Sebehodnocení

Hodnocení našeho výkonu máme možná spojené se zpětnou vazbou učitele a známkou. Sebehodnocení přichází až ve chvíli, kdy známku vidíme a říkáme si: „No nazdar, to jsi tomu dala, Hanko!“ Nebo naopak: „Supr, lepší než jsem čekala!

Lepší postup je ale možná opačný a na učiteli v jistém ohledu nezávislý. Proč?

Jste to právě a jen vy, kdo se může něco naučit, kdo musí být schopen podniknout v učení další kroky, řídit sebe sama. Je proto důležité naučit se reflektovat a hodnotit sami sebe. Pokud si neumíme sami alespoň trochu zodpovědět otázku Jak na tom teď jsem?, těžko se nám plánuje jak postupovat dál. Učitel je k dispozici jen v malém množství životních situací, do kterých se dostanete.

Pokud na druhou stranu požádáte druhého člověka o poskytnutí zpětné vazby (učitele, spolužáka), vaše sebehodnocení pro něj může mít velký význam. Pokud má být zpětná vazba kvalitní, potřebuje druhá strana dostatek informací. Jak to vám konkrétně šlo? Proč jste postupovali takto? Bylo to pro vás snadné či obtížné? Co šlo hladce? S čím byste potřebovali pomoc?

Smysl sebehodnocení či sebereflexe může ilustrovat také tato zpětná vazba studenta předmětu na Masarykově univerzitě.

Nakonec i každé hodnocení, kterého se vám dostane od ostatních, byste měli porovnat s tím, co si myslíte vy sami jako sebe-vědomý člověk. Pokud přijímáte hodnocení ostatních bez toho, aniž byste si o sobě mysleli něco sami, vystavujete se rizikům manipulace, zranění a vytvoření identity, která víc odpovídá představám ostatních, než-li skutečnosti.

Jak se naučit hodnotit sám sebe?

Za prvé je  potřeba pochytit pár bodů k obsahu sebehodnocení. Za druhé je důležité natrénovat, aby bylo sebehodnocení adekvátní. Velká sebekritika škodí tomu, abyste se rozvíjeli – proč byste to dělali, když vy „přece víte, že vám to vůbec nejde“. Škodí ale také tomu, abyste měli vůbec motivaci o něco se pokoušet – „to nemá smysl, jsem k ničemu“. Pokud vaše sebehodnocení není adekvátní, zkrátka snáze sklouznete k pouhé sebekritice, roztrhání úkolu a pocitu marnosti svého počínání. V opačném případě můžete také promarnit svůj talent, protože si nevšimnete, že vaše možnosti přesahují stanovená kritéria.

Obsah sebehodnocení může být rozsáhlý podle toho, do jaké hloubky se chceme zamýšlet, kolik máme času a jak velký a důležitý úkol jsme plnili. Obecně se stačí držet těchto čtyř prvků, které si zodpovíte v několika bodech nebo ve třech až pěti větách.

 

V čem je kvalita mé práce?

Co mi dělalo potíž?

S čím bych potřeboval/a pomoci?

Jak mi to šlo vzhledem k mým možnostem?

Jak mi to šlo vzhledem ke stanoveným cílům?

 

+ Kvalita práce by měla vystihovat to, co se vám povedlo, za co byste se ocenili, čeho se chcete dále držet. Nebojte se ocenit sami sebe.

? Otevřená místa by měla popisovat to, co vám nyní nešlo, čemu jste nerozuměli, k čemu jste měli otázky, v čem byly nejasnosti. Právě tato místa jsou klíčem k dalšímu postupu. Rozhodně bychom je neměli schovávat ani před sebou ani před ostatními.

@ Mé možnosti by měly vystihovat to, jak se mi v úkolu dařilo vzhledem k mým individuálním možnostem – kdo jsem, jaké mám zkušenosti, jak mi to jde obvykle, jak mi to šlo posledně. Ke srovnání současných výkonů s minulými může sloužit jejich zaznamenávání, ať už do sešitu či do portfolia.

* Cíle a kritéria by měla vystihovat to, jak mi to jde vzhledem k vytyčeným cílům. Ve škole byste cíle měli probrat s učitelem předmětu na začátku školního roku i v rámci jednotlivých hodin. Zkuste o ně svého učitele požádat. Cíle učení byste si měli stanovit v každém vlastním vzdělávacím plánu. To znamená, že hodnotit můžete jednu hodinu, lekci, úkol, ale také svou celkovou práci po splnění daného plánu.

Formulaci sebehodnocení můžete s trochou cviku provádět v hlavě, užitečné je však také jeho zaznamenání. Sebehodnocení můžete napsat hned k danému úkolu, to znamená na papír se slohovkou nebo do sešitu, ale také do digitálního portfolia nebo učebního deníku. Pokud si sebehodnocení zaznamenáte, máte se k čemu vrátit při příštím pokusu.


Autor
Mgr. Hana Tulinská, odborná pracovnice KISK