2. Typologie dílen v knihovnách:
od služby 3D tisku po mobilní laboratoř
V minulé kapitole jsme se seznámili s iniciativami, které stojí v pozadí fenoménu otevřených dílen v knihovnách. Ty jistě přispívají k formování toho, jak samotné dílny vypadají a jak jsou podobné služby nastaveny. Pro pochopení všech možností a směrů, kterými je možné se při budování otevřené dílny vydat, může být ale dobré se obrátit přímo k existujícím otevřeným dílnám, kreativním laboratořím a makerspacům v knihovnách. Na nich je pak možné pozorovat, jak je služba nastavená a zasazená do lokálního kontextu i to, jaké postoje vůči těmto iniciativám zaujímají knihovníci.
Každá knihovna je jedinečná a stejně tak každý kreativní prostor či služba mají rysy konkrétní instituce a zdá se tedy nemožné jednotlivé otevřené dílny rozřadit do pevných kategorií. Otevřené dílny jsou si ovšem také v mnoha ohledech navzájem podobné a některé prvky svého nastavení a fungování mohou proto sdílet. Přístupy, které knihovníci zaujímají k jednotlivým aspektům své dílny nebo služby pak tvoří unikátní mozaiku, která by měla zapadat do procesů a identity dané instituce.
Pro přemýšlení o budování otevřené dílny jsou ale takové mozaiky příliš komplexní a jedinečné. Je však možné se zaměřit na určité funkce či procesy a zamýšlet se nad nimi jednotlivě. U těchto jednotlivých aspektů pak často narážíme na přístupy, které svým vyzněním působí jako opačné, například v případě přemýšlení o ukotvenosti dílny v budově knihovny - můžeme budovat makerspace pevně zakotvený v prostorách knihovny anebo naopak pojízdnou dílnu, která je na fyzických prostorách naprosto nezávislá. Nastavení těchto aspektů ovšem nikdy není černobílé a mezi opačnými přístupy lze najít také plejádu kompromisů a kombinovaných řešení. Vizuálně je tedy možné si některé prvky nastavení otevřených dílen představit jako umístění na škále.
V této kapitole se podíváme na 6 škál, které vycházejí z příkladů zahraničních dílen v knihovnách a zobrazují některé základní typy nastavení kreativních prostor nebo podobných služeb:
První škála zrcadlí přístupy k plánování otevřené dílny a pořizování vybavení. Na jednom konci této škály je postupné zakládání dílny vycházející z minima vybavení, které je přidáváno dle zájmu a potřeb uživatelů. Také sem spadá budování dílny z již existujících služeb a aktivit.
Na druhý konec pak můžeme postavit zakládání dílny nakoupením veškerého vybavení najednou nebo například iniciované získáním grantu.
Mezi těmito dvěma protipóly lze nalézt smíšené přístupy, kdy je například na základě designového procesu obsahujícího práci s komunitou zažádáno o grant na vybudování nové služby již s veškerým vybavením.
Druhá škála zobrazuje pravděpodobně jeden z prvních aspektů, na který se při úvahách o budování otevřené dílny intuitivně zaměřujeme - směřování knihovny i otevřené dílny k různým druhům a technikám tvoření.
Na jedné straně této škály lze najít knihovny, které využívají primárně možnost začlenit do svých prostor nové technologie a seznamovat s nimi uživatele a veřejnost a díky tomuto cíli vytvářejí v knihovně prostředí například pro rozvoj informatického myšlení, setkání s různými roboty nebo práci s 3D tiskem.
Na opačném konci lze pak nalézt knihovny, jež se věnují poskytování vybavení spíše pro klasická řemesla a rukodělnou činnost. Mohou také navazovat na jedinečné lokální tradice řemeslné výroby. Příkladem může být v tomto případě například sdílená knihařská dílna nebo dílna zaměřená na práci se dřevem.
V prostředních částech této škály se pak mohou nacházet knihovny, které se snaží tyto dva druhy tvoření propojovat, ať už pro snahu nabízet služby pro širší spektrum uživatelů nebo čistě díky prostorovým a finančním možnostem či schopnostem personálu.
Další škálu je možné spatřit v již zmiňované míře ukotvenosti otevřené dílny či podobné služby v prostorách nebo budově samotné knihovny. Stejně jako některé další aspekty, rozhodování o tomto nastavení nemusí být vždy na straně knihovny, nicméně právě pohyb na této škále může pomoci plánovanou službu zeštíhlit či rozšířit podle momentálních možností knihovny.
Na jednom konci této škály se nachází například pojízdné či putovní otevřené dílny, které mohou poskytovat přístup k vybavení například v celém regionu.
Na druhém konci škály se pak vyskytují části a prostory knihovny zcela vyhrazené pro otevřenou dílnu.
Okolo středu škály se pak pohybují například různé služby, které dávají uživatelům příležitost tvořit, nicméně které nemusí nutně vypadat přímo jako vyhrazená místnost s nástroji. Může se jednat například o tvořivé boxy, které jsou uživatelům zapůjčovány nebo o vybavení, které je vždy jednou za čas využito ku příležitosti akce pro uživatele či veřejnost.
Na škálu ukotvenosti služeb v prostoru knihovny je pak možné navázat škálou, která zobrazuje otevřenost dílny či služby z pohledu uživatelů a ilustruje určitou obtížnost přístupu ke službě či do dílny.
V jednom koncovém bodě této škály můžeme nalézt knihovny, jejichž otevřená dílna je otevřená pro každého uživatele i veřejnost a přístupná prakticky neustále v otevírací době knihovny či pracoviště, bariéry pro vstup a využívání takové dílny jsou minimální.
Na druhém konci této škály je postavena hypotetická dílna, která není uživatelům přístupná téměř vůbec, například proto, že je na ni navázána služba, kterou zprostředkuje knihovník, který má jediný k vybavení přístup.
K druhému konci škály pak posouvá otevřenou dílnu množství bariér komplikujících uživatelům využití služby. Příkladem takových bariér je například zpoplatněný vstup, věkové omezení, otevírací doba nebo nastavení služby tak, že je vybavení poskytováno uživatelům pouze při určitých příležitostech.
Tato škála zobrazuje otevřené dílny v knihovnách v kontextu nastavení spolupráce s vnějšími subjekty a partnery. Zde na jeden konec můžeme postavit knihovny, které si ponechávají většinu řízení ve své instituci a preferují soběstačnost v personálním obsazení dílny, což jim může poskytovat vyšší míru autonomie a úplnější povědomí o tom, co se v dílně děje.
Na druhém pak nalezneme knihovny, které si budují silné partnerství s rozmanitými organizacemi, institucemi i jednotlivci, ať z komerční či nekomerční sféry.
Mezi těmito koncovými body se pohybují různé částečné formy spolupráce podporující vznik a fungování otevřené dílny jako například navazování spolupráce s dobrovolníky z řad uživatelů nebo propojování s kolegy z podobných institucí.
Se předchozí škálou zobrazující míru samostatnosti a spolupráce pak také může souviset škála reflektující to, jak je otevřená dílna či služba v knihovně financována.
Na jednom konci této škály jsou knihovny, které financují otevřené dílny a podobné služby převážně z vlastního rozpočtu a neopírají se o další zdroje, ať už ve formě grantů a dotací nebo přímo poplatků od uživatelů.
Na opačný konec pak můžeme zařadit knihovny, které pro financování chodu dílny využívají externí zdroje, zejména pak ze strany uživatelů. Příklady takových forem získávání zdrojů zahrnují využívání například darů od uživatelů ve formě materiálu, příspěvků spolku přátel knihovny, či poplatků vybíraných od uživatelů.
V prostředních částech je možné nalézt různé kombinované přístupy k využívající například různá grantová či dotační schémata nebo získávají část zdrojů od komerčních partnerů, nicméně zatím nepřenášejí financování ve velké míře na samotné uživatele.
