(set: $hp to 10)
(set: $inv to (a:))
(set: $pruchod to (a:))
(display: "start")(set: $inv to (a: "deník", "nůž"))
(set: $pruchod to (a:))
Pomalu prostupujeme hustým větvovím, pojednou se v křoví vyjasní a vystoupíme na „náměstí“. Lze to tak nazvat. Je to kruhové místo, asi sto metrů v průměru, s hladce vyčištěnou půdou. Uprostřed je veliký baito – „dům mužů“ – neboli dům, ve kterém společně žijí mladí, dosud svobodní muži (to již vím ze svých předchozích cest), a kolem dokola jsou přitisknuty k pralesu jednotlivé domky rodinné.
<a href="#mod-baito" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_namesti.jpg"></a>
Všude je ticho, avšak najednou se přední stěna „baita“ otevře a z domu se vyhrne asi padesát mužů i chlapců všeho věku v plné parádě, celá nahá těla pokryta strakatým peřím, s roztodivnými nástroji, o kterých se nedá soudit, k čemu by mohly sloužit. Mohly to být zbraně právě tak jako hudební nástroje. Mladší chlapci na nás ukazují a opakují: „Braide, braide!“ To v jazyce Boróro zmanená běloch.
Stařík s velikým „parikó“ neboli čelenkou z ptačích per – jistě místní čaroděj – jde přímo k nám, zatímco ostatní nás obklopují v kruhu. Stařík se postaví před nás, bací se pěstí do prsou a praví: „Boróro bári boa.“
[[„Braide boa.“->braide boa]]
[[„Braide bári boa.“->braide bári boa]]
[[Neodpovídat.->ticho]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-baito" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_namesti.jpg">\
<div class="block-citation">\
Vstoupíme na náměstí… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 45. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:5908c420-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/vesnice.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "náčelník"))
Domek náčelníka není možné přehlédnout. Po „baitu“ jde o největší stavbu ve vesnici, před kterou ve dne v noci hoří velký oheň. Přes den náčelník sedává ve společnosti starých bojovníků, rady starců, u tohoto ohně, kde přijímá příslušníky kmene, aby vyslechl jejich žaloby. Už z dálky je slyšet hlasité lamentování stařeny, která sedí u ohně na bobku a zpěvavým hlasem si náčelníkovi na cosi stěžuje.
<a href="#mod-náčelník" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_nacelnik.jpg"></a>
Náčelník i bojovníci sedí s nehybnou tváří, jen supím křídlem nebo vějířem z palmového listu odhánějí komáry a poslouchají. Vydrží poslouchat celé hodiny – a nedivím se jim. Bývají krásné ty zpěvy smutku a zoufalství, jen kdyby nebyly rušeny v přestávkách nemístnou výmluvností.
Pojďme, příteli, náčelník nás prozatím nemůže přijmout. Můžeme mezitím třeba… Ale copak chce ta dívka, která k nám přistupuje s malou tykví v dlaních?
Skutečně, dívka nám s úsměvem podává tykev, a když se podíváme blíž, uvidíme, že jsou na ní neuměle vyryty dvě siluety. Skoro bych řekl, že se jedná o naše portréty. Dívka natahuje ruce s tykví a opakuje: „Regalante, regalante,“ přitom ale ukazuje na vaši tobolku, kterou máte uvázanou u pasu. Zřejmě chce tykev směnit za peníze.
[[Jisně, proč ne. Je to hezká tykev.->tykev ano]]
[[Ne, děkuji, nemám pro takovou tykev využití.->tykev ne]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-náčelník" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_nacelnik.jpg">\
<div class="block-citation">\
Náčelník sedí s nehybnou tváří… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 33. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:58432a30-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
</div>
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/nacelnik.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "džungle"))
Vesnice Boróro je sice obklopena políčky, políčka v pralese s primitivními nástroji ovšem není možno udělat dostatečně velká, aby svým výnosem uživila všechny obyvatele vesnice. Boj s pralesem je těžký i pro Evropana s jeho ocelí, což teprve pro indiána, jehož nejtvrdšími surovinami pro výrobu nástrojů jsou kosti, říční škeble a kámen. Hlavním zdrojem výživy je proto lov.
Pokud tedy nechceme spoléhati pouze na pohostinnost místních, měli bychom si sami něco nalovit. Pojďme tudy, v těchto stromech jistě hnízdí spousta ptáků a nebude těžké některého sestřelit.
<a href="#mod-prales" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/dzungle.jpg" width="75%" height="75%"></a>
Počkat, co je to tamhle? Ale ne, jaguár! Rychle, co dělat?!(set: $monster_hp to 2)
[[Bránit se!->Bránit se!]]
[[Utéct!->zpět do vesnice]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-prales" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/dzungle.jpg">\
<div class="block-citation">\
Dřevěným uhlím na palmovém kmenu… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 21. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:577b4650-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/jaguar.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "rvačka"))
Máte pravdu, obhlédnout si vesnici a dozvědět se nějaké informace o místních obyvatelích je asi nejlepší nápad. Tak tedy pojďme. Vesnice není velká a obytná část, ve které se nacházejí chýše místních rodin, se nachází ihned za „baitem“. Ale počkat, slyšíte to také? Vypadá to, že se ve vesnici něco děje. Pojďme se podívat!
<a href="#mod-bitka" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_bitka.jpg"></a>
Támhle, vidíte? Ženy z vesnice stojí ve velkém kruhu a hlasitým křikem povzbuzují menší skupinku žen, která se pustila do něčeho, co připomíná pěstní zápas. A že jde opravdu o krvavý souboj! Padají těžké rány a ostré náramky, pro tento účel vyrobené z jelení kůže stažené i s kopýtky, strhávají z protivnic celé kusy kůže. Z bojovnic odkapává krev, ale ony na to nic nedbají a zuřivě bojují dál.
Na mou duši, je to pěkně krvavá podívaná! Rychle, dělejte něco, nebo se snad vzájemně pozabíjí!
[[Máte pravdu, pokusím se od sebe ženy odtrhnout.->zasáhnout]]
[[Ne, raději se do toho nebudeme plést.->nezasahovat]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-bitka" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_bitka.jpg">\
<div class="block-citation">\
Nepříjemné bývá, že někdy i staré vdovy projeví zájem o ženicha… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 22. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:57897720-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/rvacka.mp3")</script>(if: (either: 0, 1) is 0)[
Au! Kousl mě!
(set: $hp to $hp - (either: 1,2,3))
(if: $hp < 1)[ [[Zemřel jsi.]] ]
(else:)[ Zbývá ti $hp životů.
[[Bránit se!]]
[[Utéct!|zpět do vesnice]] ]
]
(else:)[ Dobrá rána!
(set:$monster_hp = $monster_hp - 1)
(if: $monster_hp < 1)[ [[Dostali jsme ho!]] ]
(else:)[
Jaguárovi zbývá $monster_hp životů.
[[Bránit se!]]
[[Utéct!|zpět do vesnice]] ]
]
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/jaguar.wav")</script>To tedy bylo opravdu o fous. V bezpečí vesnice nám snad už žádné překvapivé útoky nehrozí. Abych byl upřímný, docela mne po tomhle zážitku přešla chuť na lov. Vás také, nemám pravdu?
Vyprávěl jsem vám vlastně, jak jsem si získal respekt indiánů při své první výpravě? Bylo to právě při setkání s jaguárem. Při výpravě do vesnice kmene Šavantes mne překvapil mladý jaguár, a než jsem na něj stihl vystřelit, zle mi potrhal svaly na noze. Dodnes mi ji hyzdí nepěkné jizvy, pro indiány jsou však jizvy jako válečné ostruhy. Jakmile je spatří, začnou vás uctívat jako velkého bojovníka.
Další jizvy však nepotřebuji, pralesu se tedy na nějakou dobu vyhneme. Co ale budeme dělat teď?
|cesta2)[[[Zůstaňme v bezpečí a porozhlédněme se po vesnici.|rvačka]]]
(unless: $pruchod contains "rvačka")[(show: ?cesta2)]
|cesta3)[[[Měli bychom navštívit náčelníka.|náčelník]]]
(unless: $pruchod contains "náčelník")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/vesnice.wav")</script>Zabití jaguára je u indiánských kmenů hlavní zkouškou způsobilosti, a tou jste bohužel neprošel. Nic si z toho nedělejte, i odvážnější bojovníci již padli za oběť této šelmě! Já sám jsem ze svého prvního setkání s jaguárem sotva vyvázl a dodnes mi je připomíná jizva na pravé noze.
Potkal vás, drahý příteli, stejný osud jako mnohé další. Ve smrti se tak postavíte po bok slavnému Creveauxovi a Ibarretovi, již oba také našli smrt v těchto končinách, byť v jejich případě rukou indiánů.
[[Začít znovu->vesnice]]
[[Vrátit se na mapu->mapa]]
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_smrt.mp3")</script>Dobrá práce! Inu, v takovém souboji zvítězí někdy jaguár, někdy člověk. Obyčejně však člověk a nejčastěji mladík jako vy, i když je v takovém boji nezkušený. Starý mazaný „tigre cebado“ spíš zabije starého zkušeného lovce než odvážného nezralého mladíka. Zdá se to být podivné, ale je to tak.
Co teď ale s mrtvým jaguárem? Můžeme ho stáhnout z kůže a tu pak zkusit ve vesnici vyměnit za nějaké potraviny, nebo ho tu můžeme nechat mrchožroutům.
[[Stáhneme ho z kůže a kůži odneseme do vesnice.->kůže]]
[[Necháme ho v džungli a vrátíme se do vesnice.->zpět do vesnice]]<div class="worldmap-container">\
<img class="worldmap" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/worldmap.png"/>\
<div id="fric" class="traveler">[[Alberto Vojtěch Frič->frič intro]]</div>\
<div id="eliasova" class="traveler">[[Barbora Markéta Eliášová->eliášová intro]]</div>\
<div id="welzl" class="traveler">[[Jan Eskymo Welzl->welzl intro]]</div>\
</div>(set: $inv to it + (a: "jaguáří kůže"))
Dobrý nápad. Jaguáří kůže je u indiánů velice ceněnou komoditou, můžeme ji tak vyměnit za mnoho užitečných věcí.
Ze zabitého jaguára tedy rychle stáhneme kůži a ponecháme si i několik drápů. Ty mají údajně kouzelnou moc, indiánští čarodějové je používají ke svým četným rituálům a jsou za ně ochotni zaplatit velké peníze. Tak, hotovo, teď rychle zpět do vesnice, než nás tu najdou další šelmy!
<a href="#mod-vesnice" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_vesnice.jpg"></a>
Ale co se to děje? Jakmile s jaguáří kůži vstoupíme do vesnice, obyvatelé se kolem nás seběhnou a spustí nadšený povyk. Tedy, že náš skutek (byť vykonaný v sebeobraně) udělá na místní takový dojem, to bych skutečně nečekal.
To už nás ale obestoupí skupina mužů z místního „baita“, se kterými jsme se setkali po příchodu do vesnice, a odvádějí nás směrem k domu mužů. Nemáme jinou možnost než [[jít s nimi->kaše]].
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-vesnice" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_vesnice.jpg">\
<div class="block-citation">\
… „inwálo“ ženy a „awikidže-nigáni“ (děvčata) přibíhaly… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 163. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:61eec030-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_dav.wav")</script>Dobrá volba, příteli, nesmíme dopustit, aby zde docházelo k takovému násilí!
Pozor, několik přihlížejících žen si všimlo, že se chystáme zakročit, a vypadá to, že s naším záměrem ani trochu nesouhlasí. Raději tedy ustupme, nerad bych dostal do obličeje některým z těch ostrých náramků.
[[Ustoupíme a zpovzdálí pozorujeme, jak to dopadne.->nezasahovat]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/rvacka.mp3")</script>Opravdu se bojím, že tohle špatně skončí, ale když myslíte… Pojďte, ustoupíme tedy stranou a budeme sledovat, co se bude dít.
Až nyní vidíme, že v hloučku přihlížejících žen stojí i jeden muž. Přesněji řečeno chlapec. Nevypadá moc dobře – obličej má posetý množstvím čerstvých ran a je oblečený v něčem, co připomíná čerstvě staženou jaguáří kůži. Očividně je z celé situace nesvůj a probíhající boj pozoruje s úzkostí.
Ale nyní se zdá, že je po všem. Potlučená a krví zbrocená vítězka, která vypadá o něco mladší a viditelně silnější než její soupeřky, popadne přihlížejícího mladíka za ruku a odvádí ho kdovíkam. Ženy, které celému zápasu přihlížely, z toho mají náramnou legraci.
Něco podobného jsem viděl při své druhé expedici u kmene Čamakoko. Jakmile některý z mladíků zabije jaguára, ihned se stává nadpartií, o niž se zajímají nejen všechny svobodné dívky, ale také staré vdovy (tím horší je to, že ženy indiánských kmenů středního Čaka se vyznačují ohyzdností). Tyto ženy si pak ženicha vybojují právě zápasem. Pochopitelně, že našeho ženicha se na jeho názor nikdo neptá. Ten se tak obvykle vytratí ještě před koncem zápasu a často raději opustí svůj kmen a žije samotářsky, jen aby jeho, krvavě vybojovaného, nenašli.
Tento mladík se však sňatku očividně nevyhne. Nu, snad budou šťastni. My bychom se ale měli vydat dále.
[[Pokračujme v průzkumu vesnice.->řeka]]
|cesta1)[[[Místních zvláštností už mám dost, pojďme raději na lov.|džungle]]]
(unless: $pruchod contains "džungle")[(show: ?cesta1)]
|cesta3)[[[Měli bychom jít navštívit náčelníka.|náčelník]]]
(unless: $pruchod contains "náčelník")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/rvacka.mp3")</script>(set: $pruchod to it + (a: "řekay"))
Zamíříme k řece. Snad oba cítíme, že po tom nedobrovolném vzrušení potřebujeme trochu klidu. Toho nám ale není přáno, protože sotva dojdeme ke břehu řeky, jsme svědky dalšího dramatu.
<a href="#mod-řeka" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_u-reky.jpg" width="50%" height="50%"></a>
Támhle, vidíte? Ten nízký domek ze suchého rákosu. Ozývá se z něj ženský nářek. Snad se zde schyluje k nějakému rituálu, okolo domku poskakuje náš známý čaroděj v doprovodu několika starších mužů. Všichni zpívají a vůbec vydávají různé podivné zvuky. Jak jejich zpěv i ženin křik uvnitř domku dostoupí vrcholu, páni čarodějové boudu z několika stran zapálí.
Ach Bože, vždyť tam ta žena uhoří! Rychle, musíme něco udělat!
[[Ano, musíme ji zachránit!->pomoct]]
[[Ne, čarodějové určitě vědí, co dělají.->počkat]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-řeka" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_u-reky.jpg">\
<div class="block-citation">\
Indiáni, žijící u velkých bažin… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 164. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:61ff8910-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/ritual.wav")</script>Jak nás muži odvádějí známým směrem, zbytek vesnice jde za hlasitého jásání a zpěvu za námi. Oba jsme usazeni na čestná místa v „baitu“, jako bychom byli jedni z nich. Jen doufám, že se nechystá další z podivných indiánských rituálů.
<a href="#mod-hostina" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_hostina.jpg" width="75%" height="75%"></a>
Najednou k nám přistoupí dvě mladé dívky a před každého z nás staví talířky něčeho, co vypadá jako kaše, snad kukuřičná. Osobně mám z toho rozčilení žaludek úplně stažený, ale vy si dejte, příteli, určitě už máte hlad.
[[Ano, vlastně mi během lovu docela vyhládlo, kaši si dám.->kaše ano]]
[[Ne, děkuji, nemám hlad.->kaše ne]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-hostina" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_hostina.jpg">\
<div class="block-citation">\
Také Toba staví svá „tolda“ vedle sebe tak, že mají společnou střechu… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 70. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:5ab080b0-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_dav.wav")</script>Tak tedy přeji dobré chutnání! Odměnu si určitě zasloužíte.
Musím se ovšem přiznat, že mi na celé této situaci něco nehraje. Ne, nenechte se rušit od jídla. Já jen, že… Je tu s námi prakticky celá vesnice a všichni sledují, zdali kaši ochutnáme. A podívejte se, jak dívce, která vám kaši podala, svítí oči radostí, když vidí, že jste již takřka celý talíř spořádal!
A proč právě teď, jakmile jste spolkl poslední sousto, vypuká dav v jásavý smích a starý čaroděj kolem nás začíná divoce poskakovat a zpívat podivnou jásavou píseň?
[[To tedy nevím. Počkat, kam mě to odvádíte?->svatba]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/svatba.wav")</script>Dívka vypadá zklamaně, zato několika ostatním se oči rozzáří zlomyslnou radostí.
To mě tedy podržte, já už nejspíš vím, o co tu jde! Tedy, nemýlím-li se, na základě jaguáří kůže jste byl místními obyvateli (a především obyvatelkami) uznán jako vhodná partie a tato dívka se vám právě dle tradice pokusila nabídnout sňatek. Pokud byste kaši snědl, vyjádřil byste tím svůj souhlas.
Nedívejte se tak na mě, vlastně by to nebylo tak zlé! Nakonec, i mne se jim jednou podařilo oženit. Skutečně, u kmene Kaďuveo na hranici Paraguaye s Brazílií žije mezi indiány paní Fričová! Ačkoli, pochybuji, že vůbec zná mé pravé jméno. Ale o tom jindy.
Nyní je důležité to, že můžeme svobodně odejít. A ačkoli je jasné, že můžeme v blízké době očekávat další talířky naplněné kaší, není třeba se tím znepokojovat. Další dobrodružství čeká!
|cesta4)[[[Pojďme se raději podívat k řece.|řeka]]]
(unless: $pruchod contains "řeka")[(show: ?cesta4)]
|cesta3)[[[Měli bychom navštívit náčelníka.|náčelník]]]
(unless: $pruchod contains "náčelník")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/svatba.wav")</script>Ničeho se nebojte, příteli, jsem tu s vámi! Kam nás to ale vedou? Že by do támhle té chatrče?
Podívejte se, jak je slavnostně vyzdobena! Trochu to připomíná… A čaroděj ve slavnostním parikó, a ta dívka s kaší, najednou tak bohatě ustrojená, celá pokrytá ozdobami, které jinak náleží kouzelníkům a lovcům… Nevím, jak vám to mám říci, ale vypadá to, že jste nějakým podivným způsobem přijal nabídku k sňatku!
<a href="#mod-svatba" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_svatba.jpg" width="75%" height="75%"></a>
Nic si z toho nedělejte, i mne se jim jednou podařilo oženit. Skutečně, u kmene Kaďuveo na hranici Paraguaye s Brazílií žije mezi indiány paní Fričová! Ačkoli, pochybuji, že vůbec zná mé pravé jméno. Ale o tom jindy.
Prozatím se tedy rozloučíme. Já budu pokračovat ve své expedici na jih, mezi kmeny Cayao a Tereno, no a vám… Vám přeji krásné líbánky! Nebojte se, příteli, vrátím se pro vás. Možná.
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-svatba" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_svatba.jpg">\
<div class="block-citation">\
Za obžínkových slavností… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 146. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:60d5fd30-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/svatba.wav")</script>Správně, nemůžeme tam tu ženu nechat. Vykročíme směrem k boudě, která už pomalu začíná být v jednom ohni, ale jeden ze stařešinů nám rázně zastoupí cestu. Divoce gestikuluje směrem k hořící boudě a rozčileně na nás křičí cosi v jazyce Boróro.
Čarodějové se mezitím zčistajasna s velikým řevem pustí ke vchodu. Jejich řev je však přerušen nepopsatelným výkřikem bolesti a leknutí a najednou vše utichne. Obávám se nejhoršího. Pojďte, jdeme se podívat, zdali můžeme nebohé ženě ještě pomoci!
Ale počkat, co se to děje? Z kouře a hořící slámy najednou vybíhá dívka s nově narozeným děťátkem v náručí – úlek byl asi prostředkem, který měl usnadnit porod. Skáče do říčky, brodí se a plave na druhou stranu a zase zpět. Od starších žen pak přijímá bambusový „panakú“, pokládá do něj plováním vykoupané novorozeně, věší na záda proutěný koš, bere lopatku z tvrdého dřeva a odchází do lesa, nejspíš sbírat jedlé kořeny.
Čaroděj se naším překvapením dobře baví, my jsme ale příliš otřeseni na to, abychom na jeho dobírání reagovali. Pojďme odtud.
|cesta3)[[[Měli bychom navštívit náčelníka.|náčelník]]]
(unless: $pruchod contains "náčelník")[(show: ?cesta3)]
|cesta1)[[[Už mám dost zdejších zvláštností, pojďme na lov.|džungle]]]
(unless: $pruchod contains "džungle")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Raději se vraťme do vesnice.|rvačka]]]
(unless: $pruchod contains "rvačka")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/ritual.wav")</script>Doufám, příteli, že tohoto rozhodnutí nebudeme litovat.
Čarodějové ještě chvíli poskakují kolem hořící boudy, pak se zčistajasna s velikým řevem pustí ke vchodu. Jejich řev je však přerušen nepopsatelným výkřikem bolesti a leknutí a najednou vše utichne. Obávám se nejhoršího. Pojďte, jdeme se podívat, zdali můžeme nebohé ženě ještě pomoci!
Ale počkat, co se to děje? Z kouře a hořící slámy najednou vybíhá dívka s nově narozeným děťátkem v náručí – úlek byl asi prostředkem, který měl usnadnit porod. Skáče do říčky, brodí se a plave na druhou stranu a zase zpět. Od starších žen pak přijímá bambusový „panakú“, pokládá do něj plováním vykoupané novorozeně, věší si na záda proutěný koš, bere lopatku z tvrdého dřeva a odchází do lesa, nejspíš sbírat jedlé kořeny.
Čaroděj se naším překvapením dobře baví, my jsme ale příliš otřeseni na to, abychom na jeho dobírání reagovali. Pojďme odtud.
|cesta3)[[[Měli bychom navštívit náčelníka.|náčelník]]]
(unless: $pruchod contains "náčelník")[(show: ?cesta3)]
|cesta1)[[[Už mám dost zdejších zvláštností, pojďme na lov.|džungle]]]
(unless: $pruchod contains "džungle")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Raději se vraťme do vesnice.|rvačka]]]
(unless: $pruchod contains "rvačka")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/ritual.wav")</script>(if: $inv's length > 0)[Ve tvém inventáři se nachází (print: (joined: ", ", ...$inv)).]
(else:)[Tvůj inventář je prázdný.]
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)\
<script id="aap-setup">document.setupAAP()</script>Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Tohle je tedy konec naší společné cesty. Jak si člověk myslí, že je život dlouhý a jak mnohé bude možno vykonat! Během naší cesty se nám otvíraly nové horizonty, museli jsme doplňovat své vědomosti v nových oborech. Zatím indiáni vymírají před našima očima a s nimi se ztrácí tolik krásných myšlenek zdravého přírodního člověka. Sbíráme je, zapisujeme – zůstávají a zůstanou však neuveřejněné.
Ale v naší paměti a v našich srdcích – tam zůstanou navždy. Kéž bychom se co nejvíce naučili od našich indiánských přátel, kteří žijí dosud nezkaženi evropským pokrytectvím a cynismem.
<a href="#mod-skupina" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_skupina.jpg" width="75%" height="75%"></a>
[[Začít příběh znovu->frič start]]
[[Zpět na začátek->start]]
---
[[Zdroje->zdroje]]
[[Autoři->credits]]
<div id="mod-skupina" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_skupina.jpg">\
<div class="block-citation">\
Kolem mého stanu bylo čistě umeteno… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 94. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:5c5a8730-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
(set: $inv to it + (a: "zdobená tykev"))
<a href="#mod-tykev" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_tykev.jpg"></a>
Přijímáme tykev a dívka vypadá potěšeně. Stále ale ukazuje na vaši tobolku a opakuje „regalante, regalante“. Zvláštní, skoro bych řekl, že slovo „regalante“ bude zkomolenina španělského „regalo“ neboli dar, ale tohle vypadá spíše na směnný obchod. Zdobená tykev za peníze. No tak, dejte jí alespoň jedno peso, taková rytina v tykvi musela dát spoustu práce.
Dívka si však bankovku nevezme, vrtí hlavou, ukazuje na tobolku a říká „Patakon lata“. Cože? Ona chce za tykev opravdu jen deseticentavový niklák? Ten ale nemá skoro žádnou hodnotu.
Záhada plechového nikláku se vysvětlí, když si všimneme, že dívce kolem krku cinká náhrdelník ze samých nikláků. Chtěla tedy niklák, který jí právě chyběl do náhrdelníku. Nemohla potřebovat dvouniklák, protože by to nebylo symetrické, tím méně mohla potřebovat papírové peso, i když mělo desetinásobnou cenu.
Nu, to byl tedy výhodný obchod, ale už raději pojďme, než nám své tykve vnutí další parádivé ženy.
|cesta1)[[[Dost bylo společenských povinností, pojďme na lov.|džungle]]]
(unless: $pruchod contains "džungle")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Měli bychom se jít porozhlédnout po vesnici.|rvačka]]]
(unless: $pruchod contains "rvačka")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-tykev" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/09/CnC_tykev.jpg">\
<div class="block-citation">\
Kouzelná chřastačka z tykve… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 185. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:634f1380-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/nacelnik.wav")</script>Posunky se snažíme dívce naznačit, že o její dar nejevíme zájem. Dívka vypadá zklamaně.
Inu, škoda to opravdu je. U těchto kmenů slouží tykev ke stejným účelům jako naše knihy - kresbami indiáni zaznamenávají důležité události, které se ve vesnici přihodily. Psát neumějí, papíru nemají a do tykví je tak snadné vyrýt jednoduché obrazce. Vzpomínám si, že nejvyvinutější obrázkové písmo jsem našel u indiánů kmene Angaité. Byl mi tenkrát náčelníkem přidělen jako tlumočník, průvodce a historiograf mladý chlapec, který ihned začal tím, že do své tykve popsal mne a vše, co mu na mně bylo nápadným - vysoké boty, vousiska na tvářích, velkého štěkavého psa…
<a href="#mod-kresba" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_kresba.jpg"></a>
Ale dost už o tom. Raději pojďme jinam. Náčelník nás tak jako tak nyní přijmout nemůže, snad později, až se žalující stařena vypovídá.
|cesta1)[[[Dost bylo společenských povinností, pojďme na lov.|džungle]]]
(unless: $pruchod contains "džungle")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Měli bychom se jít porozhlédnout po vesnici.|rvačka]]]
(unless: $pruchod contains "rvačka")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 1]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-kresba" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_kresba.jpg">\
<div class="block-citation">\
První kapitola tykvové cestopisné knihy… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 183. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:633040e0-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/nacelnik.wav")</script>Jmenuji se Alberto Vojtěch Frič. Ač jsem se narodil v Praze, tohle středoevropské město sotva považuji za svůj domov. Ne, mým domovem je Jižní Amerika, kde jsem si osvojil zvyky tamního obyvatelstva a nyní jsem mezi nimi znám jako „Karaí Puku“, neboli „Dlouhý lovec“.
Proč právě Jižní Amerika, ptáte se? Jako každému chlapci mi v dětství byli indiáni ideálem. Ale proto jsem se nepustil do Jižní Ameriky. Nejprve mě lákaly rostliny tropické přírody, jejich kouzelné síly, ať už se jevily jako jedy, nebo jako léky. Však jsem také již v mládí proslul jako botanik a objevitel nových druhů kaktusů. Pak jsem ale hluboko ve vnitrození přišel do styku s indiány a stal jsem se na dlouhou část života etnologem.
Právě máme namířeno do vesnice kmene Boróro, která se nachází na hranici Bolívie a Brazílie. Už jsem byl leckde – byl jsem hostem kmenů Šavantes, Pilagá, Topa, Čamakoko a mnohých dalších. V této vesnici jsme však vy i já dosud cizinci. Určitě to bude zajímavá zkušenost, ale jistě i nebezpečná.
<a href="#mod-pole" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pole.jpg"></a>
Už to nemáme daleko. Les, kterým jsme až dosud putovali, pomalu ustupuje políčkům džapají, banánů a mandioky. Okolo sice není nikoho vidět, ale mám pocit, jako by nás z porostu sledovaly něčí zvědavé oči. Vy také? A hle, támhle už se mezi stromy rýsují obrysy vesnice!
[[Na nic tedy nečekejme a vstupme do vesnice!->vesnice]]
<div id="mod-pole" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pole.jpg">\
<div class="block-citation">\
Otevřela se před námi políčka mandioky a džapají. In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 45. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:5908c420-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/dzungle.wav")</script>はじめまして neboli po česku „těší mě!“ Jsem Barbora Markéta Eliášová. Určitě jste o mně už slyšel, jsem ostatně známá jako první česká žena, která podnikla cestu kolem světa. Ze všech zemí, které jsem kdy navštívila, si ale mé srdce nejvíce získalo Japonsko.
A právě do Japonska mám namířeno i tentokrát. Celkem je to už má čtvrtá cesta do Země vycházejícího slunce a jsem moc ráda, že se na ni vydáme společně. Vezmeme to však trochu oklikou: naším prvním cílem bude Holandská Indie – Jáva. Z Rotterdamu, kam jsme se dostali z Prahy vlakem, nás tam má dopravit Patria, paroloď holandské společnosti „Rotterdamsche Lloyd“.
<a href="#mod-plavba" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lod-2.jpg"></a>
A jsme u cíle! Naše loď právě zakotvila v Tandok Prioku, velikém a důkladně vybudovaném přístavu několik mil severně od Batavie, hlavního města Jávy. Je časně, teprve před šestou, ale loď Patria, která byla posledních několik týdnů naším domovem, se proměnila.
Zavládá zde neklid a jakási horečná touha: pryč odsud! „Jongers“ netrpělivě stahují ložní prádlo a hází je na hromady po podlaze se špinavými ručníky a podobnými věcmi. Chvátají s posledními pracemi, aby se také co nejdříve dostali na břeh. Vždyť byli dlouho daleko od svých domovů!
Pojďme, i my se musíme [[připravit na vylodění->přístav]].
<div id="mod-plavba" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lod-2.jpg">\
<div class="block-citation">\
Když „Baradine“ stála u Kanárských ostrovů. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 187. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff8370a2-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_vlny.wav")</script>Привет! Já jsem nějaký Jan Welzl, Čech národnosti moravské. Toužil jsem se již jako hoch podívat do cizích krajů, pokoušel jsem se odvyknout si těm odvážným myšlenkám, nakonec však jsem neodolal, přemohly mne. Ve věku, kdy jiní počínají býti usedlými lidmi, opustil jsem v roce 1895 svůj domov.
<a href="#mod-moře" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_more.jpg"></a>
Odcestoval jsem do Janova. Tam v italském přístavu uviděl jsem poprvé moře a tam také počal můj život námořníka na cizozemských lodích. Byl jsem tehdy přihazovačem uhlí na anglické lodi. Plula do Baltimoru v Severní Americe, kde přijala nový náklad zboží pro Vladivostok. Plavba kolem Afriky a mysu Dobré naděje se zastávkou v Kapském Městě trvala 72 dní. Když jsme ve Vladivostoku třiasedmdesátého dne zakotvili, opustil jsem hned druhého dne loď navždycky a našel si zaměstnání v carském arsenálu jako zámečník a poté u stavby transsibiřské dráhy.
Nyní však, když se práce ta již přiblížila ke konci, zaobírám se myšlenkou procestovat Sibiř až k Severnímu ledovému oceánu. Přidáte se ke mně?
[[Ano, vzhůru na sever!->vladivostok]]
<div id="mod-moře" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_more.jpg">\
<div class="block-citation">\
Na daleké cestě! Rackové doprovázející loď jsou posledním pozdravem pevniny. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 15. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:71b97330-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_racci.wav")</script>Na palubách člověk sotva projde. Všude hromady zavazadel, plavčíci a dělníci z přístavu chodí sem a tam a vykonávají poslední přípravy k vyloďování. Všude je shon a chvat. Hlavně pro ty, kteří jsou zde již doma.
Vylodění v cizím přístavu ovšem není jen tak. Nejprve jsme vyhláškami všichni svoláni do salonů. Zde je nutno defilovat před zkušebnými zraky přístavního lékaře. Každý je vyvolán jménem a na každém na okamžik spočine lékařův zkoumavý zrak. Není mezi námi nemocných a lékař dává svolení k vyloďování.
<a href="#mod-přístav" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pristav.jpg"></a>
Ale dříve je nutno projít ještě jednou prohlídkou, a to obvyklou prohlídkou policejní. Emigrační úředníci zaujímají místa u malých stolků a zahajují svou práci prohlídkou cestovních pasů. Jde to dost rychle, na lodi jsou samí holandští poddaní, pouze my jsme cizinci. Podrobí nás předběžnému výslechu – odkud a proč jsme přijeli, jak dlouho hodláme zůstat na Jávě. Berou si naše cestovní pasy. „Daň z hlavy“ byla od nás vybrána ještě v Evropě, to musí obstarat paroplavební společnost již při prodeji lístku. Navzdory tomu však úředníci natahují ruce a chtějí, abychom zaplatili znovu.
[[Raději zaplaťme.->zaplatit]]
[[To tedy ne, okrádat se nenecháme!->nezaplatit]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-přístav" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pristav.jpg">\
<div class="block-citation">\
Slavnost na řece Yarře v Melbournu. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 142. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff834963-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_pristav-java.wav")</script>Máte pravdu. Obětovat pár korun je někdy lepší než se dostat do sporu, obzvlášť jde-li o imigrační úředníky. Zaplatíme a úředníci vypadají spokojeně. Dávají nám do pasu razítko a propouštějí nás.
Pohled na přístav není vůbec poetický. Každý přístav je místem těžké práce. Jsou tu davy dělníků a nosičů a v orientálních přístavech vypadají tito lidé většinou hodně špinavě. A jak vidí přijíždět pasažéry se zavazadly, sesypou se hned kolem a každý hledí uchvátit něco k nesení, třeba jen maličkost, kterou by si člověk nejraději nechal v ruce sám. To ovšem není snaha pomoci někomu, to je jen uchopení příležitosti dostat potom bakšiš, chtít ještě přídavek a zase přídavek, obtěžovat až do nemožností.
<a href="#mod-taxi" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_drozky.jpg"></a>
Tadjok Priok je jen několik mil od města Batavie. Spojení mezi přístavem a městem obstarává dráha, autobusy a množství autodrožek. Vzhledem k množství našich zavazadel volíme koňskou drožku. Je jasno, slunečno, cesta je krásná. Jedeme dlouhou alejí vysokých palem. Kam až oko dohlédne, vidíme jen palmy, palmy… Ale vše je suché, země vyprahlá. Tři měsíce zde nepršelo, říkají lidé.
Projíždíme dlouhou ulicí staré Batavie až k hotelu, kde máme smluveno ubytování.
[[Pojďme se ubytovat.->hotel]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-taxi" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_drozky.jpg">\
<div class="block-citation">\
Povozy zemědělců na Jávě. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 75. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82fbee-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_drozka.mp3")</script>Odmítnout zaplatit nebylo dobré rozhodnutí. Jako jediní cizinci zůstáváme „v zajetí“ emigračních úředníků. „Musíte s námi do emigračního úřadu v Batavii“, říkají obstojnou holandštinou.
Batavie je jen několik mil jižně od přístavu. Odjíždíme ve státním automobilu s emigračními úředníky. Je jasno, slunečno, cesta je krásná. Jedeme dlouhou alejí vysokých palem. Kam až oko dohlédne, vidíme jen palmy, palmy… Ale vše je suché, země vyprahlá. Tři měsíce zde nepršelo, říkají lidé.
Emigrační úřad je ve staré části Batavie: veliký dům, zvenčí dost nevlídně vypadající. Ani uvnitř to nevypadá útulně, jak to ostatně často bývá v úřadech evropských. Veliké, vysoké sály, stavěné pro tropická vedra. Několik jednoduchých stolů a několik písařů u nich. Jsou to vesměs mladí hoši, Číňané a míšenci. Jeden z vyšších úředníků je též míšenec, druhý je Evropan.
Zavádí s námi nyní podrobný protokol – to je na všech úřadech stejné: kdy a kde jsme se narodili, jak se jmenovali rodiče křestními jmény, jaké bylo dívčí jméno matky a podobné podrobnosti, o jejichž důležitosti obecenstvo obyčejně mívá jiné mínění než úřady. Výsledkem všeho jednání je legitimace, kterou je nám povolen půlroční pobyt na Jávě.
Když je vše hotovo, zeptáme se na cestu k hotelu, kde máme smluveno ubytování. Zatímco jeden z úředníků velmi ochotně vysvětluje, kde to je a jak se tam dostaneme, vmísí se do toho jiný rozkazem, aby nás tam zavezli ve státním autě. No tedy, takovou nabídku nesmíme odmítnout!
[[Jistě, pojďme!->hotel]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_celnice.m4a")</script>Hotel se nachází v rezidenční části města, která se jmenuje Weltevreden. Jáva není zaplavována turisty a cestovateli, hotely jsou zde hlavně pro lidi na ostrově zaměstnané, úředníky a obchodníky. A tak je možné v hotelích pozorovat život bílých usedlíků v tomto „tropickém ráji“.
U každé ložnice je veranda s proutěným stolečkem, křesly a lehátkem, vedoucí do zahrady, kde dozrávají citrony a manga. Dámy tráví na verandách všechen svůj čas, zabývajíce se ručními pracemi nebo něčím podobným, zatímco jejich manželé jdou za svými denními povinnostmi. Mezi námi, nedostatek pohybu je vidět na každé ženě zde: o štíhlosti nelze mluvit.
Černí „jongers“ rychlým krokem procházejí mezi verandami a roznášejí chladnou vodu a kávu. Neodpočinou si věru v tuto denní dobu, ze všech zákoutí se ozývá: „Jongers! Jongers!“.
<a href="#mod-hotel" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_cinska-ctvrt.jpg"></a>
Pojďme si ale prohlédnout naše pokoje. Jsou to veliké, ale nevlídné místnosti, připomínající naše komory. Jediné okno nevpouští mnoho světla, není v něm ani skleněných tabulí, jen spuštěná dřevěná žaluzie. To aby sem nemohlo vniknout mnoho horkého vzduchu zvenčí.
Nábytek nejnutnější, jako všude jinde v hotelích. Jen postel připomíná, že jsme v tropickém kraji: veliká bílá síť kolem ní splývá od stropu až k zemi. Večer k nám přiletí na návštěvu hejna moskytů…
Nahoře u stropu dřímají titjaci, malé ještěrky, jež ve dne spí, schouleny na zdi nebo v malých štěrbinách. Večer si vyjdou na lov, až tu budou moskyti…
Ale nezdržujme se tu, pojďme se podívat po okolí! Kam se vydáme?
[[Pojďme se projít na hlavní třídu.->obchod]]
[[Mám toho ruchu plné zuby, pojďme se podívat za město.->kampong]]
[[Prý je tu krásný palác, pojďme se podívat tam.->kraton]]
[[Pojďme se podívat na místní tržiště.->trh]]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-hotel" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_cinska-ctvrt.jpg">\
<div class="block-citation">\
Z čínské čtvrti v Batavii. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 36. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82d4b3-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_hotel.ogg")</script>Double-click this passage to edit it.Po úzkých, ne právě čistých schodech vycházíme do místnosti našeho konzulátu v Batavii. Ocitáme se ve velké úřadovně, kde za dřevěnými přepážkami pracuje množství lidí. Vypadá to tu jako na staré poště. Stěny jsou špinavé a silná vrstva prachu leží všude, kde se na něčem může usadit.
V jednom koutku za dřevěnou ohradou sedí český úředník. Před touto ohradou stojí stolek s českými časopisy, u něho tři proutěná křesla a kolem zábradlí. Tři lidé se stěží vejdou do této ohrady, sloužící zde za přijímací salon.
Na stolku s časopisy je položen i jeden výtisk Národní politiky, datován před dvěma měsíci. Co myslíte, vezmeme si je s sebou jako suvenýr?
[[Jistě, vezměme si je.->noviny ano]]
[[Ne, nechme je tu, ať si je mohou přečíst i ostatní.->noviny ne]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_konzulat.mp3")</script>(set: $pruchod to it + (a: "obchod"))
Výtečný nápad. Ráda chodím na toulky po ulicích. To je ovšem třeba chodit pěšky a být blízko lidí, pozorovat a poslouchat… Na ulicích se odráží mnoho ze života lidí toho kterého kraje, zvláště v Orientě, kde se žije více na ulicích nežli v domech.
Procházíme krásnými alejemi Weltevredenu, kolem bílých vil, které v zeleni palem činí dojem pohádky. Tu a tam na okraji aleje sedí domorodec s košíkem nějakého ovoce a čeká, až od něj jiný mimojdoucí domorodec něco odkoupí.
<a href="#mod-konzulát" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_budova.jpg"></a>
Nyní docházíme až do Batavie vlastní. Tady jsou všechny důležité obchody a úřady. Ale co je tohle? Vidíte to také? Na tomto starém obchodním domě je náš státní znak a zde tento nápis hlásá, že je to československý konzulát. Pojďme se tam podívat! Nebude-li to k ničemu dobré, tak aspoň nějaké staré noviny z vlasti tam přece dostaneme.
[[Dobrá, když jinak nedáte…->konzulát]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-konzulát" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_budova.jpg">\
<div class="block-citation">\
Domy s typickými „sleep-out“ – verandami, jež slouží za ložnice. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 138. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff83495f-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_ulice.wav")</script>Pokračujeme tedy dále obchodní třídou. Úřady a rezidence holandských obyvatel ostrova brzy vystřídá pestrá směsice obchodů evropských, čínských, arabských a japonských.
Všimněte si, že každou ulicí v Batavii protéká kanál. Hodně široký kanál prochází skutečně každou ulicí, i ulicí hlavní, kde jsou nejelegantnější budovy. Ale to, co člověk vidí v kanále, je ostrým kontrastem toho, co je nahoře. Voda je oživena hloučky domorodců, kteří tam primitivním orientálním způsobem perou prádlo. Vyváření prádla zde zřejmě neznají.
<a href="#mod-kanál" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_prani-pradla.jpg"></a>
Pozorujeme je při práci, muže i ženy. Voda jim sahá po pás i výše. Nahá, zahnědlá těla se lesknou v horkém slunci a ruce se pohybují mechanicky a zvolna jako u strojů.
Na břehu si hrají děti, černá očka rozzářena čistou dětskou radostí. Jen se podívejte na tu skotačivou drobotinu! Je to vždy osvěžující pohled.
To už ale pomalu docházíme na okraj obchodní čtvrti cizinecké a blížíme se k čtvrti domorodců. Myslíte si, že je bezpečné pokračovat, nebo bychom se měli raději vrátit?
|cesta1)[[[Pojďme dál.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta1)]
[[Raději se vraťme.->zpět]]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-kanál" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_prani-pradla.jpg">\
<div class="block-citation">\
Praní prádla v Batavii. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 38. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82d4b5-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_prani-pradla-1.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "kampong"))
Projdeme čínskou čtvrtí a po chvíli se před námi začínají objevovat první znaky toho, že opouštíme kosmopolitní část Batavie a vstupujeme do hájemství Indonésanů.
<a href="#mod-kampong" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_kampong-2.jpg"></a>
Procházíme úzkými uličkami s malými špinavými chatkami. Tyto uličky nejsou vybetonovány jako ulice cizinecké obchodní čtvrti nebo ulice cizinecké části residenční. Zde je nutné brodit se prachem či blátem, podle toho, je-li sucho, nebo deštivo.
V těchto uličkách je vedena voda jen úzkým kanálem a jsou tu k vidění nejnemožnější věci: pere se zde prádlo i rýže, myjí se zde děti i dospělí, leje se sem nečistota všeho druhu…
Ó, tropický ráji! Co nádhery je v tobě – a co špíny…
Pozorujeme několik žen, jak primitivními cepy vytloukají rýži ze slámy. A tady zase jiná žena tluče rýži v dřevěné nádobě. A u této chatky sedí dva lidé na zemi u primitivních stavů a tkají. A mezi tím vším pobíhají malé děti i prasátka, která místní chovají pro vývoz.
Chatky jsou šedivé, špinavé, jen ledabyle ze dřeva sbité. Z každé otevřené branky se na nás vyřítí pes a zuřivě štěká. Za ním vychází obyčejně děti, nahé a umouněné, někdy také dospělí; a všichni hledí udiveně za dvěma cizinci kráčejícími pěšky kampongem…
Ale počkejte, tady to už není tak zlé. V této části vesnice jsou vidět pěkné, z bambusu pletené domečky, malinké zahrádky kolem, ohrazené pěkným bambusovým plůtkem s ozdobně pletenými bambusovými brankami.Prosím, vezměte si můj fotoaparát a pořiďte mi fotografii zde u této chýše!
[[Ale samozřejmě. Úsměv!->fotka]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-kampong" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_kampong-2.jpg">\
<div class="block-citation">\
Z kampongu v okolí Batavie. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 44. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82d4bb-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_kampong.wav")</script>(set: $inv to $inv + (a: "noviny"))
<a href="#mod-noviny" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_noviny.jpg" width="50%" height="50%"></a>
Čím jsou člověku v daleké cizině třebas i hodně staré noviny z vlasti, to si nedovedou představit ti, kteří v cizině nikdy nežili. Člověk neviděl českých novin třebas několik měsíců, a tu pojednou je má v ruce – vidí zase jednou ta milá česká slova s různými háčky a čárkami!
Ale teď není možné podléhat nostalgii. Je čas vyrazit dále. Kterým směrem budeme pokračovat?
[[Pokračovat cestou obchodní čtvrtí.->kanál]]
|cesta)[[[Do domorodé čtvrti za město.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Ke knížecímu paláci.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Na tržiště.|trh]]]
(unless: $pruchod contains "trh")[(show: ?cesta)]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-noviny" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_noviny.jpg">\
<div class="block-citation">\
Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 12.7.1925, 33(343, ranní vydání). ISSN 1802-6265. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:724a1b90-82f5-11dc-8697-000d606f5dc6
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_konzulat.mp3")</script>Dobrá, nebudeme si je tedy brát. Ale povím vám jedno. Čím jsou člověku v daleké cizině třebas i hodně staré noviny z vlasti, to si nedovedou představit ti, kteří v cizině nikdy nežili. Člověk neviděl českých novin třebas několik měsíců, a tu pojednou je má v ruce – vidí zase jednou ta milá česká slova s různými háčky a čárkami!
Ale teď není možné podléhat nostalgii. Je čas vyrazit dále. Kterým směrem budeme pokračovat?
[[Pokračovat cestou obchodní čtvrtí.->kanál]]
|cesta)[[[Do domorodé čtvrti za město.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Ke knížecímu paláci.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Na tržiště.|trh]]]
(unless: $pruchod contains "trh")[(show: ?cesta)]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_konzulat.mp3")</script>Tímto naše společná cesta končí. Přeji vám mnoho štěstí při návratu do vlasti. A já? Nevydám se hned do Japonska, jak jsem plánovala. I feel the call of a new country! Vydám se dále na jih, až do Austrálie.
<a href="#mod-zahrada" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_botanicka-zahrada.jpg"></a>
Neměla jsem původně Austrálii na programu. Ale je zde nablízku – rozhodně blíže než z Prahy to je. Nejmladší díl světa, jediný, který mně dosud je zcela neznámý. A kdož ví, budu-li zase kdy tak blízko. Je tedy rozhodnuto! さようなら!
[[Začít příběh znovu->eliášová start]]
[[Zpět na začátek->start]]
---
[[Zdroje->zdroje]]
[[Autoři->credits]]
<div id="mod-zahrada" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_botanicka-zahrada.jpg">\
<div class="block-citation">\
Malajské děti v botanické zahradě v Buitenzorgu. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 58. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82d4c9-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
(set: $pruchod to it + (a: "kraton"))
Kráčíme krásnou širokou ulicí, zdobenou obrovskými tamaryšky, po jejichž kmenech i mohutných korunách všemi směry se proplétají silné liány. Brzy spatříme obrovský kraton, sídlo jednoho z domorodých knížat. V kratonech bydlí knížata se svými rodinami, které bývají velmi četné, neboť každý maharadža má několik žen a s každou z nich obyčejně mnoho dětí. Není divu, že je kraton tak velký!
Palác holandského guvernéra je nedaleko. Domorodý kníže totiž nesmí podniknout nic, co by neschválil guvernér. Ten tak bývá úředně nazýván starším bratrem domorodého knížete.
<a href="#mod-kraton" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_kraton.jpg"></a>
V kratonu se však něco děje. První brána paláce je oproti všem zvyklostem otevřena a vypadá to, že je možné vejít na první nádvoří. Již z dálky slyšíme zadumanou hudbu, patrně zde probíhá nějaká slavnost.
Několik Evropanů postávajících opodál si všímá naší zvědavosti a holandsky nám vysvětlí, že v kratonu je právě oslavováno desáté výročí vlády knížete Mangkunagora VII. Taková událost! Měli bychom se tam jít podívat.
[[Dobrá, pojďme!->slavnost ano]]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-kraton" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_kraton.jpg">\
<div class="block-citation">\
Vchod do kratonu v Surakartě. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 97. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82fc08-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_zpev.mp3")</script>Projdeme branou na velmi rozsáhlé nádvoří. Domorodá kapela vyhrává při vchodu do kratonu jakési mysticky znějící melodie, ozývá se zpěv.
<a href="#mod-nádvoří" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_nadvori.jpg"></a>
(if: $inv contains "sárong")[Strážný u vnitřní brány nám vesele kyne a zve nás dál. Vstupujeme do bohatě zdobené brány a blížíme se k místu, kde vyhrává hudba. Vstupujeme [[do paláce]].]
(else:)[Najednou nás zastaví strážný. Nespokojeně směrem k nám gestikuluje, patrně poukazuje na naše nevhodné oblečení. Tedy přesněji řečeno na vaše. Mé bílé šaty jsou vyhovující, ovšem ty vaše kalhoty… Nic naplat, slavnost si pro tentorát musíme nechat ujít. Raději [[pojďme pryč]].]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-nádvoří" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_nadvori.jpg">\
<div class="block-citation">\
Z nádvoří kratonu v Surakartě. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 101. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff83231e-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_zpev.mp3")</script>Vycházíme z brány zpět na ulici, kde nás oslepí zlatavé slunce. To byl tedy podivný zážitek!
Měli bychom ale pokračovat v prohlídce města. Kam se vydáme teď?
|cesta1)[[[Pojďme se projít obchodní čtvrtí.|obchod]]]
(unless: $pruchod contains "obchod")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Pojďme se podívat na místní tržiště.|trh]]]
(unless: $pruchod contains "trh")[(show: ?cesta2)]
|cesta3)[[[Už toho ruchu bylo dost, pojďme do domorodé čtvrti za město.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_zpev.mp3")</script>(set: $pruchod to it + (a: "trh"))
Nacházíme zajímavý domorodý bazár, neboli tržiště. Ženy i muži tu sedí u různého zboží: u věcí nových i starých, u látek, nádobí, ovoce. A hlučno je při prodeji a koupi tak, jako by se všichni ti lidé mezi sebou hašteřili.
<a href="#mod-trh" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_trziste-2-1.jpg"></a>
Prodejci na povel vytahují z beden krásné, zajímavé věci: staré batikované sárongy, šperky, poháry, misky, vázy, krásně vypracované krisy – různé předměty starého javanského umění. Zboží je rozloženo i na zemi, především krásné mosazné vázy a další nádobí.
Člověku z té krásy až zrak přechází! Nekoupíme si něco?
[[Vezmu si batikovaný sárong.->koupit sárong]]
[[Koupím jednu z těch mosazných váz.->koupit vázu]]
[[Líbí se mi dýka.->koupit kris]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-trh" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_trziste-2-1.jpg">\
<div class="block-citation">\
Pasar. (Tržiště domorodců v Džokjakartě.) In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 73. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82fbec-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_trziste.mp3")</script>Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.Double-click this passage to edit it.(set: $inv to $inv + (a: "sárong"))
Dobrá volba! Sárong je vlastně velký kus rovné látky, který se ovíjí kolem boků a splývá až k zemi. Zde ho nosí muži i ženy. Takový sárong je skoro vždy batikován.
Batikování dá přitom ohromnou práci. Slyšela jsem, že na jednom kuse látky pracuje zručná dělnice i několik týdnů! Takové sárongy jsou potom ovšem přiměřeně drahé.
No tak, vyzkoušejte si ho! To je ale krása. Jen si ho nechte na sobě, alespoň mezi místní obyvatele lépe zapadnete.
Myslím ale, že už jsme na tržišti strávili dost času. Je čas jít dál.
|cesta)[[[Pojďme se podívat do domorodé čtvrti.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Pojďme si prohlédnout knížecí palác.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Chci jít ještě nakupovat, pojďme do obchodní čtvrti.|obchod]]]
(unless: $pruchod contains "obchod")[(show: ?cesta)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_trziste.mp3")</script>Výtečná volba! Mosazná váza vypadá velmi pěkně a jistě se bude doma dobře vyjímat. Když se však prodejce dotazujeme, co váza stojí, jen se nám vysměje.
Už chápu. To totiž není vůbec žádná váza. Totiž člověk by myslil, že je to váza, ale ve skutečnosti je to plivátko, do kterého se vrací přežvýkaný a rozžvýkaný betel.
Ale no tak, hlavu vzhůru. Je přece nutno přiznat, tržiště by jistě vypadalo hrozně, kdyby tam každý vyplivoval rozžvýkané chuchvalce kolem sebe tak, jak se to děje všude po ulicích, na chodníku, na nádražích. Jdete po ulici a třeba zrovna před vámi vyletí někomu z úst tento hodně neesteticky vypadající chuchvalec…
No nic, odcházíme tedy bez vázy, ale alespoň jsme se něco nového dozvěděli. Jednou z toho bude povedená historka! Teď je však čas jít dál.
|cesta)[[[Pojďme se podívat do domorodé čtvrti.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Pojďme si prohlédnout knížecí palác.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Chci jít ještě nakupovat, pojďme do obchodní čtvrti.|obchod]]]
(unless: $pruchod contains "obchod")[(show: ?cesta)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_trziste.mp3")</script>(set: $inv to $inv + (a: "kris"))
Kris, neboli krátký kord, tradiční indonéský výrobek. Nutno říci, že je to moc pěkný suvenýr. Rukojeť krisu je z nějakého drahocenného dřeva, je obdivuhodně řezaná a posetá kameny. Krásně se bude vyjímat na stěně či na krbu!
Myslím ale, že už jsme na tržišti strávili dost času. Je čas jít dál.
|cesta)[[[Pojďme se podívat do domorodé čtvrti.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Pojďme si prohlédnout knížecí palác.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Chci jít ještě nakupovat, pojďme do obchodní čtvrti.|obchod]]]
(unless: $pruchod contains "obchod")[(show: ?cesta)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_trziste.mp3")</script>Naše cesta začíná ve Vladivostoku, poslední výspě evropské civilizace. Na severu nás už čeká jen nekonečná step a tundra. Tam přebývají kmeny rozličných severských národů: Tunguzů, Cukčenů a Caučusů, podobných Jakutům a Lamutům. Jako ten kraj, čím dále na půlnoc, jsou i lidé drsnější a jejich mravy surovější. Musíme se tedy na cestu dobře připravit, nakoupit dostatek střeliva a potravin.
<a href="#mod-vladivostok" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vladivostok.jpg"></a>
V přístavu se náhodou setkáváme s kapitánem americké velrybářské lodi, který právě shání posádku pro nadcházející rybářskou výpravu. Mohli bychom si tak do začátku naší cesty dobře vydělat.
[[Nezdržujme se, vyražme rovnou na sever.->divočina]]
[[Peníze se budou hodit, přidejme se k nim.->lov velryb]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-vladivostok" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vladivostok.jpg">\
<div class="block-citation">\
Přístav ve Vladivostoku. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 16. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:71d845d0-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_racci.wav")</script>Nejdříve musíme projeti krajem bez lidí a cest, pustinou Ust Uda, kde se křižuje tisíce všelijakých stezek, kde se končí všecko a kde má člověk dojem, jako by odcházel na onen svět. Ani památky zde není, která by ukázala, kam která stezka vede, zabloudit zde na věky by bylo hračka.
<a href="#mod-divočina" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_polarni-kraj.jpg"></a>
Vlasy mi vstávají na hlavě hrůzou, když přicházíme místy k hromadám kostí. Jsou to pozůstatky vlků ubitých různými cestovateli, kteří si tudy probíjeli cestu před námi. Postupně jsme svědky toho, jak divokost šelem a přírody přemáhala slabost lidskou. Ubývá kostí vlčích a přibývá na hromadách kostí koňských, pak se na nás dívají i lidské lebky.
Nesmírná step je nebezpečná a skrývá na každém kroku léčku smrti. Zvěře zde mnoho není, poněvadž tato step je domovem vlčích smeček. Často jsme tak nuceni vypáliti ránu, abychom zahnali neodbytné zvědy těch krvežíznivých tlup.
Někde mezi Vitimskem a Vercholenskem se dostaneme do temného a hlubokého pralesa. Do blízké vesnice, kam máme namířeno, už to není daleko, ale rychle se stmívá a za světla tam dojet nestihneme.
[[Raději se tedy na noc utáboříme.->tábor]]
[[Zůstávat zde přes noc není bezpečné, raději pojedeme rovnou do vesnice.->do vesnice]]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-divočina" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_polarni-kraj.jpg">\
<div class="block-citation">\
Transport kožišin v polárních krajích. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 87. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:77eaaf80-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_vitr.wav")</script>(set: $inv to it + (a: "peníze"))
Ujednáno. Ještě dnes vyplouváme s našimi novými známými na Japonské moře.
<a href="#mod-velryby" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lov-velryb.jpg"></a>
Byl to šťastný lov. Naše výprava ulovila jedenáct kusů velryb, menších i větších. Cena kořisti je velká, mluví se o tisících dolarů. Ve Vladivostoku, než se hlavní loď vzdálí, nám kapitán vyplatí náš podíl. Celých osmnáct set dolarů! Ani nevíme, co s tím velkým majetkem, který jsme poměrně lehko a za nedlouhý čas vydělali. Vyměníme za část těch peněz všechno, čeho nám bude třeba na dlouhou cestu na sever.
Koupíme dva koně a malý vozík s dvěma koly, dále dostatek potravy, střeliva a dvě pušky a pustíme se na život a na smrt [[do strašlivých pustin sibiřských->divočina]].
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-velryby" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lov-velryb.jpg">\
<div class="block-citation">\
Velrybáři na severu… In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 81. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:771473c0-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_velryby.wav")</script>Abychom se zajistili před nebezpečím, opustíme pro jistotu z opatrnosti cestu a vyhledáme si opodál ní pohodlné místo k přenocování. Roste zde hojně trávy, i pustíme koně na pastvu a sami si nasekáme hromadu haluzí, abychom měl příjemné lůžko. Koně se spokojeně popásají, nám se krásně usíná.
Tu se opět probereme a zaslechneme, jak se někdo přibližuje. V tichu pralesa se ozývá jasně každý zvuk a brzy poznáme, že to nepřichází jen jeden člověk.
Rozmlouvají, ale neslyšíme zřetelně ani slova, zanedlouho však zaslechneme řezavý, kovový hlas a tu hned víme, kdo se to blíží. Vždyť jsou to političtí vyhnanci! Rychle, skryjte se! Takové setkání v pustině mohlo by mít nepředvídané následky.
Utečenci kráčí zvolna, jsou podle všeho notně unaveni, a tak se za krátkou chvíli odhodlají k odpočinku, rozdělají si oheň a připravují si večeři. Jakmile se jejich oheň rozhoří, světlo vyrazí daleko po lese a my tak vidíme jako na dlani, kterak si u ohně počínají. Rozeznáváme při světle ohně čtyři mužské postavy. Všichni ti lidé jsou zarostlí, vlasy a vousy jako divoši a je dobře slyšet, že dosud nosí okovy.
Z jejich rozhovoru mnoho nezaslechneme, jen sem tam slovo, jako „katorga“ nebo „Sachalin“. Zřejmě tedy utekli právě z lágru na ostrově Sachalin, patrně pěšky přes zamrzlé moře.
Noc přečkáme v obavách, aniž bychom zamhouřili oka, dokud čtveřice opět neodejde.
Když se ráno přiblížíme k místu, kde trestanci tábořili, spatříme u vyhaslého žároviště zapomenutý pytel, který na první pohled není prázdný.
[[Vezměme ho s sebou, může v něm být něco zajímavého.->vzít pytel]]
[[Raději ho zde nechejme, kdo ví, co v něm je.->nevzít pytel]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_ohen.mp3")</script>(set: $inv to it + (a: "pytel"))
Počkejte tedy, podívám se, co v pytli je.
Vypadá to na nějaké menší kousky masa a srdce. Maso již silně zapáchá rozkladem. Raději ho tu nebudeme nechávat, ještě ten zápach přiláká šelmy a tento les je příliš blízko vesnici a pastvinám.
Hodíme pytel na vůz a ubíráme se opět dále. Když dorazíme na křižovatku, pustíme se cestou k vesnici. Netrvá to dlouho a uprostřed pustiny se nám zjeví první lidské příbytky.
[[Už abychom tam byli!->zlatokopská vesnice]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_ohen.mp3")</script>Alespoň se tedy podívejme, co v pytli je.
Vypadá to na nějaké menší kousky masa a srdce. Maso již silně zapáchá rozkladem. Tedy nic užitečného.
Hodíme pytel zpět na zem a ubíráme se opět dále. Když dorazíme na křižovatku, pustíme se cestou k vesnici. Netrvá dlouho a uprostřed pustiny se nám zjeví první lidské příbytky.
[[Už abychom tam byli!->zlatokopská vesnice]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_ohen.mp3")</script>Vesnice je na sibiřské poměry velká. Podle všeho ji obývají většinou domorodci, Jurténi, avšak bydlí zde i Rusi a je tu dokonce i obchod. Ten patří polskému židovi, jenž umí mluvit německy. Vstoupíme do jeho krámku a koupíme si dvě vodky, abychom se po rozčilující noci poněkud občerstvili. Ostatně to je trochu záminkou, poněvadž dobře víme, že právě takoví obchodníci znají nejlépe místní poměry.
<a href="#mod-zlatokop" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-1.jpg"></a>
Žid, který se nám představí jako Jakov Fedotovič, je jako všichni židé zvědavý a hovorný. Začíná se vyptávat, ale raději odpovídejme opatrně, takto se seznámíme a navzájem prohlédneme. Teprve, když poznáme, že se není čeho báti a když jsme sami, počneme Jakovu Fedotovičovi vyprávět naši příhodu, kterak jsme se sešli s ubohými chudáky, co jsme v lese vyslechli a co jsme po nich našli u jejich vyhaslého ohně.
(if: $inv contains "pytel")[Fedotovič si prohlédne pytel a prohodí, že je v něm patrně lidské maso a že se o tom snadno přesvědčíme. Zavolá psa a dává mu k pytli přičichnout. Pes je rázem nepokojný, stáhne ocas mezi nohy, pak poodběhne a začne pronikavě výti. Tu již nepochybujeme, že maso v pytli je z člověka a že to je zbytek potravy těch běženců.]
Zželelo se nám těch čtyř ubožáků a srdečně jsme politovali jejich osudu. Nato Jakov Fedotovič usedá a vypráví nám, jaké věci se mnohdy stanou mezi politickými trestanci. Hrůza nás obchází při tom vyprávění.
Najednou se otevřou dveře krámku a dovnitř vstoupí dva čerkeští kozáci. Ihned zamíří k židovi a vyptávají se ho, zda neví o nějakých uprchlících, kteří bloudí po zdejší krajině. Jakov Fedotovič odpoví, že neviděl nikoho cizího projíti vesnicí.
Za chvíli se však rozmyslí, ukáže prstem rovnou na nás a praví, že my jsme tu lidé nepovědomí a že cestujeme po Sibiři k Ledovému moři. Kozáci vrtí hlavami, domlouvají se nám neznámou řečí, takže jim nemůžeme porozuměti, a na to žid dělá tlumočníka. Dotazují se nás jeho prostřednictvím, zdali jsme trestance neviděli.
[[Vše jim řekneme.->oznámit]]
[[Zamlčíme pravdu.->mlčet]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-zlatokop" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-1.jpg">\
<div class="block-citation">\
Poštovní stanice na řece Leně. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 20. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:721d6520-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_kone.mp3")</script>(set: $inv to it + (a: "zásoby jídla"))
Lépe by bylo říci, že jsme nikoho podezřelého cestou nespatřili, ale co by bylo, kdyby jim Jakov Fedotovič prozradil, s čím jsem se mu svěřili? Raději kozákům tedy vše podle pravdy vypovíme.
(if: $pytel is true)[Ještě dodáváme, že jsme našli u teplého ohniště v lese pytel s masem a srdcem. Ukázali jsme jim ty věci.](else:)[O pytli s podezřelým obsahem se nezmíníme.]
V tu ránu nás oba seberou a odvedou do blízké budovy, kde se zdá být kancelář místního smírčího soudce. Příjemné to věru není. V kanceláři se legitimujeme úředníkovi usedlému v té vesnici a svěříme se mu, kam jsme si namířili. Máme štěstí. Sotva úředník zahlédne na mých papírech carské kolky a razítka, ihned se jinak tváří. Ještě že jsem býval zámečníkem v carském arsenále a pracoval jsem na konstrukci mostů transsibiřské dráhy!
Úředník pak poví i kozákům, že jsem sloužil carovi, a podává nám oběma ruku. Kozáci taky hned začínají jinou. Hluboko se nám klaní a prosí za odpuštění, že nás obtěžovali.
Tu mě napadne, že bychom mohli využít vzácné příležitosti a vyžádat si nějakou pomoc na cestu. Úředník asi se domýšlí, že cestujeme s nějakým posláním, tiskne nám ruce a pomoc slibuje. A že je to pomoc opravdu vydatná. Na cestu nám uchystá zásoby potravin, které by nám vystačily na cestu až do Vercholensku, i kdybychom neměli svých zásob.
<a href="#mod-sobi" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_sobi.jpg"></a>
Ještě vyměníme naše dva koně za čtyři soby, kteří jsou k běhu po sněhu a ledu příhodnější, a jsme připraveni na další cestu.
[[Pokračujme tedy v cestě!->ztracení]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-sobi" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_sobi.jpg">\
<div class="block-citation">\
Spřežení sobů. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 29. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:72d71830-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
...Vrtíme hlavou a povídáme, že jsme nikoho podezřelého cestou nespatřili. Naštěstí nám oba kozáci věří. Přátelsky se s námi rozloučí a my se raději opět uchystáme k další cestě.
<a href="#mod-sobi" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_sobi.jpg"></a>
Ještě vyměníme naše dva koně za čtyři soby, kteří jsou k běhu po sněhu a ledu příhodnější, a jsme připraveni na další cestu.
[[Pokračujme tedy v cestě!->ztracení]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-sobi" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_sobi.jpg">\
<div class="block-citation">\
Spřežení sobů. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 29. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:72d71830-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
...Vesnice je na sibiřské poměry velká. Podle všeho ji obývají většinou domorodci, Jurténi, avšak bydlí zde i Rusi, a je tu dokonce i obchod, který je navzdory pokročilé hodině dosud otevřen. Patří polskému židovi, jenž umí mluvit německy. Vstoupíme do jeho krámku a koupíme si dvě vodky, abychom se po dlouhé cestě poněkud občerstvili.
<a href="#mod-zlatokop" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-1.jpg"></a>
Umíníme si, že si v této vesnici trochu oddechneme, protože další cesta na sever bude velice těžká a namáhavá. Zůstáváme tedy přes noc, odpočineme si, vyměníme naše dva koně za čtyři soby, kteří jsou k běhu po sněhu a ledu příhodnější, a uchystáme se k novému cestování. Právě když už jsme na odchodu, vyhledá nás jeden bílý člověk, bez jakéhokoli vysvětlování nám položí na vůz jakýsi míšek, v kterém štěrchá kamení, a pak teprve praví, až přijdeme na určité místo, že tam mezi skalami je otvor a tam že ve skále bydlí lidé zakutí v okovech. Ti lidé prý nás očekávají, a jakmile se s nimi setkáme, abychom prý jim míšek odevzdali, poněvadž věcí v něm uložených tuze potřebují.
Než se však stačíme zeptat, nač ten míšek je a co s kamením, které se v něm nachází, neznámý je pryč.
[[Udělejme, o co nás žádá. Někdo potřebuje naši pomoc.->přijmout]]
[[Raději se do toho nebudeme míchat.->odmítnout]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-zlatokop" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-1.jpg">\
<div class="block-citation">\
Poštovní stanice na řece Leně. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 20. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:721d6520-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_kone.mp3")</script>(set: $inv to it + (a: "ostrý kámen"))
V těchto končinách se vyplácí pomáhat, nikdy nevíte, kdy to budete sám potřebovat. A my máme označené místo stejně po cestě.
<a href="#mod-skály" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_skaly.jpg"></a>
Po celodenním pochodu skutečně dorazíme správně a šťastně k označenému místu, které se nachází hluboko ve skalách. Zde jsme přívětivě uvítáni skupinou mužů v okovech, zřejmě trestanců uprchlých z některého z ruských lágrů. Vyřizujeme vzkaz a podáváme jim míšek s kameny.
Tážeme se opatrně, kdo byl ten člověk, jenž nás za nimi poslal, a oni důvěřujíce nám povídají, že je to úředník, jenž potají pomáhá vyhnancům. Blahořečili mu za jeho dobrotu a za to, že mnohým vězňům pomáhá na svobodu.
Nechoďme ale ještě, počkejme zde a všímejme si, co dělají s kameny, které jsme jim dovezli!
Jeden z těch lidí roztlouká kamenem pouta. Kámen je tvrdý jako ocel a ostrý jako dokonalý pilník a během chvíle je muž okovů napolo zbaven. Vyvalujeme oči stále více, když poznáváme vlastnosti onoho záhadného nerostu.
Když vyhnanci vidí, kterak nás zázračný kámen zaujal, s radostí nám darují kus, abychom prý měli po nich také nějakou památku. Ten se bude během našich cest hodit znamenitě!
[[Pokračujme tedy v cestě!->ztracení]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-skály" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_skaly.jpg">\
<div class="block-citation">\
Vědecká výprava v neznámých koutech Alleutských ostrovů. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 211. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:82cbb840-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_kovani.wav")</script>Máte pravdu, z takové podezřelé mise koukají akorát tak problémy.
Raději tedy míšek s kamením nepozorovaně vyhodíme z povozu. Sami kamení neužijeme a kdo ví, jaké by z toho byly mrzutosti, kdyby jej u nás nalezli kozáci.
Když je tohle vyřízeno, jsme připraveni vyrazit dále na sever.
[[Pokračujme tedy v cestě!->ztracení]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_kone.mp3")</script>Jedeme kus zpátky hlavní cestou a po té oklice se odebereme znovu k severovýchodu. Po delším čase vchází cesta do lesa. Nedělá nám to zpočátku starosti, lesy však houstnou a záhy stojíme s naším povozem opět v temném pralese.
<a href="#mod-les" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_ricka.jpg"></a>
Zanedlouho narazíme na říčku, která není zakreslena v mapě, není tedy jisto, zdali jsme nesešli ze správné cesty. Kudy radíte vydat se dále?
[[Po proudu říčky na sever.->eskymáci]]
[[Na západ směrem k pobřeží Ochotského moře.->tundra]]
[[Pokračovat stezkou do lesů.->mech]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-les" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_ricka.jpg">\
<div class="block-citation">\
Typ sibiřské říčky z poříčí Leny. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 44. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:74374470-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_potok.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "mech"))
Pokračujeme pěšinou na východ a najednou vycházíme z lesního porostu a spatříme jednu z těch vesnic, které nemají spojení se světem a o kterých nikdo nemá nejmenší potuchy. Přebývají v ní lidé bílí, kteří mluví starodávnou ruštinou.
<a href="#mod-mech" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-2.jpg"></a>
Domky jejich jsou vystavěny od základu do hřebene střechy z mechu rostoucího na močálech. Mech se vykrajuje do pravidelných čtyřhranných kusů a skládá se na sebe jako cihly. Mezi mech vkládá se proutěné pletivo, které je pružné a dodává mechové stěně schopnosti odolávat prudkým bouřím sibiřským, jež přicházejí od Ledového moře. Střecha domků je kulatá jak na starobylých zvoničkách, ohniště se zřizují pod zemí a kouř se vyvádí pod základy stěny, takže vzduch v jizbě je dosti čistý. Avšak obyvatelé bydlí pravidelně v domcích společně s dobytkem. Chovají kromě sobů hojně koz a ovcí. Šaty si šijí z kůží, obuv si pletou z lýka a kůry. Celkem žijí tito bílí lidé hůře než Mongolové, ale vůči cizímu projevují velkou dobrotu srdce.
Vypravují nám, že jsou potomky trestanců, kterým se dostalo za pradávna svobody, nikoli však dovolení opustit Sibiř. Za ženy si tito vesničané berou kozačky. Řeknu vám, jsou to ženy lenošné, které se nejvíc zaměstnávají tím, že melou mouku ze stromové kůry a z té pečou chléb. Jinak si nehledí domácnosti ani sebe a jsou velmi špinavé a všechny prolezlé hmyzem.
Je dobře, že jsme na tuto vesnici narazili, odpočinku nám bylo třeba. Teď už je ale čas opět vyrazit na cestu. Kterým směrem se dáme?
|cesta1)[[[Po proudu říčky na sever.|eskymáci]]]
(unless: $pruchod contains "eskymáci")[(show: ?cesta1)]
|cesta3)[[[Na západ směrem k pobřeží Ochotského moře.|tundra]]]
(unless: $pruchod contains "tundra")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-mech" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_vesnice-2.jpg">\
<div class="block-citation">\
Vesnice v severovýchodní Sibiři. Primitivní stavby vzdorují mrazu i bouřím. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 32. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:72ff87c0-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/cnc_mech.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "tundra"))
Cesta na západ vede zelenou tundrou. Tundra dává zvířatům hodně potravy a i my pilně sbíráme trávu a mech, abychom jim měli co dáti, až přijdeme do pustiny, kde není rostlin.
Cestou míjíme tábor eskymáckých lovců, kde se nám podaří směnit několik kůží a láhev kořalky za potraviny, a pak už jen pustina. Měli bychom si nasbírat nějaké klestí do zásoby, po cestě už nejspíše nenarazíme na mnoho stromů.
Nasbíráme několik hrstí klestí. Rozhlížíme se po jiném, když vtom zaslechneme zoufalý křik a volání o pomoc. Nemáme tušení, co se děje, step je rozlehlá a nedá se odhadnouti, odkud volání přichází.
Rychle, sáhněte po zbrani, zkusíme toho volajícího nebožíka najít!
Když uhodneme správný směr, v té minutě spatříme tělo eskymáckého lovce, již dokonávajícího. Leží nedaleko nás, v tratolišti krve rozsápán. Otočíme se a vidíme na druhé straně státi medvěda, který lovce usmrtil.
Rychle, co budeme dělat??(set: $monster_hp to 2)
[[Bránit se!->zastřelit medvěda]]
[[Utéct!->uprchnout]]
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_vitr.wav")</script>(set: $pruchod to it + (a: "eskymáci"))
Pokračujeme tedy po proudu řeky směrem na sever. Cesta to není snadná, jelikož se místy řeka rozvodňuje a nedává nám jiné možnosti, než se i se soby a nákladem brodit zpola zmrzlou vodou. Jak postupujeme dále na sever, sněhu přibývá, zatímco stromů a zeleně ubývá.
Držet se vody se nám však vyplatí, zanedlouho dorazíme do velké eskymácké vesnice. Musím říci, že Eskymáky dobře znám ze svých předchozích cest a je zajímavé, jak velké rozdíly jsou ve způsobu života jednotlivých kmenů.
V Severní Americe, u pramene řeky Sv. Vavřince, žijí Eskymáci skoro jako bílí lidé, mívají své domky pod skalami, loví ryby, na podzim za tahu zvěře chodívají na lov, chovají také domácí zvířata a v zimě provozují řemesla. Pořádek mají skoro jako bílí, umývají se a čistí své příbytky. I potravu si upravují jako běloši, vaří v čistých nádobách, mají dobré zbraně a dobře se vyznají ve střelbě.
<a href="#mod-iglu" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_iglu.jpg"></a>
Zato polární Eskymáci jsou smícháni z Ochotů, Korjaků, Indiánů a jiných etnik. Tito lidé žijí ve skalách, ve sněhu a v pískovci. Mnohé jejich mravy připomínají zvířata a je smutné, že jinak ani žíti nemohou. Rodina pozůstává údajně z jedné krve – někde jsem zaslechl, že otec žení se s dcerou, matka vdává se za syna a tak dále. Příbytky jsou malé, rodina nemá v nich místa a všecko od narození se tam dělá otevřeně jak u dobytka.
Dorozumět se s nimi je rovněž nesnadné, protože jsou k cizinci uzavření, nedůvěřiví a zhusta úmyslně tupí. Jestliže se na ně promluví rusky, neodpovídají, i když rusky znají. Chce-li člověk něco koupit, nedají, chce-li něco vyměnit, zase nedají a staví se, jako by byli hluší a němí.
Kdo se té jejich tuposti zalekne, zahynul by hladem. Já jsem se ale poučil, jak s takovými udělat krátký proces. Člověk, který je chce přimět, aby mu něco prodali nebo vyměnili, stoupne si docela blízko k okénkům jejich obydlí a střelí dovnitř. Jediný tento prostředek má účinek. Jak se oheň ukáže, nažene jim takový strach, že všechno snesou, co mají, ani se po placení či po výměně neptají, darovali by, co by člověk požádal. Podejte mi pušku!
[[Skvělý nápad! Tady ji máte.->střelba ano]]
[[Vy jste se snad zbláznil! V žádném případě!->střelba ne]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-iglu" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_iglu.jpg">\
<div class="block-citation">\
Eskymáci si připravují oběd před svou ledovou chýší. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 109. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:798ffb10-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/cnc_eskymaci.flac")</script>(if: (either: 0, 1) is 0)[
Au! Kousl mě!
(set: $hp to $hp - (either: 1,2,3))
(if: $hp < 1)[ [[Medvěd tě zabil.]] ]
(else:)[ Zbývá ti $hp životů.
[[zastřelit medvěda]]
[[Utéct!|uprchnout]] ]
]
(else:)[ Dobrá rána!
(set:$monster_hp = $monster_hp - 1)
(if: $monster_hp < 1)[ [[Je po něm!]] ]
(else:)[
Medvědovi zbývá $monster_hp životů.
[[zastřelit medvěda]]
[[Utéct!|uprchnout]] ]
]
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_medved.wav")</script>Prsty se mi třesou mrazem i zděšením, stěží je dovedu ovládnout. Spíše po paměti než s rozmyslem pohnu uzávěrkou lampy a pustím do ní na plamen nový benzin. Zář je tak prudká, že můžeme bezpečně medvěda obejít.
To tedy bylo těsné. Rychle k saním a pryč!
|cesta)[[[Na sever podle řeky.|eskymáci]]]
(unless: $pruchod contains "eskymáci")[(show: ?cesta)]
|cesta)[[[Do lesů.|mech]]]
(unless: $pruchod contains "mech")[(show: ?cesta)]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_vitr.wav")</script>Na dalekém severu stojí lovec vždy oběma nohama v hrobě.
Po vzoru místních obyvatel vás pohřbím ve sněhu, tváří k severu, o němž místní Eskymáci věří, že je zdrojem magické moci. To jsou nejchudší a nejsmutnější pohřby bez dědiců, bez kněze, bez světel, bez květin. A člověk si při nich i proti své vůli pomyslí: „Kdy budeš na řadě ty?“
Na cesty dalekým severem se smí vydat jen takový člověk, kterému nezáleží na životě. Děkuji vám za vaši oběť, příteli. Nikdy na vás nezapomenu!
[[Začít znovu->vladivostok]]
[[Vrátit se na mapu->mapa]]
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_smrt.mp3")</script>Zvládli jsme to. Ovšem, přiznám se, duše ve mně byla malá. Kdybychom chybili, jsme najisto syny smrti.
Teď ale k tomu nebohému Eskymákovi. Prohlédněte si jeho rány! Tak jak je nebožák vysoký, tak dalece je roztrhán pazoury dravce. Místa na něm není zdravého.
Rychle, nasedněte na saně a jeďte zpět do loveckého tábora, který jsme cestou sem míjeli. Tento lovec byl určitě jejich soudruhem a budou chtíti vědět, jakého se dočkal konce.
<a href="#mod-medvěd" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_medved.jpg"></a>
Když Eskymákům povíme, co se přihodilo, vytáhnou mrtvého a hned na místě ho pohřbí ve sněhu. Poté nám pomohou naložit zabité zvíře na sáně a společně je odvážíme do jejich tábora.
[[Dobrý nápad, v táboře lovců bude bezpečno.->lovci]]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-medvěd" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_medved.jpg">\
<div class="block-citation">\
Eskymáci s uloveným medvědem. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 135. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:7bbf5e30-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/01/cnc_vitr.wav")</script>Na cesty dalekým severem se smí vydat jen takový člověk, kterému nezáleží na životě a který si nedělá nic z toho, když mu kůže dokrvava puká chladem. Kdo se toho však odváží, nemá toho dosti a stále ho láká ten kraj v dáli. Potom nezná obav, jde směle kupředu, tichý a stálý mráz činí mu jenom radost, poněvadž je to vlastně koupel v jasném zdravém vzduchu.
Děkuji vám za to, že jste mi byl přítelem v tichu a chladu polárních pustin. Snad se zase brzy shledáme!
<a href="#mod-pustina" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pustina.jpg"></a>
[[Začít příběh znovu->welzl start]]
[[Zpět na začátek->start]]
---
[[Zdroje->zdroje]]
[[Autoři->credits]]
<div id="mod-pustina" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pustina.jpg">\
<div class="block-citation">\
WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. [239]. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:867f2350-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
## Na tvorbě se podíleli:
<div class="flex-columns">\
<div id="column1">\
<img class="logo" id="muni-logo" src="http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/rozhodovani/images/ARTS-KISK-lg-rgb.png" alt="Katedra informačních studií a knihovnictví FF MU">\
<ul>\
<li class="category">Autor:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/kkalmarova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kristýna Kalmárová</a></li>\
<li class="category">Tým:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/mmartonova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Monika Martonová</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://www.muni.cz/lide/433414-jan-vokral" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Jan Vokřál</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/mcerny" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Michal Černý</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/pmazacova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Pavlína Mazáčová</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/pskyrik" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Petr Škyřík</a></li>\
\
</ul>\
</div>\
<div id="column2" class="last-columnt">\
<img class="logo" id="mzk-logo" src="https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/themes/mzk/logo.png" alt="Moravská zemská knihovna">\
<ul>\
<li class="category">Rešeršní podpora:</li>\
<li>Markéta Krutská</li>\
<li>Erika Mirová</li>\
<li>Martina Smetánková</li>\
<li>Jan Švec</li>\
<li>Elena Weyrová</li>\
</ul>\
\
<ul id="jan-rychly">\
<li class="category">Grafika:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://github.com/honzaflash" target="_blank">Jan Rychlý</a></li>\
</ul>\
</div>\
</div>\
|backlink>[(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)]
<img class="logolink" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/common/Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz.png" alt="Vytvořeno v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán">\
<div class="logotext">Tento produkt byl vytvořen v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán</div>\
<hr><div class="logotext licence">\
<p>Tento výstup lze užít v souladu s licenčními podmínkami Creative Commons BY-SA 4.0 International (<a href="http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode</a>).<br>\
Uvedené se nevztahuje na díla nebo jiné předměty ochrany (např. obrazovou či fotografickou dokumentaci), které jsou ve výstupu užity zejména na základě smluvní licence nebo výjimky či omezení příslušných práv, jak je uvedeno u konkrétního jednotlivého předmětu ochrany.</p>\
</div>\
Monografie:<small>
* ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. //Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika//. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:4b163994-3903-4966-9e04-3495664bbaae
* FRIČ, Alberto Vojtěch.// Indiáni Jižní Ameriky//. Praha: Novina, 1943. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52
* WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. //Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.// V Praze: Fr. Borový, 1928. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:99edd010-26df-11e5-8401-001018b5eb5c</small>
Obrázky na pozadí:<small>
* BILLER, Dominik a K.k. Schulbücherverlag (Vídeň, Rakousko).// Oestliche und westliche Halbkugel der Erde.// Wien: im K. k. Schulbücher-Verlage, 1841-1863. 1 mapa : litografie, kolorovaná ; 29 x 56 cm, na listu 33 x 58 cm. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:9288df52-7467-4fc8-80a7-a1112ac7acf7
* DIESBACH, Jan Josef. //Charte vom Asiatischen Russland.// Prag: Diesbachische Buchhandlung, 1808. 1 mapa: ručně kolorovaná mědirytina ; 27 x 38 cm na listu 28,5 x 39,5 cm. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:cbc43b66-bebc-418e-93d4-3bb51abea3ee
* MERKLAS, Václav a Matice česká. //Jižní Amerika.// Praha: Matice česká, 1843-1850. 1 mapa : litografie, ručně kolorovaná ; 27,7 x 35 cm, na listu 43 x 54,5 cm. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:689db162-ea49-42f3-82a3-8e7e25078507
* MCKINNEY, Derick. //Gray and brown messenger bag.// In: Unsplash (online). 2019. Dostupné z: https://unsplash.com/photos/kIfPF4dDrF4
* //Ostindien diesseits und jenseits des Ganges nach den besten Special Charten zum Gebrauche der oesterreichischen Schulen entworfen.// Wien: In Verlagedes Kunst u. Industrie Comptoirs, 1806. 1 mapa : ručně kolorovaná mědirytina ; 32 x 42 cm na listu 37 x 47,5 cm. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:f626065d-9ab1-4ae7-802e-1fb8eb415cae
* WALCH, Johann. //Karte von Europa in seine Haupt Staaten eingetheilt: Nach allen neuesten Grenzberichtigungen und astronomischen Ortsbestimmungen entworfen.// 6,9 cm =Deutsche od. Geographe Meilen 15 a. 1 Grad. 7,1 cm = Englische Meilen 70 a. 1 Grad. 7 cm = Französische Meilen 25 a. 1 Grad = Italienische Meilen 60 a 1. Grad. Augsburg: im Verlag bei Joh. Walch, 1822. 1 mapa : liltografie, barev. ; 49,5 x 61,1 cm na listu 56 x 66,5 cm. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:67df8194-6edd-4d1a-b136-f0e297047770</small>
Audio nahrávky:<small>
* bazaar. In: //Freesound//. 28.8.2020 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/532945/
* bear-roar. In: //Freesound//. 8.9.2009 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/70333/
* birds, motorcycle, traffic, roosters, wind in palm trees Jakarta INDONESIA. In: //Freesound//. 9.4.2021 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/567314/
* Blacksmiths working in the street in Kinshasa. In: Freesound [online]. 20.1.2020 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/503019/
* camera snap. In: //Freesound//. 4.4.2008 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/51360/
* campfire in the woods rear. In: //Freesound//. 12.1.2014 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/213804/
* courthouse lobby ambience. In: //Freesound//. 13.7.2010 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/101237/
* Crowd at concert. In: //Freesound//. 31.5.2016 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/346683/
* death blood splatter. In: //Freesound//. 2.8.2013 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/195954/
* Diving with whales. In: //Freesound//. 29.10.2009 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/82325/
* Female battle cries/grunts. In: //Freesound//. 24.2.2015 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/264982/
* Garden village Beek NL. In: //Freesound//. 9.10.2021 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/591453/
* Gunshot_01. In //Freesound//. 26.9.2020 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/536630/
* horse carriage 1-edited. In: //Freesound//. 18.10.2016 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/363016/
* Indian chants Quito Ecuador 2. In: //Freesound//. 10.12.2013 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/210244/
* indonesian maids singing. In: //Freesound//. 23.6.2006 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/20104/
* jaguar. In: //Freesound//. 23.5.2010 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/97381/
* Jungle Yuwientsa Equador. In: //Freesound//. 27.3.2013 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/182102/
* koningsdag NL markt. In. //Freesound//. 15.8.2015 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/319731/
* lamas2. In: //Freesound//. 11.6.2015 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/276065/
* Multi-Ethnic Percussion Loops. In: //Freesound//. 26.10.2019 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/490095/
* Musical - Native American Day of the Dead Celebration with Pipes, Whip Cracks, Drums. In: //Freesound//. 2.2.2015 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/262876/
* office ambience. In: //Freesound//. 24.1.2019 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/457258/
* Old Village. In: //Freesound//. 5.2.2022 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/617585/
* Port ambience. In: //Freesound//. 13.8.2018 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/436831/
* Seagull Swarm at Port. In: //Freesound//. 1.5.2019 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/468080/
* Some young girls and women washing dishes in the niger. In: //Freesound//. 1.5.2013 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/187087/
* STREET PEOPLE PERCUSSION. In: //Freesound//. 4.6.2011 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/121787/
* street russian men bloor 110111. In //Freesound//. 3.11.2011 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/133097/
* Urban Tribal Drums. In: //Freesound//. 12.10.2012 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/167154/
* Wind moderate strong. In: //Freesound//. 23.5.2010 [cit. 2022-02-24]. Dostupné z: https://freesound.org/s/97396/
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)
#Češi na cestách
Z čeho pramení lidská potřeba po poznávání cizích krajů a kultur? Co nás vede k tomu, abychom opustili domov a vydali se do dalekých zemí, kde na nás čeká velké neznámo a často i nebezpečí?
Přidejte se k jedné ze slavných expedic tzv. „zlatého věku“ českého cestovatelství a prožijte na vlastní kůži kousek dobrodružství, o kterých vypráví slavné české cestopisy.
[[Vydejme se na cestu!->pokyny]] Čaroděj se rozzáří a nadšeně cosi zahaleká směrem ke svým soudruhům, kteří se přidávají k jeho oslavnému jásotu. Tímto tedy zřejmě máme představování odbyto. Je dobře, že jste čaroději řekl, že „běloch je dobrý“. Tyto čisté bytosti dosud neznají lži a dají na dobré slovo.
Nyní jsme uvedeni do domu mužů, kde je nám přiděleno dočasné místo k bydlení. Časem si budeme muset postavit vlastní domek, ale na to dojde později. Nyní máme palčivější starosti, a sice náš oděv. Naše evropské oděvy se do tohoto prostředí ani v nejmenším nehodí.
Je nutno odložit šaty, ovšem naše bílá kůže by zde budila přílišnou senzaci. Počkejte, požádám o šminku z plodů „urukú“. Natřeme se celí rudou červení, abychom mezi místní obyvatele lépe zapadli.
Uznávám, že to zrovna nevoní. Všechny kmeny Jižní Ameriky vyrábějí šminku „urukú“ tak, že rozpouštějí barevnou pokožku plodů Bixie orelacea v medu smíchaném s rybím tukem. Borórové však mají jiný způsob přípravy. Ti škvaří žluklý tuk z jaguárů a přimíchávají pižmové žlázy kajmanů. Nejde zrovna o příjemný parfém, ale má velikou výhodu v tom, že se člověku vyhýbají všichni komáři.
Nyní, když je náš vzhled akceptovatelný, nás čekají společenské povinnosti. Musíme jít vzdát poctu náčelníkovi a také obstarat v džungli nějakou potravu. Nebo se můžeme jít nejdříve porozhlédnout po vesnici a zjistit, co se u našich nových hostitelů právě děje.
[[Pojďme k náčelníkovi.->náčelník]]
[[Měli bychom se nejprve porozhlédnout po vesnici.->rvačka]]
[[Zásoby jsou nejdůležitější, pojďme na lov.->džungle]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/vesnice.wav")</script>Stařec patrně čekal odpověď a naše mlčení ho viditelně rozhodí. Když se chvíli nic neděje, něco v jazyce Boróro zavolá na své soudruhy, kteří na jeho pokyn rozpustí kruh a stáhnou se zpět do baita. Měl jste něco říci, příteli, příslušníci kmene jsou sice na bělochy, kteří nemluví jejich jazykem, zvyklí, ale takto si jejich důvěru nezískáme.
Neudělali jsme dobrý první dojem, obyvatelé nám tedy neurčí místo ke spánku, jak by to obvykle udělali. Budeme si muset postavit alespoň prozatímní chýši, abychom byli přes noc chráněni před komáry. Na to ale bude čas později, nyní náš čekají jinné povinnosti.
Musíme jít vzdát poctu náčelníkovi a také obstarat v džungli nějakou potravu. Nebo se můžeme jít nejdříve porozhlédnout po vesnici a zjistit, co se u našich nových hostitelů právě děje.
[[Pojďme k náčelníkovi.->náčelník]]
[[Měli bychom se nejprve porozhlédnout po vesnici.->rvačka]]
[[Zásoby jsou nejdůležitější, pojďme na lov.->džungle]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/vesnice.wav")</script>(set: $inv to it + (a: "indiánský kostým"))
Stařík v úžasu poodstoupí a něco v jazyce Boróro sdělí ostatním mužům. I na nich je vidět údiv, v některých tvářích se zračí až posvátná hrůza. Aby ne – právě jste se jim představil jako „bílý čaroděj“. Taková situace má z mé zkušenosti jen dvě východiska. Buď nás na místě zabijí, nebo nás přivítají jako nejváženější hosty.
Naštěstí to vypadá, že se stařešina rozhodl pro druhou možnost. Za jásotu jsme uvedeni do domu mužů, kde jsme usazeni na nejlepší místa a muži nám počnou přinášet dary na uvítanou.
Nejprve je nám přinesen veliký „parikó“ a pak i celá výstroj čaroděje. Kromě velikého diadému z arařích ocasních per, ukončených labutěnkou, sestává kouzelnická výzbroj ze dvou pod sebou zavěšených párů drápů velice vzácného a skoro vymřelého pásovce Dasyphus gigas, z páru chřastaček zhotovených z tykve a několika náramků z barevných peříček.
<a href="#mod-pariko" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pariko.jpg" width="75%" height="75%"></a>
Součástí oděvu je i „tembetá“, šperk zhotovený z rohoviny. Bohužel ani jeden z nás nemá proříznutý spodní ret, jehož otvorem by se měla ozdoba prostrčit. Ale počkejte, však my si poradíme! Stačí ji přilepit nahřátou smolou smíchanou s voskem. Tak, a je to!
Nyní, když je náš vzhled akceptovatelný, nás čekají společenské povinnosti. Musíme jít vzdát poctu náčelníkovi a také obstarat v džungli nějakou potravu. Nebo se můžeme jít nejdříve porozhlédnout po vesnici a zjistit, co se u našich nových hostitelů právě děje.
[[Pojďme k náčelníkovi.->náčelník]]
[[Měli bychom se nejprve porozhlédnout po vesnici.->rvačka]]
[[Zásoby jsou nejdůležitější, pojďme na lov.->džungle]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-pariko" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img class="" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_pariko.jpg">\
<div class="block-citation">\
„Parikó“, velký diadém arařích per… In. FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky. Praha: Novina, 1943, s. 46. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:591bd6f0-3ffd-11e4-bc3a-005056827e51
</div>\
</div>\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/cesi-na-cestach/resources/sounds/vesnice.wav")</script><a href="#mod-fotka" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_chyse.jpg"></a>
Děkuji vám! Tato fotografie se bude náramně vyjímat v mém fotoalbu. Měli bychom se ještě podívat… Ale co je to támhle, ta velká budova? Zaslechla jsem v hotelu, že v blízkosti tohoto kampongu se nachází veliká státní továrna na opium, to tedy nejspíš bude ona. Výroba opia je na Jávě státním monopolem a je státu zdrojem velkých příjmů…
Ostatně, můžete si povšimnout, že ve večerních hodinách je možno vídat dlouhé fronty domorodců u okének státních prodejen opia. Není divu, že není vidět činorodé síly v potomcích starých Indů, kteří vytvořili tolik krásna ve staré kultuře hinduistické. Opium ji uspalo.
Myslím tedy, že tímto jsme možnosti místního kampongu vyčerpali. Kam se půjdeme podívat teď?
|cesta1)[[[Pojďme se porozhlídnout po obchodní čtvrti.|obchod]]]
(unless: $pruchod contains "obchod")[(show: ?cesta1)]
|cesta4)[[[Pojďme se podívat ke knížecímu paláci.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta4)]
|cesta2)[[[Pojďme si nakoupit nějaké suvenýry na tržiště.|trh]]]
(unless: $pruchod contains "trh")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-fotka" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_chyse.jpg">\
<div class="block-citation">\
Chyše pěstitele rýže v okolí Batavie. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 47. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82d4be-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_fotka.wav")</script>Máte pravdu. A pěšky bychom stejně už daleko nedošli, neboť je horko – horko! Také cítíte, jak se vám ohřívá krev? K polednímu věru jako by přicházela do varu.
Ostatně, všímám si, Evropana zřídka kdy spatříte mezi pěšími. Jen malé, slabé postavy domorodců v malebných sáronzích a s hlavami ovinutými batikovanými šátečky kráčejí pomalým tempem po chodníku. Ti už přivykli tropickému vedru svého kraje.
<a href="#mod-ulice" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_ulice-1-1.jpg"></a>
Pojďte, najmeme si dvojkolku, nebo jak se zde také říká, „suda“, a pojedeme se podívat někam jinam. Kam to bude?
|cesta3)[[[Do kampongu.|kampong]]]
(unless: $pruchod contains "kampong")[(show: ?cesta3)]
|cesta4)[[[K paláci.|kraton]]]
(unless: $pruchod contains "kraton")[(show: ?cesta4)]
|cesta2)[[[Na tržiště.|trh]]]
(unless: $pruchod contains "trh")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 2]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-ulice" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_ulice-1-1.jpg">\
<div class="block-citation">\
Z ulic Surakarty. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. 95. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff82fc04-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_ulice-jakarta.flac")</script>Následujeme procesí saní až k jezeru, kde se mezitím už shromáždila většina vesnice.
No jistě, vždyť je přece květen, začátek polárního jara! V tuto dobu dávají eskymáčtí hejtmané rozhlašovat velký tah ryb a na dni, kdy se začíná lov lososů, se ustanovují slavnosti. A vypadá to, že to je právě dnes.
<a href="#mod-zábava" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_zabava-1.jpg"></a>
Vidíte tamhle ten vysoký sloup zhotovený z velrybích kostí a s dračí hlavou nahoře? To je modla neboli eskymácký pánbůh. Abyste rozuměl, polární Eskymáci jsou pohané, kteří nepřijmou nové náboženství. Domorodci ctí modly a obec modlu přiváží průvodem na místo obřadní. Tam postaví ji uprostřed sněhu a obrátí ji tak, aby hleděla k severu. Je podivné, že Eskymáci jsou si vědomi důležitosti pólu a že tomuto místu prokazují náboženskou úctu.
Poté se hraje slavnostní hudba, která je velice jednoduchá, sestávající z bubnů a píšťalek zhotovených z rozličných kostic. Jakmile hudba spustí, ukazují ozbrojení muži svou dovednost. Hrají si se zbraněmi, metají harpuny a oštěpy… Tato hra má svůj smysl. Eskymáci si přejí přivolat takto hojnou kořist. I jiné zábavy se provádí, třeba právě teď se vzájemně vyhazují do vzduchu za pomoci natažené velrybí kůže.
Po těchto hrách končí se svátky a nazítří jde kmen na lov. Po zdařilém rybolovu slaví se druhé svátky, s obřady až na malé podrobnosti stejnými. Eskymáci tedy vlastně vítají jaro pobožností a prosí o dobré léto, potom děkují na podzim svým bohům, že jim dali šťastný rok a rybolov. Neděli a jiné svátky vůbec neznají, snad proto, že celý rok je jen jeden dlouhý den a jen jedna dlouhá noc.
Už jsme se tu ale zdrželi dlouho, nyní je čas pokračovat v cestě. Kudy se vydáme tentokrát?
|cesta2)[[[Na západ do lesů.|mech]]]
(unless: $pruchod contains "mech")[(show: ?cesta2)]
|cesta3)[[[Na východ směrem k pobřeží Ochotského moře.|tundra]]]
(unless: $pruchod contains "tundra")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_zabava.wav")</script>Přicházíme do tábora a eskymáčtí pomocníci už medvěda stahují. Počkejte, to ale není ten, který nás málem připravil o život, poněvadž to byl medvěd hnědý, obyčejný, a zde přitom vidíme medvěda šedého.
Ptáme se, zdali také tento lovil po okolí, a Eskymák nám vesele povídá, že tento je na maso a že ho vystopovali v blízké sluji.
<a href="#mod-lovci" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lovci.jpg"></a>
Medvědí maso i kožešina jsou v polárních krajích ceněným artiklem, za který evropští i američtí námořníci platí hotové jmění. Uynulá zvěř, když se posbírá, dováží se na saních na kupecké lodi a tam se opatrně zavěšuje nad kotly. Zůstane tam tak dlouho viset, až se rozehřeje, pak se stáhne, očistí a osuší. Velitel lodi pak vymění kožešiny za potraviny a jiné věci.
Máme tedy našeho vlastního medvěda, kterého můžeme zpeněžit. Je na čase pokračovat v cestě!
|cesta1)[[[Vydejme se na sever.|eskymáci]]]
(unless: $pruchod contains "eskymáci")[(show: ?cesta1)]
|cesta2)[[[Zamiřme na západ do lesů.|mech]]]
(unless: $pruchod contains "mech")[(show: ?cesta2)]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.
<div id="mod-lovci" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/CnC_lovci.jpg">\
<div class="block-citation">\
Civilisovaní eskymáčtí lovci při práci. In. WELZL, Jan Eskymo a Rudolf TĚSNOHLÍDEK. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. V Praze: Fr. Borový, 1928, s. 117. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:7a1c83a0-40dc-11e5-a525-5ef3fc9ae867
</div>\
</div>\\
</div>\
Audio?Na vnitřním nádvoří stojí řady bohatě vystrojených dětí a několik žen právě vstupuje s dary na uvítanou, které přinášejí na hlavách ve velikých opentlených koších.
O kousek dál jsou vidět dlouhé řady šlechticů v malebném domorodém kroji: řasnaté sárongy kolem boků, za širokými pasy krásné kordy a kolem hlavy malebně ovinuty batikované šátečky. Na všech tvářích se zračí božský klid. Jen oči září živým plaménkem.
Těmito řadami jsme uvedeni do středu nádvoří, kde menší kruh hodnostářů s několika cizinci očekává příchod knížete. A už je tu! Sestupuje u dvorany z vozu a kráčí středem nádvoří velmi volným, trochu kolébavým krokem, zcela v rytmu melodie. Je také v národním kroji jako šlechtici, rukojeť jeho krisu je poseta zářivými drahokamy.
<a href="#mod-slavnost" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci"><img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_chlapci.jpg"></a>
Je patrno, že tento maharadža je u svého národa velmi oblíben, ba přímo zbožňován. Nyní obchází náš půlkruh, s každým pohovoří, i s námi prohodí pár laskavých slov. Očividně je tento muž velice vzdělaný, ovládá několik evropských jazyků a jeví živý zájem o to, co se v Evropě děje.
Ale teď už začíná samotná slavnost. Sledujeme tance válečníků v historických krojích a božsky klidné tance dvorních tanečnic. Následují historické vayang, hry, a potom hra v maskách, které působí děsivě svou komickou příšerností.
Slavnosti končí přehlídkou vojska. Zajímavé jsou ukázky ze starých dob v historických krojích. Zato moderní cvičení vypadají zcela tak, jako by to cvičili naši sokolové.
Je čas jít. Máme však na co vzpomínat. Není to snadné a nedopřeje toho náhoda mnoha cizincům, dostat se na slavnosti ke dvoru maharadžovu!
[[Ano, pojďme.->pojďme pryč]]
<div id="mod-slavnost" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/CnC_chlapci.jpg">\
<div class="block-citation">\
Balinéští hoši ustrojeni k chrámové slavnosti. In. ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta. Rok na jižní polokouli: Jáva. Australie. Afrika. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1928, s. [104c]. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:ff832324-5749-11e3-8d00-0050569d679d
</div>\
</div>\\
</div>\
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/02/cnc_zpev.mp3")</script>Tak, teď o kousek ustupte. Tři, dva, jedna… Trefa!
Z chýše vybíhá Eskymák, ale vůbec nevypadá vyplašeně, naopak. Tváří se rozezleně a v ruce svírá… To je sekera?
V tu ránu se kolem sbíhají další a další Eskymáci, všichni třímající sekeru, harpunu nebo nůž.
Dobrá, možná to nebyl nejlepší nápad. Rychle, [[utíkejte->pryč]]!
<script id="aap-setup">document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2022/03/cnc_strelba.wav")</script>Dobrá, dobrá, ať je tedy po vašem.
Ostatně, nevypadá to, že by měli místní právě teď čas obchodovat. Ve vesnici to bzučí jako v úlu, zřejmě se něco chystá. Ženy připravují velké množství pokrmů, které nakládají na sáně tažené psy, jež je odváží kamsi za vesnici. Z toho místa se linou podivné zvuky, které při dobré vůli znějí trochu jako hudba.
Pojďme se [[podívat, co se tam děje->pobožnost]].
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.<script>document.maybeStopAAP()</script>Setkání s neznámými kulturami je pro každého cestovatele velkou výzvou, a to i s ohledem na skutečnost, že většina potřebných informací je nám v současné době již snadno dostupná.
Jak ale tato setkání prožívali cestovatelé a cestovatelky, kteří tyto informace neměli a byli často prvními, kdo do rodné země poznatky o cizích kulturách přinášeli?
Vaším úkolem bude přečíst si jeden z následujících tří příběhů a posoudit, jak si slavní čeští cestovatelé poradili s výzvami, které pro ně kontakt s cizími kulturami představoval. Jakým způsobem nazírali na místní obyvatelstvo? Přistupovali k cizím kulturám s otevřenou myslí nebo podléhali předsudkům a stereotypům? Jak jednali v jim neznámých situacích? Dostali se kvůli neznalosti cizí kultury do nějakých potíží? A zachovali byste se sami v některé ze situací jinak?
Všechny tyto otázky byste měli mít na paměti během průchodu příběhem. Ze všeho nejdřív si ale[[vyberte svého cestovatele->mapa]].<a href="#mod-fric" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">Alberto Vojtěch Frič</a> (1882–1944) byl cestovatel a botanik, který proslul svými cestami do Jižní Ameriky. Svou první cestu do Brazílie podnikl už v 18 letech a během života procestoval takřka celý kontinent. Během svých cest se důvěrně seznámil s místními domorodci, jejichž zvyky a tradice popsal v několika knihách.
Následující příběh je založen na autentických vzpomínkách na pobyt u <a href="#mod-bororo" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">kmene Boróro</a>, které Frič popsal ve své knize <a href="https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52" target="_blank">Indiání Jižní Ameriky</a> vydané v roce 1943.
[[Zahájit expedici->frič start]]
<div id="mod-fric" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Alberto_Vojt%C4%9Bch_Fri%C4%8D"></iframe>
</div>\
</div>
<div id="mod-bororo" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Bororov%C3%A9"></iframe>
</div>\
</div><a href="#mod-eliasova" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">Barbora Markéta Eliášová</a> (1874–1957) byla učitelka, cestovatelka a spisovatelka, které jako první Češka podnikla cestu kolem světa. Její jméno je však nejvíce spojeno s Japonskem, kde strávila celkem několik let a významně se zasloužila o zvýšení povědomí o japonské kultuře v tehdejším Českoskovensku.
Následující příběh je založen na autentických zážitcích z cesty do tzv. <a href="#mod-indie" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">Holandské Indie</a>, které Eliášová popsala ve své knize <a href="https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:4b163994-3903-4966-9e04-3495664bbaae" target="_blank">Rok na jižní polokouli</a> vydané roku 1928.
[[Zahájit expedici->eliášová start]]
<div id="mod-eliasova" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_Mark%C3%A9ta_Eli%C3%A1%C5%A1ov%C3%A1"></iframe>
</div>\
</div>
<div id="mod-indie" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsk%C3%A1_v%C3%BDchodn%C3%AD_Indie"></iframe>
</div>\
</div><a href="#mod-welzl" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">Jak Eskymo Welzl</a> (1868–1948) byl cestovatel a dobrodruh, který strávil více než 30 života na Novosibiřských ostrovech, kde se věnoval lovu, obchodu a těžbě zlata.
Následující příběh se zaměřuje na první roky Welzla na <a href="#mod-sibir" title="Podívat se na definici" class="modal-open wiki">Sibiři</a> a jeho cestu k Novosibořským ostrovům, jež v knize <a href="https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:99edd010-26df-11e5-8401-001018b5eb5c" target="_blank">Paměti českého polárního lovce a zlatokopa</a> v roce 1928 popsal Rudolf Těsnohlídek na základě Welzlových dopisů a zápisků.
[[Zahájit expedici->welzl start]]
<div id="mod-welzl" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Eskymo_Welzl"></iframe>
</div>\
</div>
<div id="mod-sibir" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog article wiki">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<iframe src="https://cs.wikipedia.org/wiki/Sibi%C5%99"></iframe>
</div>\
</div>To tedy bylo opravdu těsné. Nevím jak vy, ale já si tedy od Eskymáků budu po nějakou dobu držet odstup.
Soby i se všemi zásobami jsme naštěstí nechali ukryté v podrostu kousek od řeky, když tedy vidíme, že se situace ve vesnici zklidnila, opatrně se pro ně vracíme a vydáváme se na další cestu.
|cesta2)[[[Pokračovat stezkou do lesů.|mech]]]
(unless: $pruchod contains "mech")[(show: ?cesta2)]
|cesta3)[[[Zamířit na východ směrem k pobřeží Ochotského moře.|tundra]]]
(unless: $pruchod contains "tundra")[(show: ?cesta3)]
[[Ukončit expedici->návrat 3]]
---
Zkontrolovat [(link-goto: "inventář")]<inventorylink|.