Co je tvůrčí psaní?

Jak se liší běžné psaní od tvůrčího? K čemu je vlastně dobré a proč je vhodné ho rozvíjet? Co má psaní společného s tvořivostí?

Tvůrčí psaní je již více než sto let stará disciplína, jejímž cílem je rozvoj obrazotvornosti autora, podpora jeho kreativity a zájmu o svět. Současně se může používat také jako nástroj psychoterapie či psychoanalýzy, je součástí školního i mimoškolního vzdělávání. Obecně lze říci, že právě pro většinu lidí bude mít asi tři základní dimense:

  1. Rozvoj schopnosti psát – všechna písmenka zná člověk většinou nejpozději v šesti letech, ale schopnost produkovat text s jistou dávkou lehkosti, konzistence a smysluplnosti není u všech rozvinutá stejně. Většinou se studenti věnují tvůrčímu psaní tehdy, když potřebují napsat text a mají v sobě „kreativní blok,“ neví, jak začít, když napíšou větu, tak ji vzápětí smažou atp.
  2. Rozvoj specifických textových dovedností – této oblasti se v kurzu věnovat nebudeme, ale zaměřují se na ni většinou komerční kurzy tvůrčího psaní, kde se učí, jak vystavět dialog, pracovat s popisem či postavami. Jde tedy o soubor vědomostí a znalostí vedoucí k tomu, že je člověk schopen vytvořit kvalitní, většinou umělecký text.
  3. Seberozvoj – tvůrčí psaní je důležitým nástrojem pro osobní rozvoj, podporu kreativity, vnímavosti a mnoha dalších oblastí. Pokud si člověk píše například deník, umožní mu to vidět svůj život z jisté perspektivy, zastavit se a zamyslet se nad ním.

Fišer pak uvádí (doporučujeme si alespoň projít kapitoly 5 a 6 jako inspiraci konkrétních metod či cvičení) deset oblastí, ve kterých tvůrčí psaní uplatňuje z hlediska formování osobnosti autora:

  1. Praktické zvládnutí technik při formulování tématu psaní.
  2. Praktické osvojení si schopnosti psát.
  3. Odstranění tvůrčích bloků a obav.
  4. Osvojení si dovedností pro optimalizaci textu podle zadaných kritérií.
  5. Rozvoj vlastního psaní bez užívání schémat a klišé.
  6. Uvolnění fantasie.
  7. Rozvoj smyslového vnímání.
  8. Odstranění strachu ze psaní, podpora sebejistoty a samostatnosti.
  9. Psaní jako prostředek zábavy a autoterapie.
  10. Podpora a rozvoj mravní a volní stránky autora, rozvoj kreativity.

K samotnému tvůrčímu psaní lze přistupovat různě, podle toho, jakou máte pro samotné psaní motivaci. Někdy se lze setkat s názorem, že tvůrčí psaní nemá s odborným textem mnoho společného. Ostatně většina cvičení se snaží pracovat s tématy vtipnými, bizarními, zábavnými, „uhozenými“, nikoli s vědeckou přísností, přesností a metodologickou správností. Ukazuje se ale, že taková námitka není obecně validní. Tvůrčí psaní podporuje, jak ukazuje výše citovaný Fišer, obecně kompetence k psaní a kreativnímu myšlení, což jsou ty kompetence, které jsou ve vědě a vědeckém prostředí potřebné. Cílem tvůrčího psaní není – alespoň ne v našem kurzu – osvojení si tvorby deníků a psaní příběhů, ale právě rozvoj struktur myšlení, které jsou pro vědeckou práci, ale také obecně pro pobyt v informační společnosti nezbytné.

Tvůrčí psaní by mělo vést k tomu, že bude pracovat podobně, jako v předchozím modulu diskutovaný tvůrčí proces – tedy od počátečního nápadu, až po evaluaci. Také proto jde o činnost, která se běžně v USA považuje za součást kurikula na vysokých školách. Současně platí, že čím více člověk čte a píše, tím lépe se mu pracuje. Jde tedy o jednu z motivací, jak psát takovým způsobem, aby při vědecké práci člověk nenarážel na obtíže s formulováním vět, argumentů, se samotným psaním – a díky tomu se mohl plně soustředit na svůj vlastní vědecký obsah.

Možností, jak k tvůrčímu psaní přistupovat, je více – lze se setkat s komplexními kurzy, se souborem technik nebo jen s doporučením, že se „člověk má vypsat“. Každý z přístupů má přitom nepochybně něco do sebe. My se budeme soustředit na některé konkrétní činnosti (záměrně vybrané tak, aby pokrývaly co nejširší spektrum oblastí tvůrčího psaní), na kterých je možné si tvůrčí psaní trénovat.

Pokud se ještě jednou vrátíme k Fišerovi, tak ten uvádí pěkný přehled tzv. tvůrčích bloků (blokád), tedy kognitivních nebo emočních omezení, které brání člověku v samotné tvorbě. Jedním z důležitých úkolů tvůrčího psaní je právě jejich odstraňování a překonávání. Zpočátku vědomé a systematické, později zcela automatické a imanentní. Velká část z nich se odstraňuje postupně, tak jak si člověk kompetence ke psaní osvojuje. Přesto je výhodné mít k dispozici na začátku tabulku, která vám s odstraněním těch základních může pomoci.