Myšlenkové mapy při hledání tématu

Na tomto místě se podíváme na způsob, jak myšlenkové mapy využít při práci s tématem, respektive v procesu jeho hledání a precizování.

Jednou z možností, jak využít myšlenkové mapy, je práce s tématem. Přemýšlíte nad podáním projektu, změnou koncepce výuky nebo třeba nad novým uspořádáním knihovny? Ať  pracujeme s libovolným tématem, je vždy nutné získat jeho základní představu, vhodně se v něm zorientovat a zjistit, co nám z něj vychází jako to důležité a významné. 

Musíme se naučit uchopit téma a zorientovat se v něm tak, aby bylo reálné a splnitelné – to znamená, aby odpovídalo potřebám dané situace. Pokud plánujeme knihu, potřebujeme jinak rozsáhlé a velké téma, než když jde o článek do časopisu nebo naopak ediční řadu. Většina lidí dělá chybu v tom, že volí téma příliš rozsáhlé, protože se bojí, že jim jejich znalosti či zdroje na užší téma stačit nebudou. 

Druhým okruhem nejistoty je zamotanost celého tématu. Pokud máte pocit, že všechno souvisí se vším, pak vězte, že je to jistě pravda, ale současně je velká šance, že problém spočívá v tom, že o tématu nemáte dostatečně načteno a že se v něm neorientujete.  

Dalším častým otazníkem je práce s osnovou. Každý text nebo projekt by měl mít nějakou strukturu a osnovu. V případě vědeckých článků se dokonce nabízí možnost využít již vymyšlených schémat (třeba IMRAD), do kterých svůj text můžete včlenit, v případě projektů je možné se držet závazných parametrů. Ale ani zde se většinou neobejdete bez jistého kreativního prvku, který vám umožní téma vhodným způsobem uchopit. Obecně je vhodné si pomoci nějakým vzorem, který vám umožní v určitý čas celé téma vhodně uchopit a strukturovat. 

Myšlenkové mapy tedy v této fázi práce můžete používat ve více krocích – jak při definování toho, co chcete dělat, tak také při práci s tím, jak o již základním způsobem ohraničeném fenoménu chcete přemýšlet či psát. Oba kroky jsou pro úspěšnou akademickou činnost důležité a v obou se běžně užívají právě kreativní techniky, mezi něž práce s myšlenkovými mapami patří. 

Hledáme téma

To, co je potřeba udělat v prvním kroku, je identifikace základní oblasti, o které chcete psát – jsou to vzdělávací technologie ve škole, Zikmund Lucemburský a jeho doba, modelování hvězdných atmosfér, výzkum čtenářů nebo Karel Čapek? Zkuste si nakreslit myšlenkovou mapu, do níž shrnete svoji základní představu o celém tématu. Dá vám to primární orientaci, možnost narazit na něco skutečně důležitého a zajímavého pro vlastní specifické téma a současně si snadno zjistíte, čemu rozumíte více a čemu méně. 

Jakmile máte obecný pojem, je vhodné věnovat chvíli času četbě. V této fázi to nemusí být složité články a výzkumy, ale zkuste se soustředit především na encyklopedická hesla nebo si projděte úvody a obsahy v přehledových monografiích a učebnicích. V tomto kroku ještě nejde o to, aby se z vás stali úzce profilovaní odborníci, ale spíše o získání představy o tom, co všechno se v dané oblasti řeší. Současně se ale očeká, že chcete psát o něčem, o čem již ledasco víte a můžete to s těmito znalostmi propojit. 

Někdy se říká, že čtení je matkou výzkumu, ale platí to také pro psaní nebo přemýšlení obecně. Tomáš Špidlík míval skoro půl století každý týden ve Vatikánském rozhlase nedělní kázání. Když se ho ptal kolega, jak je možné, že má po takové době stále co říci, bez váhání odpověděl, že čte. Bez čtení a studia je šance na úspěch zcela minimální. 

Jakmile budete mít dočteno, můžete se pustit do myšlenkové mapy. Doprostřed papíru si napište vaše obecné téma a zkuste postupně kreslit větve (a dále je rozpracovávat), které vás k němu napadají. Snažte se na papír nanést všechny vaše nápady.Neomezujte se na to, co vám dává smysl, co hodnotíte jako zajímavé atp. Problém v této fázi často je, že po předchozím kroku máte již nějakou představu a tu pak do mapy „tlačíte“. Pokud jste si tématem jisti, můžete přejít k druhému kroku (konkretizace tématu), pokud ne, snažte se jej upozadit, zbytečně se pak připravujete o zajímavé nápady či témata. 

Této fázi věnujte alespoň půl hodiny. Pokud úplně nespěcháte, podívejte se, zda vás z již napsaných věcí něco nezaujalo a zkuste si k těmto „sladkostem“ něco dočíst. S časovým odstupem je pak možné se k mapě vracet a dále ji doplňovat. Záleží na vás, zda tomuto procesu budete věnovat den nebo tři dny. 

Jakmile máte dopsáno, přichází na řadu barevná tužka – projděte si mapu a zkuste si zakroužkovat to, co je pro vás skutečně zajímavé a nosné, co považujete za přínosné a máte pocit, že se o tom dá i psát nebo na tom lze postavit projekt. V tomto kroku byste měli získat jistý extrakt, ze kterého si můžete téma poskládat sami nebo vyrazit za někým, s kým můžete daný problém prodiskutovat. Současně je zde prostor pro další četbu, kte nám může pomoci rozhodnout se, jakým směrem se chceme nořit hlouběji. 

Konkretizace tématu

Podobným způsobem lze postupovat také při konkretizaci tématu – doprostřed papíru (nebo do centrálního uzlu mapy v programu) napíšete nové jasně ohraničené téma a postupně si rozepisujete, co by bylo možné k němu říci. S každou novou větví můžete pracovat samostatně. V této fázi velice doporučujeme využívat softwarová řešení, protože vám snadno umožní přesouvat větve nebo jednotlivé pojmy tak, jak se postupně krystalizuje výsledná podoba. 

Stejně jako v případě definování tématu, také zde už se vyplatí číst a věnovat tomuto kroku více času. V případě, že používáte softwarová řešení, je elegantní, když si články k jednotlivým podtématům vkládáte přímo jako odkazy nebo přílohy do mapy. Můžete se k nim poté snáze vracet, doplňovat je a víte, co k čemu patří. 

Pokud se k tématu vracíte, můžete ho editovat již výrazněji než v první hledající fázi. Jestliže máte pocit, že nějaká část mapy nedává smysl, můžete jí dát například světlešedou barvu a posunout ji mimo hlavní obrazovku nebo ji skrýt. Je docela možné, že se k ní budete chtít časem vrátit, ale současně vám nemusí být stále na očích. 

Když máte provedené mapování, je dobrý čas na prioritizaci – zkuste si očíslovat témata podle toho, jak jsou pro vás důležitá, a do mapy současně nakreslit šipky, které ukazují, co s čím souvisí. Pro stanovování priorit lze mít různé klíče – od osobního zájmu přes dostatek zdrojů až po reálnost dosažení cíle. Pak již jen stačí vytvořit začátek struktury dokumentu a pustit se do práce. Většinou pro začátek postačují jedna či dvě komplexnější oblasti. 

V okamžiku, kdy máte pocit, že jste již všechno k tématu napsali, je dobré se vrátit do mapy a pokračovat tam, kde zůstala zajímavá témata, na která nebyl během dosavadního psaní prostor. Současně mapu můžete stále používat jako místo, kam si odkládáte zdroje a případně zpřesňujete celou strukturu. Periodický návrat k ní vám pomůže uchovat si představu o celku, i když se budete třeba v některých částech dál nořit hlouběji a hlouběji. Lze díky ní vidět kontext, souvislosti a smysl celého vašeho počínání. 

Současně platí, že pokud potřebujete téma nebo projekt někomu představit, většinou je efektivnější sáhnout právě po myšlenkové mapě než po celém draftu nějakého dokumentu. S mapou je možné pracovat kontinuálně pořád – nejen v první fázi projektu, ale navazovat na ni vždy, když se pouštíte dále. Například Freemind nabízí velice jednoduché odkazování na vnořené mapy, což vám umožní nechat si počáteční mapu klidně jako rozcestník celého složitého velkého projektu.