Seznam témat      Fáze práce s informacemi    Hodnocení informací

Hodnocení informací

Po vyhledávání i náhodném setkání s nějakou informací následuje fáze jejího zhodnocení. To znamená, že se díváme například na článek na zpravodajském portálu, na blogu, na Wikipedii či kdekoliv jinde a uvažujeme, do jaké míry odpovídá tomu, co hledáme, co nás zajímá.

Výsledkem může být zahrnutí informace do našeho názoru, rozhodnutí, tvorby, ale také její odsunutí z důvodu malé kvality či neaktuálnosti.

K čemu to bylo? A k čemu to můžeme využít?

Jednou z věcí, nad kterou u zdroje informace přemýšlíme, je účel. Co je cílem? K čemu informace slouží? Např. uvést do studia ochrany životního prostředí, informovat o dění ve městě, podpořit prodej potravinového doplňku, popularizovat výzkum umělé inteligence, ale také dezinformovat voliče v předvolební kampani, manipulovat veřejné mínění o Evropské unii atp.

Ve chvíli, kdy si uvědomíme účel informace, uvažujeme o tom, k čemu ji můžeme sami využít a kam si ji jaksi v hlavě zaškatulkovat. Co potřebujeme vědět? K čemu? Např. můžeme chtít pochopit základy ochrany životního prostředí, informovat se o dění ve městě, vybrat si nejlepší potravinový doplněk s vitamínem C, napsat seminární práci o aplikaci Duolingo ve výuce angličtiny, vytvořit nové video na našem YouTube kanále o politice pro teenagery atd.

Vtip je v tom, že a) původní účel musíme odhalit, b) původní účel a náš účel musí jít dohromady. Když se to nedaří, může z toho být menší i větší malér. Lze to ale natrénovat – podívejte se na příklady.

  • Jde na vás zmíněná chřipka. Potřebujete zjistit, jak se jí co nejrychleji zbavit. Na internetu narazíte například na tuto stránku s názvem Chřipka. Přesto pro vás není úplně vhodná. Proč? Váš účel je najít informace o léčbě chřipky, záměrem autora však bylo informovat studenty medicíny. Rozdílný účel se pro vás míjí účinkem a vy musíte hledat jinde. Stránku na Wikiskriptech tedy můžete využít třeba do biologie.
  • Chcete psát seminární práci na libovolné téma a jako hlavní zdroj využijete Wikipedii. Hesla na Wikipedii však slouží pouze k tomu, aby podala základní přehled, pomohla k zorientování a odkázala na další zdroje. Účelem seminární práce je poměrně odborné zpracování nějakého tématu, vyžadující odbornější zdroje. Wikipedii tedy využijete před samotným psaním seminární práce.
  • Chcete si udělat názor na přímou demokracii. Narazíte na stránky, na kterých se píšou věci, se kterými souhlasíte, ale zároveň se zdá, že autor využívá jisté manipulativní techniky k oslovení voličů. Na takové zdroje je třeba dát si pozor a dohledat k nim ještě několik dalších s jiným účelem, aby mohl být náš obrázek komplexnější.

Je to aktuální?

Dále je nezbytné prověřovat aktuálnost informace vzhledem k tomu, co potřebujete. Například pokud budete hledat recenze na operační systém Windows, pět let staré jsou vám k ničemu – systém se mezitím vyvinul.

Jakého data je informace? Je aktuální vzhledem k tomu, co potřebujete?

Co svědčí pro důvěru v informace?

Důvěra v nějaké informace může být podepřena několika aspekty, nejtypičtějším je odkazování na výchozí zdroje informací. To znamená, že na konci článku musí být uveden seznam zdrojů, které můžeme jako čtenáři posoudit. Zdroje mohou být také uvedeny v textu formou funkčních hypertextových odkazů odkazujících na patřičný zdroj.

Vykřičník se nám tedy v hlavě rozsvítí ve chvíli, kdy čteme článek, ve kterém stojí například „američtí vědci zjistili, že…“, ale nenásleduje žádný odkaz, který by nás dovedl na místo, ve kterém onu věc vědci tvrdí. To však není vše – pokud zde zdroje jsou, je další otázkou jejich kvalita. Setkat se můžete s řetězy článků, které odkazují jeden na druhý, aby dobře vypadaly, jejich kvalita však za moc nestojí.

Věrohodnost utváří také způsob, jakým jeho autor argumentuje, na čem staví své názory, z čeho vyvozuje závěry. Například věty typu „všichni víme, že nejdůležitější je bránit státní hranice“ jsou typickým faulem či manipulací, která věrohodnost snižuje. Manipuluje se typicky s představou o:

  • čase, trvání – např. formulace „odjakživa“,
  • počtu lidí – např. „každý to známe“, „všichni jsme to zažili“,
  • síle tvrzení – např. „je zcela nezpochybnitelné“, „očividně“.

Chybou je také, pokud autor odkazuje na množství, ale nenabídne zdroj dat, např. „spousta Čechů se domnívá, že by mělo dojít k novým volbám“. Kolik je spousta a jak na to autor přišel?

Jsou dostupné zdroje informací? Jaká je jejich kvalita? Netlačí nás autor k přijetí jeho názoru? Jsou jeho názory a závěry odůvodněné? Podkládá tvrzení daty?

Kdo je autor?

Důležitým vodítkem pro posouzení je také sám autor informace. Základem je podívat se, zda-li je vůbec uveden. Dále se můžeme dívat na to, kým je. Jistě neplatí to, že by se např. ke školství mohl vyjadřovat jen studovaný pedagog. Je však nutné uvažovat nad tím, že pozice a perspektiva bude zkrátka odlišná.

Je autor uveden? Co o něm můžeme zjistit? Kdo je to? Jaká je jeho pozice vůči tématu?

Podobně se díváme i na to, kde se informace daného autora nachází. Pokud publikuje pod hlavičkou bulvárního časopisu, budeme to posuzovat jinak, než renomované nakladatelství.

S informacemi je tedy zapotřebí nakládat podle jejich účelu. Musíme také přemýšlet, jestli už není dostupné něco novějšího, čerstvějšího. Je potřeba sledovat, zda-li autor usiluje o naši důvěru vyložením karet na stůl v podobě zdrojů informací, nebo se nás snaží k důvěře dostrkat např. nekalými technikami manipulace. Zapomínat bychom neměli na autora – žádná informace se nevytvoří sama a nepluje v domnělém objektivním světě oddělená od svého tvůrce.


Autor
Mgr. Hana Tulinská, odborná pracovnice KISK