Seznam témat      Práce s informacemi a učení    Osobní vzdělávací prostředí

Osobní vzdělávací prostředí

Nevíme, čím jste chtěli nebo chcete být vy, autorka tohoto textu však nejednou toužila být X-man (nebo X-woman?). Marvelovské postavy se speciálními schopnostmi, které rozšiřují lidské smysly a možnosti jsou zkrátka fascinující. Na druhou stranu asi není úplně bůhvíco být třeba modrá. V jistém smyslu máme také svá X (tzn. eXtensions = rozšíření) a máme je pořád po ruce – mobil a počítač s dílčími nástroji a aplikacemi, které nám mohou pomoci vylepšit sebe sama – učením a rozvojem.

Pravděpodobně tedy máte také Instagram, e-mail, mobil, nějaké knihy, appku či sešit na poznámky a podobné věci. Na všechny se můžeme dívat zvlášť, větší sílu však mají dohromady – jako části, které tvoří propojený celek našeho osobního vzdělávacího prostředí. Ten můžeme různě přeskládávat podle toho, co zrovna potřebujeme – měnit podobu, tvořit požár pohledem, mluvit dalším jazykem, umět fotit, psát deník, tvořit elektronickou hudbu.

Osobní vzdělávací prostředí je tvořeno z nástrojů, pomocí kterých se snažíme něčeho dosáhnout – v kontextu současnosti pracovat s informacemi a samostatně se učit. Proto také můžeme své vzdělávací prostředí mapovat optikou fází práce s informacemi či procesu učení.

To, co děláme nebo neděláme v jedné fázi, ovlivní jinou. Představte si, že například vynecháte fázi vyhledání informací, protože neumíte  vyhledávat na Google nebo v katalogu knihovny – budete rozhodovat na základě svých dojmů. Pokud budete mít špatný systém ukládání zdrojů, těžko se k nim bude vracet, až je budete potřebovat. Pokud nevíte, jaké nástroje použít ke sdílení, k vašim krásným uměleckým fotkám se zkrátka nikdo nedostane. Pokud nemáte nástroje pro tvorbu, nikdo nebude vědět, že něco umíte. A tak dále.

Fáze, ke kterým je vhodné opatřovat nástroje, mohou být následující. Rozdělit si je však můžete i na menší části. Podrobně se jim věnujeme v samostatných modulech.

Stanovování cílů, řízení času a úkolů je stěžejní fází, pokud chceme k něčemu systematicky vykročit a dosáhnout toho. Představme si nyní, že chcete například umět fotit portréty. Samo se to nestane, proto je potřeba naplánovat úkoly například do Google Keep – nastudování techniky, nastudování recenzí o aplikacích a výběr, trénink focení, trénink úpravy. Zároveň je potřeba stanovit, kdy co uděláte, třeba do Google kalendáře.

Získávání informací je fází, která nám dává možnost vůbec o něčem přemýšlet, rozhodnout se, postupovat, vědět jak. Můžete odebírat pravidelné novinky z oblíbeného fotowebu nebo jeho profilu na Facebooku. Cíleně můžete vyhledávat na Google, v knihovně, nebo absolvovat MOOC kurz. 

Hodnocení a třídění znamená, že to, co vyhodnotíte jako relevantní a použitelné, roztřídíte a uložíte do záložek nebo Pocket, případně si vše, co vás napadne, poznamenáte do myšlenkové mapy v XMind, do Evernote, nebo do notesu. 

Tvorba může znamenat vše od blogování (třeba na Wordpressu) o focení portrétů až po psaní recenzí na knihy na Goodreads. Vše se odvíjí od toho, co děláte – k tomu je potřeba vyhledat specializovaný nástroj. Mezi ty základní, které potřebuje skoro každý, patří textové editory.

Komunikace a sdílení je součástí tvoření. Máloco dělá člověk sám a na zelené louce. O focení se dá diskutovat, tvorbu sdílet na Instagramu nebo Behance. S kamarády se můžete pustit do společného fotoprojektu a usnadnit si práci sdílenou složkou na Google disku a plánováním v Trello. Pro spolužáky pak můžete udělat pěknou prezentaci v Powerpointu a sdílet ji třeba na Slideshare.

Zpětná vazba je fáze konce i začátku zároveň. Když dokončíme nějakou dílčí aktivitu či větší milník, je třeba zjistit, jak jsme na tom. K tomu bývá test či zkoušení – například v Quizletu nebo pomocí chatbota, ale také zpětná vazba v komentáři na sociální sítí, appka na vzájemné hodnocení se spolužáky nebo vlastní sebehodnocení třeba v učebním deníku na Wordpressu.

K organizaci svého osobního vzdělávacího prostředí můžete využít myšlenkovou mapu, do které nástroje zakreslíte. Pomocí reflektivních otázek a seznamu nástrojů pak můžete přijít na ty, které by bylo vhodné doplnit. Nejsnazší cesta, jak si představit provázanost nástrojů, je na konkrétním vzdělávacím plánu.

Základní reflektivní otázky:

  • Kam si píšu své cíle?
  • Kam zaznamenávám plány, setkání, deadline?
  • Kam a jak píšu úkoly?
  • Kde sleduji plnění cílů, plánů a úkolů?
  • O čem chci mít pravidelně přehled?
  • Kde mohu vyhledávat informace o mém oboru a zájmech?
  • Co mi pomáhá ke čtení knih?
  • Kam si ukládám zdroje?
  • Kam si píšu lineární poznámky?
  • Kam si píšu nelineární poznámky?
  • Kam píšu texty?
  • Co mi pomáhá vidět věci v souvislostech?
  • Jaké jsou prostředky potřebné pro mou specifickou tvorbu?
  • Jak a kde mohu zaznamenávat, co dělám?
  • Co mi pomáhá k získání zpětné vazby a reflexi?
  • Kde mohu prezentovat úkoly?
  • Kde mohu prezentovat sebe?
  • Nevynechávám nějaký důležitý bod? Nevyhýbám se něčemu?

Autor
Mgr. Hana Tulinská, odborná pracovnice KISK