Ačkoliv je definováno a zkoumáno mnoho druhů myšlení, pojďme se soustředit na dvě hlavní: myšlení rychlé a myšlení pomalé, tak, jak je definuje například Kahneman a Tversky.

Daniel Kahneman je psycholog a ekonom, který za ekonomii získal Nobelovu cenu za přínos v oblasti integrování poznatků z psychologického výzkumu do ekonomických věd. Zabývá se psychofyziologií, lidským rozhodováním a myšlením. Ve své knize popisuje rozdíly mezi dvěma systémy myšlení:

Rychlé myšlení je automatické, snadné, impulzivní, často unáhlené, intuitivní a tím pádem nás nestojí příliš námahy. Nedá se zastavit, pořád podvědomě běží někde na pozadí a monitoruje situaci. Člověka však nevyčerpá ani neunaví, má neomezenou kapacitu a šetří energii. Umožňuje nám například utíkat nebo bojovat, když vidíme nebezpečí a okamžitě reagovat na neznámé situace. Výstupem jsou pocity, nápady a reakce.

Na druhou stranu pomalé myšlení vyžaduje soustředění, je namáhavé, analytické, hloubavé a závěry, které z něj plynou, jsou vždy pečlivě promyšlené a podložené. Díky němu umíme počítat složité matematické rovnice a komplikované situace, na jejichž řešení máme čas. Pomalé myšlení má omezenou kapacitu, někdy je těžkopádné a zdlouhavé. Je však vědomé, logické a pomáhá nám hodnotit návrhy z podvědomého rychlého myšlení. Výstupem jsou vědomá rozhodnutí, názory a postoje, které vznikají zpracováním podnětů z rychlého myšlení. Pokud jste někdy někoho slyšeli si stěžovat, že myšlení bolí, určitě tím myslel pomalé myšlení.

Lidské myšlení je kombinací rychlého a pomalého myšlení. Oba typy myšlení jsou pro člověka stejně důležité, problém však nastává právě tehdy, když v situaci, která vyžaduje i pomalé myšlení, zapojíme pouze myšlení rychlé. Ačkoliv si myslíme, že používáme pomalé myšlení, často zareagujeme pomocí rychlého myšlení. Je zde velká pravděpodobnost, že se dopustíme mentální zkratky a podlehneme kognitivnímu zkreslení. Lidské myšlení je podle Kahnemana z podstaty iracionální, proto je důležité vědomě aplikovat do svého života formalizované postupy uvažování, které otevírají prostor pro pomalé myšlení. Příklad může být metodologie vědy, která je právě manuálem zaručujícím, že se v rámci vědeckého bádání nedopustíme zkratek a omylů typických pro rychlé myšlení, ale budeme se držet myšlení pomalého.