Úvod

Evropská komise formuluje digitální kompetence jako jeden z nezbytných předpokladů toho, aby člověk mohl vykonávat aktivně svoje občanství. Být digitálně nekompetentní a současně být občanem není možné. Toto tvrzení může vypadat na první pohled trochu přísně nebo nadneseně. Pravděpodobně každý z nás má kolem sebe někoho, koho by zařadil do kategorie člověka, co si „moc nerozumí s počítači“ a přitom by byl občanem řádným a svědomitým. V takovém případě ale narážíme na dvě nejasnosti, které budou rámovat náš kurz. Totiž, kdo je to občan a jak se občanství projevuje na jedné straně a co jsou to digitální kompetence na straně druhé. Větší prostor budeme v kurzu samozřejmě věnovat tomu druhému, ale přesto vnímáme jako důležité na začátku zjistit, jak je to s tím občanem.

Pojem občan je spojen s chápáním občanství v řecké polis – být občanem znamená být příslušníkem určité obce nebo třeba státu a současně disponovat právem o věcech obce rozhodovat. Již staří Řekové si ale byli dobře vědomi toho, že takové rozhodování se nedá dělat „v hospodě u piva“, ale že vyžaduje určité kompetence, vzdělání, rozvoj. Jinými slovy – školy, které známe z Atén a dalších míst v Řecku, jsou spojené s výchovou občana, všechno ostatní je druhotné. Být občan znamená mít schopnost pracovat s informacemi, které potřebuji pro rozhodování se, mít možnost komunikovat a spolupracovat s dalšími příslušníky své obce, chovat se bezpečně a o svoji bezpečnost aktivně pečovat, řešit problémy, které mohu v obci vyřešit sám a hledat koncensus na tom, jak postupovat v případě složitějších situací. Jinými slovy – být občanem neznamená mít volební právo a jistotu, že se o mě stát postará v zahraničí, když budu mít problém, ale je to něco více. Je to nárok na vlastní znalostní a kompetenční výbavu.

Když budeme o jednotlivých bodech přemýšlet, snadno zjistíme, že k tomu, abychom mohli občanství naplňovat, se bez určitých schopností pracovat s technikou neobejdeme. Naše obce jsou větší a nemůžeme se scházet na agoře, nežijeme v městech obklopených hradbou, ale naopak ve složitém, rychle se měnícím globalizovaném světě. A i problémy, které řešíme, jsou jiné. Zkrátka bez digitálních kompetencí (a takto o nich uvažuje i zmíněná Evropská komise) se neobejdeme.

Rádi bychom zdůraznili ještě jednu věc. Ani v námi uvažovaných Aténách nebyl občan bytostí jen politickou, ale i ekonomickou a sociální. Něčím se živil, měl přátele, učil se, věnoval se zábavě. V 19. století se postupně do všeobecného povědomí Evropanů vtiskl model člověka jako homo faber, jako bytosti pracující, neboť čas jsou peníze, a všechno ostatní jako by bylo upozaděno. Občan je bytostí mnoha rozměrů a kompetence je něčím, co vstupuje do všech oblastí jeho života.

Evropská komise tvrdí (a my s ní souhlasíme), že pokud má být člověk schopen uskutečňovat své občanství, musí k tomu disponovat digitálními kompetencemi. Ty jsou klíčem k tomu, aby mohl občan nacházet informace potřebné ke svému rozhodování, komunikovat s druhými, sám něco tvořit.  Jestliže se hovoří o tom, že by knihovny měly podporovat demokracii, že by měly být – po masarykovském vzoru – místem, kde se tvoří demokratické občanství, tak bychom neměli zapomínat na to, že v centru této úlohy bude právě rozvoj digitálních kompetencí.

Digitální kompetence jsou něčím, co vstupuje do našeho volného času a do kvality a bezpečnosti jeho trávení. Umožňují nám přistupovat ke kulturním statkům, společenským událostem, výsledkům vědy, komunikovat a propojovat se s ostatními. Ukazují, že člověk není izolovaný ostrov, ale že osoba vzniká kontaktem s tváří druhého, v setkání, spolupráci, komunikaci. Domníváme se, že tam, kde lidé skutečně své digitální kompetence rozvinou, získají možnost aktivního autonomního nakládání se sebou samými. Stanou se svobodnějšími a budou se moci skutečně kvalitně rozhodovat – i třeba v těch volbách, kterými jsme ve vztahu k občanství začínali.

V tomto rozměru bude konstruován také náš kurz. Nemůžeme na malém prostoru projít celé digitální kompetence jako takové. K jejich osvojení si jsou připravené poměrně zajímavé kurzy z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, na jejichž tvorbě se autor také podílel. Rádi bychom ale u každé dimenze digitálních kompetencí stručně ukázali, co jsou v nich pro knihovnu klíčová téma a jakým způsobem s nimi můžeme pracovat.

Co jsou to ty dimenze? Evropský rámec digitálních kompetencí pro občany obsahuje 21 jednotlivých kompetencí, které jsou rozdělené do pěti dimenzí, širších oblastí, na které se budeme soustředit. Jsou to:

• Informační a datová gramotnost
• Komunikace a spolupráce
• Tvorba digitálního obsahu
• Bezpečnost
• Řešení problémů

Jednotlivé dimenze jsou dále členěny na tři až pět jednotlivých kompetencí, na které je možné se v rámci DigComp soustředit. Naším zájmem ale bude vidět především širší perspektivy a celky. Věříme totiž, že význam knihovny pro rozvoj digitálních kompetencí je nezanedbatelný a určitě by měl patřit k základním činnostem, na které se knihovna může a má soustředit. Vede totiž ke vzniku občana v tom slova smyslu, jak jsme o něm psali na řádcích výše.

Co si přečíst?