkušeného uživatele tato iluze ošálí tak, že si bude chtít sednout na virtuální židličku nebo se opřít o virtuální stůl.

Tělesná iluze

Získáváte pocit, že v prostoru jste přítomni tělesně, tj. vašeho virtuálního avatara vnímáte obdobně jako své fyzické tělo. Zajímavé je, že k této iluzi může docházet i za předpokladu, že se váš VR avatar velmi liší od vaší reálné podoby (vzhledem, pohlavím, věkem; platí i pro nelidské avatary, kdy místo rukou vidíte například zvířecí packy). Dokazují to výzkumy zaměřené na tzv. embodiment (vtělení se do avatara), které si více rozebereme v následující kapitole.

Iluze fyzické interakce

Předpokladem vzniku této iluze je kvalitně naprogramovaná interaktivita s prostředím aplikace. Příkladem by bylo prostředí virtuální louky s modely květin, které se chovají tak přesvědčivě, že při jejich uchopení získáváte pocit, že květinu vskutku držíte ve vaší fyzické ruce.

Iluze sociální interakce

Pokud virtuální prostor sdílíte s dalšími avatary, může se dostavit pocit autentické komunikace, která probíhá “tady a teď” (tzv. pocit kopresence). Zajímavé je, že za avatarem se může skrývat jak skutečný člověk, tak i naprogramovaný, virtuální agent.

Aby jednotlivé iluze nabývaly výše popsaných, tedy velmi intenzivních podob, je potřeba skloubení kvalitního zařízení na virtuální realitu s kvalitním obsahem. Intenzitu ponoření do virtuálního světa dále ovlivňuje také míra fyzického komfortu, dovednost uživatele s ovládáním virtuální reality a faktory externího okolí, jako je hluk či úroveň soukromí.

Nezapomínejme také na to, že pocit prezence je subjektivní, ovlivňují jej jednak individuální rozdíly v preferencích – to, zda nás virtuální svět dokáže upoutat po vizuální stránce,  dokážeme se “naladit” na dějovou linku, postavy, prostředí a podobně –, ale také individuální rozdíly v zkušenostech – to, jak věrohodně na nás virtuální svět působí.
U subjektivních faktorů je třeba zmínit možný výskyt predispozic, které mohou podmínky pro používání virtuální reality zhoršovat, v krajních případech pak používání virtuální reality zabraňovat. Jde například o sníženou toleranci vůči technostresu, náchylnost ke kinetóze, citlivý zrak nebo různé oční vady.