Tvorba digitálního obsahu

Tato oblast má v kontextu knihovnické praxe opět několik zajímavých rovin, kterým se lze věnovat. Samozřejmostí je vlastní schopnost vytvářet určité digitální objekty, což je typická vzdělávací aktivita, která se běžně realizuje – Excel pro začátečníky nebo základy ve Wordu představují určitou základní kurzovou bázi, se kterou se v knihovnách lze setkat. Jsou velice důležité, protože zvyšují kvalifikaci jednotlivých účastníků, dávají jim možnost překročit to, co se mohou naučit sami, a posunout se dále. Rádi bych zde jen upozornili na nebezpečí oněch základů; knihovna nemá pěstovat pouze základy, to je zhoubné jak pro její služby, tak pro sociální kapitál, kterým disponují. Je třeba naučit se hledat způsoby, jak postupovat hlouběji a expertněji, jak se stát skutečně institucí seriózní a obtížně nahraditelnou.

Mimo tyto běžné edukační agendy, které se soustředí na kancelářský balík, případně na tvorbu infografiky, focení nebo tvorbu jednoduchých videí, můžeme vidět dva důležité směry, kterými se knihovny mohou vydávat:

Citace a autorské právo představují první významnou oblast, která je silně zastoupená v oblasti vysokoškolského informačního vzdělávání, avšak postupně se dostává také do středoškolského diskursu. Lze říci, že ústřední témata, na která je třeba se v této oblasti soustředit, jsou tři:

• Smysl citování a autorské právo představují první integrální oblast zájmu. Je třeba jasně dokázat popsat, proč se snažíme citovat, jak se postupně citační zvyklosti mění a v čem je smysl ochrany intelektuálního vlastnictví. Schopnost citovat předpokládá dobrou práci s prameny a současně otevírá perspektivu vlastní vědecké nebo intelektuální práce. Dobře citovat znamená nejen dobře ovládat techniku citování, ale především disponovat základní vědeckou gramotností.
• Reflexe autorských práv u softwaru, což je téma v knihovnách velice upozaděné, ale domníváme se, že lze očekávat, že jeho význam poroste. I když dnes už není tak „moderní“ něco ukrást, jako tomu bylo v 90. letech, stále existují otazníky nad licencemi, které řeší například nekomerční využití. Domníváme se, že licenční gramotnost se jeví jako jedna ze zásadních pro bezpečné a legální fungování ve společnosti, v níž žijeme, a současně knihovnami u nás zatím málo reflektovaná.
• Třetí oblastí, na kterou bychom rádi upozornili, je otázka otevřeného přístupu jako takového. Jde o téma, které je vlastní knihovnické a současně s velkým společenským impaktem. Zahrnout lze do něj jak práci s otevřenými zdroji a open source nástroji (třeba pro různá školení), tak také otázky jako práce s otevřenými daty, občanskou vědou a další témata, která mohou rozšířit běžný záběr knihovní praxe.

Programování a algoritmická gramotnost představuje druhé a do jisté míry kontroverzní téma, které lze v této oblasti reflektovat. Podle Evropské komise by každý občan Evropské unie měl umět programovat, a i při pohledu na kurikulum informatiky na českých základních školách je zřejmé, že základní znalost programování a algoritmického myšlení k elementární gramotnosti dnes patří. Těžko dnes někdo může sám sebe považovat za informačního profesionála (a snad obecně za intelektuála) pokud neovládá základy programování a informatického myšlení. Nejde přitom o to, že by měl převážit určitý inženýrský diskurs, který tvrdí, že se z každého člověka má stát programátor, ale o schopnost porozumět světu takovým způsobem, že dokážeme najít nástroje pro jeho softwarové zvládnutí. Zcela nezbytná je tak jednak určitá znalostní báze a schopnost kódovat v nějakém moderním programovacím jazyce (dnes se asi nabízí nejvíce Python, Java, případně C++) a dokázat navrhovat postupy pro algoritmizaci jednoduchých úloh, což bez vlastní „rukodělné“ zkušenosti není možné.

Druhou oblastí je schopnost přizpůsobovat si nástroje pro řešení různých problémů. Pravděpodobně již někdo před námi něco podobného řešil a kompetence spojená s programováním je založená na tom, že dokážu najít a přizpůsobit si konkrétní algoritmus, skript, nástroj nebo i kód webové stránky účelům, které jsou pro danou situaci podstatné. Tato schopnost vyhledávat a upravovat nástroje a kódy je zajímavá v tom, že jde vlastně o novou dimenzi informační gramotnosti. A opět se dostáváme k tomu, co jsme psali výše – pokud někdo nedokáže ve zdrojovém kódu rozlišit proměnnou a podmínku, těžko může být označován za obecně informačně gramotného, byť jistě mohou existovat profese nebo skupiny osob, které právě toto budou potřebovat méně než jiné.

Poslední aspekt schopnosti programovat je spojený s pochopením toho, jak funguje svět kolem nás. Člověk určitě nezíská komplexnější představu o tom, jak funguje například mobilní telefonie nebo řazení výsledků na Facebooku, to jsou všechno příliš složité a komplikované věci. Ale zkušenost s tím, co je algoritmus, jak může zpracovávat data, jaké jsou jeho možnosti, ale i znalost základního názvosloví v této problematice může lidem pomoci lépe pochopit svět kolem sebe, což bude jedno ze silných témat, o kterém se bude v nejbližších letech v celém evropském prostoru silně diskutovat.

Co si přečíst?