Seznam témat      Media a občanství   Zpráva nebo názor?

Zpráva nebo názor?

„Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) je starý lišák. Na Nový rok předstíral, že hovoří k národu ze své pracovny v horní komoře parlamentu. A že ho natočila a pak odvysílala Česká televize. Houby s octem! Kdo umí číst mezi řádky, ihned odhalil, že šlo o ilegální video propašované na veřejnoprávní obrazovku odvážnými bojovníky proti progresivismu.“ Toto je začátek komentáře Alexandra Mitrofanova pro Novinky.

Čím se liší od běžného souhrnu, referujícího o tom, že se Jaroslav Kubera vymezil vůči sociálním sítím a globálním klimatickým změnám? Na první pohled slovníkem – houby s octem, předstírající starý lišák i ilegální propašované video odvážnými bojovníky proti progresivismu jsou evidentně jazykové prostředky, které do běžného zpravodajství nepatří. Mají však svou nezastupitelnou roli v komentářích, fejetonech, glosách a mnoha dalších útvarech, které jsou postavené na jiném modelu než zpravodajství.

Jasně se snaží mezi komentářem a zprávou rozlišovat Kodex Českého rozhlasu, což je dokument, který říká, jakým způsobem musí vysílání veřejnoprávního média vypadat: „Český rozhlas striktně rozlišuje mezi informací zpravodajského charakteru (zprávou) a hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí informace o určitém ději nebo stavu obsahující zpravidla také informaci o postojích hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Není dovoleno vydávat za zprávy pouhé domněnky. Hodnotící soud vyjadřuje názory, postoje nebo pocity. Český rozhlas ve svém vysílání jednoznačně, pro posluchače zřetelně, odděluje zprávy od hodnotících komentářů. Zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora.“

Tento text pěkně ukazuje několik bodů, které při vnímání médií musíme brát v potaz. Předně – zatímco v češtině (a i třeba státní maturitě) se běžně učíme rozlišovat mezi glosou, názorem, fejetonem, komentářem a mnoha dalšími formáty, což je nesporně praktické a důležité, v případě médií je diference vlastně jen dvojí – na obsah zpravodajský a komentářový. Komentářem se rozumí vše, co je spojeno s vlastním názorem autora takového mediálního výstupu. Nemusí být vyvážený, vážný, strohý a objektivní. Ale současně platí, že za ním stojí daná osobnost svojí vlastní vážností a důvěryhodností.

Naopak zpravodajství má být co nejvěcnější. V tom je ale skryta jistá potíž – co to znamená? Formální objektivita není ještě objektivitou věcnou. Například pokud proti majiteli novin bude velká demonstrace a noviny na titulní straně budou referovat o novém předpisu na autolékárničku nebo o teplém počasí, nebude to jistě zpráva neobjektivní, ale současně bude silně manipulovat se čtenářem. Velká část současné mediální manipulace spočívá v tom, o čem se vlastně diskuse připustí a jak, nikoli ve vlastní manipulaci ve smyslu vymýšlení nevyváženého zpravodajství.

Třetí důležitou informací z tohoto bodu v kodexu je jasná diference mezi zprávou a názorem. Obecně je to něco, o co se snaží téměř všechna média, ale ne vždy je možné hranici mezi nimi nakreslit úplně jasně a zřetelně. Na druhou stranu existují například názorová média, která takovou diferenci úplně neprovádějí. (Například Echo24, ale i zcela nesmyslné weby plné konspiračních teorií jako je Protiproud nebo Parlamentní listy.)

Například v Británii nebo v USA jsou poměrně jasné hranice mezi médii dle jejich politického zaměření. To neznamená, že by komentáře republikánských médií k Donaldu Trumpovi byly vždy příznivé nebo zpravodajství informovalo jen o jeho úspěších. Ale spíše zachycuje nějaké širší naladění – zabití politika Íránu v Iráku může být vraždou, politickou agresí ve svéprávné zemi nebo projevem boje proti terorismu. Ono je to ve skutečnosti vše. Ale perspektivy jsou nutně různé a člověk se musí naučit mezi nimi rozlišovat.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK