Adaptace osobního vzdělávací prostředí pro studium na univerzitě

2. 10. 2019 Hana Tulinská

Pravděpodobně máte Instagram, e-mail, mobil, nějaké knihy, appku či sešit na poznámky a podobné věci. Na všechny se můžeme dívat zvlášť, ale v kontextu učení může být výhodné vnímat je také dohromady - jako části, které tvoří celek našeho osobního vzdělávacího prostředí, které nám pomáhá k učení. Vlastně taková škola všude okolo, kterou můžeme různě přestavovat a která bude přesně tak dobrá, jakou si ji uděláme.

Na střední zařídí hodně učitelé. Naplánují, co se budete učit a kdy, nachystají vám informace, aktivity, pomůcky do hodiny. Když školu dostudujete, padne učitelování na vás - budete učit a vést sami sebe, po celý život. Proto se hodí přemýšlet jak na to, ať se nezavedete někam, kam jste ale vůbec nechtěli. 

Osobní vzdělávací prostředí je tvořeno z nástrojů, pomocí kterých se snažíme něčeho dosáhnout - v kontextu současnosti pracovat s informacemi a samostatně se učit. Naše snažení si můžeme rozdělit do pěti fází

Stanovování cílů, řízení času a úkolů

je stěžejní fází, pokud chceme vůbec vykročit. Představujme si nyní, že chcete například umět fotit portréty. Samo se to nestane, proto je třeba naplánovat úkoly například do Google Keep - nastudování techniky, nastudování recenzí o aplikacích a výběr, trénink focení, trénink úpravy. Zároveň je třeba stanovit kdy co uděláte, třeba do Google kalendáře.

Nástroje a metody

Získávání informací

je fází, která nám dává možnost vůbec o něčem přemýšlet, rozhodnout se, postupovat, vědět jak. Můžete odebírat pravidelné novinky z oblíbeného fotowebu nebo jeho profilu na FB. Cíleně můžete vyhledávat na Google, v knihovně, nebo absolvovat MOOC kurz. Vše dobré co najdete si uložíte do záložek nebo Pocket, vše co vás napadne si poznamenáte do myšlenkové mapy, do Evernote, nebo do notesu. Knihy o focení zařazujete do pravidelného čtení knih.  

Nástroje a metody

Tvorba

znamená vpravování se do vytyčených cílů. Od blogování třeba na Wordpress o focení portrétů, přes psaní recenzí na knihy a nástroje či novou verzi Photoshopu, po focení samotné. 

Nástroje a metody

Komunikace a sdílení

je součástí tvoření. Máloco dělá člověk sám a na zelené louce. O focení se dá diskutovat, tvorbu sdílet na Instagramu nebo Behance. S kamarády se můžete pustit do společného fotoprojektu a usnadnit si práci sdílenou složkou na Google disk a plánováním v Trello. Pro spolužáky pak můžete udělat pěknou prezentaci v Powerpointu a sdílet ji třeba na Slideshare.

Nástroje a metody
  • Sociální sítě a kolab. Nástroje, FB, Twitter, Yammer, Teams, Slack, Airtable, Microsoft Forms
  • Portfolio, Wordpress, LinkedIn, Slideshare
  • AI, Vzájemné hodnocení, komentáře
  • Spolužáci, buddies, vyučující, kolegové, odborníci
  • Portfolio, konference, prezentace…
  • Diskuse, komentování, odkazování
  • Požádání o zpětnou vazbu, konzultace, peer-assessment, peer coaching, peer reviews

Zpětná vazba a hodnocení

je fáze konce začátku zároveň. Když dokončíte nějakou aktivitu či milník, je třeba zjistit, jak jsme na tom. K tomu bývá test či zkoušení, ale také zpětná vazba v komentáři na sociální sítí, zpětná vazba o kterou jsme požádali známého fotografa, umístění v soutěži, ale také vlastní sebehodnocení. To vše dohromady nás vrací k novému plánování na základě toho, zda-li musíme na úkolu ještě pracovat, nebo se můžeme posunout dál.

Osobní vzdělávací prostředek je tedy dynamický, provázaný celek. To, co děláme nebo neděláme v jedné fázi ovlivní jinou. Představte si, že například vynecháte fázi vyhledání informací - budete rozhodovat na základě svých dojmů. Pokud budete mít špatný systém ukládání zdrojů, těžko se k nim bude vracet, až je budete potřebovat. Pokud máte nejasné cíle, těžko se vám budou hodnotit výsledky. Pokud nevíte, jaké nástroje použít ke sdílení, k vašim fotkám, či jiným výstupům, se zkrátka nikdo nedostane. Pokud máte nástrojů příliš mnoho, či přetěžujete vyhledávání na úkor tvorby, může vás stihnout informační přetížení.

Péče o osobní vzdělávací prostředí je tedy otázkou vlastních úspěchů a také informační hygieny. Zkuste na něj myslet, občas v něm uklidit a hlídat, jestli vám pomáhá dojít tam, kam potřebujete.

Sebereflektivní otázky

  • Kam si píšu své cíle? Kde a kdy reflektuji jejich plnění? Kde je upravuji? Kam zaznamenávám plány, setkání, deadline? 
  • Kam a jak píšu úkoly? Kdy je vytvářím? Kdy se k nim vracím?
  • O čem chci mít pravidelně přehled? Jak si ho zajistím? 
  • Jak efektivně vyhledávat a kde? 
  • Jak si vytvořit návyk čtení knih? Kdy čtu? Kolik toho přečtu? 
  • K čemu co už znám se nové informace vážou? Jak to zaznamenávám?
  • Jaké jsou prostředky potřebné pro mé učení a tvorbu? Jaký je výstup učení?
  • Jakou pomůcku mohu využít pro konkrétní cíl, učební výstup?
  • Jak a kde zaznamenávat co dělám? Jak se hodnotit?
  • S kým o svém tématu/cílech komunikovat? Jak? Kdy? Jak spolupracovat?
  • Jak netvořit do šuplíku? Kde prezentovat úkoly? Kde prezentovat sebe?
  • Jak získat zpětnou vazbu na to, co dělám? Jak srovnat cizí hodnocení s hodnocením ostatních a plánovat další postup?
  • Využívám vhodně nástroje pro utváření sebe sama?
  • Nevynechávám nějaký důležitý bod? Nevyhýbám se něčemu

Více článků

Přehled všech článků