Začátek vyhledávání

Bulharské přísloví praví, že kdo neví kam jde, dojde někam jinam. Jinými slovy – pokud máme něco hledat, musíme velice dobře vědět, co (a případně proč) hledáme. Čím více je rozmazaná naše představa, tím hůře se nám nejen bude hledat, ale tím menší šance je na to, že skutečně něco, co potřebujeme, dokážeme získat. Někdy se hovoří o tom, že existuje určitá informační potřeba, kterou pociťujeme a na základě ní se snažíme nějaké informace najít. Tato potřeba může být buď explicitní, nebo implicitní. Čím více ji dokážeme ohraničit a popsat, tím snáze se nám bude vyhledávat a tím lépe budeme moci tuto svoji potřebu uspokojit. 

Obecně platí, že hledáme proto, že chceme vyřešit nějaký problém. Vyhledávání tedy není náhodný proces, ale má charakter činnosti záměrné, cílené a chtěné. Než se tedy do vyhledávání pustíme, zkusme se zamyslet nad tím, jaké informace, v  jakém rozsahu a kvalitě vlastně potřebujeme. Tomu bude odpovídat místo, ve kterém budeme vyhledávání provádět, zvolený dotaz, ale také třeba odbornost, obsáhlost a náročnost nalezených informací. 

Tento problém je pak něčím, co chceme prostřednictvím nalezených informací vyřešit. Někdy se místo problému užívá koncepce tématu, kterému se věnujeme – to je pak poněkud širší a až postupně v  něm odkrýváme jednotlivé problémy, které chceme řešit. Typickým příkladem toho, kdy akcentujeme výběr tématu, a ne přímo problému, bude volba diplomové práce. Naopak u vědeckého článku je vhodné buď dokázat manifestovat problém, nebo si položit vhodnou otázku. 

V  dobře položené otázce je již jistě skryta část odpovědi a současně platí, že každý problém je možné převést na otázku a naopak. Například:  

> Téma: Prevence šikany na základních školách.  

> Otázka: Snižuje prevence šikany procento šikanovaných dětí na základních školách? 

> Problém: Efektivita prevence šikany na základních školách 

Současně platí, že problém může být (a většinou také je) zadaný otázkou. Mezi otázkou a problémem tedy není ostrá hranice. Trochu jiné je to u otázek výzkumných, které v  sobě už často obsahují například kvantifikovatelné parametry umožňující jejich výzkumné zodpovězení. Výzkumná otázka je ale něčím, co vzniká až skrze zkušenost s  vyhledáváním. 

Volba problému by měla být adekvátně široká a náročná. To znamená, že pokud si máte s  daným problémem poradit do padesáti stran textu, těžko může jít o „encyklopedii dějin fyziky“ nebo o „Habsburky v Českých zemích v letech 1500-1918“. Obě témata jsou evidentně jak příliš široká a jejich sepsání by bylo spíše na vícedílnou monografii než na jednu bakalářskou práci nebo jeden článek, tak také příliš náročná. Obě vyžadují příliš širokou a komplexní znalost a očekávají spíše práci autorského týmu než jednoho studenta. Samozřejmě mohou existovat i příklady opačné, kdy si zvolíme téma natolik úzké, že k  němu není možné adekvátně dlouhý text napsat. 

Práce s  definováním problému není nijak složitá, pokud se podíváme na nějaké příklady, snadno zjistíme, že nejde o nic náročného. Samozřejmě v  závislosti na tom, že tématu, kterému se chceme věnovat, adekvátním způsobem rozumíme. 

Klíčová slova

Představte si, že před sebou máte novinový článek a máte zkusit jeho obsah „zhustit“ do několika málo slov. Jak by vypadala? Když se podíváte na libovolný článek, třeba na iDnes, jsou to ta, která jsou schovaná na konci v  položce témata. V  případě vyhledávání informací se takovým slovům říká klíčová, protože postihují klíčová (tedy nejdůležitější) slova v  celém dokumentu. Jsou nositeli kategorií, do kterých by bylo možné danou informaci zařadit. Je přitom nutné zdůraznit, že může jít o slova, která se v  daném zdroji přímo vyskytují, ale také o taková, která jsou obecnější a představují myšlenky, které jsou nad danými pojmy. 

Klíčová slova jsou součástí nejen běžných článků (viz náš novinový příklad), ale také článků vědeckých. Asi každý vědecký text je jimi vybaven. Jako autoři článku se snažíte volit taková slova, která ho budou maximálně vystihovat a jako vyhledávající se pak snažíte trefit do toho, co zamýšlel jejich tvůrce. 

Klíčová slova jsou velice užitečná u vyhledávání. Poměrně často se stane, že dokážeme najít jeden nebo dva relevantní texty k určitému tématu, ale dále se nám vyhledávání nedaří. Většinou v  takovém případě pomohou dvě věci – hledání podle použité literatury (když nás zajímá určitý text, s jistou pravděpodobností nás bude zajímat také část jím odkazované literatury) a právě klíčová slova. Často se stává, že je neumíme dobře určit a příklad z relevantního textu nám může pomoci. (Obvykle se to stává například špatným překladem, kdy neznáme přesný ekvivalent nebo frázi.) 

Klíčová slova mají ve vyhledávání velký význam, protože umožňují efektivně najít informace, které se týkají toho, co ohraničují. Není třeba si pamatovat – nebo dokonce odhadovat – přesná slova z názvu. Vhodně zvolená klíčová slova umožní najít vždy to, co potřebujeme. Pokud se vrátíme k  oné zásadě o vyhledávání informací z úvodu, platí, že čím lépe člověk rozumí nějaké oblasti, nebo o ní více ví, tím lépe se mu hledá, protože umí lépe zvolit klíčová slova. 

Klíčová slova jsou většinou podstatná jména nebo přídavné a podstatné jméno s  tím, že může jít o jedno slovo, ale také o sousloví, pokud je ustálené. Například „ekonomická transformace“ je dobré klíčové slovo, protože označuje konkrétní ekonomický proces, stejně tak „inflace“, „deflační rizika“, „intervence“, „subvence“ či „národní banka“. Více než dvouslovná klíčová slova se objevují jen zřídka a většinou budou označovat buď delší název nějakého místa jako „Kolín nad Rýnem“, nebo nějaké ustálené slovní spojení. 

Většinou se do klíčových slov neuvádějí předložky ani slovesa, pokud pro to není nějaký speciální důvod, jako v  případě námi zmiňovaného Kolína. Obvykle mezi ně neřadíme pojmy příliš obecné (filosofie, sociologie, ...), zájmena, příslovce, předložky, citoslovce nebo dokonce celé věty. Vždy ale platí, že pro každé pravidlo v  této oblasti dokážeme najít nějakou výjimku. Volba klíčových slov vyžaduje cvik a zkušenost, ale většinou se ve vyhledávání vyplatí. Pokud je to možné a nejde o slovní spojení v  jiném pádu, uvádíme slova v  prvním pádě. Většinou se také preferuje jednotné číslo. 

Klíčovými slovy obvykle JSOU
  • podstatná jména – sociologie, náboženství, knihovna, sochařství

  • ustálená slovní spojení (např. ve formě podstatné jméno + přídavné jméno) – užité umění, umělá inteligence, základní škola, blatouch bahenní
  • mohou to být i jména konkrétních osob, míst, událostí atd. – Kleopatra, římská říše, Apeniny, Velikonoce
Klíčovými slovy obvykle NEJSOU
  • tzv. stop slova (zájmena, předložky, spojky); 

  • příslovce; 

  • slova příliš obecná, která nepomáhají definovat obsah textu; 

  • nespisovné a vulgární výrazy; výjimkou je situace, kdy je vulgární či expresivní výraz termínem, kdy vystihuje téma odborného textu (například výraz chlast může být klíčovým slovem pouze tehdy, když bude součástí morfologicky zaměřené odborné práce na téma Deriváty pojmu chlast v českých dialektech); 

  • celé věty. 

Klíčová slova ve vyhledávání jsou většinou volena subjektivně. Jedinou výjimkou jsou katalogy nebo odborné databáze, které umožňují vyhledávat pomocí standardizovaných slovníků. Zpravidla si ale musíme vystačit s  vlastním odhadem a zkušeností. Pro popis dokumentu se (pokud jste tvůrci) využívá cca 4-6 klíčových slov, což je také počet, který většinou vystačuje i během vyhledávání. Problémem obvykle není počet, ale právě dobrý odhad vhodného slova. Pokud hledáme obecnější informace nebo třeba údaje o něčem zahraničním (třeba otvírací dobu konkrétního musea v  Londýně) může být užitečné volit klíčová slova také v cizím jazyce. 

Při vyhledávání asi nikdy dopředu nevíme, jaká slova budou nejlepší nebo kolik jich budeme potřebovat. Většinou prostě nějak začneme a podle výsledků vyhledávání se přizpůsobujeme – slova přidáváme či odebíráme, měníme jejich obecnost, mažeme, … Jak je vidět nejde o činnost stereotypní, ale poměrně tvořivou a otevřenou často překvapivým kombinacím a řešením. Pokud budeme potřebovat, je možné si někdy pomoci například slovníkem synonym nebo jiným podobným nástrojem. U některých vyhledávačů (jako je třeba ERIC) je vhodné využít jejich vlastní systém klíčových slov, tzv. thesaurus.