Seznam témat      Práce s informacemi a učení   Technologie podporující učení se

Technologie podporující učení se

Kdybychom otevřeli knihu, která bude stará třicet let a bude určena pro učitele, s velkou pravděpodobností bychom pod nadpisem technologie ve vzdělávání nalezli tabuli, křídu a meotar. Všechno to jsou sice technologie, ale asi všichni tušíme, že nejde o to, co by bylo pro učení skutečně zajímavé. V tomto textu bychom rádi vždy velice stručně přiblížili technologie, které stojí za konkrétními nástroji, které se využívají pro učení. Nebudeme moci být podrobní ani nároční, ale základní představu vám snad dáme. 

Big data – tvoří v současné době asi jeden z nejdůležitějších pilířů všech technologických změn a procesů. Data jsou to, co umožňuje strojům učit se, hledat nové vzorce, řešit problémy. Big data jsou potom taková data, která není možné zpracovat běžnými způsoby, ale musíme hledat „triky“, jak s nimi pracovat – ať už proto, že je jich moc, jsou špatně strukturovaná nebo je potřebujeme v reálném čase. Asi jakýkoli systém pracující s umělou inteligencí a adaptabilním učením musí s big daty nějak pracovat. Současně jde o jednu z obchodně nesmírně zajímavých komodit – skutečně velká data (mnohem větší než mají ostatní) má totiž jen Google (Alphabet), Facebook, Amazon a snad i Apple. 

Umělá inteligence – „počítač jen počítá to, co mu člověk předloží, nerozumí tomu“ nebo „programování je systematický zápis postupu, kterým má být určitý problém řešen, podobně jako návod na vaření těstovin“.  Tyto dvě věty pěkně ilustrují to, jak fungují tzv. klasické algoritmy a jak nefunguje AI a strojové učení. To vychází z myšlenky, že poměrně obecnou strukturu (tedy AI) necháme nad velkými daty (daty, kterých je opravdu mnoho) dělat kategorizaci jednotlivých informací (tedy dělit je na hromádky podle určitých znaků – například „švestka je to, co je modré, a třešeň to, co je červené“). A dobré osvojení si tohoto procesu je pak právě to, co označujeme pojmem umělá inteligence. V současné době se asi nejčastěji užívají umělé neuronové sítě, které jsou například velice silné v tom, že umí poznat kontext a podle toho zvolit vhodný postup řešení problémů. Takže například Grammarly vám umí říci, že váš text zní formálně nebo optimisticky a podle toho vám navrhuje stylistické úpravy. 

Chcete si sami s umělou inteligencí pohrát? Pokud máte alespoň trochu rádi programování, velice vám doporučujeme TensorFlow od Google nebo Microsoft Azure. Najdete v nich mnoho zajímavých a předpřipravených funkcí, které můžete adaptovat pro svůj projekt. 

Počítačové zpracování přirozeného jazyka – je nesmírně stará disciplína, která se snaží o to, aby počítač (mobil, …) s člověkem mohl mluvit lidskou řečí. Ať už pomocí textu nebo pomocí slov. V současné době jsou velice populární hlasoví asistenti (zkuste si třeba Siri nebo Google Asistent) nebo jiný vyhledávač WolfrmAlpha. Například Radim Palouš se domníval, že učení je vždy dialogické, takže má určitě smysl s takovými nástroji pracovat i při učení. Velice zajímavý je třeba Presenter Coach, který vám umí dát zpětnou vazbu na vaši prezentaci v angličtině, pokud používáte PowerPoint. 

A třeba také chatboti jsou pěknou ukázkou toho, jak je možné s počítačem mluvit. V současné době na ně narazíte hlavně na Facebooku u různých e-shopů, ale postupně se dostávají i do vzdělávání. Mohou buď fungovat tak, že „naklikáváte“ otázky a systém vám podle nich odpovídá, nebo pomocí AI a rozpoznání textu zjistí, co chcete, a dá vám správnou odpověď. 

Virtuální realita představuje velké a nesmírně zajímavé téma. Víte třeba, jak se v Plzni připravují učitelé na práci ve třídě? Než jdou do terénu, vše si otestují ve VR, kde na ně může čekat nespočet zapeklitých problémů. Ostatně vzdělávacích programů, ve kterých se můžete koukat do mozku, plout krevním řečištěm nebo se pohybovat ve vesmíru nebo v cizích městech, je nespočet. Stačí si jen zvolit, zda jako technologii využijete obyčejný mobil s papírovými brýlemi nebo sáhnete po něčem náročnějším. 

Každopádně, pokud se učíte něco, co je náročné na představivost, určitě VR vezměte v potaz. Jen pozor – pokud se vám dělá špatně v autě, hledejte takové simulace a modely, které vám hlavu nezamotají. 

Specifickou je pak rozšířená realita, která do skutečného světa prostřednictvím technologie vloží nějaké virtuální prvky. Zkuste třeba do Google ve vašem mobilu zadat vyhledávací dotaz „panda“, klikněte na „zobrazit 3D“ a „umístit do mého prostoru“. Tím získáte na stole sedícího medvěda, kterého si můžete prohlížet ze všech stran, jak okusuje bambus. Jinak nástrojů na rozšířenou realitu ve vzdělávání je nespočet. Stačí jen hledat. Rozšířená realita tedy nemodeluje celý nový svět, ale do toho stávajícího vkládá digitální objekty, které můžete využít pro učení.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK