1. Digitalizované kulturní dědictví, digitální vzdělávací artefakt
Úvodní tematický modul nabízí odpovědi na otázky Co je digitalizované kulturní dědictví nebo Co znamená digitalizované kulturní dědictví pro vzdělávání.
Vymezení pojmu digitalizované kulturní dědictví není jednoznačné. Přesto ho definuje několik charakteristických znaků či podmínek – snadnost kopírování a možnost masové práce s takovými artefakty. Digitalizace zásadním způsobem proměňuje to, jak s artefakty kulturního charakteru pracujeme, k tomu se připojují specifické způsoby práce s nimi – virtuální realita, možnost integrace do geografických informačních systémů nebo 3D reprezentace. Klíčovým znakem digitalizovaného kulturního dědictví je otevření zcela nových perspektiv pro design kulturních zážitků nebo kulturní dialog, s tím spojená novost interakcí, snadnost přístupů a možnost spojení se zábavou. Digitalizované kulturní dědictví lze tedy chápat jako aktivní, do současnosti obrácený kulturní a kreativní produkt, nikoli jako prosté kopírování existujících objektů (Bortolotto, 2007). Cílené promýšlení a záměry jeho aplikace do vzdělávací praxe reflektují jak technický, tak sociální a kulturní kontext (Sherman, 2008).
V evropském prostoru je téma práce s digitalizovaným kulturním dědictvím ukotveno v dokumentu Convention on the Value of Cultural Heritage for Society (2005). Dokument jednak prezentuje potřebu ochrany běžných hmotných památek, jednak zdůrazňuje nutnost hledat způsoby, jak pracovat s digitalizovanými objekty s cílem přispívat k budování evropské identity a kultury (Faro, 2005).
Digitální artefakt ve vzdělávání
Digitální artefakt v kontextu vzdělávání není prosté přenesení fyzického artefaktu do digitálního prostředí. Interakce s digitalizovaným kulturním dědictvím nemůže být zacílena na čistě archivní či archivační dimenzi (obr. 2).
Je žádoucí nové kritické promýšlení možných interakcí a činností, které lze s tímto digitálním objektem provádět. V kontextu e-kurzu se jedná především o konkrétní didaktické, pedagogicko-psychologické i pedagogické postupy a interakce s jasně formulovaným edukačním záměrem a cílem.
Co se týká edukační práce s digitálními artefakty, samotná myšlenka využití digitalizovaného kulturního dědictví ve vzdělávání a celoživotním učení není nová, neboť například v oblasti muzejnictví lze nalézt množství odborné literatury i příkladů edukační práce s muzejními artefakty (Talboys, 2011; King, 2015). V českém prostředí se na problematiku edukace v paměťových institucích (muzeích) a zapojení moderních technologií do oblasti kultury a muzejnictví specializuje například doc. Petra Šobáňová z Univerzity Palackého v Olomouci. Pro porozumění problematice využití digitalizovaného kulturního dědictví ve vzdělávání je vhodné upozornit rovněž na aktuální empirickou studii týmu Katedry informačních studií a knihovnictví FF MUNI a také na projekt tohoto pracoviště Humanitní vědy dokořán.[1]
[1] Dílčí průběžné aktivity projektu Humanitní vědy dokořán jsou nastíněny v jednotlivých modulech tohoto e-kurzu.
Aktivita
- Jakou osobní zkušenost máte s digitalizovaným kulturním dědictvím?
- Při jaké příležitosti jste se setkali s tím, že proběhla taková veřejně přístupná interakce s digitalizovaným kulturním dědictvím, která měla vzdělávací nebo osvětový charakter?
- Jak tuto zkušenost reflektujete?