Pomalé čtení

Čtení nemusí být vždy otázkou výkonu, ale také prostoru pro zastavení se  přemýšlení. Dopřejte si s čtením čas.

Daniel Kahneman  ve své knize Myšlení, rychlé a pomalé popisuje dva způsoby uvažování o světě. Ukazuje přitom, že ani to, co označuje jako rychlé myšlení nebo jako pomalé, nejsou lepším nebo horším způsobem uvažování, ale hodí se k něčemu trochu jinému. Oba je přitom třeba rozvíjet. Podobnou optikou by bylo možné se dívat také na problematiku čtení. V něm se mohou objevovat přístupy, které vedou k rychločtení, ale také postupy, které se čtení věnují jako jistému opakovanému poměrně pomalému a zdlouhavému procesu.

Na tomto místě bychom rádi představili dva takové postupy, totiž SQ3R a PQRST. Nejsou jediné, které se zaměřují na postupné a pečlivé čtení, ale oba pěkně ukazují, čeho si máte při čtení všímat, jakým způsobem během něj máte aktivně postupovat, aby nešlo o pasivní nekritickou konzumaci obsahu na papíře, ale skutečně aktivní proces učení, získávání informací a jejich racionální posuzování.

Zřejmě nikdo nebude vždy při čtení užívat všechny kroky, které daný postup navrhuje, ale velice doporučujeme si je alespoň jednou vyzkoušet. Každý z nich se hodí pro něco trochu jiného - SQ3R vám umožní poznat, zda daný dokument potřebujete číst, zda vám odpovídá na vaše potřeby a otázky. Metoda PQRST je více zaměřená na učení a využijete ji hlavně tehdy, když se budete chtít z odborné literatury něco naučit.

Obě metody jsou koncipované tak, že by člověk měl postupovat od prvního kroku k poslednímu, neměl by skákat ani nějaké vyměňovat. V reálném světě pomalého aktivního čtení ale můžete bez obav z obou metod použít, co budete potřebovat, aby váš čtenářský výkon byl co možná nejlepší.

U začátečníků doporučujeme s textem aktivně písemně pracovat a klíčové body si během čtení vypisovat. Zkušený čtenář pak najde přirozeně vlastní přístup a zapisuje si především to, co sám potřebuje. Pokud budete číst texty na digitálním zařízení, je velice praktické pro tuto činnost využít nástroj, který vám umožní do PDF souborů kreslit, psát, vkládat poznámky nebo provádět jiné formy anotace obsahu. Příkladem takových nástrojů mohou být buď desktopové Adobe Acrobat (ten funguje pěkně také na iOS), XoDo či Foxit Reader nebo třeba na tabletu s iOS iBook od Apple či Qiqqa pro Android.

SQ3R

Jednou z možností, jak efektivně číst texty – tedy nikoli rychle, ale tak, abyste v nich našli to, co potřebujete, něco se z nich naučili a případně rychle poznali, že daný dokument není pro konkrétní potřebu relevantní, je užití metody SQ3R (survey, question, read, recite, review), která byla poprvé popsána v roce 1946 a jejímž autorem je Francis Pleasant Robinson.

Vychází ze čtení odborných textů, tedy takových dokumentů, ze kterých se chcete něco dozvědět, ve kterých hledáte odpovědi na vaše otázky. Není tedy vhodná na práci s romány nebo jinými uměleckými formáty, pokud tedy nechcete provádět nějakou jejich hermeneutickou nebo literárně kritickou analýzu.

Metoda se skládá z pěti kroků:

  1. Survey je tím prvním, co by měl čtenář s nějakým informačním pramenem udělat. Zjistíte, kdo dokument vytvořil, proč, jaký je jeho rozsah, styl, základní obsah. V této fázi můžete projít obsah, abstrakt nebo závěr, což vám dá základní představu o celém médiu. Pokud je pro vás dokument nerelevantní, můžete jej odložit.
  2. Question je velice užitečnou fází v tom slova smyslu, že nutí člověka s tématem nějak aktivně pracovat. Aktivní či efektivní čtení nespočívá v konzumování obsahu, ale v určitém dialogu mezi čtenářem a textem. Otázky obvykle vycházejí již z vaší motivace, která stála za nalezením právě tohoto dokumentu, a mohou být v průběhu čtení doplňovány. Zvláště začátečníkům se doporučuje, aby si otázky vypsali na papír.
  3. Read, tedy četba samotná, je až třetím krokem, i když bývá často považována za to nejdůležitější a první. Proto by měly otázky zajistit fokusaci pozornosti na to skutečně důležité. Přímo při čtení je dobré si dělat poznámky, výpisky, zvýrazňovat text nebo si zavést vlastní značky, které umožní zpětnou dobrou orientaci v textu. Pokud někomu vadí psát do knih, může využít například PDF editory a psát do digitální verze, například na tabletu, což je konec konců velice praktické a užitečné.
  4. Recite slouží pro identifikaci odpovědí na otázky. V této fázi si také můžete někam zaznamenat fakta, citace, poznámky, informace, které vás při čtení překvapily a obohatily. Jakkoli jsou otázky užitečné a důležité, je dobré si nechat určitou otevřenost vůči textu samotnému. Tato fáze je důležitá, pokud se chcete později k dokumentu vracet nebo se z něj učit určité detaily.
  5. Review je v překladu zpětný pohled či přehled, zatímco Recite je zaměřená na detaily, Review dává celkový pohled. Možností, jak s ním pracovat, je více. Osobně doporučujeme například na téma článku pronést krátkou přednášku (na pět až deset minut), klidně jen pro sebe sama. Dochází zde ke kontextualizaci, vlastnímu uchopení získaných informací i hodnocení zdroje jako takového. Budete si chtít ještě něco někdy od tohoto autora nebo z tohoto článku přečíst? I na to se odpovídá v poslední fázi práce s textem.

PQRST

PQRST je oproti jiným metodám čtení zajímavá tím, že obsahuje poslední bod – kontrolu toho, co si člověk z textu odnáší. Nepracuje tak jen s textem a čtenářskou gramotností jako takovou, ale jde o metodu, která pomáhá s učením. Právě takový přístup je potřeba, pokud se má člověk učit z primárních zdrojů nebo článků a nikoli pouze z učebnic.

Jak název napovídá, metoda se skládá z pěti kroků, které na sebe navazují. První a poslední pracují s celým textem, prostřední tři je vhodné aplikovat na kratší části, například na jednotlivé kapitoly. Čím jste méně zkušení, tím pečlivěji se doporučuje aplikovat celý postup. Čím je čtenář zkušenější, tím více bude provazovat jednotlivé kroky, takže typicky nebude velký rozdíl mezi ST fází nebo PQ.

  1. Preview je prvním krokem při studiu dokumentu. Cílem této fáze je získání globální představy o tom, jaký druh zdroje máte k dispozici, co obsahuje, jaká je jeho struktura, obsah atp. V této fázi je dobré se zaměřit na abstrakt textu či jeho úvod, názvy kapitol, použitý jazyk. Pokud se čtenář takto seznámí s dokumentem, získá nad ním nadhled, může posoudit jeho přínosnost a dokáže s ním lépe manipulovat. Jestliže například dohledáváte text k nějakému tématu, jde o fázi zcela zásadní, neboť se v ní rozhodujete, zda budete daný materiál studovat či nikoli. Jednou ze základních chyb, které souvisí se čtenářskou gramotností, je, že studenti čtou vše, co k tématu najdou, aniž by zvažovali relevanci zdrojů a uměli s nimi nějak efektivně pracovat.
  2. Question již souvisí se samotným čtením. Pracuje se tak, že čtenář přečte kapitolu nebo jinou souvislou část dokumentu a vytvoří k ní seznam otázek, které by mu mohly být zodpovězeny. Může jít o převedení delší části na menší díly, které budou formulovány jako odpovědi na zvolené otázky. Již samotná tvorba otázek představuje jistou analýzu textu a vede k jeho pochopení. Zkušený čtenář otázky obvykle explicitně neformuluje, ale důležité věci hledá přímo v textu. Nebo naopak otázku, na kterou potřebuje najít odpověď, formuluje jako první krok v informačním vyhledávání.
  3. Třetí fází je read, tedy souvislé čtení textu, jehož úkolem je nalézt odpovědi na zadané otázky. Čtenář již zná text, umí se v něm orientovat a ví, co v něm hledá. Systematicky čtete obvykle jen ty pasáže, které jsou pro váš zájem relevantní. Zatímco v prvním kroku šlo spíše o základní strukturu a formu, zde již jde o obsah samotný.
  4. Summary, tedy shrnutí, je činností, která by měla dát rozhodující odpovědi na to, co vlastně text skutečně přinesl. Čtenář by měl vlastními slovy shrnout obsah kapitoly; říci, co v ní bylo důležité, zopakovat klíčové pojmy. Jde o důležitý krok, pokud čtení vnímáme jako proces učení. Pokud po druhé kapitole zjistíte, že vám text nic nepřináší, můžete jej vyměnit za jiný. Samotné tvoření shrnutí je významné také z důvodu učení se – dochází k vlastnímu zopakování podstatného, identifikaci důležitých pojmů atp. Tuto fázi může zkušený čtenář pojmout jako tvorbu výpisků, využití poznatků pro svoji práci či článek nebo prosté zamyšlení se nad tím, co jste četli.
  5. Posledním krokem je testování (test) zapamatovaných informací. Je dobré si vyzkoušet, zda čtenář pochopil text jako celek i jeho jednotlivé části. Test je možné provádět několika způsoby. Nabízí se tvorba otázek učitelem, ale dle našeho názoru je mnohem zajímavější, pokud je v této fázi aktivní student sám. Může vymyslet otázky, které by posloužily jako základní vodítko pro přednášku na téma přečteného textu, najít otázky, na které dokument nedal odpovědi a které jsou v kontextu tématu zásadní a potřebné. Neméně náročné je říci si, že pro text vytvoříte baterii pěti nebo deseti otázek s možnostmi a, b, c. Tvorbou otázek dochází k hlubšímu pochopení textu a zároveň k přirozenému testování porozumění.