Seznam témat      Bezpečí a férovost    Citování a legislativa

Citacování a legislativa

„V bakalářské práci nového ministra práce a sociálních věcí Petra Krčála (…) je mnoho stránek stejného textu, který dříve napsal jiný autor. V některých kapitolách včetně úvodu jsou celé stránky přímo překlopeny z jiné bakalářské práce. (…) Ministr serveru řekl, že shody si neumí vysvětlit a že na své práci pracoval poctivě. (…) Shodná místa jsou zejména na prvních zhruba 30 stranách Krčálovy práce, uvedl server. Celkem bylo objeveno nejméně 25 stran z většiny přepsaného textu, nebo textu, který se liší jenom v jednotlivých slovech.“ Ministr práce a sociálních věcí se ve funkci ohřál jen 21 dní, než musel odstoupit. 

Taťána Malá byla ještě rychlejší, když musela odstoupit, protože opisovala ve dvou svých magisterských pracích – ve funkci vydržela jen 13 dní: „Konkrétně z 25 stran teorie je originální text jen na osmi až devíti stranách. Ve zbytku, tedy na šestnácti až sedmnácti stranách, jsou doslova převzaty odstavce, celé kapitoly textů, pouze je to občas přeskládáno. V případě, kdy jsou takto přepsány takto rozsáhlé pasáže, jedná se o plagiátorství.“

Oba politici nejsou jediní, koho opisování stálo funkci a kariéru. Nedávno takto skončil i prorektor Karlovy univerzity Martin Kovář, jinak špičkový popularizátor vědy. Co se vlastně stalo tak špatného?

K tomu, aby člověk získal univerzitní titul, musí předložit určitou písemnou práci, ve které musí řádně pracovat s prameny, to znamená umět jasně pojmenovat, o co se opírá u ostatních autorů a co je jeho vlastní originální přínos. Současně platí, že tyto práce mají většinou určitý předepsaný počet stran. A jak asi každý tuší, to nejsnazší je pomoci si tím, že budeme opisovat – respektive kopírovat. Martin Kovář takto zkopíroval hlavně poznámkový aparát a seznam zdrojů, Taťána Malá a Petr Krčál kopírovali celé strany. Ty pak následně drobně upravili (třeba našli synonyma, změnili pořadí slov ve větě) a tvrdili, že jde o jejich vlastní dílo. Což je podle autorského zákona trestné, neboť jde o krádež myšlenek někoho dalšího.

Pokud se člověk dopustí plagiátorství, může mu to zničit kariéru – jako dvěma zmíněným ministrům. Stejně dopadl Karl-Theodor zu Guttenberg, nejpopulárnější německý politik, a mohli bychom pokračovat dále. V současné době je možné vidět jednak rychle se zvyšující nároky na etiku citování, ale také společenský tlak, který je s ní spojený. Pokud tedy člověk nechce dopadnout jako veřejně dehonestovaný hlupák se zničenou kariérou, která ho může potopit kdykoli v jeho pracovním životě, musí se mít na pozoru (i když existují výjimky, které opíší disertaci a nikomu to nevadí).

Masarykova univerzita definuje plagiátorství takto: „Za plagiátorství lze považovat úmyslné kopírování cizího textu a jeho vydávání za vlastní, nedbalé nebo nepřesné citování použité literatury, opomenutí citace (byť neúmyslné) některého využitého zdroje.“ Základní idea plagiátorství tedy spočívá v tom, že někdo chce vydávat cizí práci či myšlenky za své. Praktické hranice rozlišování toho, co plagiát je nebo není, jsou pak mnohem těžší.

Jak se vyhnout plagiátorství? Odpověď je poměrně snadná – přiznejte druhým, co jim patří. Obecně máme k dispozici dva nástroje, jak to udělat:

  • Parafrází – to znamená, že vlastními slovy shrneme nějaké myšlenky nebo fakta a na konec tohoto shrnutí umístíme informaci o tom, kde jsme to vlastně vzali. To znamená, že se druhým inspirujeme, ale přímo od něj nekopírujeme.
  • Přímou citací – tu většinou uvádíme v uvozovkách a píšeme kurzívou, tak jako na několika místech tohoto textu. Po jejím skončení (nebo na jiném vhodném místě), pak uvádíme informaci o původu zdroje. Užíváme ji většinou tehdy, když chceme uvést ukázku nějaké myšlenky, přebíráme přesnou definici atp. Přímé citace by neměly tvořit větší než malou část textu.

Nyní zbývá odpověď na otázku, jak uvést informaci, kde jsme dané zdroje získali. A tady se to komplikuje – existují stovky citačních stylů, které takovou proceduru předepisují. V Česku se asi nejvíce používá ČSN ISO 690, se kterou vám pomůže server Citace.com – je v něm generátor, kterým si snadno vytvoříte vhodný záznam. S mezinárodními styly APA, MLA a Chicago vám pomůže speciální funkce v MS Office nebo Citation Machine.

Když už máme vygenerované bibliografické záznamy (prostřednictvím generátorů citací nebo rovnou manažerů citací), musíme je vložit do textu. Tradičně je na konci článku nebo knihy seznam použité literatury. Přímo v textu je možné odkazovat třemi způsoby – buď formou poznámky pod čarou, ve které je většinou uvedená celá nebo zkrácená verze reference, nebo pomocí odkazu v závorce obvykle ve tvaru (jméno, rok, strana). Třetí variantou jsou čísla v hranatých závorkách, které odkazují ke zdrojům v závěru textu, které nejsou řazené abecedně, ale podle toho, kdy jste je použili. Přesnou podobu je třeba vždy zjistit od toho, pro koho text připravujete.


Autor
RNDr. Michal Černý, asistent na KISK