Deník

Vést si deník může být úmorné a nezábavné, ale skoro vždy užitečné. Jak vám může něco tak staromódního jako deník pomoci s rozvojem tvůrčího myšlení?

Jedním z důležitých prvků sebeřízeného či sebeurčeného učení je schopnost reflektovat vlastní činnosti, aktivity a pokroky, přemýšlet o nich a vnímat je v kontextu okolního světa. Psaní deníků je dnes do značné míry vnímáno trochu archaicky, případně je spojené s představou pubertální literární tvorby.

K tvorbě deníku lze přitom přistoupit několika různými způsoby:

  1. Deník jako literární útvar. V tomto pojetí je výsledkem každodenní text, který má spíše epický či poetický charakter než rozměr nějaké systematické evoluce. Jeho autor v něm musí zachytit podstatné rysy dne a určitým způsobem je ztvárnit a interpretovat. Jde o dobrou metodu pro rozvoj jak reflexe celého dne, tak také o nástroj pro rozvoj a podporu tvůrčího psaní. Každodenní „zpytování svědomí“ je běžnou součástí jak duchovního života ve většině náboženství, tak oblíbenou činností většiny dětí. Není tedy důvod, aby se mu nevěnoval také dospělý člověk nebo student.
  2. Deník činností. Tato verze deníku je založena na myšlence, že na jedno místo ukládáte informace o tom, co jste dělali, přečetli, naučili se. Může být tematicky redukovaný (tedy zaměřený na záměrné učení nebo dokonce jen na jednu oblast učení), nebo šířeji pojatý. Měl by sloužit jako určité portfolio, může být spojený se sebekvantifikačními nástroji, jako je Toggl či daty z Fitbit, pokud vám jde o pohybové aktivity.
  3. Deník nabízející strukturovanou, ale širší percepci edukačního pokroku jedince. Může být psán například jednou týdně (byť pak úplně nekoresponduje s názvem deník) a dává do širších souvislostí to, co se má člověk za daný časový úsek naučit. Tím, že se na věci dívá z odstupu, může je vidět jinýma očima, v kontextu a lze v nich propojovat aspekt teoretického poznání a praxe.

Otázkou samozřejmě je, k čemu má takový deník sloužit, neboť zaměření každého z uvedených přístupů je trochu jiné. Předně bychom rádi zmínili rozměr psychotický – psaní je něco, co je pro člověka obecně psychicky důležité, pomáhá mu vyrovnat se světem a dává mu možnost nahlížet na něj z jiné perspektivy. Druhý rozměr souvisí se schopností se učit – jestliže má člověk opustit rozměr předem direktivně určeného obsahu a forem vzdělávání (což dříve nebo později udělat musí), měl by mít k dispozici nástroj, který mu něco takového umožní, což mohou být právě deníky. Jde o užitečný nástroj k rozvoji tvůrčího psaní, upravování strategií učení atp.

Deník je výhodnou formou reflexe také v tom, že není úplně náročný v začátcích (lze pracovat téměř jen faktograficky s drobným komentářem), ale může s člověkem dobře růst a prostor pro hlubší a náročnější reflexi uchovává stále. Neméně důležité také je, že jde o aktivitu pravidelnou, kterou lze relativně snadno dodržovat a plnit.

Z hlediska moderních technologií je otázkou, zda musí jít jen o deníky psané, nebo zda je možné do nich zařadit také multimediální data, externí zdroje nebo „důkazní materiály“. Právě odkazy na ně mohou být při zpětné analýze a dlouhodobějším hodnocení velice užitečné a zajímavé.

Deník může být jak privátní záležitostí, kterou si člověk píše jen pro vlastní potřebu reflexe studia, tak také na druhé straně otevřenou inspirací či sdílením s ostatními. V takovém případě je ale nutné uvažovat o přiměřené formě. Jistou střední cestou může být práce s mentorem, kdy deník píšete vlastně pro svou soukromou potřebu a čas od času jeho obsah nebo vybrané body můžete konzultovat s vybranou osobou, ke které máte důvěru, případně s učitelem nebo někým takovým.

V čem deník tvořit? Ačkoli existuje mnoho deníkových služeb, doporučujeme buď nástroje na práci s poznámkami, nebo blog, který si lze nastavit jako privátní:

  • Evernote: Ideální nástroj v případě, že vám jde o privátní poznámky. Lze zde dobře pracovat s tagy, vyhledávat, přidávat další multimediální obsah.
  • Medium je jednou z nejznámější blogovacích platforem, která nabízí velice pěkný vzhled, funkce pro interakci mezi uživateli a celkově moderní prostředí. Užitečné jsou tzv. publikace, které umožňují sdružovat tematické články od autorů, kteří se připojí k redakci.
  • Penzu je speciální nástroj pro práci s deníkem, který ji navíc kombinuje s diářem. Lze tedy snadno spojit rozměr plánovací s reflektivním.
  • Tumblr je výhodný v rychlé a pohodlné práci jak s delšími texty, tak multimediálním obsahem. Stejně dobře poslouží také třeba Blogger nebo Ghost.
  • Momo note je velice jednoduchý nástroj na psaní poznámek buď deníkového nebo post-itového typu.
  • Google Dokumenty jsou sice robustním řešením, ale pokud máte rádi prostředí, ve kterém jste zvyklí pracovat, tak mohou posloužit také dobře. Lze psát buď jeden dlouhý text (doporučuji vždy začínat nahoře a starý text „tlačit dolů“) nebo vytvářet na jednotlivé dny samostatné dokumenty. Podobně se dá využít také Word nebo libovolný jiný nástroj.