Informační a datová gramotnost

Informační gramotnost nesporně patří mezi témata, která se cítí v oboru informační vědy a knihovnictví „jako doma“ a vytváří základní rámec, v němž se realizují různé lekce v knihovnách, od základních škol po seniory. Existuje představa – věříme, že oprávněná – že knihovník je informačním profesionálem, který má právě v této oblasti pomáhat druhým. Role knihoven je tedy v tématu informačního vzdělávání nezastupitelná. Podstatně náročnější jsou ale otázky po cílových skupinách (například na střední školy se v českém prostředí téměř úplně zapomíná) a tématech, které do této oblasti patří.

Pokud se podíváme na současný výzkumný diskurs ve vztahu k informační gramotnosti, můžeme se optikou knihoven zaměřit na tři oblasti, které považujeme ve vztahu k naší problematice za zásadní:

Informační gramotnost jako soubor dovedností a znalostí je první diskurs, který je v prostředí knihoven zastáván asi vůbec nejčastěji. Knihovník se snaží vymezit, co vše by uživatel měl umět – vyhledávat informace, třídit je, hodnotit, citovat…, a podle toho nabízí různě strukturované lekce a aktivity. Různé kompetenční rámce fenomén informační gramotnosti vymezují různě, ale pokud narazíme na definice, jsou většinou výčtové. Je přitom zásadní, aby knihovník dokázal diferencovat mezi potřebami jednotlivých cílových skupin – informační gramotnost není nikdy univerzální, ale vždy se vztahuje ke konkrétní situaci člověka. Jinou nabídku tedy bude potřebovat student vysoké školy, jinou senior nebo žák páté třídy.

Obecně platí, že bychom se pro každou cílovou skupinu měli snažit najít specifický balíček věcí, které potřebuje, a nesnažit se o to, aby šlo o vzdělávání univerzální nebo abychom říkali, že jedna skupina je gramotnější než druhá. Výzkumy ukazují, že čím praktičtější budou lekce v této oblasti, tím lépe pro studenty. V zásadě lze souhlasit s tvrzením, že většina lekcí se soustředí na populární témata jako vyhledávání nebo hodnocení informací, na univerzitě ještě na citování, a další jsou spíše upozaděná. Necháváme tak na zvážení, zda pracovat s tímto diskriminačním diskursem vůči některým činnostem práce s informacemi nebo naopak sledovat naplnění celých kompetenčních rámců. Knihovna by zde ale vždy měla vědět, co učí a proč, a současně ukazovat nejlepší a nejmodernější dostupné technologie.

Informační gramotnost jako nástroj autonomie a sociální spravedlnosti je dnes velice výzkumně a publikačně sledované pojetí informační gramotnosti. Můžeme v něm sledovat několik dílčích cílů. Tím prvním je, že člověk, který je informačně gramotný, se může lépe sám rozhodovat, jeho životní volby jsou kvalifikované, což by ve většině případů mělo vést k tomu, že se rozhoduje lépe. To znamená, že jeden z důrazů v sociální pedagogice by měl stát na tom, že budeme učit lidi stávat se informačně gramotnými, protože jim to pomůže ve všech aspektech jejich života. Budou svobodnější, ale i úspěšnější.

Současně je patrné, že informační gramotnost těsně souvisí s ekonomickým a sociálním statutem jednotlivých osob. Knihovna by se tak měla stát místem inkluze, nikoli proto, že jde o veřejné místo, kde se mohou „bezdomovci osprchovat“, jak někdy slýcháme, ale protože jde o jednu z institucí, které mohou nejlépe pomoci v nápravě jejich sociálně či ekonomicky nešťastného příběhu.

V rámci tohoto diskursu se také hovoří o tom, že knihovna a informační gramotnost jsou rozhodující v oblasti formování životní identity – od hledání školy a budoucí profese, až po nalezení vlastních náboženských, sexuálních nebo genderových identit. Knihovna by v této oblasti měla nabízet systematickou a promyšlenou podporu takto hledajícím mladým (i starším) lidem a skrze snadnou a bezpečnou dostupnost kvalitních zdrojů jim pomoci stát se tím, kým se stát chtějí.

Informační gramotnost jako kompetence k učení souvisí s tím, že o informační gramotnosti se často píše jako o té, která do sebe integruje další gramotnosti, jako je vědecká, počítačová, mediální, čtenářská atp. Stává se z ní tak určitý omnibus, který v knihovním prostředí dokážeme uchopit jen velice obtížně. To, na co se ale soustředit můžeme, je poměrně silný diskurs, který říká, že informační gramotnost je nezbytným předpokladem pro kompetenci k učení. Učení vlastně není nic jiného než informování se o správných věcech ve správném pořadí.

Vztah mezi informační gramotností a kompetencí k učení je asi nejvíce vidět v oblasti neformálního či informálního učení. Chceme vědět, zda je těžší slon nebo hroch, kdy byla bitva u Kresčaku, nebo se naučit programovat. Na internetu nalezneme odpovědi na téměř jakoukoli otázku, a dokonce můžeme říci, že nalezneme i odpovědi správné a kvalitní. K tomu, aby se nám to podařilo ale musíme být schopni jednak explikovat svoji informační potřebu, nalézt ji (tyto dva kroky přitom nemusí být vůbec samozřejmé) a vyhledanou informaci posoudit a zařadit do souboru našich předchozích poznatků.

I v dalších oblastech se ukazuje, že při učení si potřebujeme informace určitým způsobem organizovat, třídit, dohledávat a doplňovat. Výsledkem dobrého a do hloubky uchopeného osobního informačního managementu je dobré učení se. Knihovník je na tyto činnosti profesionál a současně může pomoci jednotlivým uživatelům i celým skupinám obklopovat se prostředím, které jim s takovou strukturací pomůže.

Co si přečíst?