Seznam témat      Práce s dokumenty   Kritické čtení

Kritické čtení

Je důležité kriticky přemýšlet, kriticky číst, kriticky se dívat na svět. Kdo by s touto větou nesouhlasil? Ale jak to vlastně udělat, aby naše myšlení bylo dostatečně ostré a kritické, ale současně neupadlo do absolutního nihilismu a subjektivismu, ve kterém není možné věřit nikomu ani ničemu? Rádi bychom na příkladu čtení a práce s textem ukázali, jak je možné s několika základními metodami kritického čtení efektivně pracovat.

Co to vlastně ono kritické čtení je? Definic existuje více, ale pro nás bude důležité to, že jde o způsob čtení, který je pečlivý, analytický a vede k tomu, že se zamyslíme nad důležitými částmi určitého textu. Nezajistí nám tedy, že vždy odhalíme manipulaci nebo nepravdu, že dokážeme odlišit dobré od špatného, ale nabídne možnost jistého nadhledu. Techniky, o kterých budeme níže mluvit, jsou založené na myšlence, že pokud se nad textem sami zamýšlíme a něco s ním děláme, roste šance, že si z něj něco odneseme a že ho dokážeme určitým způsobem myšlenkově uchopit.

Diamant: základní sumarizace textu

Diamant je technikou aktivního čtení, která je založená na tom, že se snažíte (pomocí níže uváděné struktury) říci, o čem daný text vlastně byl. Cílem je utřídit si jeho základní charakteristiku, a tak se do určité míry zbavit i určitého emočního náboje nebo manipulace, která by v něm mohla být schována. Napřed si přečtěte text, o kterém chcete psát, a poté si zkuste vyplnit níže uvedenou strukturu (postupujete ideálně systematicky odshora dolů):

Jedno slovo: téma textu (podstatné jméno)

Dvě slova: jaké je téma podle mě a jaké má toto téma vlastnosti (přídavná jména)

Tři slova: co téma dělá, co se s ním děje (slovesa)

Čtyři slova: čtyřslovný syntakticky propojený výraz (jedna věta o tématu, předložky se nepočítají)

Čtyři slova: čtyřslovný syntakticky propojený výraz (jedna věta o tématu, předložky se nepočítají)

Tři slova: co téma dělá, co se s ním děje (slovesa)

Dvě slova: jaké je téma podle mě a jaké má toto téma vlastnosti (přídavná jména)

Jedno slovo: obraz či metafora k tématu (podstatné jméno)

Pokud například stojíte před úkolem napsat nějakou recenzi nebo shrnout určitý text, můžete si takovou metodou jednoduše pomoci. Získáte na jednom místě snadno přehlédnutelný sumář toho, důležitého, ze kterého budete dále svůj názor nebo vlastní text tvořit.

Insert

Základem práce s metodou INSERT (z anglického „interactive noting system for effective reading and thinking“) je podtrhávání textu a psaní si značek k němu. Vychází z myšlenky, že pokud si do textu dokážeme něco vpisovat a něco v něm značit, tak ho vlastně rozkládáme a můžeme s ním pak vhodně pracovat. Značky si můžete samozřejmě zvolit libovolné, Insert ale pracuje se základními značkami, které se vám budou hodit asi vždycky.

Základní značky se zapisují přímo do textu:

  • Pomocí plus (+) označujete to, co pro vás má v textu novou výpovědní hodnotu, tedy informace, které jste na začátku neznali.
  • Minus (-) označuje skutečnost, která je rozporná či nedůvěryhodná. Ukazuje na místa v textu, se kterými člověk nesouhlasí nebo si je musí ještě ověřit.
  • Pomocí „odškrtnutí“ označujete části textu, které jsou sice důležité, ale neobsahují pro vás nic nového, jen shrnují informace, které jste již znali.
  • Poslední značkou je otazník (?), který slouží pro určení míst, která vás zaujala a budou potřebovat delší diskusi či nahlédnutí do další literatury.

Tyto značky si pište rovnou do míst, kde na daný problém narazíte. Jakmile máte přečteno a označkováno, následuje druhý krok. Vytvoříte si tabulku, do které zanesete vždy důležitou část spojenou s danou značkou. V takové tabulce máte tedy na jednom místě poměrně komplexní přehled všeho, co bylo v daném textu důležité. V dalším kroku můžete projít body s otazníkem a dohledat si k nim více informací. 

Pokud chcete o textu dále psát nebo s ním jinak pracovat, máte teď vše nachystané na jednom místě a můžete se pustit do práce.

T-graf

Pokud sledujete diskusní pořad v televizi nebo čtete nějaké polemické články, bude se vám hodit metoda T-graf. Ta je založená na velice jednoduché myšlence, že si rozdělíte papír na dvě poloviny a doprostřed napíšete problém, který chcete analyzovat – na jednu stranu (třeba doleva) píšete argumenty pro danou věc a na druhou argumenty proti.

Výsledkem je jistý soupis či sumář všech argumentů, které se v nějaké diskusi nebo textu objevily. Je pak na vás, abyste je vyhodnotili a přiklonili se na jednu nebo na druhu stranu nebo abyste takové materiály použili pro tvorbu vlastní úvahy, recenze nebo textu.

Metoda má ale poměrně univerzální využití – nemusíte se v ní vázat na jeden text, můžete jednotlivé argumenty spojovat přímo s články, které o nich pojednávají, nebo ji použít i pro vlastní přemýšlení. Je to rychlé a relativně nenáročné.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK