Brainstorming a brainwriting

Zde se podíváme na dvě techniky, které slouží primárně pro hledání nápadů či nových pohledů na určitý problém.


Brainstorming patří mezi nejčastěji používané skupinové techniky kreativního myšlení nebo kreativní práce s informacemi a to především v prostředí organisací. Lze jej ale také využít ve vzdělávání, při pracovních projektech nebo kdekoliv, kde je potřeba najít nová a překvapivá řešení, postupy či pohledy. Právě k nim celá technika směřuje. Nejde v ní o identifikaci přesných kroků, evaluaci nebo uskutečnitelnost, ale zdůrazněna je právě ona překvapivost a novost.

Postup metody je vlastně velice jednoduchý:

  • Skupina se posadí kolem stolu s papírem nebo kolem tabule. Je důležité, aby zasedací pořádek negeneroval nějaká privilegovaná postavení.
  • Stanoví se téma. Pokud je vhodné, aby účastníci měli do problematiky vhled, je vhodné jim dopředu připravit nějaké podklady, které si nastudují doma. Ke všem účastníkům je vhodné v této oblasti přistupovat stejně.
  • Stanoví se čas brainstormingu – většinou na 15 až 25 minut.
  • Určí se facilitátor – jde o člověka, který zapisuje nápady, případně se stará o to, aby se ke slovu dostal každý, může pomáhat vracet se k zajímavým tématům atp.
  • Probíhá brainstorming.
  • Dochází k vyhodnocení – to může provádět právě facilitátor, který typicky shrne průběh aktivity a provede kategorizaci nápadů. Rozdělí je do skupin, se kterými je pak možné dále pracovat.
  • Většinou na brainstorming navazuje nějaká analytická činnost, která ústí v to, že nápady, které jsou identifikovány jako potenciálně zajímavé či nosné, se dále rozpracovávají.

První věc, se kterou se musíte vypořádat, je téma. Je dobré se zamyslet nad tím, zda se zvolený problém dá skutečně touto metodou rozřešit a posunout nebo ne. Rozhodně se nedoporučují problémy vysoce expertní nebo témata, která skupinu rozdělí a část bude odcházet nespokojená či zklamaná, což ale nemusí nutně znamenat, že se vyhýbáte tématům kontroverzním, která rozvíří diskusi.

Metoda má smysl tehdy, když je problém komplexní, není na něj nějaké jednoduché návodné pravidlo, a čím více nápadů zazní, tím lépe se můžete rozhodnout. Pokud usoudíte, že kolektivní inteligence je něco, co vám může přinést zajímavé nápady a pohledy, je možné se pustit do přípravy. Podobně až v tomto kroku má cenu použít brainstorming pro vlastní potřebu.

Další hojně diskutovanou částí této techniky je práce s tématem. Má se za to, že účastníci by měli být co nejlépe s tématem seznámeni, aby o něm mohli vůbec přemýšlet a celý proces někam vedl. Ideální je, pokud si jej nastudují lidé dopředu, nebo o něm mají přirozeně nějaké povědomí a facilitátor oznámí téma a následuje jeho krátká expozice. Tato expozice má silně formující charakter a často může představovat klíč k úspěšnému brainstormingu. Jestliže se chcete na nějakou část problematiky soustředit, tak ji umístěte sem.

Samotný brainstorming je založený na tom, že každý může dávat své návrhy či nápady a facilitátor je zapisuje na papír. Neexistují špatné nápady a v této fázi se zásadně nehodnotí. To, co může facilitátor dělat, je vytvářet tematické skupiny (nápady píše na různá místa) a případně se doptávat. Doptávání je další nástroj, kterým lze velice efektivně řídit tok diskuse. Pro samotnou aktivitu je třeba mít vyhrazený určitý čas – například 20 minut a pak probíhá hodnotící fáze. Pokud je to vhodné, je možné vybrat opět nějaké téma či témata a na ně v brainstormingu navazovat.

Co zvažovat:

  • Délku aktivity (často stačí jen 5-10 minut), je lepší, aby byl kratší než delší. Lze jich provádět více za sebou.
  • Facilitátor musí být člověk zkušený, který ví, co dělá, proč to dělá a kam směřuje tok myšlenek. Je nešťastné, pokud je to společensky nejvýše postavený člověk v místnosti.
  • Homogenitu skupiny – jde o aktivitu pro tým, který se dobře zná nebo pro úplně cizí různorodé lidi? Obě varianty mají něco do sebe, ale mít alespoň jednoho člověka z venčí se doporučuje.
  • Velikost skupiny – tak jako u jiných týmových aktivit, také zde nejlépe fungují počty okolo pěti osob. V případě, že máte lidí více, je možné postupovat ve více skupinách a pak nápady spojovat a případně udělat navazující kratší společný brainstorming.
  • Atmosféru – je třeba pečovat o otevřenou atmosféru. V případě přílišné formality nebo autority některého z členů k reálnému brainstormingu většinou nedojde.

Jakkoli technika může působit jednoduše - účastníci prostě říkají, co je napadá a facilitátor to zapisuje - ve skutečnosti jde o poměrně náročný proces. Pokud tedy chcete brainstorming provozovat se skupinou, která je v nějakém ohledu náročná, velice doporučujeme, abyste si vybrali také zkušeného facilitátora.

Brainwriting

Jistou variantou brainstormingu je brainwriting, který funguje podobně, ale je založený na tom, že se nápady píší na papír. Uvádí se, že metoda je funkční pro 4-16 osob, ale je nutné podotknout, že pro 16 lidí je již hodně zdlouhavá. Doporučuje se případně skupiny dělit (například po osmi) a výsledky pak sloučit do jednoho celku.

Cílem metody je získat co nejpestřejší a nejkomplexnější představu o možných řešeních a přitom nechat účastníky, aby se sami vzájemně inspirovali. Výhodou psaní může být větší soustředěnost, ale také to, že se člověk nezaměřuje na to, kdo dané nápady uvádí, ale sleduje lépe jejich obsah. Je to metoda časově náročnější, ale typicky více koncentrovaná, generuje většinou reálnější, ale o něco méně originální, řešení než běžné ústní podání.

Postup je obvykle následující:

  1. Facilitátor představí téma. Expozice je tak jako u brainstormingu důležitá, protože ovlivňuje myšlenky jednotlivých účastníků. Téma je většinou zadané otázkou.
  2. Během psaní se nesmí mluvit. Facilitátor má dopředu nachystaná první tři možná řešení problému či odpovědi na otázku, které položí doprostřed stolu.
  3. Každý účastník má vlastní kartičku (většinou papír A4), na kterou napíše tři svá řešení. Jakmile má napsáno, papír dává doprostřed a bere si jiný. Pokud jej vkládá jako první, bere si ten od facilitátora.
  4. Přečte si navrhovaná řešení a napíše svá tři další. Jakmile má hotovo, položí papír opět doprostřed a bere si novou kartu.
  5. Nesmí si vzít kartu, kde jsou poslední tři body jeho.
  6. Aktivita končí ve stanoveném limitu – například po 45 minutách.
  7. Jakmile je dopsáno, následuje práce facilitátora. Ten bere jednotlivé papíry a přepisuje řešení na tabuli či velký pepír. Vždy jej přečte a pokusí se jej interpretovat, případně je možné diskusí řešit pochopení a přesnost daného návrhu.

Jistou variací může být, že se místo položek kreslí myšlenkové mapy. To může pomáhat s kategorizací a tematizací, ale tím, jak jsou mapy individuální, dochází k jisté větší náročnosti na naladění se na myšlenkovou strukturu druhého.