Seznam témat      Media a občanství   ČTK: pozapomenuté veřejnoprávní médium

ČTK: pozapomenuté veřejnoprávní médium

Zatímco u České televize nebo Rozhlasu si asi každý dovede představit základní smysl takové instituce a i ví, že jsou placené z koncesionářských poplatků, jejichž výši určuje zákon a jsou odvozené od počtu přijímačů (což mimochodem v době internetového vysílání, za které se neplatí, tvoří velice podivnou situaci), u České tiskové kanceláře to tak jasné není.

Karel Gott v písni To je hezky zpívá: „Pěkná dívka v lukách seno obrací; Až jsou z toho zemědělci v rozpacích; Jak to holce v kamizolce sluší; Hlásili, že ráno krásou přetéká; Vyšla o tom zpráva přímo v ČTK; Datel už ji do moruší buší.“ Co je to ale vlastně ta ČTK nebo lidově Četka? Jde o veřejnoprávní médium, které si od roku 1996 na svůj provoz dokáže vydělat samo.

„Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí.“ Říká paragraf 2 zákona č. 517/1992 Sb. Dalším důležitým dokumentem pro fungování této instituce je Kodex ČTK. Na její fungování dohlíží Rada volená poslaneckou sněmovnou.

Než se pustíme do analýzy toho, co vlastně tato instituce dělá a proč, je dobré si říci, k čemu vlastně jsou zpravodajské agentury jako jsou Reuters, AP či TASS. Média obecně nemají možnost pokrýt kompletně všechno zpravodajství – od fotografií po texty ze svých vlastních zdrojů. Pokud by to měli mít možnost dělat, musely by jejích redakce být násobně velké, což jednak naráží na lidské limity, ale také na ekonomické problémy. Zpravodajské agentury tedy agregují zprávy z určité země a nabízejí je dalším médiím. Ta je mohou buď doslovně přebrat nebo si různě upravovat. Velká část práce v médiích tedy spočívá v tom, že pracuje s agenturními zprávami. Ty jsou typické tím, že se snaží o absolutní názorovou nebo hodnotovou neutralitu, protože na rozdíl od běžných médií neví, komu informace prodávají, tedy kdo je jejich čtenář.

V mnoha státech má pak zpravodajská agentura ještě jeden rozměr, snaží se vytvářet takové zprávy, které budou v zahraničí zajímavé a budou přispívat k tomu, že se o dané zemi bude mluvit. To je příklad jak ČTK, tak poněkud propagandistické TASS nebo Nové Číny.

ČTK tedy nabízí za peníze možnost médiím přebírat od ní zprávy – buď všechny, nebo jen vybraný segment (například náboženské zpravodajství) a za to si nechává platit. Může jít jak o texty, tak také o videa nebo fotky. Pro získávání těchto zpráv redaktoři využívají databanku, ze které je možné vše přehledně stahovat a získávat. Současně asi žádné médium nebude denně otiskovat od ČTK vše – tedy cca 700 textových zpráv denně – ale bude si dělat výběr. Právě tyto poplatky jsou to, co ČTK živý a současně jsou předmětem občasné kritiky této instituce, protože nejsou právě nízké a podmínky příznivé. Faktem je, že i Aktuálně se k ČTK poměrně rychle vrátilo a asi jediný vážnější konkurent ČTK v psaném zpravodajství totiž projekt Novy - Mediafax se neujal. Provozovat agenturní zpravodajství je drahé, náročné a vyžaduje to čas, což pro běžný obchodní model není právě ideální.

Čím je tedy ČTK veřejnoprávní a proč takovou agenturu vlastně potřebujeme? Zaprvé je zde potřeba poměrně širokého mediální trhu – aby ale mohlo existovat více médií, potřebují někde získávat obsah, a to je něco, s čím ČTK umí pomoci. Její ceny její ceny skutečně nejsou nízké, ale současně nejsou takové, aby vznik a provoz středně velkých mediálních projektů neumožnili. To je tedy primární role této instituce. Mimochodem – pokud přebíráte zprávy z ČTK jste povinni změnit nadpis článku, což je pro fungování mediálního trhu poměrně zajímavá podmínka.

Druhá rovina je zahraničně politická – ČR má zájem, aby se o tom, co se u nás děje ve světě vědělo. ČTK produkuje zprávy nejen v češtině, ale i v angličtině, což umožňuje zahraničním médiím o dění u nás referovat. To je důležité jak pro „reklamu“, tak také pro větší zapojení ČR do mezinárodního kontextu, opuštění izolacionalismu, ale také třeba pro obchod.

Třetí je pak společná všem médiím veřejné služby – nabízet vyvážené, ideově nepříliš zatížené, zpravodajství, které například nebude diskriminovat menší subjekty. Všechna veřejnoprávní média musí například řešit, zda nedávají více prostoru (než jaká je reálná politická síla) jedné ze stran. Tím, že jsou zprávy z ČTK distribuovány do (téměř) všech velkých českých médií, dochází k jejich (alespoň částečné) veřejnoprávnosti.

ČTK provozuje vlastní zpravodajský web České noviny, který je zajímavý tím, že je bez reklam. Oproti dvěma dalším veřejnoprávním médiím nemá komentářovou sekci, což je logické a vychází to z toho, co jsme o ČTK doposud řekli. Jen pro představu – aktuálně má 252 zaměstnanců z nichž 184 je přímo redakčních. Ve svém fotoarchivu má na 5 miliónů snímků, což z ní dělá významnou paměťovou instituci mapující politický a společenský život v Česku (a Československu). I tímto vlastně naplňuje něco z veřejnoprávního étosu. Tvoří paměť naší země v pečlivě databankově setřízené a snadno analyzovatelné podobě. Tím se vlastně stává zajímavým partnerem dalších paměťových institucí národního charakteru, jako je Národní knihovna, Národní archiv či Národní galerie.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK