Duševní vlastnictví a plagiátorství

Většinou pochopitelně netvoříme pro to, abychom svůj výtvor nechali v šuplíku a střežili jej před zraky světa. Za normálních okolností chceme výtvor sdílet, aby nám přinesl nějaký benefit, ať už je to finanční zisk za odvedenou práci, uznání, obdiv, sociální kontakt nebo to, abychom někoho potěšili či obohatili, když bude náš výtvor užívat. „Užívat“ dílo jako je kniha, program, článek, film, infografika nebo fotka znamená užívat zejména pro vlastní potřebu. Počítá se také s tím, že knížku, kterou jste si koupili, půjčíte kamarádům nebo si spolu zahrajete hru.  

Ve chvíli, kdy vytvoříte nějaké „vnímatelné dílo“, to znamená seminární práci, bakalářskou práci, fotku, blogový příspěvek, počítačový program aj., začne se na něj automaticky vztahovat autorský zákon. Aby začala platit autorská práva, nemusíte nic oznamovat ani dílo nijak označovat.  

Autorská práva se dále dělí na osobnostní a majetková. Z osobnostního práva plyne: 

> Právo rozhodnout, jestli dílo zveřejníte. 

> Právo osobovat si autorství a rozhodnout, zda-li bude jméno autora u díla uvedeno, nebo jestli zvolíte například pseudonym. 

> Právo na nedotknutelnost, to znamená právo schvalovat či zamítat případné úpravy a zásahy do díla. 

Z majetkového práva plyne: 

> Právo dílo užít, to znamená udělit někomu jinému licenci k užívání za určitých stanovených podmínek, aby dílo přinášelo zisk. 

Představte si situaci, kdy někdo vezme část knihy, okopíruje a použije jako materiál pro svůj workshop a lektorskou živnost. To znamená, že mu dílo pomáhá k zisku. V případě, že si takto nevhodně „půjčil“ část knihy, ale uvedl autora, jedná se o problém majetkového práva. To znamená, že v podstatě okrádá vydavatele knihy. Pokud není uveden autor, nebo se za autora vydává lektor, týká se vzniklý problém také práva osobnostního. 

Jiná situace je ve škole, která má pro užití děl pro vzdělávací účely mírnější podmínky. Obzvláště s letošním schválením směrnice evropského parlamentu a rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu by měly mít školy volnější ruku a mělo by být jasněji vymezeno, za jakých podmínek může škola používat materiály ve výuce. Směrnice má také posílit práva autorů, a zpřísnit předpisy pro velké firmy jako je Google. 

Specifická situace, která by pro vás mohla být brzy relevantní, je zaměstnanecké školní dílo. Ve chvíli, kdy jste zaměstnanci či studenti konkrétní instituce, není vaše tvorba tak úplně vaše, respektive není-li sjednáno jinak, vykonává autorská práva zaměstnavatel. Pokud byste například začali vydělávat na svém školním projektu, může univerzita chtít část zisku (ač je to reálně málo pravděpodobné). Co je nedotčeno jsou osobnostní práva kdílu. 

Může se také stát, že napíšete skvělou práci, kterou postnete na blog a následně ji najdete na profilu cizího autora.  Pokud se vám stane, že někdo nedovoleně užije vaše dílo, můžete se ohradit a požadovat přinejmenším stažení díla. 

Plagiáty 

Nejpropíranějším a zcela zbytečným prohřeškem je plagiátorství. Plagiátorem je ten, kdo úmyslně i neúmyslně ve svém textu používá myšlenky a části textu jiného autora, které vydává za své. Plagiováním zcela riskujete svou pověst, kariéru i titul

Plagiát tedy vyrábíte ve chvíli, kdy využijete například část textu jiného autora, ale neuvedete citaci – záměrně i nezáměrně. Plagiát je to také ve chvíli, kdy nadměrně čerpáte z jiného autora, to znamená, že vaše práce v podstatě kopíruje myšlenkovou strukturu někoho jiného.  

Pozor si dejte také na autoplagiátorství. Toho se můžete dopustit např. pokud využíváte své starší seminární práce v dalším předmětu. Typicky je autoplagiátorství zejména využívání vlastních textů a myšlenek z předchozích děl bez označení. Problém není v tom, že by vaše hotová práce nebyla vaše, ale v tom, že vršíte výstupy, které ale mají de facto stejný obsah, za který opakovaně získáte odměnu. Podívat se můžete třeba na příklad Zygmunta Baumana

Je také dobré mít na paměti, že citační a publikační praktiky se mění. Obvinit někoho více než deset let zpětně je tedy velice sporné. Takové případy se objevují v médiích, můžeme se tázat zda-li je důvodem skutečně kvalita vědy, či něco jiného. 

Odkazování a citování 

Autorský zákon chrání duševní vlastnictví autora. Etické nakládání s cizím dílem má několik způsobů – nejtypičtějším pro vás zřejmě bude odkazování. Odkazování a citování je pro nás způsobem vyjádření respektu, ohodnocením originálních myšlenek a přispění jiného autora, které je pro odbornou práci díky využívání v textu nejběžnější.  

Citace má jasný cíl – odkázat čtenáře na zdroj informace, kterou jsme použili. Pro systematizaci odkazování vznikly citační normy. Ty je třeba dodržovat zejména v odborném textu.  

Existují však i jiné možnosti.  

> V těchto studijních textech můžete například vidět odkazování formou hypertextových odkazů. Příklad: Jak jsme viděli u Floridiho, je třeba nově zvážit význam informací na tvorbu vlastní identity. 

> Formulaci odkazu může nabídnout samotný zdroj. Například pokud budete využívat obrázek z fotobanky unsplash.com, po stažení obrázku fotobanka i přes volnou licenci nabídne ke zkopírování formulaci odkazu. Příklad: Photo by Hubble on Unsplash 

Odkazování dle citačních norem, můžete použít kdekoliv – v odborném článku, na svém blogu, jako novinář. Pokud systém jednou ovládnete, můžete ho aplikovat kdekoliv. 

Odkazovat na „použitou“ informaci má širší význam. Neodkazujeme pouze na ty informace, které jsme konkrétně přejali, např. výsledek z konkrétního výzkumu, ale také na informace či autory, o kterých se zmiňujeme, na zdroje, kterými jsme se inspirovali či vůči kterým se vymezujeme, na informace či autory, které chceme zviditelnit jako související a rozvíjející zdroj pro čtenáře. 

Citování se může zdát jako otrava, má však svou důležitost a také základní principy, s jejichž pochopením jde vše lépe. Typická struktura citování je následující: Příjmení a jméno autora, název zdroje, vyjádření druhu zdroje, místo vydání zdroje, datum vydání zdroje. V podstatě je to sofistikovanější systém kdo, co, kde, kdy, který s trochou cviku a vhodnými pomůckami ovládnete. 

Příklad citace (v tomto případě knihy) může vypadat takto: 

Dewey, J. (1997). Experience and education. New York: Touchstone. 

= KDO: Dewey, J., KDY: (1997). CO: Experience and education. KDE: New York: Touchstone. 

Ale také takto: 

DEWEY, John, 1997. Experience and education. New York: Touchstone. The Kappa Delta Pi Lecture Series. ISBN 0-684-83828-1.