Výchozím bodem pro pochopení otevřených dílen jako součásti moderní společnosti a jejího vzdělávání může být například doporučení Rady Evropské unie o klíčových kompetencích pro celoživotní učení a s tím spojený evropský referenční rámec těchto kompetencí. Z tohoto doporučení je patrné, že pro budoucnost naší společnosti a pro 21. století jsou kromě základního vzdělání důležité například také digitální kompetence, kompetence týkající se vědy, technologií a inženýrství nebo kompetence vedoucí k podnikavosti.
Důraz je v doporučení kladen na schopnosti týkající se řízení vlastního procesu učení, rozeznávání příležitostí a vlastních schopností s cílem uspět v pracovním, ale i sociálním životě, jelikož se nezapomíná ani na rozvoj společenských interakcí a práce s ostatními. Pokud se na tyto oblasti zaměříme podrobněji, můžeme nalézt průnik mezi dovednostmi s těmito oblastmi souvisejícími a dovednostmi, které mohou být podporovány v otevřených dílnách, ať už se jedná o celkový rozvoj kreativity, vedení ke spolupráci nebo řešení problémů. Právě tyto dovednosti jsou v doporučení dávány do kontextu s neformálním a informálním učením.
Výzvou pro celoživotní učení, která je v doporučení identifikována a která má pro otevřené dílny v knihovnách velký význam, je také využívání různých přístupů a metod ve vzdělávání. Doporučení uvádí mimo jiné například výuku založenou na projektech, experimentální výuku či učení se prací. Tyto a podobné metody mají skrze rozličné projekty, kterým je možné se zde věnovat, v otevřených dílnách přirozeně své místo a mají tedy potenciál být v knihovnách podporovány budováním těchto prostor.
Tímto způsobem na knihovny a další místa, kde se může veřejnost vzdělávat, nahlíží také Evropský rámec digitálních kompetencí 2.0, který je představuje jako instituce a prostory, kde mohou lidé získávat dovednosti v digitálním prostředí a přicházet do styku s novými technologiemi. V širším pohledu je pak cílem tohoto rámce zobrazit digitální kompetence, které je vhodné rozvíjet, aby mohl být člověk aktivním a gramotným občanem a právě i toto chápání nám může pomoci pochopit potenciální dopad otevřených dílen na uživatele knihoven a společnost jako takovou.
Stejně jako v zahraničí i v českém prostředí je jednou z výchozích perspektiv, kterými lze a otevřené dílny (v knihovnách) nahlížet, vzdělávání, a to zejména celoživotní a neformální. Zásadním dokumentem, který je vhodné prostudovat, se tedy přirozeně stává Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+.
V této strategii lze opět pozorovat důraz kladený na rozvíjení digitálních kompetencí a celkové digitální gramotnosti, informatického myšlení a digitálních dovedností, stejně jako kompetencí pro celoživotní učení. Projevena je také podpora zavádění inovativních metod, a to ve všech místech vzdělávání včetně těch mimoškolních. Tyto dva cíle dohromady vytvářejí strategické zázemí pro otevřené dílny, jelikož ty skrze využití nástrojů a strojů v nich ve spojení s například projektovým učením mají potenciál tyto cíle naplňovat. Zejména, pokud se zaměříme na některé oblasti zmiňované v souvislosti s digitálními kompetencemi jako je tvorba digitálního obsahu, komunikace a spolupráce nebo řešení problémů.