Vizuální vnímání
Téměř devadesát procent všech mozkem zpracovávaných podnětů přichází z našeho zraku a čtvrtina buněk v mozkové kůře slouží ke zpracování vizuální informace. Ostatně i proto se říká, že obrázek vydá za tisíc slov. Abychom dokázali vytvořit opravdu dobrý a funkční graf, je třeba se dovědět více o tom, jak náš mozek vlastně vizuální informace zpracovává, jak je filtruje, třídí a jak z nich získává smysl. Z toho, co o těchto procesech už dnes víme, se můžeme mnohé naučit pro naší každodenní praxi. Doporučení založená na poznání fungování lidského mozku jsou ostatně ta jediná, která mají nějakou váhu.
1. Jak funguje naše vizuální kognice?
Hypotéz, předpokladů a výzkumů o tom, jak funguje lidský zrak, existuje nespočet. V tomto modulu se nechceme nořit do světa kognitivní psychologie příliš hluboko a odborně: hledáme spíše praktické a využitelné koncepty. Proto se zaměříme jen na tři: teorii o předpozornosti a předpozornostním zpracování, základní pravidla gestaltu a výzkumy limitů naší krátkodobé paměti. Na tyto oblasti je dobré brát ohled, když tvoříme grafy.
1.1 Předpozornostní procesy
Představte si hypotetickou situaci: teď, zrovna v tento moment, si začnete plně uvědomovat každý podnět, který se kolem vás odehrává. Jste si plně vědomi každého zvuku a šustnutí, každého vizuálního stimulu, každého doteku proudu vzduchu. Zní to sice jako zajímavý stav vědomí, pro praktický každodenní život by to ale byla katastrofa: brzy by se nám zavařil mozek. V realitě všedního dne potřebujeme svou vědomou pozornost zaměřovat na podněty, které jsou důležité. Co je a co není hodné naší pozornosti vybírá takzvaný předpozornostní proces, autonomní filtr, který směruje naši pozornost na to zajímavé, výrazné a důležité.
1.2. Zákony gestaltu
Jak to, že kolem sebe nevidíme jen změť barevných skvrn a fleků? Jak to, že chápeme, co patří k čemu, co s čím souvisí? A jak dokážeme z viděného destilovat smysl? Na to se snaží odpovědět zákonitosti gestaltu, které se také dají velmi prakticky využít i při tvorbě vizualizací.
1.3. Limity krátkodobé paměti
Krátkodobá paměť je limitovaná: existují výzkumy, které se snaží spočítat, kolik informací si dokážeme do krátkodobé paměti uložit. Každý to má trochu jinak, ale limity máme všichni. Krátkodobou paměť využíváme i při čtení grafů a vizualizací a pokud graf špatně navrhneme, krátkodobou paměť našich čtenářů přetížíme.
2. Co s tím v praxi?
Kdykoliv budeme navrhovat vizualizaci dat, je dobré myslet na lidský mozek a jeho procesy. Tři koncepty, které jsme si představili a u kterých jsme si ukázali, jak je možné je využít a aplikovat do praxe, jsou jen vrcholem ledovce. Pokud by vás kognice a vizuální vnímání zajímaly podrobněji, doporučujeme ke studiu další knihy, které najdete v záložce níže.
Co si nastudovat kromě tohoto modulu?
Sternberg, Robert J. Kognitivní psychologie. ISBN 80-7178-376-5.
Ware, Colin. Information Visualization: Perception for Design. ISBN 9780128128756.
Cairo, Alberto. Functional Art. ISBN 9780321834737.
Pokud se vám do dalšího studia nechce, vůbec to nevadí. Je tu totiž ještě jedna rada spojená s vizuálním vnímání: testovat, testovat, testovat. Než graf publikujete, vyzkoušejte, co si z něj lidé skutečně odnášejí: není lepší zpětné vazby, než graf vzít a bez dalšího kontextu ho ukázat někomu, kdo s daty nestrávil tolik času jako my. Mnohdy budeme překvapení, že si z vizualizace odnášejí lidé úplně jiné závěry, než které jsme chtěli ukázat.
Shrnuto a podtrženo...
Vizualizace dat nefunguje bez našeho vizuálního vnímání. Čím více pochopíme, jak se vizuální informace zpracovává v našem mozku, tím lepší vizualizace dat a grafy můžeme vytvářet. Společně jsme se podívali na předpozornost (zvýrazňujme, co je důležité), gestalt (aplikujme základní zákonitosti gestaltu) a krátkodobou paměť (nezahlcujme ji například nevhodně zpracovanou legendou u grafu). Před publikací grafu je vždy dobré ho někomu nezaujatému ukázat a otestovat, co si z něj vlastně odnáší: je to skutečně to, co jsme chtěli ukázat?