Seznam témat      Práce s dokumenty   Argumentace a komunikace

Argumentace a komunikace

6. listopadu 2019 server Echo24 publikoval článeks názvem „11 tisíc litrů vody, 50 hasičů. Nabouranou Teslu hasili tři dny a stále neví co s ní.“ Tento článek pak pečlivě analyzuje sever Manipulátoři. Z nadpisu by se mohlo zdát, že pokud nabourá elektromobil značky Tesla, bude na jeho uhašení potřeba desítek hasičů, obrovského množství vody a vzniká nějaký dlouhodobý problém s tím, jak jej uhasit. Automobil se stává vlastně malým Černobylem, jehož minulost a složité „hašení“ známe z krásného seriálu na HBO.

Co je na článku problematického? Zkusme sledovat pouze jeho nadpis. Prvně je to údaj 50 hasičů – je to moc, málo nebo vlastně kolik? Kdo z nás ví, kolik hasičů je třeba k likvidaci nějaké jiné nehody? To totiž velice záleží na tom, kde se nehoda stane, jaké má následky atd. Nejde o číslo malé, ale ani nijak mimořádné. Je pravda, že hasit elektromobil je náročnější, než hasit vozidlo se spalovacím motorem, ale ne nijak dramaticky. Oněch 11 tisíc litrů vody je také pěkné  číslo – umíte si ho představit? Jde o bazén krychlového tvaru s rozměrem asi 22 metrů na každé straně. Údaj v článku nemá žádný seriózní zdroj a také nemá žádné srovnání. Kolik vody je potřeba na uhašení obyčejného auta? Opět je to silně závislé na situaci. Co to znamená hasit tři dny a nevědět co s tím – inu to, že auto naložíte, odvezete do nějaké skládky a tam ho dáte do vodní lázně dokud nevychladne. Znovu nic senzačního nebo šokujícího. Pokud tedy nevíte, že deník Echo24 není úplným fanouškem elektromobilů.

O co v článku tedy jde? Především o vytvoření nějaké emoční situace – elektromobily jsou nebezpečné (mohou havarovat), nevíme, jak je hasit, a co více, jsou neekologické, protože se na jejich hašení spotřebuje velké množství vody. To všechno by jistě mohla být pravda, ale pokud by o ni skutečně šlo, pracovali byste s ní jinak. Ostatně asi znáte tvrzení „kdo lže ten krade“ a „kdo krade, ten může i zabít“. Pokud připustíme velice pravděpodobnou situaci, že každý někdy lhal, získáme populaci zlodějů a vrahů, kterým je lépe se vyhnout a utéci do lesů.

To, co zde popisujeme, jsou tzv. argumentační fauly – myšlenkové konstrukce, které vymýšlíme na protivníky, abychom s nimi nemuseli vůbec měřit své argumenty, poznatky, zkušenosti. Snažíme se druhého vystrašit, zničit nebo manipulovat tak, aby nám uvěřil. Může jít o činnost jednorázovou nebo i systematickou a promyšlenou (pokud vás zajímá, proč asi pan prezident mluví sprostě, velice doporučujeme delší, ale analyticky pečlivé a zajímavé video).

Jak má nebo nemá vypadat argument, je do velké míry otázkou filozofickou a do toho se zde pouštět nebudeme. Stručně můžeme říci, že argument je posloupnost myšlenek, jejichž cílem je druhého přesvědčit. V argumentech pracujeme s fakty (tedy informacemi o světě), které určitým způsobem vrstvíme a řetězíme za sebe. Argumentační faul je pak postup, kdy pomocí argumentace nesledujeme pravdu, ale urážku druhého nebo manipulaci s lidmi. Rádi bychom ukázali některé základní případy faulů, které se hodně vyskytují a je dobré si na ně dát pozor:

  • Důraz na neznámou nebo nevhodnou autoritu – „američtí vědci zjistili“, „lékaři tvrdí“ jsou sice pěkné výroky, ale současně nic nevypovídají o jádru problému. To, že je někdo vědec nebo lékař, ještě neznamená jeho komplexní kompetenci vyjadřovat se zasvěceně ke všemu. Články v novinách jsou navíc často překroucené a zjednodušené. Zkuste jít co nejblíže původnímu zdroji.
  • Práce s emocemi – na příkladu článku z Echo24 bylo vidět, jak se dá pracovat s nevolí vůči nějaké technologii. Jinde zase najdeme, že nás ohrožují uprchlíci nebo Německo. Články jsou často spojené s fake news, nebo naprostým překroucením kontextu. Opět platí, že pokud se v nás nějaký text snaží vyvolat emoce, vtáhnout nás do akce, pak je dost možná alespoň podezřelý.
  • Důraz na rozum – je něco, na čem na první pohled nemůže být nic špatného. Ale pokud řeknete, že „všichni rozumí lidé přece ví, že...“, poněkud tím vyloučíte jakoukoliv diskusi. Nikdo přece nechce být nerozumným hlupákem.
  • Útok na osobu – vzpomínáte na to, když David Rath chodil ještě do televizních diskusí? Jeho oblíbeným soupeřem byl Marek Šnajdr, kterého vytrvale oslovoval „pane bakaláři“. Takové oslovení jednak etiketa vůbec nezná, ale také mělo ukázat, že jeden je doktor a druhý bakalář, a tudíž doktor má jistě pravdu. Podobně hovoří třeba prezident, když někoho označí za pornoherce místo toho, aby se musel vypořádávat s jeho argumenty.

Argumentačních faulů je ale mnohem více, takže si je můžete projít na pěkném plakátku. Příklady jsou ilustrované na pohádce o perníkové chaloupce, což se ukazuje být (poměrně překvapivě) jako docela vtipné. Jen pak nesmíme zapomenout vztáhnout je k něčemu, co skutečně známe a používáme.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK