Na tuto wiki již prosím nepřispívejte a přesuňte svou aktivitu na WikiKnihovnu.
Vše, co bylo zde, najdete tam, jen je bohužel potřeba znovu si vytvořit účet.

Podrobnosti!

Kisk:Elektronické informační zdroje

Z Kisk

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Vzorové heslo a pravidla editace (Jméno Příjmení, 51746)

Zpracoval: Jméno Příjmení (UČO)

Vzorové heslo je v EIZ heslo, které slouží jako vzor pro tvorbu ostatních hesel. Hesla nemají pevně definovaný rozsah. Cílem je popsat jej pokud možno co nejlépe na základě nastudované odborné literatury. Na konci hesla bude seznam použité literatury. Lze uvést také další doporučenou literaturu, z níž nebylo čerpáno, ale mohla by čtenáři posloužit k získání dalších informací. V seznamech literatury bude použita norma ČSN ISO 690. [1] Lze vycházet i z oficiálních výkladů. Doporučuji Biernátovou a Skůpu.[2] V textu se používají zkrácené citace s odkazem na záznam v seznamu literatury. Pokud to bude vhodné doplní se do textu i multimediální obsah (např. obrázky, videa,...). Text by měl být:

  • bez pravopisných chyb a překlepů
  • bez stylistických chyb
  • dostatečně vysvětlující
  • vhodně formátovaný

Každé heslo může být zpracováno jedním autorem. Zpracovávají se hesla od druhé úrovně (v obsahu např. 2.1, 2.2, 2.2.1), nikoliv nadpisy první úrovně. Studenti se k heslům přiřazují sami tím, že do názvu hesla a také před samotný výklad hesla zapíší "Zpracoval: Jméno Příjmení (UČO)". Platí, že kdo si heslo zabere jako první, heslo také zpracovává.

Termín pro odevzdání hesel je do 1. ledna 2012.

Použitá literatura:

  1. ČSN ISO 690. Informace a dokumentace: pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.
  2. BIERNÁTOVÁ, Olga a Jan Skůpa. Bibliografické odkazy a citace dokumentů: dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011 [online]. Brno, 2. září 2011. Dostupné z: http://www.citace.com/dokumenty.php. Dokument je ve formátu pdf, velikost 1.3 MB.



Úvod do EIZ

Charakteristika EIZ

Zpracovala: Marie Škardová (182293)

Stav: odevzdáno, opraveno


Informační zdroj- zdroj, který přináší uživatelům informace, poznatky nebo vědomosti.

Od 60.let, kdy v USA vznikl tzv. informační průmysl, se každý den objevuje mnoho elektronických (digitálních) informačních služeb, dnes přístupných zejména v režimu online. Informace na internetu jsou ve velké míře neúplné, neaktuální a často neověřitelné, proto vzniká, jako hlavní či doplňující zdroj informací, také řada komerčních a profesionálně zpracovávaných informačních fondů.[1]

Tyto fondy souhrnně nazýváme elektronické informační zdroje (EIZ). EIZ jsou tedy digitální informační zdroje dostupné prostřednictvím počítačem čitelných nosičů (offline) nebo prostřednictvím počítačových sítí (online).[2]

Elektronické informační zdroje mohou vznikat primárně jako elektronické, digitalizací nebo paralelně v tištěné a elektronické formě.[3]

V dnešní době elektronické zdroje nahrazují zdroje v tištěné podobě. Elektronické zdroje lze mnohem snadněji a levněji množit a šířit, celková distribuce informací se tím zrychluje a zlevňuje. [4]

Elektronické informační zdroje se dělí na placené (licencované) a volně dostupné. Informace z volně dostupných informačních zdrojů jsou v prostředí internetu dostupné bezplatně, nejsou však vždy tvořené profesionály, proto je důležitě je ověřovat i ve zdrojích profesionálních. Informace z licencovaných EIZ jsou placené, často velmi drahé, jsou však tvořeny profesionály, ověřené a aktualizované.[5]


Výhody EIZ

  • přehlednost
  • rychlá orientace, rychlost získávání informací
  • vyhledávací nástroje (i fulltextové)
  • přidané služby (SFX, RSS)
  • mnoho informací na jednom místě
  • multimediální data, interaktivní obsah
  • jednoduchá aktualizace[6]


Výhody elektronických dokumentů

  • úspora nákladů za tvorbu
  • snadné rychlé kopírování v jakémkoli množství, ve stejné kvalitě
  • snadná manipulovatelnost, transformovatelnost, přenositelnost
  • možnost překladů do různých jazyků pomocí speciálního software
  • možnost automatického vyhledávání
  • zobrazení v různých formátech
  • přístup nezávislý na místě a čase
  • možnost stažení, tisku
  • přístup neomezeného počtu uživatelů ve stejný čas[7]


Nevýhody EIZ

  • vysoké náklady
  • není záruka trvalého přístupu
  • u neplacených EIZ nejistota kvality informací[8]


Nevýhody elektronických dokumentů

  • nemožnost rozeznat kopii od originálu
  • nižší kvalita záznamů
  • možnost rychlé ztráty dat
  • kratší životnost nosičů dat
  • závislost na technickém zařízení
  • nejednotnost formátů[9]


Typy EIZ

Primární -E-časopisy, E-knihy, plné texty článků z časopisu nebo sborníku

Sekundární -Databáze, Katalogy knihoven, Nakladatelské katalogy

Terciární -Databáze databází, Bibliografie bibliografií[10]


Použité zdroje

  1. PAPÍK, Richard. Role knihoven v databázových službách. Elektronické informační zdroje - Služby databázových center [online]. 1999 [cit.2011-11-15]. Dostupné z http://dialog.cvut.cz/docs/ch1.php3
  2. AKADEMICKÁ KNIHOVNA JU.Elektronické informační zdroje [online]. [cit.2011-11-15]. Dostupné ve formátu pdf z Elektronické informační zdroje - Akademická knihovna JU www.lib.jcu.cz/docs/ak-ikurz-eiz.pdf
  3. SOUKUP, Tomáš. Pokročilá funkčnost elektronických informačních zdrojů [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická. Fakulta informatiky a statistiky, 2009 [cit.2011-12-23]. Vedoucí bakalářské práce Vladimír Karen. Dostupné ve formátu pdf z http://info.sks.cz/www/zavprace/soubory/63340.pdf
  4. BOLDIŠ, Petr.Úvod do problematiky elektronických informačních zdrojů. Průvodce informacemi o vědě a výzkumu Věda.cz [online]. 2003-4-18, 2004-1-11 [cit.2011-11-15]. Dostupné z http://www.veda.cz/article.do?articleId=6069
  5. KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA25): 1. úvod do problematiky [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 23. září 2011 [cit.2011-12-23]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA20
  6. TALICH, Milan. Možnosti elektronických informačních zdrojů pro obor geodézie a kartografie [online]. Praha: Research Institute of Geodesy, Topography and Cartography, 16. - 18. 3. 2006 [cit.2011-12-23]. Dostupné z http://www.vugtk.cz/odis/sborniky/jine/geos06/paper/12_talich_m.html
  7. KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA25): 7. Problematika elektronických knih [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 11. listopadu 2011 [cit.2012-02-02]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA20
  8. TALICH, Milan. Možnosti elektronických informačních zdrojů pro obor geodézie a kartografie [online]. Praha: Research Institute of Geodesy, Topography and Cartography, 16. - 18. 3. 2006 [cit.2011-12-23]. Dostupné z http://www.vugtk.cz/odis/sborniky/jine/geos06/paper/12_talich_m.html
  9. KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA25): 7. Problematika elektronických knih [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 11. listopadu 2011 [cit.2012-02-02]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA20
  10. KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA25): 1. úvod do problematiky [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 23. září 2011 [cit.2011-12-23]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA20

Základní dělení EIZ

Zpracovala: Daniela Králová (383254)

Stav: odevzdáno, opraveno

Elektronické informační zdroje můžeme rozdělit z několika hledisek (uvedené dělení je obecné, záleží vždy na konkrétním přístupu k pramenům):

a) z hlediska typu[1]

  • online katalogy (elektronické katalogy knihoven) – např. souborný katalog MU, http://aleph.muni.cz
  • databáze profesionálních databází
  • digitální knihovny, e-knihy, e-časopisy…
  • oborové brány

b) z hlediska tematického a oborového[2] [3]

  • jednooborové (speciální) – zdroje zaměřené na konkrétní obor, například databáze PsycARTICLES, AGRICOLA - zemědělství, EconLit - ekonomie[4]
  • multioborové (polytematické) – zdroje zaměřené na více oborů, například Sage, OJO, CJO
  • univerzální (všeobecné) - například databáze ProQuest Central, EBSCO (někdy mohou být řazeny i mezi multioborové)

c) z hlediska technického zpřístupnění [1]

  • přístup k EIZ online – účastník je připojen k síti, komunikace probíhá přímo v reálném čase, interaktivně
  • přístup k EIZ offline – účastník není připojen přímo k síti, data jsou uložena na paměťovém médiu, například na CD-ROM nebo DVD-ROM

d) z hlediska dostupnosti[2]

  • volně dostupné – volně přístupné veřejnosti
  • dostupné určitému okruhu uživatelů – dostupné na základě licenčních smluv, např. databáze profesionálních informací

e) z hlediska původnosti obsahu[2]

  • primární – např. e-kniha, plný text článku z časopisu, ze sborníku, prezentace z konference, na CD-ROM, plnotextová databáze apod.
  • sekundární – např. elektronický katalog knihovny, bibliografická databáze, databáze abstraktů
  • terciární – např. databáze databází, bibliografie bibliografií

f) z hlediska popisu primárního dokumentu[4]

  • plnotextové = primární, fulltextové, obsahují plné texty dokumentů – časopisy, monografie (např. ScienceDirect, SpringerLink, EconLit with Full Text)
  • bibliografické = sekundární, neobsahují plné texty dokumentů, pouze bibliografické údaje o dokumentu (název, autor, rok vydání, číslo časopisu…) a většinou i abstrakt (např. Web of Science, Biological Abstracts, CAB Abstracts, FSTA)
  • faktografické - numerická data, statistiky, adresáře
  • obrazové - obrazové soubory, fotografie...
  • audio, video, multimediální databáze - zvukové nahrávky
  • abstraktové

Pozn.: Velmi často se setkáváme s kombinací plnotextových a bibliografických - EIZ obsahují jak bibliografické údaje o dokumentu, tak i vybrané plné texty.

g) z hlediska standardů - podle standardů, které souvisí s internetem a digitálními informacemi - např. na http://dublincore.org/documents/dcmi-type-vocabulary/[1]

Použité zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 ŠEDINOVÁ, P., P. KŘIVÁNEK a P. ŠKYŘÍK. Elektronické informační zdroje: využití pro život I. Kurz práce s informacemi. [online]. 2007 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/eiz_opora.pdf
  2. 2,0 2,1 2,2 PERLOVÁ, V., D. SIGMUNDOVÁ, M. MALEČKOVÁ a Z. MÁCKOVÁ. Elektronické informační zroje I. Kurz práce s informacemi. [online]. [2011][cit. 2011-12-31]. Dostupné z Studijní materiály předmětu KPI11: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2011/KPI11/um/eiz/06_EIZ_1_textova_opora.pdf
  3. KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA25): 1. úvod do problematiky [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 23. září 2011 [cit.2012-02-02]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA25: https://is.muni.cz/auth/el/1421/podzim2011/VIKBA20/um/?studium=536846
  4. 4,0 4,1 AKADEMICKÁ KNIHOVNA JU. Elektronické informační zdroje [online]. [cit.2011-12-31]. Dostupné z: http://www.lib.jcu.cz/docs/ak-ikurz-eiz.pdf

Financování EIZ

zpracovala: Eva Durnová (383215)

stav: Odevzdáno, opraveno

Cena EIZ:

Za přístup k EIZ můžeme platit různými způsoby:

  • jednorázový nákup (jedná se o EIZ na různých nosičích)
  • platba za časově omezený přístup
  • platba za využití (pay-per-click, pay-as-you-go, pay-by-use)

EIZ můžeme rozdělit podle dostupnosti: Volně dostupné jsou přístupné komukoliv a nejsou placené. Naproti tomu komerční EIZ jsou dostupné určitému okruhu uživatelů na základě např. licenčních smluv, za přístup k nim se musí platit. Nejde o malé částky - u větších zdrojů jsou to až statisíce korun ročně.[1]

Cena se obvykle odvíjí od typu zdroje a velikosti instituce. Je nejčastěji odvozena od tzv. minimálního předplatného, které je založeno na předplatném papírových verzí periodik. Někteří producenti jsou ochotni poskytnout konsorciální slevy, případně slevy pro „první nákup“. Většinou je možné sjednat nižší cenu pro dlouhodobější smlouvy. Je ale třeba vzít na vědomí, že se jedná o „zboží“, jehož cena se trvale zvyšuje, protože se stále zvětšuje obsah a časový rozsah těchto EIZ a také technologické platformy, na nichž jsou zpřístupňovány, jsou neustále inovovány.[2]

Financování:

Přístup k EIZ lze získat prostřednictvím grantových projektů nebo vytvořením tzv. konsorcií.

Konsorcium je výraz pro seskupení institucí za účelem získání nejvýhodnějších přístupů k elektronickým informacím a jejich sdílení. Toto slovo se v běžném českém knihovnickém slovníku rozšířilo na konci 90. let ve spojitosti s větším rozšířením nabídky elektronických informačních zdrojů v knihovnách.[3]

Vysoké školy nejsou připraveny na to, aby si potřebné EIZ hradily plně z vlastních finančních prostředků, takže státní podpora je pro ně zatím nezbytná.[1]

EIZ mohou být financovány:[4]

  • plně z grantu
  • grant + příspěvek školy
  • z prostředků školy

Počátky a vývoj státní podpory (národní licence):[5]

  • V období od roku 1991 probíhal nákup zdrojů nekoordinovaně, podle momentálních možností a potřeb jednotlivých institucí.
  • Od r. 1997 do r. 2000 – vystaven první grantový program MŠMT (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) na podporu informační infrastruktury výzkumu a vývoje – Program LB
  • 2000 – 2003 - Program LI „ Informační zdroje pro výzkum a vývoj“[6]
Grantový program ministerstva školství "Informační zdroje pro výzkum a vývoj" byl vyhlášen v 24. září 1999 na čtyřleté období (2000–2003) s cílem zajistit - zejména akademickým pracovištím - systematickou podporu financování oborových nebo polytematických informačních zdrojů, které si vzhledem k vysokým nákladům nemohou ze svých rozpočtů jednotlivé instituce dovolit.
  • 2004 – 2008 - Program podpory výzkumu a vývoje (dále jen „VaV“) - Program „1N - Informační infrastruktura výzkumu“[7]
Poskytovatelem Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Úlohou bylo zlepšit mimo jiné podmínky pro přenos poznatků a informací mezi jednotlivými typy výzkumných institucí, stadii výzkumu a vývoje i výzkumnými týmy a podpořit efektivní využívání informačních zdrojů i kapacit pro zpracování dat, a to koordinovanou podporou rozvoje infrastruktury výzkumu a vývoje.
Plánované celkové náklady ze státního rozpočtu: 130 mil. Kč ročně v období 2004-2008, tj celkem 650 mil. Kč. Tento program skončil 31. 12. 2008.
  • 2007 - 2013 - Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI)[8]
Poskytovatelem MŠMT
Cílem je, mimo jiné, podpora nákupu informačních zdrojů pro přírodovědné obory v elektronické, knižní i listinné podobě a modernizace a nákup nezbytných HW a SW nástrojů a služeb pro zpřístupňování, aktualizaci a archivaci IZ.
Pro MU je OP VaVpI významný především proto, že dotuje výstavbu Středoevropského technologického institutu (CEITEC), jehož projekt Masarykova univerzita předložila spolu s VUT a dalšími brněnskými univerzitami a výzkumnými institucemi. CEITEC je druhým největším projektem OP VaVpI.
  • 2009 – 2011 - INFOZ - Informační zdroje pro výzkum[9]
Poskytovatelem Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy.
Program INFOZ se řídí ustanoveními zákona č. 130/2002 Sb.[10]
Cílem tohoto programu je podpořit nákup elektronických informačních zdrojů (EIZ) pro vědu a výzkum. Tento program navázal na obdobný program ,,1N - Informační infrastruktura výzkumu,“ zavedl však přísnější kritéria - podíl účelové podpory může činit maximálně 75% z celkových uznaných nákladů projektu.
V tomto programu bylo podáno celkem 22 projektů, přijato bylo 18 z nich, Masarykova univerzita se zapojila do 14 projektů; celková výše její předpokládané přímé finanční spoluúčasti za celou dobu řešení se pohybuje kolem 12 miliónů Kč. Velké multioborové zdroje potřebné pro uživatele všech (nebo většiny) fakult MU jsou financovány centrálně prostřednictvím Knihovnicko-informačního centra MU, financování oborově specializovaných zdrojů je záležitostí fakult.[11]
  • Po roce 2012:
Základní informační zdroje financované z tohoto programu jsou zajištěny až do konce roku. Po tomto období již ministerstvo s dalšími programy na podporu nákupu elektronických informačních zdrojů nepočítá. Je tedy nutné začít se připravovat na to, že za dva až tři roky si bude muset MU a její fakulty financovat všechny zdroje (o něž budeme mít zájem) plně z vlastních prostředků.
Na schůzi Předsednictva Rady vysokých škol padl návrh možného financování elektronických informačních zdrojů od roku 2013, se kterým přišly Mgr. Prochásková a PhDr. Machytkovou. Jde pouze o návrh možností, jak zajistit financování od r. 2013:[2]
Stávající legislativa VaVaI (Výzkum a vývoj pro inovace) bez změny zákona 130/2002 Sb. neumožní po roce 2012 financovat informační zdroje prostřednictvím účelových dotačních programů, jako tomu bylo doposud.
Další financování EIZ lze tedy podle jejich názoru rozdělit do dvou základních skupin: na ty, které potřebují všechny VŠ, a ostatní, které si budou jednotlivé VŠ vybírat podle svého zaměření.
Ty, které potřebují všechny VŠ, by měly být financovány přímo z rozpočtu MŠMT. Neuvažuje se o spolufinancování VŠ.
Financování těch EIZ, které si vybírají VŠ podle svého zaměření lez rozdělit na :
Centralizovaný model - pro rok 2013 by se mělo jednat o částku vycházející z roční dotace programu INFOZ. Jednotliví účastníci konsorcií pak doplácejí cca 25 až 30 % z ceny licence.
Decentralizovaný model - kompletní cenu zdroje hradí účastníci konsorcií. Zásadním předpokladem tohoto způsobu financování je navýšení rozpočtů VŠ v roce 2013 o cca 75 mil. Kč.
Pro financování je důležité vytvoření jednoho administrativního licenčního centra financovaného z rozpočtu MŠMT.
Nic z toho však nemůžeme označit za jistý vývoj.

Poznámky:

  1. 1,0 1,1 BARTOŠEK, Miroslav . Elektronicko-informační zdroje na MU po roce 2008. ÚVT MU [online]. únor 2009, roč. XIX, č. 3, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/603.html#lit2
  2. 2,0 2,1 PROCHÁSKOVÁ, Iva ; MACHYTKOVÁ, Marta . Materiál pro 17. zasedání Rady vysokých škol předsednictva .Program MŠMT „Informační zdroje pro výzkum (INFOZ)“ a návrh možného financování elektronických informačních zdrojů od roku 2013 : Zpravodaj Rady vysokých škol [online]. 17. března 201, č. 17, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://www.radavs.cz/prilohy/17p11Informacni%20podporaVaV.pdf
  3. ŽIŽKOVÁ, Štěpánka . „Konsorcia“ v ČR. Knihovnický zpravodaj Vysočina [online]. 2005, č. 7, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=229&idr=1&idci=2
  4. BARTOŠEK, Miroslav.EIZ a digitální knihovny [online prezentace]. 2005, Brno : PřF MU, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: www.kourilova.cz/eiz_bartosek.ppt
  5. ŽIŽKOVÁ, Štěpánka. Jak se dělá a provozuje konsorcium na zpřístupnění EIZ pro VaV v ČR? [online prezentace]. Brno : Blok Expertů, KISK, FF, MU, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://www.slideshare.net/Zizkova/jak-se-dl-a-provozuje-konsorcium-na-zpstupnn-eiz-pro-va-v-v-rppt-sluby-a-provoz-nov-ntk
  6. IKAROS, Redakce. Program LI znamenal průlom ve financování informačních zdrojů. Ikaros : Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2003, roč. 7, č. 8, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://www.ikaros.cz/node/1456#literatura
  7. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2008 [cit. 2011-10-24]. Informační infrastruktura výzkumu (program 1N). Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vyzkum/informacni-infrastruktura-vyzkumu-program-1n
  8. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 2012-02-01]. OP Výzkum a vývoj pro inovace období 2007 - 2013. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/op-vavpi
  9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2009 [cit. 2011-10-24]. Informační zdroje pro výzkum (INFOZ). Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/vyzkum/informacni-zdroje-pro-vyzkum-infoz
  10. Zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Dostupné z WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=130/2002
  11. BARTOŠEK, Miroslav . INFOZ a elektronické informační zdroje pro MU v roce 2010. ÚVT MU [online]. 2010, roč. XX, č. 3, [cit. 2011-10-24]. Dostupný z WWW: http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/633.html#lit1

Použité zdroje:

Druhy EIZ

Primární zdroje informací (Veronika Chromá, UČO: 361743)

Zpracovala: Veronika Chromá (361743)

Stav: odevzdáno, opraveno

Neexistuje jednotná definice primárního zdroje. Definice se liší v závislosti na vědní disciplíně a na kontextu. Některé z definic primárních zdrojů: [1][2]

  • primární zdroje jsou původní materiály, na kterých je založen výzkum
  • primární zdroje představují původní informace, které nebyly interpretenovány ani hodnoceny jinými autory
  • primární zdroje jsou také definovány jako informace z první ruky nebo údaje, které pocházejí od svědků nebo účastníků minulých událostí
  • obvykle jde o první formální uvěřejnění výsledů ve fyzické, tištěné nebo elektronické podobě
  • představují originální myšlenky, zprávy a objevy nebo sdílí nové informace


Příklady primárních zdrojů:[1][2]

  • artefakty (např. mince, zkameněliny, nářadí, oblečení...)
  • dopisy, e-maily
  • deníky
  • autobiografie, mongrafie
  • fotografie a umělecká, literární, hudební a architektonická díla (např. obrazy, sochy, notové zápisy, budovy, romány, básně...)
  • rodný list, oddací list, závěť
  • interview, průzkumy (např. průzkum trhu, průzkum veřejného mínění)
  • patenty
  • literární díla, rukopisy
  • audio a video záznamy
  • články z odborných časopisů, novinové články (mohou být i sekundárním zdrojem, pokud danou událost interpretují)
  • zápisy ze zasedání, konferencí a sympozií
  • technické zprávy
  • vládní dokumenty
  • VŠKP (diplomové, disertační aj.)
  • výzkumné zprávy


V souvislosti s EIZ mezi primární zdroje řadíme např.[3]:

  • e-knihy,
  • plné texty článků z časopisů, příspěvků ze sborníků,
  • plné texty eVŠKP,
  • prezentace z konferencí...


Rozdíl mezi jednotlivými typy zdrojů může být komplikovaný – např. sekundární zdroj může být primárním a naopak. Zavísí to na předmětu disciplíny a také na tom, jak daný zdroj používáme. Příkladem mohou být články v novinách. Obvykle jsou považovány za sekundární zdroj. Pokud by článek v novinách, např. o válce v Iráku, obsahoval pouze výpovědi očitých svědků, jednalo by se o primární zdroj. Pokud by však reportér zahrnul do článku další materiály získané dalším šetřením, jednalo by se o sekundární zdroj. [4]


Zdroje

  1. 1,0 1,1 James Cook University. Primary, Secondary & Tertiary Sources – JCU. James Cook University [online]. Australia: James Cook University, ©1995 to 2011, last updated on Mon, 9 May 2011 09:56 [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www-public.jcu.edu.au/libcomp/JCUPRD_030412
  2. 2,0 2,1 University Libraries. Primary, Secondary and Tertiary Sources, UM Libraries. University Libraries [online]. Maryland: University Libraries, ©2001, last revised August 2006 [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.lib.umd.edu/guides/primary-sources.html
  3. PERLOVÁ, V., D. SIGMUNDOVÁ, M. MALEČKOVÁ a Z. MÁCKOVÁ. Elektronické informační zroje I [online]. [2011][cit. 2011-12-19]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2011/KPI11/um/eiz/06_EIZ_1_textova_opora.pdf
  4. Ithaca College Library. Primary and secondary sources. Ithaca College Library [online]. Ithaca (NY): Ithaca College Library, revised Dec 13th 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.ithacalibrary.com/sp/subjects/primary

E-knihy

Zpracovala: Jitka Šiborová (363815)

Stav: odevzdáno, opraveno

(elektronická/ digitální kniha, e-kniha) – tento pojem se používá ve dvou významech - buď jako digitální ekvivalent k papírové knize, v tomto smyslu pojmem e-book bývají označováný různé formáty knihy, jak PDF, tak i speciálně vytvořené pro čtečky elektronických knih. Nebo jako označení pro zařízení, které umožňuje číst elektronické knihy. Výstižnější označení pro takové zařízení by bylo e-book reader.

TDKIV uvádí definici e-knihy: „1. Kniha v digitální podobě, tedy vytvořená na počítači nebo převedená do digitální podoby. - 2. Jednoúčelové fyzické přenosné zařízení umožňující jednoduchou manipulaci s textem dokumentu (nahrávání, čtení, vytváření poznámek apod.). - 3. Elektronickou knihou se někdy rozumí kniha v digitální podobě vydaná na fyzickém nosiči (např. na CD-ROM).“


První e-knihy začaly vznikat díky Michaelovi S. Hartovi, který v roce 1971 začal pracovat na projektu digitální knihovny Gutenberg. Cílem tohoto projektu bylo zdigitalizovat, archivovat a zpřístupnit plné texty kvalitních volných děl, na které se nevztahuje autorský zákon. Vůbec první elektronickou knihou byla Deklarace nezávislosti Spojených států amerických, kterou M. S. Hart přepsal do elektronické podoby. Na digitalizaci se podílelo/ podílí mnoho dobrovolníků a kromě Deklarace nezávislosti sám M. S. Hart opsal prvních sto knih. Od roku 1993 se začíná využívat technologie OCR, díky čemuž počet zdigitalizovaných knih rychle roste. Do roku 2011 bylo více než 36 tisíc děl zdigitalizováno. Většina knih je v angličtině, ale najdeme zde knihy, které jsou psané v dalších 60ti různých jazycích. V češtině je dostupných pouze osm knih, mezi které patří i R.U.R. od Karla Čapka.

V roce 1998 Kim Blagg získal úplně první ISBN pro e-knihu a také v tomto roce jsou na trh uvedeny nové čtečky e-knih - Rocket eBook, SoftBook,Cybook aj.

Dalším zlomovým bodem je rok 2006, kdy firma Sony uvádí Sony Reader a rok poté Amazon představuje svou první čtečku Amazon Kindle, která navíc umožňuje uživatelům nakupovat elektronické knihy přes mobilní síť. V roce 2010 americká společnost Apple představuje první verzi iPadu s iBook a Amazon uvádí na trh třetí verzi čtečky Amazon Kindle.


Tvorba e-knihy

Elektronické knihy vznikají nejčastěji dvěma způsoby. Buď využitím originálu, který autor vytvořil na počítači v textovém editoru, digitální orignál se upraví do finální podoby pro distribuci a převede se do formátu e-book. Nebo u knih, u kterých není digitální originál, tak je nutné tyto knihy zdigitalizovat. Pomocí skenerů, příslušného software či použitím technologie OCR se kniha převede do digitální podoby.

S tvorbou e-knihy souvisí také pojem digital born. Slovník na www.svetsiti.cz vykládá tento pojem následovně:"digital born - prvotně digitální, označení pro kulturní a intelektuální tvorbu vznikající přímo v digitální formě. Fyzická forma takového díla často ani neexistuje. Příkladem materiálů typu born digital jsou volně přístupné zdroje sítě (vt. World Wide Web).[1]

Software pro tvorbu e-knih: např: eBook Wizard, ePub Maker aj.


Formáty elektronických knih

Přehled nejčastějších formátu e-books:

Portable Document s příponou .pdf - univerzální formát, oblíbený a široce rozšířený, může obsahovat jak text, tak i obrázky. Výhodou je věrnost zachování vzhledu originální předlohy. Čitelný pomocí Acrobat Readeru, Adobe PDF mohou mít DRM.

Textové soubory s příponou .txt – negrafický formát – neumožňuje obrázky, grafiku, úpravy. Mezi výhody patří: malá velikost a přenositelnost na jiné platformy.

Hypertext s příponou .html – možnost čtení e-knih v tomto formátu v libovolném webovém prohlížeči, mezi další výhody patří – grafika, obrázky. Tento formát je používán pouze u některých formátu e-knih jako např. Kindle, Open eBook, Mobipocket, IPDF/EPUB.

Mobipocket s příponou .prc, .mobi – založen na Open eBook standardu. Podpora XHTML a JavaScriptu umožňuje pokročilejší formátování.

IDPF/EPUB s příponou .epub – formát podoporovaný od Adobe, je to otevřený standard vytvořený a prosazovaný IDPF (International Digital Publishing Forum). Založen na XHTML – podpora obrázků, fontů atd.

Palm Media s příponou .pdb – původní PDB formát byl jedním z nejpoužívanějších. Možnost chráněné knihy prostřednictvím kryptování. Klíč se poskytnut při zakoupení knihy.

Kindle s příponou .azw – tento formát využívají Amazon Kindle prohlížeče. Založen na Mobipocket standardu a poskytuje DRM ochranu.


Výhody a nevýhody elektronických knih

Výhody

  • Snadná manipulovatelnost, skladovatelnost a úspora místa (nezabírá prakticky žádné místo – jedná se pouze o datový soubor)
  • Možnost fulltextového vyhledávání (rychlé hledání slov v textu) a provázanost textu s odkazy
  • Trvanlivost - e-kniha se neopotřebuje
  • Jednoduché vytváření kopií, záloh a skladování e-knih
  • Nejsou nikdy vyprodány
  • Možnost vkládání poznámek a komentářů
  • Není třeba papíru, inkoustu
  • E-knihu mohu mít okamžitě dostupnou (zakoupenou nebo staženou z internetu)
  • Možnost změny velikosti písma
  • Snadná a okamžitá oprava chyb v textu

Nevýhody

  • Nutnost mít čtecí zařízení (HW - čtečku elektronických knih, tablet, mobilní telefon, počítač. Všechny tyto zařízení vyžadují nutnost být u zdroje eletrické energie, a mají dražší pořizovací cenu v řádů tisíců korun)
  • Formáty nemusí být kompatibilní se čtečkou, hodně formátů vyžaduje speciální software
  • Komplikovaná ochrana autorských práv


Čtecí zařízení

E-knihy můžeme číst na nejrůznějších zařízeních – na čtečce, tabletu, mobilním telefonu či počítači (stolním PC či notebooku). Čtečka e-knih je elektronické zařízení určené ke čtení textového a obrazového materiálu elektronických knih. Čtečky využívají pro zobrazování informací technologii elektronického inkoustu neboli E-Inku. Mezi nejznámější čtečky můžeme zařadit: Amazon Kindle 3, Barnes and Noble Nook, Sony PRS. Přehled naleznete zde

Více se dozvíte v podkapitole Čtečky.


Autorská práva, DRM

Autorská práva

Ve většině zemí trvají majetková autorská práva po dobu života autora a 70 let po jeho smrti (pokud je autorů více, řídí se to dle posledního žijícího autora), ale komplikace přinášejí i ilustrace, fotografie a další autorská díla, která jsou součástí knih. Nesmí se také opomenout autorská práva překladatele, mnohdy mají díla klasická autorská prošlá (tzv. volné dílo), ale právě se na něj vztahují stále autorská práva překladatelů.

DRM (Digital Rights Management)

Ochrana elektronických titulů, slouží k ochraně autorských práv a digitálního intelektuálního vlastnictví, ale bohužel uživatele velmi omezuje. Například zakoupenou knihu lze číst pouze na jednom zařízení, na ostatních zařízeních to nelze, dále nelze si znovu e-knihu stáhnout a vytvořit tak záložní kopii (kdybychom si ji náhodou smazali či se nám rozbil počítač). Také existuje sociální DRM – součástí knihy jsou údaje o vlastníkovi. Použité DRM u elektronické knihy by nemělo být pro uživatele (čtenáře) problémem či dokonce nepříjemností. V současnosti je většina druhů DRM ochrany překonána - ať se jedná o filmy, hudbu či e-knihy.

V článku Návod: Zbavte svou e-knihu DRM Daniel Dočekal říká: "Nemluvíme zde o pirátství ani krádeži. Mluvíme zde o situaci, kdy jste si koupili či jinak legitimně získali elektronickou knihu. A chcete jí číst na jiné čtečce (či zařízení), než pro kterou jste si ji původně koupili. Coby zákazníka (a spotřebitele) vás nezajímají hloupá omezení, která přineslo DRM."[2] Jeho článek není propagací pirátství, ale ukázkou toho jak DRM ochrana omezuje i poctivého uživatele v užívání zakoupené e-knihy a nabízí mu jisté řešení.

Pirátství – nelegální šíření je nejen problém hudby, filmů, ale také software a e-knih. Více o DRM naleznete zde. http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_rights_management

Kde se dají získat e-knihy?

E-knihy si můžeme zakoupit - např. na Palmknihy.cz, eReading.cz, Wknihy.cz, Amazon.com, Libri.cz nebo některé jsou volně dostupné zdarma jako například Google Books, Gutenberg, Theses.cz aj.

Poznámky

  1. Born digital - Slovník počítačové informatiky a sítí. Www.svetsiti.cz [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.svetsiti.cz/slovnik.asp?hid=E79DBCDF-CC0A-45CF-A246-12F3BD2F698F
  2. DOČEKAL, Daniel. Návod: Zbavte své e-knihy DRM. In: Www.bookz.cz [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: <http://www.bookz.cz/wordpress/2011/01/18/navod-zbavte-sve-e-knihy-drm/>.

Použité zdroje

Definice a rozdělení (Michaela Blažejová, 146061)

stav: odevzdáno, opraveno

Elektronická kniha (e-kniha) označuje digitální informační objekt, jenž je uspořádáním svého obsahu, jak jej prostřednictvím technického zařízení uživatel vnímá, obdobný tištěné knize v kodexové formě, případně ji alespoň v jisté míře připomíná; tato forma ovšem může být rozvinuta o prostředky soudobých informačních a komunikačních technologií (hypertextové záložky pro odkazy mezi různými částmi téhož objektu, jako jsou například poznámky a odkazy na literaturu, ale i záložky odkazující na jiné objekty; dále může jít o krátké zvukové či audiovizuální záznamy; komplet knihy s uživatelským rozhraním může poskytovat velkou škálu služeb - zvýrazňování, psaní poznámek, vytváření citací atd. [1]

Definice

  1. Kniha v digitální podobě, tedy vytvořená na počítači nebo převedená do digitální podoby.
  2. Jednoúčelové fyzické přenosné zařízení umožňující jednoduchou manipulaci s textem dokumentu (nahrávání, čtení, vytváření poznámek apod.).
  3. Elektronickou knihou se někdy rozumí kniha v digitální podobě vydaná na fyzickém nosiči (např. na CD-ROM).[2]


Rozdělení

podle způsobu vytvoření

  • převedení tištěné knihy do digitální podoby - konverze - ruční přepis, oskenování s rozpoznáváním textu (OCR)
  • born digital - e-kniha vzniklá v digitální podobě

podle obsahu

  • beletrie - Čtení je spojeno na straně čtenáře s určitými prožitky, neboť snahou autora je zaujmout čtenáře a vtáhnout ho do děje. Typické pro čtení knih z této skupiny je sekvenční přístup k obsahu. Není nutné si dělat poznámky k textu, všechny informace jsou prezentovány v podobě textu s vloženými ilustračními statickými obrázky. V knize potřebujeme listovat a mít možnost „záznamu“ údaje o stránce, na kterou jsme při přerušení četby dospěli a schopnost obnovit čtení na stejném místě.
  • odborná literatura - (učebnice, encyklopedie, příručkami apod. Knihu je potřeba otevřít podle obsahu nebo podle indexu na určité straně, která obsahuje určitou konkrétní informaci, vysvětlení, rozbor. Spíše než o čtení v pravém slova smyslu, jde o konzultaci. Při práci s knihou z této skupiny potřebujeme ve zvýšené míře možnost poznámek k obsahu, zvýrazňování nejdůležitějších částí textu, možnost snadného vyhledání určité části textu vztahujícího se ke konkrétnímu problému, umísťování záložek pro snadný návrat do určitého místa atd. Výhodná je i určitá interaktivita. [3]

podle formátu (např. PDF, txt, ePUB, MOBI, html, azw, pdp ...)

podle dostupnosti

  • díla, kterým vypršela autorská práva
  • díla dobrovolně poskytnutá nositeli autorských práv
  • Open Access
  • komerční
  • trvalý nákup např. Kosmas, eBux, Amazon.com,
  • verze určená jen pro prohlížení na obrazovce např. Libri
  • půjčování zakoupených e-knih - možnost půjčit si e-knihu od někoho, kdo jí ma zakoupenu na 14 dnů; po dobu, co je kniha půjčena jí původní majitel nemůže číst Lending Kindle Books
  • výpůjčka - půjčování e-knih


Poznámky

  1. MATUŠÍK, Zdeněk . Elektronické knihy v knihovnách z pohledu autorského práva. Bulletin SKIP [online]. 2010, 1, [cit. 2011-12-18]. Dostupný z WWW: http://skip.nkp.cz/Bulletin/Bull10_118.htm
  2. Celbová, Ludmila. Elektronická kniha. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2011-12-16]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000866&local_base=KTD
  3. KATOLICKÝ, Arnošt. AKADEMIE MANAGEMENTU AKA - KONZULT [online]. 2001 [cit. 2011-12-16]. E-knihy. Ebooks. Stav a perspektivy. Hodnocení. Dostupné z WWW:<http://www.ebook.zcu.cz/ebook_swn.htm

formáty

Zpracoval: Filip Kocián (383573)

Stav: Odevzdáno


První e-knihy bylo možné číst na přístrojích Palm a dodnes se zachoval tehdy používaný PDF formát, který se dal vytvářet z klasických textových souborů s pomocí konverzního programu v DOSu. Od té doby se situace změnila a formátů pro e-knihy existuje řada. Liší se různým druhem použitelnosti a hlavně i podporou u čteček (ať již software či hardware). Většinou je možné získat na Internetu programy pro převod mezi jednotlivými formáty, ale v některých případech to buď možné není, nebo to vede ke ztrátě nějakých informací.[1]

Druhy formátů pro E-knihy[1][2][3]

  • Textové soubory s příponou .txt

Textový formát je univerzálním formátem, který bohužel nepovoluje žádné obrázky ani grafiku. Výhodou u tohoto formátu je malá velikost a přenositelnost na jiné platformy. Na problémy můžeme narazit u různých znakových sad.

  • Hypertext s příponou .htm, .html

Elektronické knihy v HTML formátu je možné číst v jakémkoliv webovém prohlížeči. Formátování a grafika v HTML je dostupná i u e-knih. HTML je používán pouze u specifických formátů elektronických knih, mezi které patří Kindle, Open eBook, Mobipocket, IPDF/EPUB. Pro správné zobrazování je důležité, aby čtečka byla vybavena vhodnou znakovou sadou, což ovšem může být problém zejména u českých elektronických knih.

  • Portable Document Format s příponou .pdf

Nejčastější formát pro elektronické publikace. Soubory v PDF mohou obsahovat text i obrázky Zachovává shodný vzhled s původní předlohou, problémy mohou nastat při zobrazování na menších displejích, což řeší podpora „re-flow“, ale nutností je, aby byl dokument vytvořený s podporou pro tuto funkci. Pokud má Adobe PDF DRM musí být použita čtečka pro elektronické knihy, kterou vytvořilo Adobe. Pro tvorbu a editaci PDF souborů slouží oficiální program Adobe Acrobat, ale je možné používat i alternativní nástroje jako PDF Creator, Rainbow PDF Server Based Converter, PDFedit, PDFTOHTML, CutePDF a další. Formát PDF nebyl navržen pro využívání na kapesních zařízeních, proto zde není příliš podporován. Pro toto využití existuje řada vhodnějších formátů. Naopak u osobních počítačů se PDF formát stal standardem.

  • Mobipocket s příponou .prc, .mobi

Rozšířený formát založený na Open eBook standardu. S podporou JavaScriptu a XHTML umožňuje pokročilejší formátování (nadpisy, kapitoly, typy, velikosti písem, podtrhávání nebo zvýrazňování) a interakci. Soubory ve formátu AZV v zařízeních od Amazon Kindle jsou v podstatě Mobipocket. Nevýhodou tohoto formátu je závislost některých funkcí na platformě MS Windows. Na jiných zařízeních tyto funkce nefungují, záleží na daném typu zařízení. Na obsah dokumentu to ovšem nemá žádný vliv. Další nevýhoda spočívá v tom, že přes otevřenost formátu neexistuje alternativní aplikace pro čtení a vytváření.

  • IDPF/EPUB.s příponou .epub

Jedná se o otevřený standard, který byl vytvořený a prosazovaný IDPF (International Digital Publishing Forum) a podporovaný od Adobe. Technicky je založený na XHTML, což je výhodné v podpoře stylů, obrázků, fontů atd. Nevýhodná je složitost formátu, což může vést k tomu, že každý reader bude zobrazovat stejný ePub jinak. Dále pak obsahuje XML soubory s metadaty a celá tato směrnice je zkomprimována do archivu.

  • Kindle s příponou .azw

Formát používaný u Amazon Kindle prohlížečů. Založený na Mobipocket standardu a poskytuje také DRM ochranu.

  • Open eBook s příponou .oeb

Otevřený formát založený na XML a HTML. Tento formát byl předchůdcem ePub formátu, který je dnes jedním z nejrozšířenějších formátů.

  • Compressed HM s příponou .chm

Tyto soubory patří mezi uzavřené formáty od Microsoft a je možné je vřadit mezi elektronické knižní formáty.

  • Rich Text Format s příponou .rtf

Formát vyvinutý společnosti Microsoft. Jedná se o na platformě nezávislý formát. RTF formát není omezen jen na znaky ASCII tabulky, pomocí escape sekvencí podporuje i kódování znaků mimo tuto sadu. Díky své otevřenosti je podporovaný téměř všemi operačními systémy. Slouží pro uložení textu s velkou množinou formátovacích příkazů.

  • Microsoft LIT s příponou .lit

Tento formát se nejčastěji vyskytuje u mobilních přístrojů od společnosti Microsoft. Proprietární soubory umožňují DRM i volné použití.

  • Palm Media s příponou .pdb.

Původní PDB formát byl jedním z nejpoužívanějších. Tento formát poskytuje také chráněné knihy pomocí kryptování. Klíč získá uživatel při zakoupení knihy.

  • TomeRaider s příponou .tr2, .tr3

Formát pro TomeRaider software podporující na určitých platformách plné HTML a CSS.

  • Plucker

Vytvořený pouze pro Plucker software. V rozporu je hlavně to, že se s ním lze setkat poměrně často. Ve skutečnosti se jedná o komprimovaný HTML archiv.

  • Newton eBook s příponou .pkg

Formát, který používá Apple Newton operační systém.

  • Apabi Reader s příponou .ceb, .xeb

Binární formát pocházejíci z Founder Electronics zařízení a v dalších prostředích je přístupný přes Apabi .Používaný především pro čínské elektronické knihy.

  • Libris s příponou .bin, .lbr

„Mobile Information Device Profile“ pochází z Libris čtečky, což je Java čtečka pro mobilní přístroje.

  • Sony media s příponou .lrf, .lrx

Formát používaný u čteček Sony do roku 2009, pak Sony tento formát nahradilo a nadále podporovalo ePub.54

  • SSreader s příponou .pdf

Formát používaná především v Číně v Čínské národní knihovně.

  • DNL Reader s příponou dnl, .exe

Výstup z programu Desktop Author použitelný samostatně nebo v DNL Reader software.

  • DjVu s příponou .djvu

Tento formát se hlavně specializuje na zpracování a ukládání obrázků.

  • TEI Lite s příponou .xml

Specifický formát spojený s Text Encoding Initiative (TEI), která zastřešuje několik velkých a zajímavých projektů.

  • FictionBook s příponou .fb2

XML formát, který pochází z Ruska. Neurčuje podobu dokumentu. Udává vnitřní logickou strukturu. Formát FictionBook se nejvíce hodí pro konverzi do ostatních formátů elektronických knih, automatizované zpracování a indexaci dokumentu, protože obsahuje metadata a sadu významových značek pro nadpisy, citace, epigrafy a verše. Tvorba a editace elektronických dokumentů je umožněna programem FB Writer.

  • DAISY s příponou .dtb

XML formát, který využívá mezinárodní konzorcium knihoven (DAISY). Podporuje také audio e-knihy.

  • Arghos Reader s příponou .aeh

Proprietární XML formát, používá ho společnost Arghos Diffusion. Umožňuje DRM. Je XML formát společnosti Arghos Diffusion. Umožňuje DRM a nutností je použití Arghos Player/Reader aplikace. Podporuje i jiné formáty – video nebo PDF.

Použité zdroje:

  1. 1,0 1,1 Lupa.cz [online]. 12.3.2010 [cit. 2011-12-06]. E-knihy, e-čtečky, prostě takový e-svět (2). Dostupné z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/e-knihy-e-ctecky-proste-takovy-e-svet-2/>
  2. Calibre ebook. [online]. [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://manual.calibre-ebook.com/faq.html#what-formats-does-app-support-conversion-to-from
  3. HORÁKOVÁ, Kamila. E-kniha – historie, současnost a budoucnost. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2011. 70 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Marie Chladilová. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/341790/ff_b?info=1;zpet=/auth/vyhledavani/?search=formaty

technologie

Zpracovala: Kateřina Kopecká (382631)

Stav: odevzdáno, opraveno

Čtečky elektronických knih se od většiny jiných zařízení odlišují svým specifickým displejem, který je založen na technologii elektronického papíru (electronic paper) a elektronického inkoustu (E-Ink). Elektronický papír se do určité míry podobá klasickému papíru. Díky vysokému kontrastu je dobře čitelný i na přímém slunci (na rozdíl od LCD displejů např. v tabletech, které jsou založeny na technologii tekutých krystalů a při zobrazování vyzařují světlo), nedochází k odleskům ani omezení pozorovacích úhlů, povrch papíru je odolný proti poškrábání. Displej nemusí být neustále podsvětlován (jako např. u monitorů počítačů), energie je spotřebovávána pouze při překreslení obrazu, ne na jeho udržování.[1] Tím je minimalizována spotřeba celého zařízení, čtečky vydrží na jedno nabití akumulátoru i několik týdnů. Z tohoto důvodu se výdrž elektronických čteček pro lepší orientaci udává v počtu překreslených stránek; řádově se jedná o tisíce "přečtených" stránek na jedno nabití.[2]

Elektronický papír

Elektronický papír je zastřešující výraz pro zobrazovací zařízení, jejichž základ tvoří kombinace tekutých krystalů a ohebného plastu.[1] Poprvé byla technologie elektronického papíru (označován jako tzv. SmartPaper) představena Nicholasem N. Sheridonem v roce 1975 ve výzkumném centru PARC firmy Xerox. Mnohem většího úspěchu však dosáhl až profesor Joseph Jacobson z americké MIT v polovině 90. let 20. století, když se svým týmem vyvinul E-Ink. Použili princip, který vyžadoval přísun energie nikoli pro udržení textu, jak je to běžné u většiny zobrazovacích zařízení, ale pouze pro jeho změnu. Tento zobrazovací systém byl navíc dostatečně tenký a odolný na to, aby se přiblížil klasickému papíru.[3]

Princip zobrazování

Elektronický inkoust je složen z milionů miniaturních mikrokapslí o průměru lidského vlasu. Každá mikrokapsle obsahuje pozitivně nabité bílé částice a negativně nabité černé částice, které plavou v čirém roztoku. Mikrokapsle jsou uloženy mezi elektrodami a jsou vystaveny působení elektrického pole.[4] Pokud působí záporné elektrické pole, přesunou se bílé částečky do vrchní části a stávají se viditelnými na displeji. Naopak černé částečky se přesouvají do spodní části a nejsou viditelné. Jestliže se proces otočí, zviditelní se černé částečky.[5] Elektronický inkoust je tedy natištěn na vrstvě plastikového filmu, který je zalaminován k vrstvě elektrického obvodu. Elektrický obvod pak vytváří motiv, který je obsluhován pomocí předprogramovaného ovladače.[1] Kapsle lze nanést na libovolný druh povrchu (např. na papír, látku, sklo, plast). Není tak vůbec žádný problém vytvářet ohebné displeje různých tvarů, což této technologii slibuje do budoucna velmi rozmanité využití.[4]

Schéma technologie elektronického inkoustu:[6]

E-ink.png

Barevný elektronický inkoust
Barevný elektronický inkoust

Kromě černobílého elektronického inkoustu se setkáme i s barevným inkoustem (např. čtečky firmy Hanvon). Princip barevného inkoustu spočívá v tom, že na černobílých mikrokapslích je tenký filtr obsahující zelené, modré, červené a bílé subpixely, jejichž kombinací vzniká barevný pixel.[7]

Výhody E-Ink technologie:

  • výborná čitelnost ze všech úhlů i na přímém slunci
  • absence podsvícení u displeje - nezatěžuje oči jako běžné monitory a LCD displeje
  • výdrž čteček - po nabití vydrží několik tisíc otočených stránek[5]
  • malá spotřeba energie
  • lepší orientace v publikacích (vyhledávání, záložky, štítky,…)[8]

Nevýhody E-Ink technologie:

  • displej není podsvícen - při čtení za horších světelných podmínek je nutné používat externí zdroj, což prodejci řeší nabídkou speciálních USB lampiček
  • černobílé zobrazení v max. 16 stupních šedi (technologie barevného inkoustu není ještě tolik rozšířena - např. čtečka firmy Hanvon)
  • technologie neumožňuje rychlé změny obrazu (nelze zobrazit animace, video)[4]


Použité zdroje:

  1. 1,0 1,1 1,2 PAVELA, Tomáš. Fenomén elektronická kniha: analýza současného stavu [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 85 s., xvii s. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/177800/ff_m/pavela_diplomova_prace.pdf.
  2. Zonerbooks.cz [online]. 2010 [cit. 2011-11-07]. Popis technologie E-Ink. Dostupné z: http://www.zonerbooks.cz/inpage/popis-technologie-e-ink/.
  3. KRYBUS, Vojtěch. Technologie elektronického inkoustu - historie a vývoj [online]. 2003 [cit. 2011-11-07]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkrybus2003.htm.
  4. 4,0 4,1 4,2 JIŘIŠTĚ, Vojtěch. Elektronická kniha z pohledu teorie nových médií [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 58 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí diplomové bakalářské práce Mgr. Zuzana Kobíková. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/342506/ff_b/Elektronicka_kniha.pdf.
  5. 5,0 5,1 HORÁKOVÁ, Kamila. E-kniha - historie, současnost a budoucnost [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 70 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové bakalářské práce Mgr. Marie Chladilová. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/341790/ff_b/Bakalarska_prace-Kamila_Horakova.pdf.
  6. Barnes&Noble Nook | čtečky elektronických knih [online]. 2010-09-02 [cit. 2011-11-07]. Co je to elektronický inkoust?. Dostupné z: http://nook.funsite.cz/co-je-to-elektronicky-inkoust/
  7. Triton Color ePaper Technology Unveiled by E Ink. In: The eBook Reader Blog: eReader and Tablet Reviews and News [online]. 2010-11-09 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://blog.the-ebook-reader.com/2010/11/09/triton-color-epaper-technology-unveiled-by-e-ink/
  8. Ečti.cz [online]. 2011 [cit. 2011-11-07]. Eink technologie. Dostupné z: http://www.ecti.cz/eink-technologie/

čtečky (Iveta Jansová, UČO 383008)

Zpracovala: Iveta Jansová (383008
Stav: odevzdáno, opraveno

Základní informace
Čtečky e- knih jsou elektronická zařízení, na nichž lze číst textové informace (knihy, časopisy, články i vlastní dokumenty). Od dalších podobných zařízení, kterými jsou například mobilní telefony, monitory počítačů, notebooky a tablety, se liší především v jiné technologii zobrazování, založené na použití tzv. elektronického inkoustu (e-ink). Displeje s touto technologií jsou vysoce kontrastní a čitelné i za ostrého slunečního světla. Nebývají podsvícené, tudíž velmi připomínají klasický papír a čtení není tak namáhavé pro oči. Není energeticky tak náročný, takže na jedno nabití vydrží čtečky několik tisíc otočených stránek.

Výhody a nevýhody elektronických čteček
+ dlouhá výdrž baterie
+ možnost mít u sebe několik stovek knih najednou – snadnější pro cestování i uskladnění
+ vyhledávání v textu
+ jednoduchý nákup, knihu máme hned, nemusíme do knihkupectví, nebo čekat, než kniha dorazí poštou, možnost sehnat i knihy, které se už nevydávají
+ nižší cena e-knih oproti běžné knize

- stále ještě vyšší cena čteček
- problém s nedostatkem nových e-knih, především v češtině
- při poškození přístroje – nenávratná ztráta všech knih

Elektronický inkoust
Displeje čteček se skládají z tzv. elektronického inkoustu (anglicky e-ink), který představuje nový způsob zobrazování. Díky němu jsou displeje skvěle čitelné za všech světelných podmínek.
Více informací o elektronickém inkoustu najdete v hesle technologie.

Výdrž baterie
Čtečka spotřebovává energii pouze při změně stavu na displeji. Například při otáčení stránek. Výdrž u těchto přístrojů je tedy velmi dlouhá. Nabíjí se potom jednoduše pomocí USB portu z počítače.

Formáty el. knih
Většina čteček podporuje různé formáty elektronických knih. Nejrozšířenějšími jsou ePub, PDF, PRC. Mimo je ale jsou schopny číst i text ve formátu TXT či jednodušší HTML.

Základní typy čteček
Čtečky lze rozdělit do dvou základních skupin - čtečky vázané ke konkrétnímu obchodnímu modelu pro prodej eknih a čtečky univerzální.
Mezi nejznámější zástupce čteček patří:

Amazon Kindle 4

Amazon Kindle K první skupině patří čtečka Kindle, která je svázána s obchodem Amazon[1]. Prozatím poslední 4. řada představuje několik nových modelů, které mají nahradit jejich slavného předchůdce Amazon Kindle 3 (nově pojmenovaného Keyboard). Jedná se o Kindle 4 (který na rozdíl od Kindlu 3 postrádá klasickou klávesnici), Kindle Touch, který je prvním dotykovým modelem tohoto výrobce a Kingle Fire, jenž se jako první může pyšnit barevným displayem a je už řazen spíše mezi tablety.
Recenze Kindle 4 najdete na: PC magazín[2], Linuxexpres[3], Eboocek.cz[4]

Nook Simple Touch

Dalším významným představitelem e-čteček je Nook od společnosti Barnes and Noble[5]. Nejznámějším přístrojem je Nook Classic, který disponuje dvěma displeji. Prvním klasickým e-inkovým a druhým, menším ve spodní části čtečky, který je barevný a dotykový (slouží např. pro zobrazení náhledů obálek knih). Nová řada Nooků má podobně jako kindle svého dotykového zástupce Nook Siple Touch a Nook Color, který stejně jako Kindle Fire, je už především tabletem.
Na české stránce Barnes&Noble Nook[6] jsou textové i video recenze na všechny zatím existující představitele čteček Nook. Velmi obsáhlá recenze Nook Color je k přečtení na pdasoft.cz[7]. Pro více informací o Nook Simple Touch rozhodně nepřehlédněte recenzi eBook - Vše o elektronických knihách[8].

Sony Reader Wi-Fi

Trojici nejznámějších výrobců čteček uzavírá společnost Sony[9] a její e-čtečka Sony Reader, jejíž poslední model nese název Sony Wi-Fi Reader nebo také oficiálnější Sony PRS-T1. Tato čtečka se dle údajů výrobce může pochlubit nejnižší váhou, šest palců velkým displejem, českým menu (které např. Amazon Kindle nemá) a třeba i červenou barvou, která jej také odlišuje od ostatních čteček, které zůstávají u konzervativní černé nebo bílé varianty.
Pro více informací o Sony Wi-Fi Reader doporučuji obsáhlou recenzi na Bookfan.cz[10], kde najdete o této čtečce naprosto všechno.

iPad 2

Posledním přístrojem, který patří do první skupiny vázané ke kontrétnímu vydavateli, je iPad od americké společnosti Apple [11]. Pro více informací o nejnovějším modelu iPad 2 doporučuji obsáhlou recenzi stránky Mobilizujeme.cz[12] Z těchto čteček lze přímo vstoupit bezdrátově do příslušného eshopu a eknihy nakupovat a stáhnout přímo do čtečky (pomoci 3G modemu ve čtečce, Wi-Fi). Tyto možnosti jsou zatím dostupné hlavně v USA. Knihy jsou většinou distribuovány ve specifickém formátu. Do čteček je samozřejmě možné nahrát i vlastní či jinde zakoupené eknihy přes USB nebo přes paměťovou kartu.

Do druhé skupiny patří čtečky otevřené, které se neváží k žádnému knižnímu eshopu. Sem patří třeba čtečky společnosti Bookeen[13], jehož Cybook Opus je k dostání hned v sedmi barvách. Do rodiny Booken patří dále i klasický Cybook Orizon nebo dotykový Cybook Odyssey.

Dalším prodejcem e-čteček je Jinke Hanlin[14] jehož modely oproti výše uvedeným značkám nepůsobí tak elegantně, nicméně si jistě najde své příznivce. Čtečky Jinke Hanlin se dělí do dvou sérií, označených písmeny A a V, přičemž následující číslo znamená velikost displeje v palcích. Série A má plnohodnotnou klávesnici (podobně jako Kindle 3/Keyboard), zatímco Jinke Hanlin V mají pouze několik ovládacích tlačítek, jako tomu je u většiny čteček, které jsou právě na trhu.

e-Reading.cz First Edition

Pocketbook[15] nabízí v současné době osm druhů čteček, které se člení podobně jako předcházející Hanlin do dvou řad - šestkové a devítkové, kde číslo určuje opět velikost displeje v palcích (např. PocketBook Pro 612).

Posledním velkým zástupcem výrobců elektronických čteček je společnost iRiver[16] se svou sérií iRiver Story, která momentálně nabízí tři modely v bílé barvě Story, Story HD a Cover Story.

V závěru ještě stojí za zmínění první česká čtečka našeho prodejce e-knih e-Reading[17] e-Reading.cz First Edition, která plně podporuje češtinu a stahování českých knih.

Do těchto čteček je nutné nahrát eknihy přes USB nebo přenést SD kartou. Tyto čtečky obecně lépe podporují češtinu.


Poznámky

  1. Amazon.com [online]. © 1996-2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.amazon.com/
  2. PERNICKÝ, Štěpán. Recenze elektronické čtečky knih Amazon Kindle. PC Magazín.cz [online]. © 2009 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.pcmagazin.cz/multimedia/recenze-elektronicke-ctecky-knih-amazon-kindle
  3. ČEVELA, Lubomír. Recenze čtečky knih Amazon Kindle 4. Linuxexpres.cz [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.linuxexpres.cz/hardware/recenze-ctecky-knih-amazon-kindle-4
  4. NEKOLA, Jiří. Recenze Kindle 4: pokrok v rozměrech. Eboocek.cz [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.eboocek.cz/2011/09/recenze-kindle-4-pokrok-v-rozmerech/
  5. Barnesandnoble.com [online]. © 1997-2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.barnesandnoble.com/
  6. Barnes&Noble Nook [online]. © 2007 - 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://nook.funsite.cz/neco-o-me/
  7. TOPOLSKY, Joshua. Recenze barevné čtečky Nook Color založené na Androidu. PDAsoft [online]. ©2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.pdasoft.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5050
  8. Nook Simple Touch – Recenze. EBook – Vše o elektronických knihách a čtečkách [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: ebook.jdrabek.cz/nook-simple-touch-recenze/
  9. Sony.net [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.sony.net/
  10. Recenze e-book čtečky Sony PRS-T1 (1. část). Bookfan.eu [online]. 30. 11. 2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.bookfan.eu/blog/rady-tipy-a-navody/255-recenze-e-book-ctecky-sony1-cast/
  11. Apple.com [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.apple.com/
  12. SRB, Lukáš. Apple iPad 2 – recenze nástupce krále tabletů. Mobilizujeme.cz [online]. 28. 5. 2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://mobilizujeme.cz/clanky/apple-ipad-2-recenze-nastupce-krale-tabletu/
  13. Booken.com [online]. © 2011 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://bookeen.com/en/
  14. Jinke.com [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.jinke.com/
  15. PocketBook [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.pocketbook-int.com/cz/
  16. iRiver Global [online]. © 2012 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.pocketbook-int.com/cz/
  17. e-Reading [online]. © 2010 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.ereading.cz/cs/

Zdroje
1. LARSON, Lotta C. Digital Readers: The Next Chapter in E-Book Reading and Response. Reading Teacher [online]. 2010, roč. 64, č. 1, s- 15-22. [ci. 2011-10-21]. ISSN 00340561. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=f1024597-dc81-458c-a73e-0b55e5bff288%40sessionmgr111&vid=5&hid=107

2. BERTOLUCCI, Jeff. What You Need to Know About E-Reading. Kiplinger's Personal Finance [online]. 2011, roč. 65, č. 6, s. 78 [cit. 2011-10-21]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=f1024597-dc81-458c-a73e-0b55e5bff288%40sessionmgr111&vid=6&hid=107

3. KHO, Nancy Davis. E-Readers and Publishing's BOTTOM LINE: The Opportunities and Challenges Presented by the Explosion of the E-Reader Market [online]. 2010, roč. 33, č. 3, s. 30-35. [cit. 2011-10-21]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&hid=107&sid=f1024597-dc81-458c-a73e-0b55e5bff288%40sessionmgr111

4. TROTT, B., DUNNEBACK, K. (2011). E-books and Readers' Advisory. Reference & User Services Quarterly, 50(4), 325-329. Retrieved from EBSCOhost. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=8&hid=107&sid=f1024597-dc81-458c-a73e-0b55e5bff288%40sessionmgr111

prodejci e-knih (Dominika Frömelová UČO 384298)

Zpracovala: Dominika Frömelová (384298)

Stav: (opraveno)

Prodejem e-knih se v současné době zabývá několik firem na našem trhu, ale rozhodně zatím není možné sehnat všechny nové knihy. Problém většinou spočívá v autorských právech a také v tom, že některá nakladatelství knihy jako e-book nevydávají. V roce 2011 se k vydávání e-book přidalo například nakladatelství Paseka s knihami svého stěžejního autora Petra Šabacha.[1]
Knihy můžete většinou zakoupit ve formátech ePub, pdf a mobi (standardně pro Amazon Kindle). U některých knih jsou dostupné všechny formáty a většinou jsou dostupné alespoň dva formáty, ale jsou i knihy, které si zakoupíte pouze ve formátu pdf. Ebux a Rájknih.cz nabízí knihy na platformě Wooky.
Všichni prodejci e-knih vyžadují vytvoření účtu a přihlášení. Po zaplacení objednané knihy, je kniha zpřístupněna ve vaší osobní knihovně, odkud ji můžete pohodlně stáhnout.


Kosmas
Kosmas.png

Nejnověji na našem trhu nabízí elektronické knihy nakladatelství Kosmas. Mimo samotných e-knih má na svých stránkách i návod jak číst e-knihy, informace o formátech a čtečkách.
Při hledání knih na stránkách Kosmas se můžete orientovat podle ceny, autora, jazyka nebo dle oddělení, ale můžete knihy vyhledávat i rovnou dle formátu. Je zde nabízena také naučná literatura, ale v podstatně menším množství než např. krásná literatura. Pokud se na stránku připojíte bez jasného záměru, můžete využít doporučené e-knihy, kde jsou zastoupeny novinky a nejprodávanější knihy.
V tuto chvíli (28.1.2012) nabízí Kosmas 85 knih ke stažení zdarma. Nejvíce zastoupen je Karel Čapek.


ebux
Ebux logo.png

Ebux nabízí knihy pouze pro platformu Wooky. Na svých stránkách nabízí Wooky téměř pro všechny operační systémy mimo OS Linux. Uživatel si musí zřídit u prodejce účet a na něj může zaregistrovat několik zařízení, kde potom může zakoupené knihy číst, běžně tak můžete knihu číst na mobilním telefonu nebo na počítači, podle toho, kde se právě nacházíte. Nevýhodou je formát pouze pro Wooky, který nepodporují ostatní čtečky. Snaží se nabízet i klasickou čtečku knih, která je však spíše tabletem.
Knihy si můžete vybírat podle kategorií a nechybí ani populárně naučná literatura nebo cestování. Dále nabízí průvodce ze známé řady Lonely Planet. V případě zakoupení takového průvodce však vzniká problém se správným zobrazením map a plánků, které nelze na mobilním zařízení zvětšit a tím se funkce plnohodnotného průvodce značně omezí (vyzkoušeno na mobilním telefonu Nokia N8 s operačním systémem Symbian Anna, verze 025.007).
Riziko nákupu, který by vám plně nevyhovoval, můžete snížit stažením kapitoly na zkoušku.
Mimo obvyklé kategorie nabízí ebux ještě žebříček nejprodávanější knih a e-periodika jako jsou Moderní byt, Báječná žena, Computerworld a další.
Knihy zdarma ke stažení jsou nejvíce od spisovatelů: Božena Němcová, Karel Čapek, Jan Ámos Komenský, Jaroslav Vrchlický apod.


Rájknih
Rajknih.png

Podobně jako ebux používá pro čtení Wooky a také stejným způsobem umožňujeme kromě klasicky známých plateb za eknihy i platbu prostřednictvím mobilního telefonu a nákup některých časopisů. Oba prodejci mají i velice podobné webové stránky a také nabízejí navrhnout knihu, které vám mezi ebook chybí.
Mimo klasickou beletrii nabízí i naučnou literaturu a učebnice a slovníky, kde má nejvíce zastoupeny knihy pro žáky základních škol.


Palm knihy
Logo-palmknihy.png

Palmknihy opět nabízejí návod jak číst e-knihy s doporučením jednotlivých programů pro čtení na různých zařízeních a různých operačních systémech a případně i s možností jejich stažení.
Palmknihy původně nabízeli pouze knihy zdarma a návody na čtení knih v mobilních zařízeních, dnes zde již můžete knihy i koupit.
Před rozhodnutím, zda si knihu z tohoto obchodu koupit, si můžete stáhnout testovací knihu k vyzkoušení, zda vám tyto knihy vyhovují.
Na stránkách se můžete orientovat podle tipů nebo podle kategorie literatury, navíc palmknihy uvádí na své hlavní stránce i recenze, takže se můžete velice rychle zorientovat v novinkách. Je zde poměrně dost zastoupena odborná literatura včetně možnosti zakoupení některých středoškolských učebnic.


eReading
Ereading.gif

Tento portál nabízí mimo prodej knih i svou čtečku, která je první čtečkou e-knih s přímým přístupem k českému obsahu.[2] Samozřejmě ani zde nechybí návod ke čtení e-knih včetně videonávodů.
Základní rozdělení je na beletrii a odbornou literaturu, ale vybírat můžete i podle toho, zda chcete vybírat z novinek, bestsellerů nebo podle autorů. V oblasti odborné literatury nabízí nejvíce knih z oblasti lékařství.
Přes tlačítko filtr e-knih můžete nastavit značku své čtečky a vybírat z podle formátu knih určených pouze pro vaši čtečku.


Libri
Librilogo.jpg

Libri nabízí knihy pouze ve formátu Pdf. Knihu si můžete zakoupit pro čtení na obrazovce počítače či pro čtení a tisk. Před samotným zakoupením knihy si můžete její část přečíst.
Jsou zde knihy nakladatelství Libri a dělí je podle edičních řad na: Stručná historie států, Otazníky našich dějin, Slovníky spisovatelů, Mytologie a religionistika a Další. V kategorii Další jsou zastoupeny encyklopedie z různých oborů. Vzhledem k ceně klasických vydání encyklopedií, je tato verze finančně zajímavá, protože ve verzi pro čtení nedosahuje poloviny ceny normální knihy a ve verzi pro tisk je mírně nad ní.


Wknihy
Wknihy.gif

Wknihy podporují čtečku Amazon Kindle nebo program Mobipocket Reader. Nabízí RSS pro odběr novinek a také koupi e-knihy s věnováním. Dělení e-knih na stránce je na Beletrii a Ostatní nebo si můžete otevřít pouze Novinky. Je zde sice i kategorii Nejprodávanější, ale není zvýrazněna a nachází se až ve spodním rohu stránky, takže vás nutí ji spíše hledat.
Wknihy prodávají nejmenší výběr literatury z výše jmenovaných. Navíc nabízejí zpoplatněně některé knihy, které jiný prodejce e-knih nabízí zdarma. Příkladem může být Podhorská vesnice od Boženy Němcové, kterou Wknihy nabízejí za 10 Kč, ale například ebux nebo Kosmas tuto knihu nabízí ke stažení zdarma.


Další české knihy, ale v omezeném množství můžeme koupit například přes nakladatelství Academia.


Cizojazyčné knihy

E-book můžete samozřejmě zakoupit i v cizojazyčné verzi. Potom pravděpodobně použijete Amazon nebo ebookstore.cz.


Poznámky

  1. VYLEŤAL, Martin. Bude úspěch, když se v příštím roce prodají e-knihy za 50 milionů korun. Lupa [online]. [cit. 30.12. 2011]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/bude-uspech-kdyz-se-v-pristim-roce-prodaji-e-knihy-za-50-milionu-korun/
  2. eREADING. eReading.cz uvádí první čtečku e-knih s přímým vstupem k českému obsahu. eReading [online]. 2010 [cit. 28.1.2012]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/tiskove-zpravy


Použité zdroje

VYLEŤAL, Martin. Bude úspěch, když se v příštím roce prodají e-knihy za 50 milionů korun. Lupa [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/bude-uspech-kdyz-se-v-pristim-roce-prodaji-e-knihy-za-50-milionu-korun
eREADING. eReading.cz uvádí první čtečku e-knih s přímým vstupem k českému obsahu. eReading [online]. 2010 [cit. 28.1.2012]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/tiskove-zpravy
Kosmas: internetové knihkupectví. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://www.kosmas.cz/
Ebux.cz. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://www.ebux.cz/
Palmknihy: knihy ve vaší dlani. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://www.palmknihy.cz/
Ereading: e-book store. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://www.ereading.cz/cs/
Libri: elektronické knihy. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://virtualni.libri.cz/
Wknihy. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://wknihy.cz/
Rajknih. [online]. [cit. 28.01. 2012]. Dostupné z: http://rajknih.cz/

půjčování e-knih (Marie Packová UČO: 384107)

Zpracovala: Marie Packová UČO: 384107

Stav: odevzdáno, opraveno

Půjčování e-knih mezi uživateli

V roce 2011 proběhla tiskem zpráva, že firma Amazon umožnila svým uživatelům půjčovat zakoupené e-knihy přátelům. Nebyla ale první - tento způsob půjčování zavedla pro své uživatele firma Barnes and Noble již v roce 2009.

"Pravidla pro půjčování e-knih:

  • s půjčováním musí souhlasit vydavatel knihy
  • knihu lze půjčit na čtrnáct dní
  • aktuálně vypůjčenou knihu si její majitel nemůže číst
  • knihu lze půjčit pouze jednou
  • knihy nelze půjčovat přímo z přístroje, dělá se to na webu prodejce
  • půjčující musí být zákazníkem stejného prodejce jako půjčovatel
  • služba může být regionálně omezená "[1]


Půjčování e-knih knihovnami


Půjčování e-knih v zahraničí

V mnoha státech již půjčování e-knih v knihovnách několik let bez problémů funguje. Obvykle se půjčuje pouze obsah, knihovny většinou čtečky nekupují jednak kvůli tomu, že jednotlivé formáty knih nejsou kompatibilní se všemi čtečkami, jednak z obavy, že vzhledem k rychlému vývoji elektroniky by jim tyto čtečky rychle zastaraly. V zahraničí existuje mnoho vydavatelství, která umožňují knihovnám půjčovat jejich e-knihy. V rámci zabezpečení obsahu ale knihovnám nepůjčují tato díla přímo, ale přes třetí stranu – poskytovatele, který obvykle jedná jako zástupce více vydavatelství. Příklady poskytovatelů: Amazon a OverDrive (používá např. USA, GB), DiViBib a služba Onleihe (GER). Prozatím to vypadá, že většina zahraničních veřejných knihoven, která již má způsob půjčování e-knih vyřešený, zvolila tento způsob využití platformy nějakého poskytovatele. Poskytovatelé obvykle nabízejí dva druhy výpůjček:

a) Nákup jednotlivých el. titulů: funguje na stejném principu jako klasická výpůjčka – je-li kniha vypůjčena, je vyjmuta z oběhu.

b) Předplatné: po zaplacení ročního poplatku má uživatel neomezený přístup k obsahu.

Dosud měly knihovny zakoupený obsah za účelem půjčování na neomezenou dobu. Na jaře 2011 ale druhé největší vydavatelství USA HarperCollins vydalo prohlášení, že změní podmínky na 26 výpůjček, po nichž se kopie titulu smaže a knihovna bude muset titul koupit znovu. Vydavatelství tak činí z obavy snížení prodeje svých knih. Knihovny jsou tímto přístupem rozhořčeny a mají obavu, že se podobně zařídí i další vydavatelství.


Půjčování e-knih v ČR

I když trh s e-knihami v ČR již nějakou dobu funguje, půjčování e-knih v knihovnách zatím vázne. Může za to několik skutečností. Zatím nebyla určena závazná jednotná pravidla jak e-knihy půjčovat a za jakých podmínek, kterými by se všechny knihovny v ČR řídily. Prozatím se knihovny, které už půjčování e-knih zavedly k dané problematice postavily různě. Některé půjčují pouze čtečky bez obsahu, některé pouze obsah, jiné obojí. Půjčují se vesměs zahraniční knihy.

Knihovny také nabízejí využití plnotextových databází e-knih, které mají předplacené. (Např. Ebrary, Gale Virtual Reference Library.)

Ebrary nabízí různé licence pro jednoho nebo více uživatelů. Zpřístupňuje kolekce e-knih, ke kterým se po zaplacení poplatku může uživatel připojit a číst je. Při využití možnosti trvalého nákupu titulů si knihovna může jednotlivé tituly z kolekcí volně vybírat. U tohoto modelu knihovna jednorázově zaplatí a poté má přístup ke knihám nastálo. Uživatel knihovny se může on-line připojit a neomezeně číst v celé databázi. S jedním dokumentem může pracovat souběžně neomezený počet osob, vzdálený přístup je umožněn přes HAN nebo Shibboleth. Uživatel si může dokument i vytisknout, ovšem pouze dle podmínek fair-use tzn. 40 stránek/den. Od listopadu 2011 je také nově umožněno si z ebrary knihy vypůjčit na přenosná zařízení, které podporuje Adobe Digital Edition anebo v horší kvalitě uložit do pdf. Uživatel si může z ebrary půjčit až 10 e-knih na 14 dní. Obvykle si tyto knihy může půjčit více uživatelů současně, u knih některých vydavatelů ale nelze knihy půjčovat vůbec.

Knihovny také využívají mezery v zákonech - smí pro svoji potřebu digitalizovat. Tyto knihy „půjčují“ prezenčně ve studovně. (např. e-prezenčka na MU). Na to ale uživatelé už moc neslyší, chtěli by mít možnost připojit se vzdáleně. Knihovny ale musí zabezpečit, aby materiál nebylo možné zkopírovat.

Půjčování e-knih vázne především na skutečnosti, že v češtině existuje v podobě e-knihy jen velmi malé množství beletrie. Knihovny prozatím mohou disponovat jen volným dílem – knihami, které mají již volná práva nebo která uvolnil autor – jedná se o režim Open Access (např. Městská knihovna v Praze má takto k dispozici téměř 200 knih (Němcová, Erben, Mácha atd.). Knihovny poskytují tento volný obsah k dispozici ke stažení.

Vzhledem k tomu, že by se knihovny také rády dostaly k regulérnímu půjčování současné komerční literatury, snaží se nyní intenzivně o navázání spolupráce s vydavatelstvími. Vydavatelství jsou k e-knihám celkově velmi nedůvěřivá, protože stejně jako zahraniční vydavatelé mají strach o ušlý zisk. Knihovny se s nimi snaží dohodnout na nějakém společně přijatelném efektním a praktickém řešení, které by vyhovovalo jak ideálům knihoven, tak ekonomickým požadavkům nakladatelství. Prozatím se knihovnám podařilo navázat jednání s vydavatelstvími Grada a Portál.

Knihovny by chtěly začít jednotně používat nějaké rozhraní, portál, společné úložiště e-knih. O této problematice také intenzivně jednají s případnými dodavateli technologií (Wooky, 3M, eReading). Prozatím je nejdále v jednání Wooky, které nabízí platformu Wooky a pro potřeby knihoven chce vytvořit speciální E-knihovnu Wooky. Ta by měla obsahovat nabídku komerčních knih, časopisů a novin a také knihy volné + obsah ze zdrojů knihoven (knihovnami již zdigitalizované knihy).

Poznámky:

  1. Upraveno z: POLÁČEK, Jiří. Cesta k elektronickým knihám povede přes jejich půjčování. Lupa.cz [online]. 2011[cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/cesta-k-elektronickym-kniham-povede-pres-jejich-pujcovani/

Zdroje:

BLAŽEJOVÁ, Michaela. E-knihy v knihovnách. Inflow: information journal [online]. 2012, roč. 5, č. 1 [cit. 2012-01-30]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/eknihy-v-knihovnach>. ISSN 1802-9736.

HÁJKOVÁ, Zuzana. Čtečky knih: A co dál. Techlib.cz [online]. 2011-11-14 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://www.techlib.cz/CS/1729-e-knihy-a-zkusenosti-knihoven

KRČÁL, Martin. Elektronické informační zdroje (VIKBA20): 7. Problematika elektronických knih [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 25. listopadu 2011 [cit.2011-12-30]. Dostupné z Studijní materiály předmětu VIKBA20

POLÁČEK, Jiří. Cesta k elektronickým knihám povede přes jejich půjčování. Lupa.cz [online]. 2011[cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/cesta-k-elektronickym-kniham-povede-pres-jejich-pujcovani/

SVOBODOVÁ, Lucie. E-knihy v ČR: stav, trendy, budoucnost. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2011, 51s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Martin Krčál, DiS.

VYMĚTALOVÁ, Jana. Elektronické knihy a jejich budoucnost ve veřejných knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 43 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Eva Měřínská.

aktuální situace v ČR (Jana Lánová, UČO: 382377)

Zpracovala: Jana Lánová, UČO: 382377

Stav: odevzdáno

Úvod

V průběhu roku 2011 se situace ohledně eknih v Česku začala měnit k lepšímu. Rozšířila se nabídka titulů a vzrostl počet zařízení, na nichž je lze číst. V současnosti mezi ečtenáři v České republice převažují tzv. geekové a early adopters, kteří zkoušejí novou technologii a jsou k ní velmi nakloněni.[1] Podobně jako na vyspělých trzích však začínají převažovat klasičtí čtenáři knih – ženy ve vyšším středním věku.[1] Velkým problém je roztříštěnost českého trhu, neochota nakladatelů digitálně distribuovat svou produkci a jejich požadavky na ochranu eknih. Sitace v ČR připomíná USA před šesti lety, měli bychom je dohnat během čtyř let.[1]

Nabídka knih

Nabídka titulů je velmi omezená. Většinou se jedná o druhořadé knihy, které se v běžné síti knihkupectví neusadily. V roce 2011 se v některých eshopech začaly objevovat i nové tituly – například velmi populární Milenium od Stiega Larssona. Právě nedostatek výběru eknih brzdí rozmach českého trhu.[1] Palmknihy nabízí přibližně 4 300 titulů, dohromady je v češtině k dispozici přibližně 7–8000 eknih.[1] V druhé polovině roku 2011 se situace začala měnit k lepšímu, elektronické verze svých knih uvolnila větší nakladatelství a na trhu se tak objevily zajímavé tituly například od Petra Šabacha.[2] V srpnu 2011 eReading spolu s nakladatelstvím Carpe diem vydal první českou videoknihu – Afrikou na dohled autora Michala Huvara.[3] Rovněž eReading nabízí téměř kompletní dílo Josefa Škvoreckého[3] a bez Adobe DRM.[4]

Nakladatelé, knihkupci, autoři

Čeští nakladatelé a knihkupci se elektronickým knihám převážně brání, jsou zde ovšem výjimky, v těchto případech se však většinou jedná o menší nakladatele. Velcí hráči mají k eknihám většinou spíše negativní vztah, bojí se pirátství, nízkých cen atp. Požadují tvrdém DRM. Ani knihkupci na tom nejsou o nic lépe, cítí se ohrožení novou formou distribuce a většinou eknihy považují za něco, co se neuchytí, a je „kuriozitou pro technologické nadšence“, příkladem je rozhovor s Janem Kanzelsbergerem.[5] Naopak například šéfredaktor Paseky Stanislav Škoda, se vyjádřil, že „Věříme, že brzy budou postávat v metru desítky lidí se čtečkami a smát se stejně jako nad tištěnými knihami Petra Šabacha“.[2] Pravděpodobně prvním čistě elektronickým nakladatelstvím v Česku se stalo Freetime Publishing,[6] které ovšem k 31. 12. 2011 nabízelo pouze čtyři tituly.[7] Například nakladatelství Grada se vyjádřila, že čistě elektronické vydání knihy se jim nevyplatí, ale počítá s ním do budoucnosti.[8] Eknihy distribuuje prostřednictvím Palmknih, eReadingu a eLibellus. Od druhé poloviny roku 2011 nabízí eknihy také nakladatelství Kniha Zlín.

Cena

Cena je většinou hluboko pod oceněním papírové knihy. Na rozdíl od klasických knih je na ně uvalena základní sazba DPH, neboť zákon s nimi nepočítá a považuje je za službu, nikoli za knihu. Pokus zjistit, jak funguje a jestli vůbec existuje český trh, učinil například Patrick Zandl, který pouze v elektronické verzi vydal svou knihu Koncernová pětiletka. Podle údajů z jeho tweetu se prodalo přibližně 500 kusů, například jeho další kniha Pilíře Země, která je na Palmknihách volně ke stažení, se stáhlo okolo 13 000.[9] Dalším pokusem zjistit situaci na trhu je například snaha Pavla Říhy překládat texty Lea Babauty. Jak píše Pavel Říha ve svém e-mailu ze dne 19. prosince 2011 knihu 20 tajemství motivace nabízel ve třech platebních módech – zdarma (staženo přes 2000×), za 25 korun (zaplatilo 47 lidí) a za 45 korun (zaplatilo 71 uživatelů). Za 140 Kč nabízí další Babautovu knihu Stop prokrastinaci. Podobným počinem je i kniha Podnikání v USA od Johna Vanhary. Ten nabízí knihu za tři ceny (1, 2 a 5 dolarů).[10] Výzkum na poli eknih udělala agentura MEDIARESEARCH. Podle tohoto výzkumu jsou lidé ochotní za čtečku dát okolo tisíce korun, maximálně však tři tisíce. Cenu eknihy očekávají zhruba třikrát nižší než u klasické.[11]

Eshopy

Prvním obchodem nabízejícím elektronické knihy byly u nás Palmknihy, které vznikly v roce 1999, kdy začaly nabízet knihy ke stažení zdarma.[12] Od roku 2006 knihy i prodávají.[13] Vydaly se cestou tzv. sociálního DRM, což ovšem znamená nutnost ověřování totožnosti zákazníka. Do každé zakoupené eknihy je poté implementován text s osobními údaji držitele dané kopie, čímž se má zabránit, aby tento soubor dále poskytoval zdarma.[12] Ovšem i tuto ochranu lze prolomit. Od roku 2012 ověření pomocí klasického dopisu již nebudou požadovat, zároveň však přistoupily i k tvrdému DRM, avšak dle svých slov se budou snažit tyto knihy dostat i do čteček (především Kindle), které DRM od Adobe nepodporují.[12] Palmknihy v roce 2011 prodaly přes 7 000 kusů.[14]

Dalším výrazným hráčem na českém trhu je eReading,[15] který vznikl v září 2010.[16] Poskytuje jak knihy bez ochrany, tak především s ochranou – DRM od Adobe. Nabízí celou řadu titulů, pravděpodobně nejprodávanější knihou roku 2011 byla Ekonomie dobra a zla od Tomáše Sedláčka nebo biografie Steva Jobse od Waltera Isaacsona, která je dostupná pouze zde a s Adobe DRM. Přesto se kniha několik dní po zahájení prodeje objevila na internetu volně ke stažení.[12] Umožňuje také nákup periodik. V listopadu 2011 uvedla vlastní čtečku Ereading,[17] je to speciálně pro český trh upravená čtečka Jinkle Hanlin V60. Lze s ní přímo přes jejich rozhraní nakupovat v jejich obchodě.[17] Jako jediný obchod nabízí platbu přes PayPal.[18]

Třetím významným eshopem na českém trhu je je RájKnih.[15] Využívají softwarovou ochranu Wooky. V roce 2011 začali nabízet i hardwarovou čtečku Wooky Tablet Reader, ovšem nejedná se o e-ink, ale levný tablet Archos 70b s operačním systémem Android.[19] Aby ušetřili, není možné legální cestou do tohoto zařízení koupit jiné aplikace například z Android Marketu.[20] Nachází se zde zajímavé knihy, například veškerá produkce nakladatelství Jan Melvil Publishing, které se specializuje na knihy o time managementu, osobním růstu a produktivitě. Nabízí touto cestou knihy jako Mít vše hotovo od Davida Allena, Babautovy knihy nebo Čtyřhodinový pracovní týden od Tima Ferrisse. Ceny jsou zhruba dvoutřetinové oproti papírové verzi. Rájknih díky svému vlastníkovi Mobilbonus[21] nabízí i platbu přes SMS.[22]

V září 2011 na trh s eknihami vstoupil i největší knižní eshop Kosmas, nabízí jak knihy chráněné Adobe DRM, tak nechráněné. Několik knih umožňuje také ke stažení zdarma. Lze zde najít poměrně zajímavé knihy (obzvláště pro skupiny lidí, které v současnosti čtou elektronicky) jako například Stopařův průvodce Galaxií nebo Pán prstenů. Takovéto knihy jsou prozatímně za zaváděcí ceny, které se pohybují okolo 50-100 korun.[23][24] Další menší eshopy jsou Libri, Wknihy, Ebookstore, eLibellus či ebux.cz od nakladatelství Euromedia. Ten se rovněž vydal cestou Wooky. České eknihy se také dají koupit na iBook Store od společnosti Apple,[25] nejprodávanější českou knihou za rok 2011 se zde stala biografie Steva Jobse. Pomocí Appstore od Applu nabízí sedm knih i vydavatelství Mladá fronta.[26] V červnu 2011 prodej eknih spustilo i nakladatelství Academia, nabízí poměrně zajímavé tituly (Kohout, Lusting, Ivan Kraus a výběr ze starší české literatury), eknihy nabízí ve formátech ePub a PDF.[27]

Knihovny a půjčování eknih

Knihovny v České republice jsou poměrně aktivní, obzvláště při porovnání se zbytkem Evropy. Zatím především půjčují hardware – čtečky. Ovšem zde se setkávají s problémem – půjčovat hardware sice mohou, ale firmware uvnitř čtečky nelze půjčovat jiné osobě, než na kterou je firmware registrován, čímž knihovny porušují autorský zákon. Pravděpodobně se toto jednání nesetká se sankcemi od prodejců čteček, protože jim knihovny dělají reklamu. Na čtečkách se převážně půjčují knihy, u kterých vypršela autorská práva (Čapek, Němcová atd.). Při půjčení je třeba složit kauci, která se přibližně rovná ceně čtečky. O půjčování eknih se zatím jedná, naráží se zde na odpor nakladatelů, kteří se tím cítí ohroženi. Akademické knihovny nabízejí čtení eknih například v různých elektronických zdrojích, ovšem takovéto knihy nelze nahrát do čteček. Klasické knihovny také odkazují na různé servery poskytující knihy zdarma – Projekt Gutenberg, Manuscriptorium atd. Nebo také knihy, u kterých autorská práva vypršela, samy digitalizují – takovým počinem například je digitalizace knih Jiráska, Němcové a Karla Čapka od Městské knihovny v Praze.[28] Například na Masarykově univerzitě běží projekt e-prezenčka, kde na vybraných počítačích lze číst naskenované knihy.[29]

Čtečky

Na českém trhu pravděpodobně převažují čtečky firmy Amazon, Kindle. Počet čteček elektronických knih se v České republice odhaduje mezi 50-100 000 kusy.[30][31] Dále mezi rozšířené čtečky patří Nook od knihkupectví Barnes&Noble a různé varianty čteček Sony Reader. Od roku 2011 jsou ke koupi také česká řešení – speciální pro český trh upravená verze čtečky Jinkle Hanlin V60 od eReadingu a Wooky Tablet Reader od RájKnih, který ovšem není e-ink. V budoucnosti budou pravděpodobně převažovat tablety před jednoúčelovými čtečkami.[1] Většina čteček (kromě Amazon Kindle, který používá vlastní DRM) používá Adobe DRM.[32] Eknihy se dají číst rovněž na tabletech, mobilech či počítačích. Existují i speciální softwarové čtečky – Amazon Kindle, iBooks, Stanza či Wooky.

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 HERGERTOVÁ, MICHAELA. Rozmach elektronických knih. In: Ekonomika ČT24 a Studio burza. TV, ČT24, 21. října 2011, 21:25. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095417821-ekonomika-ct24-a-studio-burza/211411058021021-ekonomika-ct24/.
  2. 2,0 2,1 AUST, Ondřej. Paseka začíná vydávat knihy elektronicky na Palmknihy.cz, začíná Šabachovým Hovno hoří. In: Mediář [online]. 2011-10-12 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/paseka-zacina-vydavat-knihy-elektronicky-na-palmknihy-cz-zacina-sabachovym-hovno-hori/.
  3. 3,0 3,1 AUST, Ondřej. Portál eReading.cz nabízí dílo Škvoreckého a první videoknihu pro iPad. In: Mediář [online]. 2011-08-18 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/portal-ereading-nabizi-dilo-skvoreckeho-a-prvni-videoknihu-pro-ipad/.
  4. EREADING. Příběh inženýra lidských duší I. (spisy - svazek 15). ereading.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/pribeh-inzenyra-lidskych-dusi-i--spisy--svazek-15-?eid=1659.
  5. KOVALÍK, Jan. České e-knihy nebudou, nikdo je nechce, tvrdí knihkupci. In: Aktuálně.cz [online]. 2011-02-18 [cit. 3011-12-31]. Dostupné z http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/nakupy/clanek.phtml?id=691398.
  6. AUST, Ondřej. Odstartovalo české vydavatelství elektronických knih Freetime Publishing. In: Mediář [online]. 2011-10-20 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/odstartovalo-ceske-vydavatelstvi-elektronickych-knih-freetime-publishing/.
  7. FREETIME PUBLISHING. O nás. freetimepublishing.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.freetimepublishing.cz/.
  8. AUST, Ondřej. Odborné nakladatelství Grada prodává e-knihy na eReading.cz. In: Mediář [online]. 2011-05-24 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/odborne-nakladatelstvi-grada-prodava-e-knihy-na-ereading-cz/.
  9. ZANDL, Patrick. [Knižní update: Flotila Země...] In: Twitter [online]. 2011-12-01 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z https://twitter.com/#!/tangero/status/142339519801335809.
  10. VANHARA, John. Statistika prodeje me knihy [infografika]. 2011-06-15 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.podnikanivusa.com/2011/06/15/statistika-prodeje-me-knihy/
  11. DOČEKAL, Daniel. Mediaresearch: Zájemci o e-knihy a čtečky čekají na lepší ceny. In: bookz.cz [online]. 2011-05-30 [cit. 3011-12-30]. Dostupné z http://www.bookz.cz/wordpress/2011/05/30/mediaresearch-zajemci-o-e-knihy-a-ctecky-cekaji-na-lepsi-ceny/ .
  12. 12,0 12,1 12,2 12,3 NEKOLA, Jiří. Kdo je Jiří Vlček? [online]. In: eboocek.cz, 2011-12-20 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z http://www.eboocek.cz/2011/12/kdo-je-jiri-vlcek/.
  13. PALMKNIHY. O nás. Palmknihy.cz [online]. 2000–2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.palmknihy.cz/web/p/o-nas.
  14. PALMKNIHY. In: Facebook [online]. [cit. 2011-12-30]. Dostupné z https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=298478040189185&id=152093931494264.
  15. 15,0 15,1 HLAVENKA, Jiří. Laskavý čtenář kupuje a čte elektronické knihy. In: Lupa.cz [online]. 2011-06-06 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.lupa.cz/clanky/laskavy-ctenar-kupuje-a-cte-elektronicke-knihy/.
  16. EREADING. O projektu eReading.cz. eReading [online]. 2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/tiskove-zpravy.
  17. 17,0 17,1 EREADING. eReading.cz uvádí první čtečku e-knih s přímým přístupem k českému obsahu. eReading [online]. 2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/tiskove-zpravy.
  18. EREADING. Jak nakupovat. eReading [online]. 2010 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.ereading.cz/cs/jak-nakupovat.
  19. DOČEKAL, Daniel. Wooky Tablet Reader je ve skutečnosti Archos 70b (a není to moc ani e-čtečka). In: bookz.cz [online]. 2011-11-10 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.bookz.cz/wordpress/tag/wooky-tablet-reader/.
  20. NEKOLA, Jiří. Wooky 2.0: uživatelská recenze (jedna z prvních :) [online]. In: eboocek.cz, 2011-12-20 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.eboocek.cz/2011/12/wooky-2-0-uzivatelska-recenze-jedna-z-prvnich/.
  21. RÁJ KNIH. Hlavní strana. rajknih.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://rajknih.cz/.
  22. RÁJ KNIH. FAQ. rajknih.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://rajknih.cz/index.php?pg=6.
  23. KOSMAS. E-knihy. kosmas.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.kosmas.cz/hledani?Filters.ArticleTypeId=-12758&Filters.AuthorId=1190&Filters.CategoryId=54&sortBy=datum&query=.
  24. KOSMAS. E-knihy. kosmas.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.kosmas.cz/hledani?Filters.Part=E-kniha&sortBy=relevance&query=tolkien.
  25. KUCHÁR, Martin. iBook Store: Knihy z obchodu Apple už aj u nás. In: Živé.sk [online]. 2011-09-29 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.zive.sk/ibook-store-knihy-z-obchodu-apple-uz-aj-u-nas/sc-4-a-296383/default.aspx.
  26. AUST, Ondřej. Mladá fronta uvádí pro iPad časopisy VTM a F.O.O.D. a kuchařku Recepty.cz, chystá i knihy. In: Mediář [online]. 2011-05-30 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/mlada-fronta-uvadi-pro-ipad-casopisy-vtm-a-f-o-o-d-a-kucharku-recepty-cz-chysta-i-knihy/.
  27. AUST, Ondřej. Academia spustila online obchod s e-knihami, nabízí Krause, Darwina i první českou větu. In: Mediář [online]. 2011-06-01 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mediar.cz/academia-spustila-online-obchod-s-e-knihami-nabizi-krause-darwina-i-prvni-ceskou-vetu/.
  28. MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE. e-knihovna. In: mlp.cz [online]. 2010 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/.
  29. ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY. Prohlížení plných textů knih ve vybraných Ústředních knihovnách MU. In: knihovna.phil.muni.cz [online]. 2011-11-03, 13:40 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://knihovna.phil.muni.cz/sluzby/e-prezencka .
  30. BUMBA, Jan. Elektronické čtení může zachránit noviny a časopisy. In: zpravy.rozhlas.cz [online]. 2011-06-24 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.rozhlas.cz/zpravy/technika/_zprava/912434.
  31. NEKOLA, Jiří. Chtěli jste si koupit ebook? Zapomeňte. In: eboocek.cz [online]. 2011-10-12 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z http://www.eboocek.cz/2011/10/chteli-jste-si-koupit-ebook-zapomente/.
  32. HOREL, Viktor. Standardem se stává Adobe DRM!. In: digiknihy.cz [online]. 2010-09-21 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z http://www.digiknihy.cz/standardem-se-stava-adobe-drm.

situace v zahraničí

Zpracovala: Michaela Bočánová UČO: 370307

E-časopisy (Šárka Žampachová UČO 216623)

Zpracovala: Šárka Žampachová (216623)

Stav: opraveno

Elektronické časopisy jsou periodika v elektronické podobě. Většinou jsou zpřístupňované online, ale lze se s nimi v malé míře setkat i na různých digitálních nosičích. Mohou mít podobu a) čistě digitální, nebo jsou b) elektronickou verzí tištěného časopisu.

ad a) Čistě digitální časopisy můžeme rozdělit do tří skupin. Za prvé časopisy nezávislé, akademické nebo studentské, s omezeným okruhem čtenářů (Ikaros, Karolina, …), za druhé časopisy všeobecně známé, závislé či nezávislé, ale finančně soběstačné (Neviditelný pes, News on the net, ...), za třetí časopisy studentské, uveřejňující literární práce a názory, nijak odborně nevyhraněné (Metlice, Ofšem ...). Časopisy jsou přístupny volně nebo po zaplacení.

ad b) Elektronické verze tištěných časopisů kopírují ve větší či menší míře obsah jejich tištěné formy. Jedná se například o elektronické verze tištěných deníků (Lidovky.cz, iDnes.cz, iHned.cz, ...) nebo elektronické verze tištěných časopisů (Reflex.cz, Živel, Lidé a země, …). Některá periodika nabízejí i úplné online archivy tištených verzí a to většinou za poplatek.

Elektronický časopis může být oproti tištěné verzi doplněn zvukovými a audiovizuálními prvky.

Elektronické časopisy mohou být vydávány také v režimu Open Access. Open Access (otevřený přístup) je formou vědeckého publikování. Umožňuje bezplatný přístup k především recenzovaným článkům v odborných a vědeckých časopisech a sbornících konferencí. Přehled těchto časopisů najdeme v Adresáři otevřených časopisů (Directory of Open Access Week, http://www.doaj.org/ ). Více informací o Open Access publikování najdeme na http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Open_Access

Volně dostupné elektronické časopisy a články nebo obsahy časopisů můžeme najít například v těchto zdrojích: Oxford Journals (Open Access archiv), Cambridge Journals Online (Open Access archiv), Google Scholar, PROLA, Versita Open a další.

Použitá literatura

JONÁKOVÁ, Karolina. Co je a není elektronický časopis. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 1, [cit. 2011-10-11]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/co-je-co-neni-elektronicky-casopis>. ISSN 1212-5075.

KRISTENOVÁ, Lenka. Elektronické informační zdroje z oboru informační věda a knihovnictví dostupné online [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 60 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, FF, Ústav české literatury a knihovnictví. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/145402/ff_b/Bakalarska-prace-EIZ-KIV.pdf>.

Open Access. In: Wiki Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity[online]. Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví, 18.10.2011 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Open_Access#Otev.C5.99en.C3.A9_.C4.8Dasopisy


Databáze (Ester Březinová, 383187)

Zpracovala: Ester Březinová (383187)

Stav: opraveno


Charakteristika a definice

Databáze je zdroj uspořádaných informací, který svůj obsah zpřístupňuje uživatelům a umožňuje jim pohodlné vyhledávání kvalitních, ověřených a aktuálních informací z nejrůznějších oblastí. (Jedné se většinou o informace odborného charakteru.)

Databázi také definuje TDKIV, a to takto[1]: systém, který slouží k modelování objektů a vztahů reálného světa (včetně abstraktních nebo fiktivních) prostřednictvím digitálních dat uspořádaných tak, aby se s nimi dalo efektivně manipulovat, tj. rychle vyhledat, načíst do paměti a provádět s nimi potřebné operace – zobrazení, přidání nových nebo aktualizace stávajících údajů, matematické výpočty, uspořádání do pohledů a sestav apod.

Dělení databází

Databáze se dají rozdělit podle řady kritérií. Zde jsou uvedeny pouze některé z nich.

Podle typu dat, které obsahují:

  • textové
    • plnotextové (fulltextové) – obsahují plné texty dokumentů (knihy, časopisy, noviny, sborníky atd.), např. ProQuest Central, JSTOR
    • bibliografické – neobsahují plné texty, ale pouze bibliografické záznamy publikací doplněné o abstrakty a jsou většinou oborově zaměřené, např. databáze MEDLINE nebo PsycINFO
    • referenční - jedná se většinou o encyklopedie, slovníky nebo příručky,např. Oxford Art Online nebo Gale e-books
    • faktografické – obsahují faktografické informace (např. statistické)
  • numerické
  • obrazové – důležité zejména pro oblast umění, např. Grove Art Online
  • multimediální – např. Music Online: Listening + Reference

Podle způsobu práce uživatele s daty:

  • databáze umožňující zápis dat (např. firemní transakční systémy, knihovnické systémy atd.)
  • databáze umožňující pouze vyhledávání a čtení dat (např. databáze v databázových centrech nebo datové sklady) [2]

Podle dostupnosti:

  • volně dostupné – databáze zdarma dostupné
  • komerční databáze - přístup k nim je zpoplatněn

Podle obsahu informací:

  • oborové - informace pouze z určitého oboru
  • multioborové - informace z více oborů
  • univerzální - všeobecné informace

(viz následující hesla)

Podle časového hlediska:

  • retrospektivní – obsahují dokumenty, které vyšly v minulosti
  • souběžné – obsahují dokumenty, které právě vycházejí
  • perspektivní - obsahují informace o dokumentech, které teprve vyjdou [3]


Historie

Poprvé se termín „data-base“ objevil v Oxfordském slovníku v roce 1962.

Až do rozvoje počítačů v šedesátých letech 20. století se k uspořádávání dat využívaly papírové kartotéky. Ty byly však náročné jak na místo k uskladnění tak ke správě a manipulaci. Později se tyto kartotéky převáděly do strojem čitelné podoby. V polovině šedesátých let vznikají první databázové jazyky a v roce 1970 vzniká první relační databáze. [4]

Výhody dnešních databází proti papírovým kartotékám jsou více než jasné – databáze jsou spolehlivé, rychlé a přesné.

Výhody a nevýhody

Mezi hlavní výhody databází patří velké možnosti ve vyhledávání, přístup 24 hodin denně, neomezený počet uživatelů, rychlost a pohodlnost. Nevýhodami naopak může být možná ztráta dat, nejednotné vyhledávání, či nekompatibilita zařízení.

Vyhledávání v databázích

Vyhledávání v jednotlivých databázích se značně liší a je třeba si vždy nastudovat nápovědu, případně často kladené dotazy. Je důležité zvolit pro náš účel vyhledávání tu správnou databázi a dobře formulovat svůj dotaz. Většina databází má možnosti pokročilého vyhledávání, lze využívat boolovské a proximitní operátory nebo zástupné symboly. Je ale vždy třeba nastudovat funkce dané databáze.


Použité zdroje

  1. KUČEROVÁ, Helena. Databáze. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000089&local_base=KTD>.
  2. MÁCKOVÁ, Zdeňka, Tereza Matýsová a Nikola Dynybylová. Elektronické informační zdroje II. Odborné licencované databáze MU [e-learning]. Brno: KISK FF MU, 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: <https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2011/KPI11/um/eiz2/07_-_EIZ_2.pdf>.
  3. ŠKYŘÍK, Petr. Elektronické informační zdroje [online prezentace]. Brno: KISK FF MU, 2010 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: <http://elf.phil.muni.cz/elf/course/view.php?id=2358>.
  4. Database. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 30. 12. 2011 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: <http://en.wikipedia.org/wiki/Database>.


oborové

Zpracovala: Edita Hečová (383232)
Stav: odevzdáno

Databáze je organizovaný systém digitálních dat, který je budován kolem datové základny. Pro práci s daty jsou navrženy speciální programy, které také komunikují s okolním světem. Databáze můžeme rozdělit podle typu obsažených dat a podle způsobů práce s nimi. Definice podle TDKIV zní: „Systém sloužící k modelování objektů a vztahů reálného světa (včetně abstraktních nebo fiktivních) prostřednictvím digitálních dat uspořádaných tak, aby se s nimi dalo efektivně manipulovat, tj. rychle vyhledat, načíst do paměti a provádět s nimi potřebné operace - zobrazení, přidání nových nebo aktualizace stávajících údajů, matematické výpočty, uspořádání do pohledů a sestav apod. Základními prvky databáze jsou data a program pro práci s nimi. Datový obsah tvoří množina jednotně strukturovaných dat uložených v paměti počítače nebo na záznamovém médiu, jež jsou navzájem v určitém vztahu a tvoří určitý celek z hlediska obsažených informací; data jsou přístupná výhradně pomocí speciálního programového vybavení - systému řízení báze dat. Podle typu obsažených dat se rozlišují databáze textové (mezi nimi lze dále vyčlenit databáze plnotextové, bibliografické, referenční, faktografické, numerické, obrazové, multimediální. Podle způsobu práce uživatele s daty se rozlišují databáze umožňující zápis dat (např. firemní transakční systémy, modul katalogizace knihovnického systému) a databáze umožňující pouze vyhledávání a čtení dat (např. databáze v databázových centrech, OPAC, datové sklady). Někteří autoři používají termín databáze v zúženém významu pro označení pouze datového obsahu databáze (datová základna) nebo pouze programu pro práci s daty (systém řízení báze dat).“

Existuje spousta různých dělení databází. Nás budou zajímat pouze oborové databáze. Oborové databáze jsou databáze, které obsahují materiály z konkrétního oboru.

LISTA
Library, Information Science & Technology Abstracts,
www.libraryresearch.com
bibliografická abstraktová databáze z oblasti knihovní a informační vědy nabízená zdarma v rámci zdroje EBSCO.  Obsahuje oborové časopisy, vybrané knihy, výzkumné zprávy, sborníky konferencí. Tématicky pokrývá:knihovnictví, katalogizace, klasifikace, bibliometrie, získávání online informačních zdrojů, správa informací atd.

ERIC
Education Resources Information Center
  www.eric.ed.gov
rozsáhlý online zdroj z oblasti vzdělávání: bibliografické záznamy článku, recenzovaných časopisů, knih, konferenčních sborníků, vědeckých a vzdělávacích materiálů. Součástí databáze ERIC jsou také výběrové plné texty článků a dalších publikací.

MEDLINE (OVID SP)
Medicínská bibliograficko-abstraktová databáze
ovidsp.ovid.com/autologin.html
MEDLINE je jedním ze dvou nejdůležitějších zdrojů informací v lékařství. Kompletní databáze MEDLINE Národní lékařské knihovny USA obsahuje cca 17 miliónu záznamů od roku 1950 do současnosti. Zahrnuje citace a abstrakty (ke zhruba 60% citací po roce 1975 je k dispozici abstrakt) celosvětové lékařské literatury včetně výzkumu, klinické praxe, administrativy, služeb pro ochranu zdraví.

MANUSCRIPTORIUM
Rukopisy a staré tisky v ČR
www.manuscriptorium.cz
Rukopisy a staré tisky ČR digitalizované v rámci projektu MEMORIA (koordinátor Národní knihovna ČR, provozovatel AiP Beroun). Přes 1100 a více jak milión stran plně zdigitalizovaných rukopisů a starých tisků dostupných uživatelům z MU pro badatelské a studijní účely.
Manuscriptorium do škol: Pro potřeby vzdělávání na školách všech stupňů byla vytvořena speciální kolekce skoly.manuscriptorium.cz , nabízející seznam významných písemných památek a tématických okruhů z Manuscriptoria, které jsou vhodné pro výuku.


Použitá literatura

  • KUČEROVÁ, Helena. Databáze. In. KTD – Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). [online]. [Praha: Národní knihovna] c. 2004 [cit. 2011-12-26]. Dostupné z: <http://sigma.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-a&local_base=ktd>.
  • PERLOVÁ, Vladimíra, SIGMUNDOVÁ, Dana, MATÝSOVÁ, Tereza, MÁCKOVÁ, Zdeňka. Elektronické informační zdroje 2: odborné licencované databáze MU. Kurz práce s informacemi. Jarní semestr 2011. [e-learning].[cit. 2011-12-26].
  • Portál elektronických informačních zdrojů MU [online]. 2006, 2011 [cit. 2011-12-26]. Dostupné z: <http://ezdroje.muni.cz/>

multioborové (Ludmila Osičková, 370226)

Zpracovala: Ludmila Osičková (370226)

Stav: opraveno

Existují různá dělení a pro nás je důležité dělení podle oborů na multioborové (polytematické). Jde o elektronické informační zdroje, které jsou zaměřeny na více oborů. Masarykova univerzita zpřístupňuje přes portál EIZ několik velkých multioborových databází, které jsou níže popsány. Na pomezí mezi multioborovými a univerzálními databázemi stojí Ebsco a Proquest. Tyto databáze jsou více rozvedeny v kapitole o univerzálních databázích.


JSTOR (Journal Storage)

Logo Jstore

www.jstore.org

JSTOR je archiv digitalizovaných plných textů vědeckých časopisů. (Projekt digitalizace stěžejních amerických titulů časopisů vznikl v r. 1995 na univerzitě v Michiganu). Databáze obsahuje časopisy z oblasti antropologie, ekologie, ekonomiky, filosofie, financí, historie, literatury, matematiky, politické vědy, sociologie, muzikologie, filmové vědy, statistiky, vzdělávání a dalších oborů. Digitální verze časopisů jsou dostupné od počátku vydávání (od prvního čísla) do současnosti, kromě posledních tří až pěti ročníků, které jsou nedostupné (tzv. moving wall). Časopisy jsou zpřístupňované v multioborových či oborově zaměřených kolekcích (viz kolekce).

MU má zakoupen přístup do 5 kolekcí:

- Arts and Science I collection (119 titulů z 21 disciplín) – obsahuje výběr stěžejních časopisů z historie, filozofie, ekonomie, sociologie, politologie a dalších humanitních a společenských věd (např. lingvistiky a literatury). Rovněž zde naleznete tituly z ekologie, matematiky a statistiky.

- Arts and Science II collection (127 titulů) - tato kolekce rozšiřuje informace uvedené v předchozí kolekci, naleznete zde tituly z ekonomie, historie, archeologie, klasických studií, středoevropských, latinoamerických, asijských a afrických studií, filozofie a další.

- Arts and Science III collection (151 titulů) - naleznete zde klíčové časopisy z následujících oblastí: hudba, filmová a divadelní věda, architektura a umění, historie, religionistika, folklór aj.

- Arts and Science IV collection (112 titulů) - tato kolekce přináší nejdůležitější tituly z následujících vědních oborů: obchod, vzdělávání, právo, psychologie a veřejné správy.

- Business II (60 titulů) - problematika z oblasti marketingu, managementu, hodnocení rizik a dalších.

Pouze z Přírodovědecké fakulty MU je navíc ještě přístupná kolekce Biological Sciences (159 titulů)


WILEY Online Library

Logo Wiley Online Library

www.onlinelibrary.wiley.com

Databáze umožňuje přístup k plným textům recenzovaných časopisů nakladatelství Wiley a bývalého nakladatelství Blackwell, které se spojilo s Wiley. Uživatelé MU mají k dispozici 1468 titulů z téměř všech vědních oborů (přírodní vědy, lékařství, obchod, ekonomika, psychologie, vzdělávání, sociální vědy, právo, informační a počítačová věda a další obory), s retrospektivou cca do r. 1997.


SPRINGERLINK

Logo Springerlink

www.springerlink.com

SpringerLINK je multioborová databáze vědeckých a odborných časopisů, knih, knižních edicí a referenčních příruček nakladatelství Springer Verlag a Kluwer Academic Publishers. Obsahuje přes 1 000 časopisů, které jsou obsaženy v kolekcích: Architecture and Design, Behavioral Science, Biomedical and Life Sciences, Business and Economics, Chemistry and Materials Science, Engineering, Humanities, Social Sciences and Law, Mathematics and Statistics, Medicine, Physics and Astronomy, Professional Computing and Web Design. U každé kolekce je odkaz na nejnovější články, přehled, kolik záznamů bylo vloženo v posledních obdobích, jaké typy dokumentů a kolik obsahuje, v jakých jazycích, přehled záznamů podle roku publikování a další informace. Uživatelé MU mají přístup k plným textům od r. 1997 do současnosti. (Ke starším ročníkům, tzv. historical archives, má předplacen přístup FI a PřF).


WEB OF SCIENCE

Logo ISI Web of Knowledge

www.isiknowledge.com

Web of Science je bibliografická a citační databáze, přístup k ní je zajištěn v rámci portálu ISI Web of Knowledge. Producentem je Thomson, dříve ISI. V databázi jsou k dispozici bibliografické údaje a abstrakty článků z předních impaktovaných odborných časopisů z 256 vědních disciplín (přes 8 tisíc titulů s retrospektivou více jak 60 let). Citační databáze je rozdělena do tří částí: přírodní vědy, společenské vědy, humanitní vědy. Obsahuje časopisecké články, knižní a filmové recenze, bibliografie, reprinty a další typy dokumentů. Indexuje také konferenční sborníky (z cca 120 tis. konferencí, od r. 1990 do současnosti). WoS sleduje citovanost vědeckých článků, umožňuje citované reference vyhledávat a zobrazit citační mapu. Je propojena s databází Journal Citation Reports (JCR), ve které je možné zjistit impakt faktor vědeckých časopisů.


CAMBRIDGE Journals Online

Logo Cambridge Journals Online

www.journals.cambridge.org

Cambridge Journals Online je kolekce humanitních online časopisů z oblasti společenských věd (antropologie, klasických studií, ekonomie, filozofie, historie, lingvistiky a literární vědy, muzikologie, politologie, mezinárodních vztahů, práva, divadelní vědy, religionistiky, sociologie). Poskytuje přístup k plným textům cca 150 titulů + přístup do archivu, který nabízí u některých titulů retrospektivu sahající až do 50. let 20. století. Producentem je Cambridge University Press.

Velmi podobná je konkurenční databáze OXFORD Journals Online s 211 dostupnými tituly. www.oxfordjournals.org
Logo Oxford Journals Online


SAGE Journals Online

Logo Sage Journals Online

www.online.sagepub.com

Databáze Sage poskytuje přístup ke všem on-line časopisům vydavatelství Sage Publishing - celkem jde o více než 570 recenzovaných časopiseckých titulů z oboru sociálních a humanitních věd, přírodních věd, medicíny, ekonomiky a techniky. Přístup k plným textům článků je zpětně až do roku 1999. Sage má vedoucí postavení na trhu vědecké a odborné literatury v následujících kategoriích: komunikace, kriminalistika a penologie, vzdělávání, politologie, psychologie, matematika, sociální vědy, sociologie a další.


Samozřejmě nejde o všechny dostupné multioborové databáze. Uvedla jsem jen ty nejznámější a nejvyhledávanější. Veškerý přehled zdrojů dostupných na MU najdete na: MU, na Univerzitě Palackého zde: Upol, na Univerzitě v Pardubicích zde: Upce, na Karlově Univerzitě zde: UK.


Použité zdroje:

  • Portál elektronických informačních zdrojů MU [online]. 2006, 2011 [cit. 2011-11-10]. Dostupné z WWW: http://ezdroje.muni.cz/
  • PERLOVÁ, Vladimíra, SIGMUNDOVÁ, Dana, MATÝSOVÁ, Tereza, MÁCKOVÁ, Zdeňka. Elektronické informační zdroje 2: odborné licencované databáze MU. Kurz práce s informacemi. Jarní semestr 2011. [e-learning].[cit. 2011-11-10].

univerzální

Zpracovala: Monika Macháčková (UČO 216815)

stav: opraveno

K univerzálním neboli všeobecným databázím řadíme EBSCO a ProQuest.[1] Jedná se o databáze, které v sobě zahrnují široké spektrum oborů, čímž nabízí obrovskou platformu pro nalezení odpovědí na otázky z jednotlivých vědeckých oborů. Někdy se z tohoto důvodu označují též jako databáze multioborové. Můžeme je považovat za startovací body při vyhledávání informací. Některé prameny řadí k univerzálním databázím i Web of Knowledge/Web of Science.[2] a Scopus, další dvě obsáhlé databáze s množstvím vědeckých oblastí.

Výše zmíněné databáze jsou spolu s dalšími multioborovými a oborovými databázemi zpřístupněné pomocí portálu Masarykovy univerzity na adrese: http://ezdroje.muni.cz/


EBSCO

http://search.epnet.com

Databáze EBSCO v sobě zahrnuje jak plné texty (pdf), tak abstrakty. Má moderní grafické rozhraní (Web 2.0) a množství užitečných funkcí, jmenovitě např. našeptávače, omezování a rozšiřování výsledků, obrázky vztahující se k textu, ukládání článků do složek, RSS, export do citačního SW, SFX a mnoho dalších.[3]

Tato obrovská časopisecká databáze zpřístupňuje dílčí databáze – multioborové či specializované. Konkrétně pro MU je dostupných cca 12 000 titulů časopisů s plnými texty článků, a dále pak několik oborově zaměřených bibliografických a abstraktových databází.[4]

Základ tvoří dvě nejdůležitější databáze producenta EBSCO Publishing: Academic Search Complete a Business Source Complete. Mezi specializované databáze, do nichž EBSCO zprostředkovává přístup, patří např. LISTA with Fulltext nebo několik hudebněvědných databází (např. RILM). Nechybí ani oblasti věnované filmu a televizi (Film & Television Literature Index with Full Text) a mnoho dalších.[4]

Bližší info k ASC a BSC:[4]

  • Academic Search Complete: multioborová akademická databáze, jež zahrnuje široké spektrum vědních oborů. Její obsah tvoří plné texty více než 7 400 titulů periodik (u některých titulů se dopátráme až do 19. století). Většina z těchto titulů je recenzována. Tato databáze také indexuje a poskytuje abstrakty k cca 11 500 dalších časopisů a též k monografickým publikacím, sborníkům z konferencí a jiným zdrojům. U více jak 1 300 časopisů lze prohledávat také citované reference. Tato databáze je denně aktualizovaná.
  • Business Source Complete: jedná se o přední bibliograficko-fulltextovou akademickou kolekci z oblasti obchodu a souvisejících oblastí (např. ekonomika, finance, management, účetnictví aj.). Najdeme v ní plné texty recenzovaných časopisů a bibliografické záznamy s abstrakty předních vědeckých časopisů z těchto oblastí (u některých titulů sahá retrospektiva až do 19. století). Některé tituly mají též citované reference. Krom časopisů obsahuje též plné texty knih, monografií, referenčních příruček, sborníků z konferencí, případové studie, průzkumy trhu, SWOT analýzy, profily společností, průmyslových odvětví, profily nejcitovanějších autorů, video semináře a další zdroje. Dílčí bází je pak Regional Business News obsahující plné texty více než 80 regionálně zaměřených publikací (USA, Kanada).

Na adrese http://suppot.ebsco.com naleznete celou řadu materiálů a pomůcek při práci s databázemi EBSCO. Pod tímto odkazem: http://support.ebsco.com/training/resources.php naleznete návody také v češtině.[4]


ProQuest Central

http://www.proquest.com/pqdauto

Stejně jako EBSCO má i Proquest plné texty (pdf, html) a abstrakty. Z funkcí můžeme jmenovat našeptávač (suggested topics), omezování a rozšiřování výsledků, ukládání článků do složek, RSS na dotaz, export do citačního SW, SFX, omezení dle typu dokumentu, My Research (= moje složka) a další.[3]

Jedná se o nejrozsáhlejší zdroj, který zpřístupňuje více než 12 600 dokumentů (z toho téměř 10 000 s plnými texty). Nalezneme zde plné texty časopisů, dizertací, novin, tržních zpráv, profilů firem a průmyslových odvětví a dalších dokumentů. Tato databáze navazuje na databázi ProQuest 5000 International.[4]

Obdobně jako u EBSCO se jedná o tzv. agregátor databází, prostřednictvím kterého jsou zpřístupňovány multioborové (př. ProQuest Research Library) nebo oborově zaměřené databáze (př. ProQuest Computing). Tato platforma pokrývá mnoho vědních oborů. Souhrnně řečeno sem spadají humanitní a sociální vědy, lingvistika a literatura, psychologie, vzdělávání, obchod, ekonomie, právo, přírodní vědy, lékařství, technologie a mnoho jiných.[4]

Více informací o této databázi naleznete pod tímto odkazem: http://www.aip.cz/produkt.php?produkt=3582.[4]


Web of Knowledge

http://www.isiknowledge.com

Jedná se o bibliografickou a citační databázi, kterou zpřístupňuje portál ISI Web of Knowledge. Producentem je Institute for Scientific Information (= ISI). Najdeme zde bibliografické údaje a abstrakty článků z předních impaktovaných odborných časopisů ze všech vědních oborů (přírodní, společenské a humanitní vědy – obsahuje přes 10 000 titulů). Indexuje též konferenční sborníky (z asi 120 000 konferencí od roku 1990 podnes). Sleduje citovanost vědeckých článků a umožňuje citované reference vyhledávat a zobrazit citační mapu. Tato databáze je propojena s databází Journal Citation Reports (JCR), v níž je možné zjistit impakt faktor vědeckých časopisů.[4]

WoS se skládá ze tří rejstříků rozdělených na oblast věd přírodních, společenských a oblast umění:[4]

Science Citation Index Expanded (od r. 1945), Social Science Citation Index (od r. 1977) a Arts & Humanities Citation Index (od r. 1977).

Jsou zde k dispozici i dvě databáze konferenčních příspěvků: Conference Proceeding Citation Index – Science a Conference Proceeding Citation Index – Social Science & Humanities. Je zde tedy patrné odlišení přírodních věd od těch společenských. Obě začínají rokem 1990.[4]


Scopus

http://www.scopus.com/shortcut/source.url

Scopus je multioborová databáze, kterou však pro její široké spektrum oborů můžeme řadit i k databázím univerzálním. Toto tvrzení ostatně podporuje následující výčet: citační databáze Scopus obsahuje více jak 15 000 recenzovaných titulů, 30 milionů záznamů a zhruba 265 milionů referencí. Vyhledávací mechanismus Scirus pak využívá pro své rešerše.[5]

Tato citační a abstraktová databáze zahrnuje přírodní, technické a společenské vědy, lékařství apod. Je zaměřena přdevším na evropskou produkci. Svým obsahem může být chápána jako konkurent WoK, která se však zaměřuje na produkci anglo-americkou.[3]


Použité zdroje

  1. KRČÁL, Martin. Úvod do problematiky. Elektronické informační zdroje. Podzimní semestr 2011. [prezentace].[cit. 2011-12-28]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/podzim2011/VIKBA20/um/?studium=536846
  2. ROUBÍK, Karel. Databáze - kde hledat informace o článcích z BMI. [online]. 2008, 1 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.ventilace.fbmi.cvut.cz/old/download/Databáze%20A.doc
  3. 3,0 3,1 3,2 KRČÁL, Martin. Významné e-zdroje dostupné na MU. Elektronické informační zdroje. Podzimní semestr 2011. [prezentace].[cit. 2011-12-28]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/podzim2011/VIKBA20/um/?studium=536846/>.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 4,8 4,9 MÁCKOVÁ, Zdeňka, Tereza Matýsová a Nikola Dynybylová. Elektronické informační zdroje II. Odborné licencované databáze MU. Jarní semestr 2011. [e-learningový kurz]. [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2011/KPI11/um/eiz2/07_-_EIZ_2.pdf/>.
  5. Ikaros, redakce. Jak získat co nejvíce z databáze SCOPUS pro vědce a knihovníky (Piotr Golkiewicz). Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 5/2 [cit. 02.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4770>. URN-NBN:cz-ik4770. ISSN 1212-5075.

Databázová centra

Zpracovala: Monika Krejčová (382844)
Stav : odevzdáno

Databázová centra jsou komerční instituce zpřístupňující množství online databází od různých producentů. Informace se liší od volně dostupných na internetu převážně svou kvalitou a aktuálností, proto také jsou poskytovány za vysokou cenu. V databázových centrech jsou informace soustředěny na jednom místě. Pro jejich užití je potřebné navázat nejprve smluvní vztahy a za poskytované služby zaplatit. Smluvní vztahy se většinou navazují prostřednictvím informačního zprostředkovatele (tj. knihovny, informační instituce, nebo koncového uživatele, ale většinou větší organizace). Informační zprostředkovatel má již smlouvu zhotovenou a vyzná se v systému.
První databázová centra byla založena už v 60. letech 20. století, byla a jsou přístupná po profesionálních sítích zcela nezávislých na Internetu (např. SPRINTNET, TYMNET, NEXTEL, DATEX-P).
V databázových centrech byly vždy používány specifické dotazovací prostředky, tzv. dotazovací jazyky, později návodné "menu systémy", ale WWW technologie umožnila kombinovat konzervativní přístupy s novými formami uživatelského rozhraní.
V současné době databázová centra oslovují koncového uživatele aplikací WWW rozhraní jako přístup do svých zdrojů. V tomto rozhraní je uživatel směrován k výsledku, aniž by musel ovládat dotazovací jazyk a rešeršní strategie, i když jejich znalost představuje výhodu. WWW rozhraní pracuje s "basic" formou (základní) a "advanced" formou (pokročilí). Výstupy z WWW rozhraní je možné dostat ve formátech HTML, RTF, PPT aj. Některé systémy a báze dat umožňují výstupy do formátu tabulkových procesorů.
Databázová centra se v současnosti zaměřují na user-friendly rozhraní a na koncového uživatele. V dnešní situaci se databázová centra soustředí převážně na periodika. V současné době se praktikuje kombinace procesu vyhledávání s efektivním přístupem k primárnímu dokumentu. [1]

Informační služby typu “document delivery services” (DDS)
1) Klasický způsob dodávky primárního dokumentu
Pokud není dostupný primární dokument z daného místa, kde jsme vyhledávali, je možné jej získat prostřednictvím meziknihovních a mezinárodních meziknihovních výpůjčních služeb. V současné době nastává rozvoj těchto služeb, jejichž činnost je technologicky podpořena, např. přenosem kopie v digitální podobě. Jejich výhodou je, že uživatel nemusí s databázovým centrem navazovat smluvní vztahy, ale jejich nevýhodou je relativně pomalé dodání požadovaného dokumentu.
2) Plnotextové báze dat
Plnotextové báze dat jsou dostupné přes online přístup a ve většině případů je přístup k primárním dokumentům na komerční bázi. Nyní je trend rozvoj plnotextových systémů. [1]

Způsob platby za služby databázových center
Každé databázové centrum má vlastní strukturu cenových tarifů, které jsou komplikované a variabilní. Mezi základní lze zahrnout:

  • počáteční náklady (např. hardwarové vybavení, registrační poplatek, …)
  • poplatky za proces vyhledávání (např. platba za čas připojení nebo využití systémových prostředků):

1) předplatné
2) platby pouze za uskutečněné operace

  • poplatky za výstupy:

1) zobrazení dokumentu
2) vytištění -//-
3) přetažení -//-

  • poplatky za speciální služby (např. analytické funkce, uchování rešeršní strategie, průběžné rešerše) [2]

Nejznámější databázová centra:
Dialog http://www.dialog.com/

  • založen r. 1966
  • světově první online systém pro vyhledávání informací využívaný v globálním měřítku
  • 900 databází převážně bibliografických
  • informace o jednotlivých databázích prostřednictvím Bluesheets

Ovid http://www.ovid.com/site/index.jsp

  • zaměření na oblast lékařství, vědu a techniku
  • 300 bibliografických databází, přístup k fulltextovým časopisům

STN International http://www.stn-international.de/index.php?id=123

  • oblast vědeckotechnických a patentových informací
  • tři nezávislá centra: FIZ Karlsruhe, CAS, JST
  • 220 databází

Genios http://www.genios.de

  • německé databázové centrum
  • převážně informace z německé obchodní a firemní sféry
  • kolem 350 databází s plnými texty dokumentů [3]

Poznámky

  1. 1,0 1,1 PAPÍK, Richard. Elektronické informační zdroje : služby databázových center [online]. 1999, [cit. 2011-10-26]. Dostupné z WWW: <http://dialog.cvut.cz/docs/>.
  2. Machonská, Jana. Cenová politika databázových center: historie a současnost. Národní knihovna [online]. 2002, č. 3, [cit. 26.10.2011]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/Nkkr0203/0203177.htm>.
  3. Horváth, David. Historie a vývoj databázového centra Dialog. Ikaros [online]. 2011, roč. 15, č. 4, [cit. 26.10.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/6750>.

Použitá literatura:

Digitální knihovny


Zpracovala: Miroslava Brázdová (382759)
Stav: odevzdáno, opraveno

K významu pojmu digitální knihovna, existuje spoustu definic a nejrůznějších názorů, co přesně digitální knihovna je. Tento stav je dán skutečností, že obsah pojmu se neustále vyvíjí a každý obor, zabývající se problematikou digitálních knihoven si pojem definuje ze svého pohledu.

Vývojem a nasazením digitálních knihoven se zabývájí převážně dvě skupiny odborníků:

  • informační profesionálové (knihovnicí, nakladatelé, poskytovatelé informací)
  • počítačoví specialisté a vývojáři internetu

    Počátky digitálních knihoven se datují do 90. let minulého století. Za průkopníky jsou považováni Vannevar Bush a J. C. R. Licklider.[1]

    Z knihovnického pohledu, můžeme digitální knihovnu chápat asi takto:
    Digitální knihovny jsou organizace, které poskytují zdroje (včetně specializovaného personálu) umožňující provádět výběr, strukturování a zpřístupnění sbírek digitálních prací, tyto práce dále distribuovat, udržovat jejich integritu a dlouhodobě uchovávat – a to vše s ohledem na snadné a ekonomické využítí určitou komunitou nebo množinou komunit uživatelů.[2]

    Základní znaky digitálních knihoven:
  • organizují elektronické sbírky za účelem lepšího přístupu
  • zdroje tvořící knihovnu jsou heterogenní (způsobem uložení, organizací a správou), dynamické (začleňováním a vyřazováním) a multimediální
  • jejich realizace vyžaduje technologie pro propojení různých informačních komponent
  • cílem je zajistit uživateli jednotný přístup k relevantním digitálním informacím bez ohledu na jejich formu, formát, způsob a místo uložení

    Výhody digitálních knihoven:
  • vzdálený a nepřetržitý přístup k informacím
  • efektivnější metody vyhledávání
  • lepší využití fondu
  • sdílení informací mezi knihovnami
  • dokonalejší ochrana fondu
  • globální integrace digitálních repozitářů
  • nové formy a formáty informací
  • možnost aktualizace uložených informací
  • nový typy služeb

    Podobnosti s klasickými knihovnami:
  • systematicky budované sbírky datových objektů
  • metadatové struktury
  • služby
  • tematické zaměření
  • sledování kvality
  • dlouhodobé uchovávání materiálu[1]

    Problémy digitálních knihoven:
    Autorské právo – je třeba najít kompromis mezi právem na informace a oprávněnými ekonomickými zájmy autorů a nakladatelů[1], tento fakt ztěžuje mimo jiné skutečnost, že autorské právo je v každé zemi jiné.
    Dlouhodobé uchování informací – informace v elektronické podobě se používáním neopotřebovávají a kopie zůstávají stále stejně kvalitní. Problém ale nastává s nosiči těchto informací, na vině je jednak relativně krátká životnost nosičů digitální informace, ale zejména velmi krátky a stále se zrychlující inovační cyklus digitálních technologií.[3]

    Do digitální knihovny získáváme dokumenty buď jako elektronickou alternativu původní verze dokumentu, nebo jako zcela nové již v elektronické podobě vytvořené informace.
    Častým cílem digitálních knihoven je snaha zpřístupnit sirším vrstvám uživatelů nedostupné, často historické dokumenty.[4]

    Příklady digitálních knihoven:
  • Manuscriptorium
  • Kramerius
  • Europeana
  • World Digital Libraries
  • International children digital library

    Software pro tvorbu digitálních knihoven:
  • Alfresco
  • CONTENTdm
  • DSpace
  • Fedora
  • Greenstone
  • Invenio
  • Knowledgetree
  • Logos
  • SimpleDL

    Používané technologie:
  • Protokol Z39.50
  • Open Archives Initiative
  • PURL
  • DOI
  • Dublin Core

    Poznámky
    1. 1,0 1,1 1,2 BARTOŠEK, M. Digitální knihovny - teorie a praxe, 2005 [online]. Národní knihovna: knihovnická revue. Národní knihovna ČR, 2004, roč. 15, č. 4, s. 233-254. [cit. 2011-12-22]. Dostupný z: http://eprints.rclis.org/bitstream/10760/6901/1/DL-Bartosek-final2.pdf.
    2. WATERS, D. J. What are digital libraries? CLIR Issues [online], 1998, č. 4. Dostupný z: http://www.clir.org/pubs/issues/issues04.html#dlf.
    3. ECUP: European Copyright User Platform [online]. Hague: EBLIDA, c2000. Dostupný z: http://www.eblida.org/ecup/.
    4. TKÁČIKOVÁ, Daniela. Digitální knihovny. Ústřední knihovna vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. [online]. Akt. 2007-01-01 [cit. 2011-12-22]. Dostupný z: http://knihovna.vsb.cz/internet/digitalniknihovny.htm.



    Identifikátory

    Zpracovala: Jana Otevřelová (342264)
    Stav: odevzdáno

    Charakteristika
    Čím více se při výměně informací snižuje potřeba fyzického kontaktu mezi uživatelem informace a jejím poskytovatelem (resp. mezi kupujícím a prodávajícím), tím víc roste potřeba být schopen věci jednoznačně pojmenovávat a identifikovat.
    Aby mohly být tyto objekty napříč celým světem propojovány a odkazovány (např. z bibliografického záznamu v rámci jedné knihovny vede odkaz na plný text daného informačního zdroje nacházející se v jiné digitální knihovně), musí jim být přiděleny identifikátory. Aby propojení objektů – a služby na propojení objektů závisející – byly spolehlivé, musí použité identifikátory splňovat řadu důležitých podmínek.[1]
    Podmínky:
    1. Globální jednoznačnost - dva různé objekty na webu nesmí mít přidělenu stejnou hodnotu identifikátoru
    2. Perzistence - identifikátor musí být trvale platný a funkční
    3. Nezávislost na lokaci - (přesuneme-li objekt na jiné místo webu, identifikátor objektu by měl zůstat nezměněn
    4. Směrovatelnost - zadáme-li identifikátor do webového prohlížeče, infrastruktura webu by nás měla automaticky nasměrovat na příslušný objekt, ať se nachází v rámci globální sítě kdekoliv

    Hlavním identifikačním systémem používaným v současnosti na webu je URL (Uniform Resource Lokator). Problém s URL spočívá v tom, že nesplňuje všechny výše uvedené podmínky; je sice globálně jednoznačné a směrovatelné, není ale persistentní a nezávislé na lokaci (důsledkem toho je množství neplatných odkazů s nimiž se v praxi potýká každý z nás). Vývojáři Internetu si potřebu persistentního globálního identifikátoru – identifikující objekt samotný a nikoliv jeho umístění – uvědomili již dávno a navrhli (teoretické) řešení v podobě identifikátoru URN.

    URN (Uniform Resource Lokator)
    Smyslem návrhu URN je identifikovat entitu bez ohledu na její momentální umístění; musí ovšem existovat tzv. směrovací mechanismus, který pro zadané URN zjistí aktuální umístění entity tímto URN identifikované.

    Syntaxe URN
    URN:nid:nss
    Kde nid (Namespace Identifier) je identifikátor určitého identifikačního systému (např. DOI) a nss (Namespace-specific String) je konkrétní identifikátor v daném systému. URN není založeno na jediném identifikačním systému, ale naopak poskytuje zastřešení pro neomezený počet schémat splňujících stanovené podmínky (zahrnujících i popis technik pro realizaci směrovacího mechanismu). Přestože obecná idea URN je jasná a také návrh jeho infrastruktury byl nedávno již dokončen, implementace globálních řešení na internetu jsou zatím omezené.
    Příčinou jsou tyto skutečnosti:
    1. Globální směrovací systém pro URN (na bázi DNS) ještě není rozšířený v celém internetu
    2. Stávající webové prohlížeče zatím nepodporují URN tak, jak podporují URL
    3. Panují nejasnosti, kdy a kterým entitám URN přidělovat (problém verzí, různých formátů, úrovní)
    4. Problém jednoduchého (single-point) nebo násobného (multiple) směrování: směrovací mechanismy vycházející ze současné webové technologie vrací jediné URL, zatímco služby založené na URN mohou obecně vyžadovat identifikaci více instancí entity či více jí odpovídajících služeb
    5. V neposlední řadě jde o otázku finanční: identifikátory URN jsou sice zdarma, ale budování a udržování směrovacích služeb nikoliv – náklady jsou obrovské a někdo je musí uhradit[2]

    PURL - Persistent URL
    Využívá pro identifikaci URL; snaží se ale překonat jeho problémy s trvanlivostí a závislostí na lokaci, a to prostřednictvím nepřímé adresace. Jako identifikátor je zdroji přiděleno zvolené PURL, což je URL na PURL serveru. PURL odkazuje na adresu, na ní je teprve umístěno skutečné aktuální URL zdroje, a na toto URL je uživatel automaticky přesměrováván. Uživatelé zdroje znají a používají jen jeho PURL. Pokud se změní URL zdroje, stačí aby správce zdroje provedl příslušnou změnu na dané PURL adrese a uživatelé jsou automaticky přesměrovávání na nové URL. Systém PURL má výhodu v tom, že je jednoduchý a navíc směrovatelný bez nutnosti používat jakýkoliv speciální software (je to vlastně stále jen URL).[3]

    Handle
    Systém Handle nabízí větší funkcionalitu a širší možnosti využití. Vyvinula jej udržovaná americká organizace CNRI[4] (Corporation for National Research Initiatives) jako součást obecné architektury digitální knihovny pro jednoznačnou identifikaci digitálních objektů. Ačkoliv byl tento systém vyvinut nezávisle na konceptu URN, je s ním kompatibilní a lze ho považovat za vůbec první systém URN použitý v oblasti digitálních knihoven. Současná verze systému je založena na protokolu HTTP s identifikátorem vloženým do dokumentu ve formě hypertextové vazby odkazující na směrovací server systému Handle.
    Jedinou vadou na kráse je skutečnost, že nebyl začleněný do obecné infrastruktury Internetu, stojí tak nějak vedle ní. Architektura systému handle je dvojúrovňová – jeden globální registr a neomezený počet lokálních serverů, z důvodů lepší výkonnosti a lepší dostupnosti služeb je implementována jako distribuovaný systém s decentralizovanou administrací (globální registr identifikátorů tak není centralizován fyzicky, nýbrž virtuálně). Každá z jeho komponent může být rozprostřena mezi více počítačů a data mohou být automaticky replikována, k dispozici je řada služeb cache. Pro maximální využití a přímé směrování identifikátorů (včetně násobného směrování) je třeba instalovat do uživatelského webového prohlížeče příslušný software ve formě plug-in (jsou volně k dispozici), prostřednictvím proxy serverů lze systém používat i s neadaptovanými prohlížeči, avšak s neúplnou funkčností.[5]

    DOI (Digital Object Identifier)
    Nejúspěšnějším a nejpropracovanějším systémem digitálních identifikátorů současnosti je DOI. Vznikla roku 1996 z popudu Asociace amerických nakladatelů. Cílem bylo vytvořit systém pro identifikaci digitálních objektů (prací chráněných autorským zákonem) pro potřeby komerčních vydavatelů. Používání identifikátorů DOI je bezplatné, nicméně jejich přidělování je obvykle zpoplatněno. Celý systém je po ekonomické stránce nastaven tak, aby si vydělal na svůj běžný provoz i další rozvoj, a nebyl tak závislý na grantech či dostatku dobrovolníků.
    Syntaxe DOI byla specifikována normou ANSI/NISO Z39.84-2000.
    Číslo DOI identifikuje dílo, nikoliv projev díla (viz model FRBR výše), takže tištěná verze článku a jeho digitální kopie mají totéž číslo. Systém DOI je silně centralizovaný; každá registrující organizace musí všechna jí vydaná DOI čísla registrovat u (zatím jediné) registrační agentury, směrování probíhá přes tuto centrální databázi. Zajímavým rysem je, že povinnou součástí registrace čísla DOI (kromě stavových dat specifikujících umístění objektu) je také předání metadat DOI popisujících daný objekt; ta pak mohou být vrácena jako výsledek procesu směrování, když není možno zpřístupnit objekt samotný, např. z licenčních důvodů. Je postaven jako aplikace nad systémem handle, který mu poskytuje potřebnou technickou infrastrukturu. Jednou z nejúspěšnějších registračních agentur DOI je Crossref, jejímž cílem je zajistit pomocí identifikátorů DOI spolehlivé propojování (klikatelné citování) vědecké a odborné literatury na webu od různých nakladatelů – především článků v časopisech a sbornících.

    ARK
    Jeden z nejnovějších a zvláštních identifikátorů, který má uplatnění v široké sféře informačních zdrojů různého typu. Založen na URL a vytvořen především pro použití na digitálních objektech. Mimo digitálních objektů může také identifikovat fyzické (sochy, knihy) nebo nehmatatelné (onemocnění, slovníky, chemické látky) objekty. Cílem při tvorbě bylo vytvoření stabilního jména (odkazu), které by bylo trvale spojeno s objektem. Identifikátor byl vytvořen v Kalifornii. Identifikátor se skládá ze dvou částí. Na začátku identifikátoru je uveden protokol a jméno serveru. Protože byl identifikátor ARK navrhnut z důvodu, že objekty přežívají své původní umístění, jméno serveru se může měnit. Ale název, který následuje po zkratce AKR nikoli. Druhá neměnná část se skládá z názvu instituce či organizace, která identifikátor přiděluje. Je zastoupena číslicemi, které jsou vedeny v databázi Kalifornské univerzity. Například číslo pro Google je 78319. Konec tvoří samotný název objektu. [6]

    Poznámky

    1. Digitální knihovny – teorie a praxe. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/NKKR0404/0404233.html >.
    2. Technologie digitálních knihoven. Inforum [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2006/Bartosek_Miroslav.pdf >.
    3. Digitální knihovny – teorie a praxe. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/NKKR0404/0404233.html >.
    4. nevýdělečná organizace podporující rozvoj národní informační infrastruktury
    5. Digitální knihovny – teorie a praxe. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/NKKR0404/0404233.html >.
    6. ŠÍMOVÁ, Marie. Identifikátory elektronických dokumentů [online]. Praha, 2010 [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://info.sks.cz/www/zavprace/soubory/72660.pdf >.

    Použitá literatura


    Problematika dlouhodobé udržitelnosti

    Zpracovala: Martina Sochorová (UČO 382576)

    Stav: odevzdáno

    Digitální informační zdroje se zdály řešením problému trvalého uchování informací. Tomu ale brání relativně krátká životnost nosičů a zrychlující se inovační cyklus digitálních technologií – „digital information lasts forever – or five years, whichever comes first“[1] (Jeff Rothenberg). Na rozdíl od dokumentů v analogové formě digitální informace zmizí najednou. Hrozí jim změna obsahu, smazání obsahu, neplatný formát, nefungující software, destrukce fyzického nosiče…

    Existuje několik strategií dlouhodobé udržitelnosti, ale žádná z nich není ideální. K základním strategiím patří migrace, emulace, technologické muzeum a konverze digitálních dokumentů do analogové formy.

    Migrace

    Je nejčastěji používaná strategie, v rámci které se přesouvají digitální informace do nového digitálního prostředí, v ideálním případě do nové standardní formy.[2] To znamená formát, který je v určité oblasti nejpoužívanější, a má tak alespoň nějakou jistotu, že v něm soubory budou čitelné. Migrace tedy zahrnuje kopírování digitálního záznamu na nový nosič, dalším opatřením je zpětná kompabilitita, kdy nové systémy jsou schopné přečíst starší dokumenty. Protože se původní prostředí liší od nového, může tref name="BARTOŠEK">BARTOŠEK, M. Digitální knihovny - teorie a praxe, 2005 [online]. Národní knihovna: knihovnická revue. Národní knihovna ČR, 2004, roč. 15, č. 4, s. 233-254. [cit. 2011-12-22]. Dostupný z: http://eprints.rclis.org/bitstream/10760/6901/1/DL-Bartosek-final2.pdf.o mít dopad na informační hodnotu digitálních objektů. V dlouhodobém hledisku je ale migrace značně efektivní.[1]

    Emulace

    Je založena na opačném principu než migrace, zachovává formu a emuluje běh původního software na nové platformě. Zachovává tedy originál, zatímco migrace zachovává kopii dokumentu.

    Emulátor je program, kvůli kterému se jeden počítač může chovat jako jiný počítač, a tak se umožní spuštění libovolného programu z prvního počítače.[3]

    S emulací je spojován J. Rothenberg, který napsal studii zabývající se problematikou digitálních knihoven. Podle něj je nejlepším způsobem ochrany archivace originálního formátu s originálním aplikačním softwarem a zajištění jeho funkčnosti a chování prostřednictvím imitace vlastností digitálního prostředí, v němž vznikl.

    V této strategii se rozlišují tři skupiny metadat. První obsahuje technická metadata, která přestavují původní digitálního dokumentu, v druhé je specifikován emulátor. Technická data o využití emulátoru a popisná data o dokumentu tvoří třetí skupinu.[1]

    Technologické muzeum

    Technologické muzeum znamená uchování digitálního záznamu v podstatě jako artefakt v originálním formátu a prostředí a na originálním nosiči. Nevýhodou je, že počet kombinací hardwaru a softwaru jednotlivých dokumentů časem přesáhne únosnou mez a proto je tato strategie vhodná jen z krátkodobého hlediska.[1]

    Konverze do analogové formy

    Převod digitálních dokumentů do analogové formy znamená, že dokumenty budou nezávislé na vývoji technických prostředků. Jako nosič se dá použít papír nebo mikrofilm. Analogové dokumenty ale nemají výhody digitálních dokumentů.

    Dnes je optimálním východiskem prosazování komplexu různých ochranných opatření dohromady.[4]

    Poznámky

    1. 1,0 1,1 1,2 1,3 VOJTÁŠEK, Filip. Dlouhodobá archivace digitálních dokumentů. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 10 [cit. 26. 12. 2011]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/675.
    2. ROTHENGERG, Jeff. Digital Information Lasts Forever – Or Five Years, Whichever Comes First. 2001, s. 50 [cit. 26. 12. 2011]. Dostupné z: http://api.ning.com/files/NTfugGQYom45UQDt6Gzm0nYsIPrkei5O13Un*-1GaEQii2YNJROiQp2s-x8ym3mWk5xYrNzdy9C2aZkXJ3QHRH2gtYrZcXvV/rothenbergarma.pdF.
    3. ROTHENGERG, Jeff. Digital Information Lasts Forever – Or Five Years, Whichever Comes First. 2001, s. 55 [cit. 26. 12. 2011]. Dostupné z: http://api.ning.com/files/NTfugGQYom45UQDt6Gzm0nYsIPrkei5O13Un*-1GaEQii2YNJROiQp2s-x8ym3mWk5xYrNzdy9C2aZkXJ3QHRH2gtYrZcXvV/rothenbergarma.pdF.
    4. BRATKOVÁ, Eva. Kvalitní studie k problémům dlouhodobé archivace digitálních dokumentů. Ikaros [online]. 2011, roč. 15, č. 4 [cit. 26. 12. 2011]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/6754.

    Použitá literatura

    • BRATKOVÁ, Eva. Kvalitní studie k problémům dlouhodobé archivace digitálních dokumentů. Ikaros [online]. 2011, roč. 15, č. 4 [cit. 26. 12. 2011]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/6754.
    • VOJTÁŠEK, Filip. Dlouhodobá archivace digitálních dokumentů. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 10 [cit. 26. 12. 2011]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/675.

    nejznámější DK v ČR

    Open Access

    • Zpracovala: Soňa Príborská (383245)
    • Stav: odevzdáno

    Heslo Open Access na KISK wiki.

    Volně dostupné online zdroje

    Sekundární zdroje informací

    Zpracovala: Dominika Babáková (383964) stav: odevzdáno

    Sekundární zdroj informací může být dokument popisující primární dokumenty, který obsahuje především informace o primárních dokumentech nebo dokument obsahující informace nebo části textu z primárního dokumentu.

    Sekundární zdroje jsou tedy ty, které z primárních vycházejí. Jejich cílem je často shrnutí a lepší uspořádání dané informace z primárního zdroje. Sekundární prameny hodnotí, analyzují, interpretují, diskutují, sumarizují původní informaci. Mohou však být méně přesné a aktuální než literatura primární. K sekundárním pramenům patří např.:

    • interpretace, kritiky, přehledové články,
    • přehledové monografie
    • encyklopedie a slovníky
    • přehledová periodika (časopisy)
    • učebnice a skripta
    • diplomové práce

    Dále jsou mezi sekundární zdroje zařazovány bibliografické databáze, obsahová periodika, rejstříky, indexy, knihovní katalogy, souborné katalogy, informační brány aj. Znalost těchto zdrojů je důležitá, protože podávají informace o existenci jiných dokumentů a zdrojů informací (tj. obsahují odkazové, nepřímé informace).

    Konkrétní příklady sekundárních zdrojů:

    • literární kritika
    • knižní a umělecké recenze
    • interpretující novinové články
    • historiografie
    • biografie
    • recenze výsledků z experimentů či studií
    • analýza studií a výzkumů

    Dělené dokumentů dle původnosti obsahu na primární, sekundární a terciární může být relativní. Někdy může být stejný pramen v jednom případě sekundární literaturou a jindy primárním zdrojem. Vše záleží na kontextu.[1]


    Použité zdroje:

    1. MALEČKOVÁ M., MÁCKOVÁ Z., TROCHTOVÁ E. Informační prameny. [online]. [2011][cit. 2011-12-26]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2011/KPI11/um/11939494/03_-_informacni_prameny.pdf


    Katalogy

    Charakteristika

    Zpracovala Eva Ogrocká, 216052

    Stav: OPRAVENO

    Katalog je uspořádaný seznam. Jednotlivé položky – záznamy popisují reálné objekty, např. knihy. Katalog není pouze soupis. Soupis se rozšiřuje většinou chronologicky připisováním na konec seznamu. Katalog na rozdíl od soupisu není uspořádán chronologicky. Je uspořádán např. abecedně, nové záznamy se vkládají na místo určené abecedním pořádkem.

    Knihovní katalog je seznam dokumentů, které jsou uloženy v dané knihovně. Je zpracován pro potřeby uživatelů knihovny. Knihovní katalog obsahuje záznamy o dokumentech daného fondu, obsahuje lokační údaje.

    Katalog má následující funkce:

    • Selekční (rešeršní) funkce – umožňuje vyhledávání.
    • Bibliografická (indikativní) funkce – informuje o existenci dané literatury
    • Identifikační (popisná) funkce – identifikuje dokument, odlišuje ho od ostatních
    • Lokační funkce – zajišťuje zpřístupnění fondu, dává informace o umístění dokumentů, o jejich přístupnosti
    • Kolokační funkce – sdružuje záznamy podobných či souvisejících dokumentů (např. díla jednoho autora)
    • Propagační funkce – aktivně nabízí obsah sbírek
    • Evidenční funkce – eviduje majetek knihovny

    Funkce katalogu podle IFLA Meeting of Experts (Frankfurt, 2003)

    • najít bibliografické zdroje ve sbírce
    • identifikovat bibliografický zdroj, odlišit jej od zdrojů s podobnými charakteristikami
    • vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele
    • získat přístup k popsaným jednotkám
    • navigovat uživatele katalogu (logické uspořádání a pohyb v katalogu)

    Formy katalogů

    • svazkový – tištěná kniha, uzavřený
    • lístkový – soubor kartonových lístků, dynamický, lze jej rozšiřovat
    • elektronický – počítačová databáze, může být on-line, lze jej libovolně řadit, umožňuje freetextové vyhledávání a implicitní odkazy

    Druhy katalogů podle typu řazení:

    • jmenný/autorský - jednotky jsou řazeny abecedně podle příjmení autorů. Pokud má dokument více autorů, lze jej řadit podle prvního slova z názvu.
    • věcný systematický - jednotky se řadí podle pravidel použitého systematického třídění (formulace obsahu je nahrazena kódy, které tvoří hierarchicky uspořádaný systém třídění oborů)
    • věcný předmětový - řazení abecedně podle předmětových hesel
    • názvový - abecední řazení podle prvních slov z názvů dokumentů
    • slovníkový - razení jednotek abecedně podle klíčových slov
    • místní - řazení podle signatur

    Generace katalogů

    • 0. generace – lístkové katalogy,

    lineární vyhledávání podle abecedně řazeného záhlaví

    • 1. generace – první elektronické katalogy, 60. léta 20. století

    booleovské operátory, multikriteriální vyhledávání, rejstříky napodobují lístkové katalogy

    • 2. generace – současné elektronické katalogy, od 80. let do současnosti

    využití vyhledávání, rejtříků, filtrování výsledků, grafické uživatelské rozhraní, přidané služby – informace o výpůjčkách, prodlužování, objednávání, rezervace

    • 3. generace – budoucí katalogy

    koncept E3OPAC – enhanced (zlepšená funkcionalita a použitelnost), exoanded (rozšíření, obohacení obsahu, více druhů popsabých materiálů), extended (prodloužený obsah, napojení na další služby, informační centra, vydavatele, prodejce...) vyhledávání v přirozeném jazyce, lematizace, stemming, oprava překlepů...


    Použité zdroje:

    Přehled katalogů (Dagmar Chládková 361608)

    stav: OPRAVENO


    * Advanced Rapid Library

    dodává Cosmotron, http://www.cosmotron.cz/

    katalog Jihočeské vědecké knihovny

    Tento katalog umožnuje automatizaci knihoven a dalších informačních institucí. Používá ho například Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích. Katalog se neustále vyvíjí. Společnost Cosmotron zajišťuje i stálý servis.[1]


    * Alephino dodává ExLibris

    dodává ExLibris, http://www.exlibrisgroup.com/

    Předchůdce systému Aleph, se kterým je i provázán. Tento katalog je zaměřený na menší knihovny. [2]


    * Aleph

    dodává ExLibris, http://www.exlibrisgroup.com/

    Systém Aleph je velmi používaným knihovnickým systémem. Od roku 2002 je i katalogem MU. Je to velmi intuitivní vyhledávač. Jeho následovníkem je katalog Beth. Celosvětově tento systém používá více jak 4000 knihoven. Katalog je velmi flexibilní, lze upravit pro potřeby knihoven. Od roku 1998, kdy tento systém používalo 8 knihoven, vyjma školních se tento systém rozšířil do mnoha velkých institucí. [3] [4]


    * Clavius

    dodává Lanius, http://www.clavius.cz/

    katalog Clavius v městské knihovně v Třebíči

    Následník knihovnického systému Lanius, který se začal vyvíjet od roku 1998. Ukládá dokumenty do jedné spolešné databáze. Spolupracuje s MS Office, má mnoho předdefinovaných šablon, Podporuje všechny hlavní knihovnické standardy. Tento katalog je vhodný do menších a středních knihoven, je jednoduše uživatelsky ovladatelný.


    * Daimon

    dodává Sefira, http://www.sefira.cz/

    Katalog založený na technologii Oracle, je přehledný a pro uživatele jednoduchý.[5]


    * daWinci

    dodává ASP, http://www.dawinci.cz/

    DAWINCI je moderní knihovnicko-informační systém, který integruje nejnovější prvky z oblasti serverových aplikací, databázových systémů,dokumentového managementu. [6]


    * KIS

    dodává Sefira, http://www.sefira.cz/

    Knihovní informační systém, systém je určen především podnikovým knihovnám. Pracuje s technologií Oracle.[7]


    * KP-WIN

    dodává KP-SYS, http://www.kpsys.cz/

    Katalog 1. generace, následovníkem je KP-Win SQL.

    http://193.84.33.165/lucid_docs/info/opacs.pdf - návod k použití katalogu


    * Lanius

    dodává Lanius, http://www.lanius.cz/

    Knihovnický systém Lanius v knihovně Podivín

    První knihovnický systém vytvořený speciálně pro knihovny v ČR, který měl za úkol umožnit jednoduchou automatizaci. Do provozu byl spuštěn v roce 1991 táborskou firmou LANius. Tento katalog u nás můžeme řadit do Katalogů 1. generace. V roce 1997 používalo tento systém kolem 200 knihoven. [8]


    • T*Series

    dodává ÚVT UK, http://tseries.cuni.cz/

    Tento katalog má už v základu vloženou hypertextovou strukturu. Díky této vlastnosti umožňuje propojovat různá pole a tím umožňovat efektivnější vyhledávání. [9]


    * VTLS

    dodává VTLS, http://www.vtls.com/

    VTLS používá asi 900 knihoven v USA a Kanadě a 32 dalších zemích, včetně polských vědeckých knihoven, Univerzitní knihovny Bratislava. Je na OS UNIX, podle některých názorů pro čtenáře těžkopádný.[10]

    Poznámky

    1. ŠEVČÍKOVÁ, Barbora. IPAC3 Advanced Rapid Library. měsíčník pro knihovníky [online]. [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.ics.muni.cz/25let/systemy/knihovny.html
    2. Alephino English [webová prezentace]. 2011, 4 s. [cit. 9.2.2012]. Dostupné z: http://issuu.com/rotems/docs/alephino_english
    3. BARTŮŠEK, Miroslav. Aleph: nový knihovní systém pro MU. In: Útvar výpočetní techniky MU: Zpravodaj [online]. Brno, prosinec 2002, 14.11.2011 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/263.html
    4. VOJNAR, Martin. Vstříc čtenáři v systémech Aleph i Primo. In: Čtenář: Měsíčník pro knihovníky [online]. 09/2010 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2010-roc-62/09-2010/vstric-ctenari-v-systemech-aleph-i-primo-74-711.htm
    5. Jurík, Marián. Knihovní systém DAIMON - řešení pro automatizaci služeb moderní knihovny. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 5 [cit. 09.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/943>. URN-NBN:cz-ik943. ISSN 1212-5075.
    6. Moškořová, Magda; Slaninová, Kateřina. Automatizovaný knihovnický systém DAWINCI - systém knihoven informační epochy. Ikaros [online]. 2000, roč. 4, č. 8 [cit. 09.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1041>. URN-NBN:cz-ik1041. ISSN 1212-5075.
    7. Celbová, Iva. Jak účelně zautomatizovat velkou podnikovou knihovnu? Pořídit si KIS. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 6 [cit. 09.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/234>. URN-NBN:cz-ik234. ISSN 1212-5075.
    8. Celbová, Iva. Jak si rozumí naše knihovny s informačními technologiemi?. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 9 [cit. 09.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/470>. URN-NBN:cz-ik470. ISSN 1212-5075.
    9. TUŽOVÁ, Eva. T series. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, Ústav výpočetní techniky. T series [online]. Praha, 19.5.2004 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://uvt.cuni.cz/TSERIES-49.html
    10. Eisnerová, Stanislava; Hajdová, Marie; Malenická, Lucie; Štichová, Markéta. Exkurze studentů 2. roč. bakalářského studia z Ústavu knihovnictví a informačních studií FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 6 [cit. 09.02.2012]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4837>. URN-NBN:cz-ik4837. ISSN 1212-5075.

    Katalogy nové generace

    Přehled katalogů

    Carmen(Lukáš Rožnovský 147145)

    Zpracoval:Lukáš Rožnovský(147145)

    stav:odevzdáno


    Carmen je katalog OPAC 2.0. Byl vytvořený táborskou firmou LANius s.r.o. Tento nový katalog se snaží být uživatelsky přívětivý a poskytuje nové služby a intuitivní a přehledné vyhledávání. Využívá nejrůznější nástroje stupňující kvalitu záznamů dokumentů, jako jsou například náhledy obálek knih, linky na další zdroje a uživatelské hodnocení. Katalog funguje na softwarové platformě a rozšiřuje set knihovních systémů modulu Clavius SQL. [1]


    V obecné rovině katalog nabízí:

    • Nový způsob zadávání hledaného textu v jed­né řádce bez nutnosti určení druhu údaje.

    • Fulltextové vyhledávání pomocí speciálních indexů dovolující nastavení váhy jednotlivých polí.

    • Řazení výsledků podle relevance (skóre záznamu) jako primární metodu zobrazení relevantních výsledků.

    • Fasety (řezy), které roztřídí výsledky do skupin a usnadňují pak další dohledání - zpřesnění výsledku.

    • Mrak hledaných slov jako inspiraci pro uživatele katalogu, ale i pro pracovníky v akvizici fondu.


    V oblasti designu přináší:

    • Možnost výběru z několika barevných šablon (skinů), momentálně jsou k dispozici čtyři, další vznikají.

    • Kompletní podporu nastavení designu (bar­vy, fonty, zarovnání ad.) formou několika CSS stylů - CSS styly a jejich objekty jsou komplexně popsány ve skinové dokumentaci pro webmastery.


    Možnosti po přihlášení uživatele:

    • Hodnocení dokumentů formou hvězdiček a jejich celorepublikové sdílení.

    • Vytváření uživatelských recenzí - slovních hodnocení dokumentů.

    • Hodnocení těchto recenzí (oblíbené/neoblíbené).

    • Uložení designu (barev, panelů) daného uživatele bez ohledu na konkrétní PC.[2]


    Další aktivní funkce:

    •Předregistrace nového potencionálního čtenáře, který pak může provádět rezervace dokumentů a aktivně hodnotit dokumenty včetně psaní recenzí.

    •Zadání požadované knihy, kterou čtenář nemohl najít v katalogu knihovny jako výzvu pro nákup dokumentu knihovnou.

    •Sledování všech novinek obecně pomocí RSS kanálů nebo možnost uložení specifického dotazu do katalogu jako odebíraný RSS kanál.


    Volitelné doplňky:

    Lemmatizátor - řeší dohledání základů slov a eliminuje ohýbání český slov při hledání. Volitelně integrován do indexačního nástroje katalogu. Dovoluje uživateli najít hledaný název dokumentu i v případě, že hledající použije slova v jiném pádu, času či obecně v jiném tvaru.

    Použita je technologie a slovník základů slov od společnosti LINGEA s.r.o., která se dlouhodobě zabývá touto problematikou.

    Z39.50 klient - řeší dohledání obdobných výsledků z dalších katalogů jiných knihoven. Volitelně integrován do jádra katalogu. Dovoluje následně, aniž by zpomaloval vlastní vyhledání, dohledat záznamy z jiných zdrojů - katalogů po síti internet. Seznam těchto sekundárních výsledků je pak čtenáři nabídnut jako alternativa.

    V případě že na hledaný dotaz není v lokálním katalogu žádný výsledek, mohou být nabídnuty výsledky vyhledání v jiných zdrojů - katalogů.[3]

    Použitá literatura:

    1. ŠKRABALOVÁ, Vendula. OPAC 2.0 Carmen: on-line katalog nové generace. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. 2011. 54 s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr.
    2. ŠILHA, Jiří. Nový WWW OPAC 2.0 - Carmen firmy LANius. Čtenář [online]. 2010, roč. 62, č. 09 [cit. 2011-11-28]. Dostupný z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2010-roc-62/09-2010/novy-www-opac-2-0-carmen-firmy-lanius-74-713.htm.
    3. ŠILHA, Jiří. Nový WWW katalog OPAC 2.0 (Carmen). Inflow [online]. 2010, roč. 3, č. 5 [cit. 2011-11-28]. Dostupný z: http://www.inflow.cz/novy-www-katalog-opac-20-carmen>. ISSN 1802-9736.
    Worldcat Local (Josef Moravec, UČO: 60727)

    Zpracoval: Josef Moravec (60727)

    Stav: odevzdáno

    Worldcat Local (dále jen WL) je OPAC třetí generace, který vychází z celosvětového souborného katalogu Worldcat. Worldcat je provozován společností OCLC (Online Computer Library Center) a ta se stará i o WL. Technicky je WL provozován přímo na serverech OCLC, takže knihovně, která jej chce provozovat, odpadá starost o instalaci a údržbu software na vlastním serveru, na rozdíl od některých konkurenčních systémů.

    Katalog WL vyhledává ve všech dokumentech, které se nacházejí ve Worldcatu a nabízí uživateli vždycky nejbližší dostupné dokumenty a také možnost snadného objednání, pokud se dokument nenachází ve fondech „domovské“ knihovny. Kromě tradičních dokumentů nabízí přístup i k více než 620 milionům plných textů článků, 23 milionům položek ze zdrojů typu Google Books a 12 milionům e-knih. [1]

    Pro knihovny, které se teprve rozhodují, zda WL nasadit nabízí OCLC zkušební verzi označenou „quick start“. [1] Z podstaty fungování WL, ji ale samozřejmě mohou využít pouze knihovny, které přispívají do katalogu WorldCat. To platí ostatně i pro WL obecně.

    Pro vyhledávání slouží jediné textové pole, do kterého je možné zadávat jednotlivá slova nebo fráze (uzavřené do uvozovek). Je možné využít zástupných znaků: # pro jeden znak a ? nebo * pro více znaků. Dále WL podporuje operátory OR, +, -. Složitější dotazy lze upřesnit pomocí závorek. Výsledky vyhledávání lze dále upravovat pomocí fasetů. WL umožňuje i pokročilé vyhledávání podle konkrétních polí (např. autor, název, ISBN, …). [2]

    Vzhledem k velkému množství knihoven zapojených do katalogu Worldcat (72 000[3]) jsou výsledky se skupovány do tří základních skupin – první je jedna konkrétní knihovna, ze které do WL přistupujeme. V druhé jsou seskupeny knihovny, které patří do jednoho konsorcia, či společenství knihoven. A třetí skupina jsou všechny knihovny, které přispívají do Worldcatu. Výsledky se řadí podle fyzické vzdálenosti dokumentu od uživatele.[2]

    Nevýhodou WL je nutnost mít pro každého uživatele dva účty, jeden v knihovním systému a druhý v katalogu Worldcat.[4]

    WL má integrováno také množství sociálních (2.0) funkcí, umožňuje vytváření a sdílení seznamů, vkládání recenzí a uživatelské hodnocení položek.[5] Také je možné napojení na Delicious, nebo sledování novinek přes RSS. Záznamy lze také exportovat buď do souborů typu HTML a RTF, či přímo do citačních manažerů RefWorks a EndNote.[4]

    Použitá literatura:

    1. 1,0 1,1 OCLC. WorldCat Local. OCLC [online]. Dublin (OH, USA): OCLC, c2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://www.oclc.org/worldcatlocal/default.htm
    2. 2,0 2,1 OCLC. WorldCat Local: Quick Reference: Searching, Availability and Requesting an Item [online]. Dublin (OH, USA): OCLC, c2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://www.oclc.org/support/documentation/worldcatlocal/WCLrefcard.pdf
    3. OCLC. Facts and statistics. OCLC [online]. Dublin (OH, USA): OCLC, c2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://www.oclc.org/worldcat/statistics/default.htm
    4. 4,0 4,1 OPÁLKOVÁ, Markéta. OPACy nové generace I – AquaBrowser a WorldCat Local. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 10 [cit. 2011-10-31]. Dostupný z: http://ikaros.cz/node/5741. ISSN 1212-5075.
    5. OCLC. At a glance. OCLC [online]. Dublin (OH, USA): OCLC, c2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z: http://www.oclc.org/worldcatlocal/about/default.htm
    Jiné katalogy

    lze si vybrat nějaký a popsat ho, založte nové heslo na úrovni Carmen

    Online služby

    Library Thing

    již vypracováno http://kisk.phil.muni.cz/wiki/LibraryThing

    Open Library
    logo Open Library

    Zpracoval: Zdeněk Hruška (217895)

    Stav: odevzdáno

    Open library je internetový, neziskový a otevřený projekt, jehož cílem je vytvořit on-line katalog shromažďující záznamy o všech vydaných knihách (One web page for every book ever published)[1] a pokud možno nabídnout uživateli i cestu, jak se ke knihám dostat – ať už přímo k digitalizovaným knihám, nebo pomocí odkazu na nejbližší knihovnu, která daný titul má.

    Open library byla založena jako iniciativa Internetového archivu[2] (Internet Archiv – http://www.archiv.org), který shromažďuje texty, audio, video i internetové stránky a ochraňuje je tak před „propadlištěm dějin“ a úplnou ztrátou v dnešním datovém věku. Na financování Open library se podílí Kalifornská státní knihovna, nadace Kahle/Austin a další dárci.

    Projekt byl zahájen v listopadu 2007 a v současnosti obsahuje přes 20 milionů záznamů, umožňuje přístup k 1,7 milionu e-knih[3] (v různých formátech – pdf, čistý text, ePub, DjVu), některé knihy jsou přístupné i ve formátu DAISY, což je standard pro digitální mluvící knihy pro nevidomé, slabozraké či lidi s dyslexií (viz.: DAISY na Wikipedii). odkazuje k dalším zdrojům knih jako jsou internetová knihkupectví (např. Amazon), nebo Google books. Tím se snaží uživatelům co nejvíce usnadnit přístup k požadovanému dokumentu – nebo alespoň se ke knize přiblížit – např. přes službu WorldCat, která se pokusí najít nejbližší knihovnu, kde je kniha přístupná. Open Library také nabízí přes své rozhraní přístup k obalům knih a fotkám autorů.[4] Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřený projekt s wiki interfacem, každý zájemce může přidávat nové záznamy, upravovat či zpřesňovat staré a tak se podílet na běhu této knihovny.


    Poznámky:

    1. Internet Archive. Open Library [online]. [2009] [cit. 2011-11-13]. Frequently Asked Questions. Dostupné z: http://openlibrary.org/help/faq.
    2. Internet Archive. Internet Archive [online]. c2001 [cit. 2011-11-13]. Projects. Dostupné z: http://www.archive.org/projects/.
    3. Internet Archive. Open Library [online]. [2009] [cit. 2011-11-13]. Frequently Asked Questions. Dostupné z: http://openlibrary.org/help/faq.
    4. Internet Archive. Open Library [online]. [2009] [cit. 2011-12-30]. Open Library Covers API. Dostupné z: http://openlibrary.org/dev/docs/api/covers.


    Použité zdroje:

    Internet Archive. Open Library [online]. [2007] [cit. 2011-11-13]. Dostupné z: http://openlibrary.org/ .

    Internet Archive. Internet Archive [online]. c2001 [cit. 2011-11-13]. Dostupné z: http://www.archive.org .

    DAISY Digital Talking Book. Wikipedia, the free encyklopedia. [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/DAISY_Digital_Talking_Book .

    Jiné

    lze si vybrat nějakou jinou a popsat ji, založte nové heslo na úrovni Library Thing

    Souborné katalogy

    Zpracovala: Lenka Svobodová (383946)

    Stav: opraveno


    Souborné katalogy jsou takové katalogy, které obsahují záznamy informačních pramenů obsažených ve fondech (nebo jejich částech) určité specializované, nebo územní soustavy knihoven. Kromě funkce lokačně-informační mohou plnit i funkci bibliograficko-informační.[1] V souborných katalozích mohou být zahrnuty fondy v různém rozsahu, např. mohou obsahovat záznamy na fondy nebo části fondů knihoven jednoho města, okresu, oblasti, země nebo sítě knihoven. [2]


    Obsahem souborných katalogů nejsou pouze bibliografické záznamy monografií, periodických publikací, sborníků a dalších nejrozšířenějších formátů, ale jsou schopny najít i záznamy zvukových nahrávek, elektronických knih, not, genealogických odkazů, kulturních artefaktů, digitálních objektů, webových stránek atd. Naopak některé souborné katalogy se specializují na shromažďování záznamů různých institucí pouze jednoho druhu formátu, nebo určitého oboru (např. Souborný hudební katalog /SHK/ budovaný NK ČR).


    Mezi nejobsáhlejší a nejúplnější katalogy se řadí takové, které se snaží o zahrnutí záznamů v celosvětovém měřítku. Příkladem celosvětového katalogu je WorldCat od firmy OCLC, na jehož vytváření se mohou podílet i sami uživatelé.


    V současné době je hlavním typem dělení souborných katalogů na reálné a virtuální. Nejběžnější reálné katalogy se dají popsat asi tak, že spolupracující knihovny (nebo jiné instituce) spravují vlastní databázi a "dodávají" či "přenášejí" záznamy do jedné centrální databáze. V případě virtuálního katalogu žádný souborný katalog jako takový neexistuje: virtuální souborný katalog je uměle složen z katalogů jednotlivých zúčastněných knihoven. [3]


    Funkce:

    • Souborné katalogy umožňují efektivní fungování meziknihovní výpůjční služby a mezinárodní výpůjční služby.
    • Usnadňují koordinaci akvizice knihovních fondů a na jejich základě lze provádět redistribuci knihovních fondů.
    • Uživatelům knihovny rozšiřují možnosti ve vyhledávání dokumentů. Nabízí možnost nalezení dokumentu, který je v dané knihovně uživateli nedostupný, bez asistence knihovníka.
    • Jednotné uživatelské rozhraní zrychluje a usnadňuje vyhledávání dokumentů.
    • Katalog obsahuje informace o dostupnosti dokumentu a o instituci, která ho vlastní, nebo nabízí propojení se přímo do lokálních katalogů knihoven a možnost získat tak informace o momentální dostupnosti dokumentu.
    • Souborné katalogy nabízí mimo základního vyhledávání i složitější (kombinované) vyhledávání sestavené z více polí.
    • Často obsahují další funkce, které usnadňují uživatelům získání dokumentu, např. využití služby MVS nebo SFX.
    • Uživatelské prostředí katalogů může být obohaceno o funkce webu 2.0, které umožňují stahování záznamů, komentáře, hodnocení, upravování, přidávání záznamů a další.


    Použité zdroje:

    1. VODIČKOVÁ, Hana a Jiří Cejpek. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. 1. vyd. Praha: SPN, 1965.
    2. CEJPEK, Jiří. Souborné katalogy v informační soustavě. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1971.
    3. Souborné knihovní katalogy. Zpravodaj ÚVT MU Bulletin pro zájemce o výpočetní techniku na Masarykově univerzitě [online]. 1994, IV(č. 3), s. 9 - 14 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/496.html


    Charakteristika

    Přehled souborných katalogů (Dalibor Bláha, 322949 )

    Národní souborné katalogy

    CASLIN.jpg

    CASLIN

    – je český národní souborný katalog, který je spravován Národní knihovnou ČR. V současné době obsahuje cca 2,5 milionu bibliografických záznamů monografií, seriálů a speciálních dokumentů. Do SK přispívá více než 60 účastníků, záznamy jsou dodávány dávkově. SK je provozován pod automatizovaným knihovním systémem Aleph500. Na přelomu roku 2004 a 2005 je CASLIN převáděn z formátu UNIMARC do MARC21. [1]

    logo SKAT

    SKAT

    Sdružení uživatelů knihovních systémů LANius. Souborný katalog knihoven, které pracují v automatizovaných knihovních systémech LANius a CLAVIUS. SKAT obsahuje cca 120 000 bibliografických záznamů naučné a regionální literatury ze 115 knihoven v ČR, které pracují v uvedených AKS, proto jde o SK s celonárodní působností. SKAT je fyzický souborný katalog, bibliografické záznamy jsou dodávány dávkově, aktualizace probíhá denně.[2]


    Institucionální souborné katalogy

    Centrální knihovně-informační systém UK

    Centrální knihovně-informační systém (CKIS) je centrální katalog knihoven fakult a dalších součástí Univerzity Karlovy v Praze. Najdete zde záznamy o dokumentech (knihách,časopisech, kvalifikačních pracích a dalších druzích dokumentů), které se nacházejí ve fondu jednotivých knihoven. CKIS je určen pro současné i potenciální čtenáře jednotlivých knihoven. Pro registrované uživatele nabízí možnost sledovat své čtenářské konto v jednotlivých knihovnách, prodlužovat si půjčené knihy, rezervovat knihy, kontrolovat stav poplatků apod. CKIS pracuje v integrovaném knihovním systému ALEPH 500 firmy ExLibris.

    Souborný katalog Masarykovy univerzity Brno

    V elektronickém katalogu Aleph MU jsou k dispozici bibliografické záznamy monografií, seriálů (periodika odebíraná i vydávaná fakultami), článkové báze (záznamy o vybraných článcích ESF, FSS, PrávF) a většinou i kompletní fakultní katalogy vysokoškolských kvalifikačních prací (bakalářských, diplomových, doktorských, dizertačních, habilitačních). MU nemá centrální knihovnu; její knihovní strukturu tvoří 9 ústředních fakultních knihoven, centrální specializované knihovny a 126 dílčích a oborovými knihoven. Všechny tyto instituce vytvářejí jednotný systém knihoven MU. Virtuální souborný katalog MU poskytuje informace o dostupnosti požadovaného dokumentu v rámci systému. V elektronickém katalogu Aleph-MU byly počátkem roku 2006 k dispozici - bibliografické záznamy pro více než 660.000 knihovních jednotek monografií a seriálů, 47.000 bibliografických záznamů o článcích a přes 8.000 bibliografických záznamů o titulech seriálů.

    Souborný katalog VUT Brno

    Souborný katalog VUT Brno obsahuje informace o fondu monografií, časopisů, ELZ, norem, zvukových záznamů a videozáznamů, které se nacházejí v ústřední knihovně, knihovnách jednotlivých fakult a ostatních areálových knihovnách s lokačními údaji o dostupnosti požadovaného titulu. Souborný katalog Univerzity Palackého Olomouc Jednotný katalog knihovny UP je budován od r. 1997. Zahrnuje fondy Ústřední knihovny UP a informačních středisek umístěných na jednotlivých fakultách.

    Virtuální umělecká knihovna

    Virtuální katalog umožňuje prohledávat najednou katalogy 9 zúčastněných knihoven z oblasti architektury, sochařství, malířství, kresby, grafiky a užité grafiky, uměleckého řemesla, uměleckého průmyslu, designu, fotografie, teorie a kritiky umění, památkové péče, archeologie, genealogie, restaurátorství apod. Souborný katalog Akademie věd ČR SK umožňuje zároveň prohledávat katalog Knihovny AV a katalogy více než dvou desítek vědeckých ústavů AV ČR.

    logo portálu STM

    Portál STM

    Informační portál STM poskytuje odkazy na české zdroje z oblasti vědy a výzkumu, na licencované i volně dostupné zdroje z oblasti vědy, techniky a medicíny a řadu dalších odkazů na zdroje a užitečné WWW stránky. Součástí Portálu STM je také Katalog STM, který poskytuje informace o dostupnosti a podmínkách přístupu u placených informačních zdrojů v rámci ČR. Manuscriptorium Databáze digitalizovaných historických dokumentů a jejich bibliografických záznamů, která je výsledkem projektu Memoria. Cílem tohoto projektu je vybudovat virtuální badatelské prostředí pro oblast historických knižních fondů.


    Oborové souborné katalogy

    logo VPK

    Souborný katalog virtuální polytechnické knihovny

    Souborný katalog vyrtuální polytechnické knihovny sjednocuje více než 40 českých knihoven, z nichž 38 knihoven nabízí své fondy prostřednictvím VPK, ostatní knihovny nabízejí své služby prostřednictvím klasických meziknihovních služeb. Prostřednictvím VPK lze získávat kopie článků z časopisů obsažených v souborném katalogu VPK, aniž byste museli fyzicky navštívit knihovnu, která časopis vlastní.


    Zahraniční souborné katalogy

    Belgie - CCB – Collectieve Catalogus van België

    Francie - Catalogue collectif de France/CCFr

    Itálie - Indice SBN

    Německo Zeitschriftendatenbank ZDB, Karlsruher Virtueller Katalog KVK, Gemeinsamer Verbundkatalog GVK, Bibliotheksverbund Bayern BVB

    Polsko - Katalog Rozproszony Bibliotek Polskich KaRo , FIDES

    Portugalsko - PORBASE – Base Nacional de Dados Bibliográficos

    Rakousko - Österreichischer Bibliothekenverbund: Gesamtkatalog , Der virtuelle Katalog der Österreichischen Landesbibliotheken

    Rusko - Sigla

    Slovensko Slovenská knižnica

    Španělsko - Catalógo Colectivo del Patrimonio Bibliográfico Espanol

    Švýcarsko - Schweizer Virtueller Katalog , [Schweizer Virtueller Katalog NEBIS – Netzwerk von Bibliotheken und Informationsstellen in der Schweiz]

    Velká Británie - COPAC, OLIS


    Použitá literatura

    1. Souborný katalog ČR: České souborné katalogy. [online]. [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.caslin.cz/odkazy/ceske-souborne-katalogy/
    2. BULÍNOVÁ, Eva. Souborné katalogy v Česku a na Slovensku. Ikaros [online]. 2005, 9 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1847

    Další zdroje Národní knihovna ČR: Souborné katalogy v ČR. [online]. [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.nkp.cz

    Souborný katalog ČR (Eva Popelková, 360132)

    Zpracovala: Eva Popelková (360132)

    Opraveno

    Souborný katalog ČR disponuje údaji o dokumentech ve fondech českých knihoven a institucí, které do Souborného katalogu ČR přispívají svými katalogizačními záznamy nebo poskytují informace o odběru periodik. V elektronické podobě je Souborný katalog ČR provozován od roku 1995 a obsahuje cca 4,6 mil. záznamů českých a zahraničních monografií, speciálních dokumentů a seriálů (časopisy, sborníky, zprávy z konferencí…). Do tohoto reálného centralizovaného heterogenního souborného katalogu mají přístup všechny knihovny České republiky (odborné a veřejné) bez ohledu na to jaký systém využívají. SK ČR je spravován Národní knihovnou ČR, provozován pod automatizovaným knihovním systémem Aleph [1]

    Seznam knihoven zasílající záznamy do SK ČR: http://www.caslin.cz/spoluprace/napsali-o-sk-cr/clanky-z-kkl/

    HISTORIE

    Elektronický národní souborný katalog odstartoval svou kariéru z konkrétních výsledků projektu CASLIN (1991). Vznikly tak aktivity související s fungováním národního souborného katalogu. Byly stanoveny koncepce souborného katalogu (model fungování souborného katalogu, sběr a správa dat, kategorizace uživatelů, apod.), standardy a určen správce katalogu.

    Historie elektronického národního souborného katalogu:

    - V září 1994 byl vydán Záznam pro souborný katalog;

    - V lednu 1995 proběhly první kontakty s knihovnami;

    - Od roku 1995 je katalog přístupný na internetu;

    - V červnu 1995 byly importovány první záznamy zahraničních monografií;

    - Do konce roku 1995 bylo importováno celkem 25.000 záznamů 8 knihoven;

    - V období od ledna 1996 do konce ledna 1997 byly přijímány záznamy pouze zahraničních monografií bez možnosti kontroly duplicit, na konci tohoto ověřovacího roku obsahoval 44000 záznamů;

    - V květnu1996 vydala Národní knihovna ČR schválenou instrukci Záznam pro souborný katalog: UNIMARC;

    - V lednu 1997 bylo dokončeno testování programu na kontrolu duplicit pro souborný katalog;

    - V únoru 1997 rozšířil souborný katalog příjem záznamů nejen zahraničních, ale také českých tištěných monografií a zahájil tak svůj rutinní provoz;

    - Na konci roku 1997 souborný katalog obsahoval téměř 65000 záznamů (z toho 1780 duplicitních) 19 českých a moravských knihoven;

    - V letech 1995 – 1998 probíhalo naplňování souborného katalogu kvalitními údaji;[2]

    - Od roku 2000 je provozován ve vlastním systému s názvem CUBUS, který plně reflektuje potřeby správy a provozu tohoto typu souborného katalogu.

    - V červenci 2002 souborný katalog obsahoval 1578868 záznamů tištěných monografií a speciálních druhů dokumentů ze 110 knihoven;[3]

    - V roce 2005 byla dokončena retrokonverze Retrospektivního katalogu zahraničních periodik, vybudovaného v Národní knihovně ČR v šedesátých letech;

    - Po roce 2007 - 2011 byl souborný katalog obohacen o obálky (obálkový server), propojení na Google Book Search (plné texty/výběrové plné texty), obsahy (z NK, VK OL, MZK), možnost objednat zhotovení digitální kopie, informace o existenci digitální kopie dokumentu.[4]


    Souborný katalog ČR najde uživatel na www stránkách:

    http://skc.nkp.cz (vyhledávání konkrétních dokumentů)

    http://www.caslin.cz (vyhledávání a taky informace o Souborném katalogu ČR a způsobech jeho vytváření)[5]

    Funkce pro uživatele

    • Informační funkce: vyhledání určitého dokumentu, získání informací o dokumentech k určitému tématu

    • Lokalizace dokumentu: umožňuje vyhledání knihovny, kde se hledaný dokument nalézá, zjištění podrobných informací o signatuře, většinou s cílem získat příslušný dokument.

    • Získání dokumentu: realizovat požadavek na vypůjčení dokumentu nebo získání jeho kopie (MVS).

    • Sdílená katalogizace: nabízí přístup k záznamům s možností jejich kopírování, a je nástrojem pro tvorbu a optimalizaci jmenných a věcných autorit.[6]

    Funkce pro knihovníky

    • objednat pro běžného uživatele dokument prostřednictvím MVS

    • stahování záznamů prostřednictvím protokolu Z39.50

    • stahování záznamů přes webové rozhraní Souborného katalogu ČR (platí jen v případě, že knihovna spolupracuje na budování Souborného katalogu ČR)

    • kontrolu správnosti zpracování záznamů (platí jen v případě, že knihovna dodává záznamy do SK ČR v elektronické podobě)[7]

    Poznámky

    1. Souborný katalog ČR. [online]. 2001 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.caslin.cz/
    2. KRČMÁŘOVÁ, Gabriela. Kam kráčí CASLIN - souborný katalog ČR. IKAROS[online]. 1999, 3(8) [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/kam-kraci-caslin-–-souborny-katalog-cr
    3. KRČMÁŘOVÁ, Gabriela a Ilona TRTÍKOVÁ. CASLIN – Souborný katalog ČR na konferenci v Tallinnu. IKAROS [online]. 2002, 6(12) [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1219
    4. SVOBODOVÁ, Eva a Danuše VYORÁLKOVÁ. Souborný katalog ČR pro veřejné knihovny. [online]. 2009[cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.svkos.cz/data/xinha/sdruk/11_soubornykatalog.pdf
    5. SVOBODOVÁ, Eva. : Souborný katalog ČR - výsledek a nástroj spolupráce mezi knihovnami . Knihovnicko-informační zpravodaj U Nás [online]. 2007, 7(2) [cit. 2012-01-01] Dostupné z: http://www.svkhk.cz/SVKHK/u-nas-pdf_archiv/819.pdf
    6. KRČMÁŘOVÁ, Gabriela a Ilona TRTÍKOVÁ. CASLIN – Souborný katalog ČR na konferenci v Tallinnu. IKAROS [online]. 2002, 6(12) [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1219
    7. SVOBODOVÁ, Eva. : Souborný katalog ČR - výsledek a nástroj spolupráce mezi knihovnami . Knihovnicko-informační zpravodaj U Nás [online]. 2007, 7(2) [cit. 2012-01-01] Dostupné z: http://www.svkhk.cz/SVKHK/u-nas-pdf_archiv/819.pdf
    Jiné souborné katalogy

    lze si vybrat nějaký a popsat ho, založte nové heslo na úrovni Souborného katalogu ČR

    Informační brány

    Charakteristika (Sylvie Dyčková, UČO: 263674)

    Zpracovala: Sylvie Dyčková (263674)

    Stav: odevzdáno


    Informační brána je interaktivní vyhledávací služba, shromažďující a zpřístupňující webové adresy věcně definovaných internetových zdrojů. [1]Oborové, předmětové či tématické informační brány umožňují uživatelům vyhledávat kvalitní informace z oboru na jednom místě. Mohou být zaměřené jak na jeden obor, tak i multioborově. Zdroje z internetu nacházející se v informačních branách jsou vyhodnoceny odborníky (především informačními pracovníky a knihovníky) na základě stanovených kritérií a rozděleny do kategorií. Informační brány popisují zdroje pomocí anotace, shrnutí, abstraktu nebo recenze.[2]

    Informační brány jsou přístupné pomocí webového rozhraní. Většinou poskytují možnost vyhledávání pomocí klíčových slov. Vedle možnosti vyhledávání (search) je většinou nabízena i možnost prohlížení (browse).

    Oborových informačních bran existuje na internetu mnoho, často je spravují knihovny, národní či univerzitní, nebo vznikají ve spolupráci podobně oborově zaměřených knihoven či pracovišť.[3]


    Informační brány musí splňovat několik vlastností:[4]

    • Spolehlivost - znamená, že brána bude bez výpadků dostupná uživatelům 24 hodin denně
    • Efektivnost - musí zajistit co nejlepší využití výkonnosti hardware a dostupných internetových zdrojů
    • Výkonnost - musí pracovat tak, aby ani uživatelé, ani katalogizátoři nebyli zbytečně zdržováni
    • Přizpůsobivost - musí být schopny vypořádat se s narůstajícími počty požadavků uživatelů, narůstajícím katalogem brány a novými typy služeb
    • Kvalitní a esteticky příjemné rozhraní.

    Je důležité, aby pracovníci informačních bran dohlíželi na aktuálnost zdrojů a na platnost odkazů. Jednotlivé informační brány se liší v poskytovaných zdrojích podle toho, pro jaké cílové uživatele nebo cíle marketingu a managementu jsou určeny.


    Informační brány musí předem vymezit:[5]

    • tématické oblasti, na které se zaměří (matematika, medicína, polytématické...)
    • typy zdrojů, které budou poskytovat (elektronické časopisy, plné texty, příspěvky z konferencí, multimédia…)
    • geografické pokrytí (lokální, národní, globální...)


    Kvalitu informačních bran ukazuje množství metadat aplikovaných na zdroje, možnost jejich zobrazení pro uživatele a sestavování souborů metadat podle mezinárodně uznávaných standardů. Nejpoužívanějším standardem pro tvorbu metadat je Dublin Core (DC). Indexace za použití DC si klade za cíl hlavně podpořit vyhledávání informačních objektů. Standard DC obsahuje 15 prvků: název, tvůrce, předmět a klíčová slova, popis, vydavatel, jiný přispěvatel, datum, typ zdroje, formát, identifikátor, zdroj, jazyk, pokrytí, správa autorských práv, vztah.

    Pokud brány sdílejí stejné standardy, mohou uživatelům nabídnout i paralelní vyhledávání.[6]


    Poznámky:

    1. PILAŘ, Jindřich, BARTŮŇKOVÁ, Eva. Úvodní metodická příručka pro tvorbu oborových informačních bran. Verze 25.1.2005 [on-line]. 29 s. (PDF). [cit. 2011-12-28]. Dostupné z WWW: <http://jib-info.cuni.cz/dokumenty/dokumenty.php?sekce=doporuceni>.
    2. STOKLASOVÁ, Tereza. Zahraniční oborové informační brány: standardy pro popis zdrojů a jejich hamronizace [online]. Praha, říjen 2002 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z WWW: <http://jib-info.cuni.cz/tematbrany/studie_html/>.
    3. MALEČKOVÁ, Monika, MÁCKOVÁ, Zdeňka, CHYTKOVÁ, Dagmar, MATÝSOVÁ, Tereza. Elektronické informační zdroje 3: volně dostupné odborné informační zdroje. Kurz práce s informacemi. Jarní semestr 2011. [e-learning].[cit. 2011-12-28].
    4. PILAŘ, Jindřich, BARTŮŇKOVÁ, Eva. Úvodní metodická příručka pro tvorbu oborových informačních bran. Verze 25.1.2005 [on-line]. 29 s. (PDF). [cit. 2011-12-28]. Dostupné z WWW: <http://jib-info.cuni.cz/dokumenty/dokumenty.php?sekce=doporuceni>.
    5. STOKLASOVÁ, Tereza. Zahraniční oborové informační brány: standardy pro popis zdrojů a jejich hamronizace [online]. Praha, říjen 2002 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z WWW: <http://jib-info.cuni.cz/tematbrany/studie_html/>.
    6. STOKLASOVÁ, Tereza. Zahraniční oborové informační brány: standardy pro popis zdrojů a jejich hamronizace [online]. Praha, říjen 2002 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z WWW: <http://jib-info.cuni.cz/tematbrany/studie_html/>.


    Použité zdroje:

    • MALEČKOVÁ, Monika, MÁCKOVÁ, Zdeňka, CHYTKOVÁ, Dagmar, MATÝSOVÁ, Tereza. Elektronické informační zdroje 3: volně dostupné odborné informační zdroje. Kurz práce s informacemi. Jarní semestr 2011. [e-learning].[cit. 2011-12-28].

    Přehled nejznámějších informačních bran (Jakub Forman, 323211 )

    Zpracoval: Jakub Forman

    Stav: odevzdáno


    Jednotná informační brána (JIB)

    Portál Jednotné informační brány (dále jen JIB) umožňuje uživatelům z jednoho místa jedním vyhledávacím rozhraním využívat různé české a zahraniční zdroje (katalogy knihoven, souborné katalogy, plnotextové databáze, atd). Portál zahrnuje všeobecné i oborové zdroje. Využívat volně dostupné zdroje JIB může každý, bez ohledu na místo pobytu či současnou registraci v knihovně. Licencované zdroje může využívat jen ten, kdo je registrovaný v knihovně, která licencované zdroje zpřístupňuje/vlastní, a zároveň pracuje na počítačích z povolených IP adres. Podrobnější informace viz následující heslo.[1]


    Oborové informační brány


    Informační brána KIV

    Oborová brána KIV umožňuje prohledat z jednoho místa více databází a snaží se usnadnit cestu k získání dokumentu. Oborová brána KIV je součástí vznikající sítě oborových bran zastřešených JIB – Jednotnou informační branou. Uživatelé JIB a dalších oborových bran v ní proto mají výhodu uniformního prostředí a známých vyhledávacích možností. KIV je určena především pro zabezpečení informačních potřeb knihovníků a informačních pracovníků, učitelů a studentů oboru Knihovnictví a informační věda. Brána KIV vznikla jako součást projektu Koordinovaná tvorba oborových informačních bran pro oblast výzkumu : koordinace, hudba, knihovnictví a informatika na kterém spolupracovaly Národní knihovna ČR a Univerzita Karlova v Praze. Projekt finančně podpořilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Cílem projektu bylo připravit metodiku tvorby českých oborových bran navazujících na JIB. Na přípravě KIV se podílel Knihovnický institut Národní knihovny a Ústav informačních studií a knihovnictví (ÚISK) Univerzity Karlovy v Praze. Práce začala v druhé polovině r. 2004. Od konce roku 2006 oborová brána slouží odborné veřejnosti. [2]


    Oborová brána Umění a architektura (ART)

    Oborová brána ART umožňuje uživatelům z jednoho místa jedním vyhledávacím rozhraním paralelně prohledávat různé české a zahraniční zdroje (katalogy knihoven, souborné katalogy, plnotextové databáze atd.) z oblasti umění, architektury a řady příbuzných oborů. Zdroje, které ART zpřístupňuje, lze rozdělit na volně dostupné a licencované. Volně dostupné zdroje ART může využívat každý, bez ohledu na místo pobytu či současnou registraci v dané knihovně. Licencované zdroje může využívat jen ten, kdo je registrovaný v knihovně, která licencované zdroje zpřístupňuje / vlastní, a zároveň pracuje na počítačích z povolených IP adres. Brána ART vzniká a je rozvíjena jako součást projektu Koordinovaná tvorba oborových informačních bran, na kterém spolupracuje Národní knihovna ČR a Univerzita Karlova v Praze. Zároveň navazuje na projekt Virtuální umělecká knihovna, který byl realizován v roce 2004.[3]


    Oborová informační brána MUSICA (MUS)

    Oborová brána Musica (MUS) poskytuje jednotný přístup k informačním zdrojům v oblasti hudby a hudební vědy. MUS je součástí postupně vytvářené sítě oborových bran zastřešených Jednotnou informační bránou (JIB), s nimiž sdílí podobné technické řešení a disponuje obdobnými nástroji. Brána MUS vzniká ve spolupráci Národní knihovny ČR a Univerzity Karlovy a je průběžně aktualizována a inovována.Jedním z cílů MUS je koordinace získávání oborových licencovaných zdrojů, jejich propagace a podpora jejich využití.[4]


    Oborová brána Technika (TECH)

    Oborová brána TECH – jeden prostor, ve kterém najdete české i zahraniční, placené i volně dostupné zdroje z oblasti techniky, přírodních a aplikovaných věd. Jednotné rozhraní TECHu umožňuje vyhledávat plné texty z mnoha zdrojů.[5]

    Použité zdroje

    1. Informační portál JIB. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://info.jib.cz/
    2. Oborová brána Knihovnictví a informační věda (KIV). [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://kiv.jib.cz/
    3. Oborová brána Umění a architektura (ART). [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://art.jib.cz/
    4. Oborová brána Musica (MUS). [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://mus.jib.cz/
    5. Portal Tech. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://tech.jib.cz/
    JIB

    již vypracováno http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Jednotná_informační_brána

    Geobibline

    Zpracoval: Matěj Rajnošek (342251)

    Stav: odevzdáno

    Geobibline.jpg

    Geografická bibliografie ČR on-line, zkráceně GEOBIBLINE, je jednooborová informační brána tématicky zaměřená na publikace o geografických reáliích ČR.[1] Tato bibliografie je společným projektem Geografické knihovny PřF UK v Praze, Knihovny PřF MU v Brně, Katedry geografie PřF UJEP v Ústí n. Labem a Ústavu výpočetní techniky (ÚVT) UK v Praze [2], který vznikl díky programu Ministerstva kultury ČR "Zpřístupnění a ochrana kulturních, uměleckých a vědeckých zdrojů".

    Cíl

    Zachovat kulturní dědictví spojené s geografickými reáliemi ČR a zpřístupnit ho digitální formou široké (nejen české) veřejnosti. [3]

    Obsah databáze

    Geobibline je bibliografická databáze s abstrakty, výběrově je možné se dostat i k plným textům. [2] V databázi jsou umístěny údaje o geografických pracích, které jsou věnované územi České republiky nebo které jsou napsané českýmí autory. Těmito pracemi jsou knihy, kartografické dokumenty, seriály, články z časopisů a sborníků, elektronické dokumenty či vysokoškolské kvalifikační práce.[4] V databázi se dají nalézt záznamy od roku 1510 až po současnost. Tyto záznamy se aktualizují s měsíční periodicitou. V současné době databáze obsahuje více než 160.000 záznamů. V databázi jsou uvedeny zejména údaje o česky napsaných publikacích, ale taktéž tu nalezneme anglicky, německy, španělsky, rusky či francouzsky napsané publikace.[2] Databáze zahrnuje i obory příbuzné ke geografii, jako například demografie, geoinformatika, kartografie či krajinná ekologie. [1]

    Stránky projektu Geobibline jsou nejen v češtině, ale mají také svoji anglickou[1] verzi.

    Poznámky:

    1. 1,0 1,1 PERLÍN, Radim. Geografická bibliografie ČR GEOBIBLINE. Česká geografická společnost [online]. Praha, 11.11.2011 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://geography.cz/2011/11/geograficka-bibliografie-cr-geobibline/
    2. 2,0 2,1 2,2 Základní informace o projektu. PRAHA : KARLOVA UNIVERZITA, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, GEOGRAFICKÁ KNIHOVNA; BRNO: MASARYKOVA UNIVERZITA, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, GEOGRAFICKÝ ÚSTAV; ÚSTÍ NAD LABEM : UNIVERZITA J.E. PURKYNĚ, PŘÍRODOVĚDEC. Geografická bibliografie ČR online [online]. c 2008-2012 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://www.geobibline.cz/cs/basic_info
    3. Novotná, Eva. GEOBIBLINE: online ke geografii. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 31.12.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5373>. URN-NBN:cz-ik5373. ISSN 1212-5075.
    4. GEOBIBLINE. ANTLOVÁ, Martina. Portál EIZ [online]. Brno, 9.8.2011 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://ezdroje.muni.cz/prehled/zdroj.php?id=290

    Použité zdroje:

    Jiné informační brány

    lze si vybrat nějakou jinou a popsat ji, založte nové heslo na úrovni JIB

    Terciární zdroje informací

    • Zpracoval: Michal Klajban (215827)
    • Stav: odevzdáno, resp. opraveno

    Terciární zdroje informací (někdy též terciální) informují o sekundárních zdrojích, zprostředkovávají přístup k nim nebo se přímo skládají ze sekundárních zdrojů.[1] Typicky se jedná o:[2][3]

    • Bibliografie (mohou představovat i sekundární zdroj,[2] proto bude přesnější hovořit o „bibliografiích bibliografií“ či „seznamu bibliografií“)
    • Slovníky a encyklopedie (rovněž mohou být považovány za sekundární zdroj[3], vždy záleží na konkrétním díle a kontextu)
    • Seznamy sekundárních zdrojů (typicky seznam databází, katalogů, bibliografií, ročenek, sborníků apod.)

    Snáze vysvětleno na příkladu: jestliže citační norma je primární zdroj a její výklad je zdroj sekundární, terciární zdroj je seznam výkladů citační normy. Podle Helen Hooperové, fakultní knihovnice Univerzity Jamese Cooka v Austrálii, je definování terciárního zdroje poměrně problematické[3] a v praxi může občas působit problémy rozeznat terciární zdroj od sekundárního. Vždy tedy záleží na konkrétní situaci a kontextu.

    Jako další příklad může sloužit deník Alberta Einsteina. Jedná se o primární zdroj, Einsteinův životopis už bude zdroj sekundární a Slovník teorie relativity zdroj terciární.[2]

    Zdroje
    1. Srv. MIROSLAV, Ressler. Informační věda a knihovnictví: Výkladový slovník. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2006. ISBN 80-7080-599-4.
    2. 2,0 2,1 2,2 Primary, Secondary and Tertiary Sources. University Libraries, University of Maryland [online]. ©2001 [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.lib.umd.edu/guides/primary-sources.html
    3. 3,0 3,1 3,2 HOOPER, Helen. Primary, Secondary & Tertiary Sources. Townsville (Queensland), 2011. Library and Computing Services of the University of James Cook [online] © 1995–2011 [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www-public.jcu.edu.au/libcomp/assist/guides/azguides/JCUPRD_030412

    Technologie v EIZ

    Linkovací nástroje

    SFX (Václav Ovčačík, UČO: 383468)

    Zpracoval: Václav Ovčačík, (383468)

    Stav: odevzdáno, opraveno

    Logo SFX


    SFX (Special Effects) je link server firmy ExLibris založený na standardu OpenURL a obsáhlé centrální znalostní bázi, jehož vynálezcem je belgický knihovník Herber Van de Sompel z Univerzity v Gentu. Ten vypracoval koncept standardu OpenURL, na němž je celá technologie postavena. [1] SFX je využíván pro práci s elektronickými informačními zdroji, pro snadné vyhledávání informací o databázích a elektronických dokumentech. Prostřednictvím OpenURL nabízí SFX odkazy na plné texty dokumentů, vyhledávání v katalozích knihoven, získávání citací, elektronické dodání dokumentů, recenze v internetových knihkupectvích, encyklopedické informace o autorech, související dokumenty na webu apod. [2]


    Jak SFX pracuje

    SFX je prostředníkem mezi uživatelem a cílovým zdrojem, zprostředkovává množinu služeb, které jsou dostupné přes SFX menu. Hypertextový odkaz tedy neodkazuje přímo na cílovou stránku, ale na SFX server, kde jsou uživateli nabídnuty prostřednictvím SFX menu příslušné služby, jako je odkaz na plný text, citace a další. S pomocí SFX zdroje se tedy dostaneme do SFX menu, jehož prostřednictvím dále putujeme až k jednomu z SFX cílů. [3]

    Princip fungování SFX.


    Použité zdroje

    1. FABIÁN, Ondřej. Knižnica [online]. [cit. 2011-12-30]. Technologie SFX a konkrétní zkušenosti s její implementací. Dostupné z: http://www.snk.sk/swift_data/source/casopis_kniznica/2009/august/03.pdf
    2. Multidata [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Co je SFX. Dostupné z: http://www.multidata.cz/produkty/sfx
    3. Informační portál JIB [online]. 2011 [cit. 2011-12-30]. Co je to SFX. Dostupné z: http://info.jib.cz/o-projektu/sfx/co-je-to-sfx


    Užitečné odkazy

    Návody pro práci s SFX
    Oficiální stránka ExLibris - SFX

    Metalib (Michaela Weissbergerová, UČO: 382463)

    Zpracovala: Michaela Weissbergerová (382463)
    Stav: odevzdáno

    MetaLib představuje pokročilý nástroj pro integrování lokálních i vzdálených informačních zdrojů.
    MetaLib poskytuje jednotné vyhledávací prostředí pro vzdálené informační zdroje, pomáhá uživatelům najít informace, které potřebují rychle a efektivně. MetaLib předkládá uživatelům obsah z více zdrojů v jednom uživatelském rozhraní. Tím odpadá nutnost vyhledávat postupně ve více zdrojích a učit se různé metody vyhledávání a rozhraní.[1]
    Nalezené záznamy se zobrazují v jednotném formátu. S tím jsou spojené i některé nevýhody – zejména velké nároky na výkon. Proto lze prohledávat jen omezené skupiny zdrojů. (Je možné prohledávat i všechny, ale je to velmi náročné a nevyužívá se to - z důvodu dlouhé odezvy a zatěžování systému.)[2]


    Jak funguje MetaLib na MU

    Jednotné zobrazení záznamů umožňuje:[1]

    • sloučit duplicitní záznamy
    • porovnávat různé výsledkové listiny
    • řadit záznamy podle relevance
    • rozdělit záznamy do tematických skupin
    • seskupit seznamy podle fasety - autor, datum, časopis nebo jiné atributy


    Součástí MetaLibu často bývá také linkovací server SFX, který poskytuje uživatelům další služby:[3]

    • vyhledání plného textu dokumentů
    • zajišťování výpůjčních statusů a meziknihovních výpůjček
    • nalezení recenzí
    • on-line nákup dokumentů
    • vyhledávání informací o e-časopisech


    Rozhraní MetaLib je vyhovuje různým úrovním odborných znalostí uživatelů. Poskytuje jednoduché vyhledávání podle klíčových slov a předdefinovaných vyhledávacích skupin zdrojů pro začátečníky, i pokročilé vyhledávání pomocí logických operátorů pro zkušené a odborné uživatele.[3]


    Další nástroje umožní uživatelům na základě jejich individuálních preferencí v rozhraní MetaLib:[1]

    • personalizovat seznamy zdrojů, organizovat je do souborů
    • uložit výsledky vyhledávání, zobrazovat historii vyhledávání či upozornění (alerty)
    • personalizovat seznamy e-časopisů


    MetaLib je vybaven pro různé účely třemi rozdílnými typy rozhraní.[3]

    • rozhraní WWW, určené pro koncové uživatele, představuje jednotné pracovní prostředí, kde lze pomocí jednoho dotazovacího jazyka využívat současně mnoho heterogenních zdrojů a získávat z nich výsledky v jednotné podobě. S vrácenými záznamy a dokumenty mohou uživatelé dále pracovat a využívat navazující služby dalších systémů.
    • rozhraní Z39.50 slouží ke komunikaci s jinými systémy, zejm. pro účely vyhledávání a přebírání záznamů
    • univerzální API, pomocí něhož mohou jiné systémy využívat interních funkcí MetaLibu nezávisle na WWW rozhraní. MetaLib tak může být integrován do již existujícíh portálů nebo dalších produktů a služeb, například do portálu knihovny.


    MetaLib X-Server umožňuje:[1]

    • vložit vzdálené vyhledávání do jiných aplikací, jako jsou systémy řízení, webové stránky knihovny a institucionální či webové portály
    • vložit vyhledávací pole na webové stránky, které nabízí uživatelům možnost prohledávat jeden zdroj či kolekci zdrojů
    • získat popisy zdrojů MetaLibu pro zlepšení webových stránek knihovny nebo elektronického předmětového katalogu


    Knihovníkům MetaLib poskytuje nástroj pro uspořádání hybridních informačních zdrojů pod jednou střechou - zdroje mohou být místní či vzdálené, volně přístupné nebo licencované.

    MetaLib zajistí knihovnám sadu nástrojů pro snadnou správu vzdálených zdrojů, včetně:

    • komplexní znalostní základny s přístupem k běžně používaným zdrojům
    • znalostní bázi konfiguračních nástrojů umožňující přístup do specifických zdrojů
    • integrace s SFX
    • řadu možností pro autentizaci a autorizaci


    MetaLib je ideálním řešením jak pro samostatné instituce, tak pro konsorcia. Členové konsorcií získávají plnou samostatnost v přístupu k elektronickým sbírkám.


    MetaLib má vícejazyčné rozhraní a podporuje mnoho standardů:[1]

    • Unicode
    • záznamová schémata (MARC, Dublin Core, MAB)
    • datové formáty (XML, HTML)
    • protokoly (Z39.50, SRU / SRW, HTTP, NISO MXG)


    Použitá literatura

    1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 ExLibris [online]. 2011 [cit. 2011-11-26]. MetaLib: Reach Out and Discover Remote Resources . Dostupné z WWW: <http://www.exlibrisgroup.com/category/MetaLibOverview>.
    2. Portál elektronických informačních zdrojů [online]. 2011 [cit. 2011-11-26]. Jak funguje MetaLib. Dostupné z WWW: <http://ezdroje.muni.cz/metalib/info.php>.
    3. 3,0 3,1 3,2 Multidata [online]. 2011 [cit. 2011-11-26]. Co je MetaLib. Dostupné z WWW: <http://www.multidata.cz/produkty/metalib>.

    Další literatura

    1. Jednotná informační brána [online]. 2001-2011 [cit. 2011-11-26]. MetaLib. Dostupné z WWW: <http://info.jib.cz/o-projektu/metalib>.


    HAN (Drahomír Hájek, 350621)

    Zpracoval: Drahomír Hájek (350621)

    HAN 2.0 (Hidden Automatic Navigator) - systém pro vzdálený přístup Je to nástroj pro správu přístupů především k placeným internetovým zdrojům odkudkoli. Různé placené servery, e-časopisy a jiné online služby.

    Systém HAN je založen na www serveru Apache a běží pod Windows.[1] Proces připojování (login) je pro uživatele neviditelný jelikož pracuje na základě ověřování IP adres. Poskytuje, také velmi široké spektrum možností pro omezení a nastavení přístupů k jednotlivým elektronickým zdrojům. Dále poskytuje různé statistiky, podpora https a http a jednotný abecední seznam zdrojů v kterém můžete vyhledávat.[2]

    Han využívají především univerzity a soukromé organizace. Nejvíce je rozšířen v Evropě. V České republice HAN využívá Národní knihovna České republiky, kde v nabídce systému naleznete několik seznamů licencovaných e-časopisů a možnost využívat mimo NK ČR i licencované databáze zapojené do JIB, KIV a MUS.[3]

    Společnost H + H Software GmbH se sídlem v Německu (Göttingen) byla založena v roce 1989, které patří tento produkt (HAN).[4]


    Použitá literatura:

    1. AiP - HAN 2.0 (Hidden Automatic Navigator) [online]. 2006 [cit. 2007-06-20]. Dostupný z WWW: http://www.aip.cz/produkt.php?produkt=2904.
    2. KAREN, Vladimír, GUNTHER, Christian. HAN v2.0 : nová generace software pro správu a zpřístupnění e-zdrojů [online]. 2007 [cit. 2007-05-28]. Dostupný z WWW: http://www.inforum.cz/pdf/2007/guenther-christian.pdf.
    3. Národní knihovna České republiky. Národní knihovna České republiky [online]. 8.8.2011 [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=vzdal_pristup.htm
    4. Hidden Automatic Navigator : Electronic Resource Management System [online]. 2003-2009 [cit. 2011-10-30]. Home. Dostupné z WWW: <http://www.hh-han.com/default.htm>

    Serial Solution

    další

    Nástroje pro správu EIZ

    Nástroje pro sdílení dokumentů (Blanka Justová, 382934)

    Zpracovala: Blanka Justová (382934)

    Stav: odevzdáno


    RefShare

    Refshare představuje nástroj služby Refworks určený pro vědce, vyučující, studenty či knihovníky, který slouží ke "globálnímu šíření a zveřejňování souborů dat a bibliografií".[1] Umožňuje posílení spolupráce, sdílení a výměnu informací týkajících se výzkumu, usnadňuje práci na projektech, poskytuje vzdálený přístup. Využívá se ke sdílení článků, výsledků výzkumů, seznamů literatury, informačních zdrojů a spolupráci při studiu a výzkumech. Funguje v rámci databází Refworks, v nichž jsou data přenášena. Uživatelé mohou sdílet složky s vybranými daty nebo i celé databáze Refworks. Složky či reference lze poskytovat v rámci určité komunity uživatelů, instituce nebo veřejně. Výhodou je jednotné rozhraní pro komunikaci a sdílení, které je poskytnuto přihlášené instituci, a kde uživatelé spravují svá data. Součástí služby jsou i běžné funkce jako možnost tisku, propojení na e-mail, stahování, exportu a vyhledávání ve sdílených dokumentech. Přístup do RefShare je nastaven podle typu uživatele. Je možno jej získat přes odkaz poslaný e-mailem, nebo přes webovou stránku "Shared Area" (pouze pokud patřím pod instituci, která tuto funkci podporuje).[2] [3]


    SciTopics

    Služba od Elsevier fungující na principech wiki určená pro vědce a studenty. Obsah stránek spadá pod licenci Creative Commons (Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovávejte licenci 3.0). SciTopics shromažďuje a zpřístupňuje zdarma poznatky s celé škály vědních oborů včetně knihovnictví a informační vědy. Je navržen s cílem usnadnit sdílení znalostí. Účelem je získat základní přehled v dané oblasti a přístup k odkazům na relevantní zdroje, ze kterých je možné čerpat hlubší poznatky. SciTopics klade důraz na srozumitelnost a přehlednost článků, aby sloužily k primární orientaci v příslušném tématu i badatelům z jiných oborů. SciTopics stanovuje přísná pravidla pro publikování. Jsou zakázány anonymní příspěvky nebo příspěvky pod přezdívkou. Autorem se může stát pouze pozvaný odborník v daném oboru, který v minulosti publikoval určitý počet článků v recenzovaných impaktovaných časopisech. Obsah je kontrolován specializovanými editory. Každý autor má vytvořený profil s údaji o svém zameření výzkumu a historii publikování.

    Články jsou stručné, obsahují především odkazy na zdroje. Reference zahrnují relevantní literaturu, odkazy na webové stránky či příbuzné stránky na SciTopics. Klíčová slova jsou využita k zobrazení odkazů na nejnovější a nejcitovanější publikované články v daném tématu přes databázi Scopus. Na základě zadaných klíčových slov jsou k dispozici také výsledky vyhledávání na webu přes speciální vyhledavač od Elsevier – Scirus, který prohledává pouze odborné zdroje. Vyhledávání je neustále aktualizováno. Součástí každého hesla je také okno se zpětnou vazbou, kde registrovaní uživatelé mohou napsat komentář. Ten je poslán přímo autorovi a nepublikuje se veřejně. Samozřemostí je možnost tisku, poslání článku e-mailem, přihlášení k odběru pomocí RSS, propojení na Twitter, Digg, Delicious a další služby.

    Od 31.10.2011 je projekt pozastaven, do SciTopics nyní nelze přispívat a je umožněno pouze prohlížení již existujícího obsahu.[4]


    ResearchGate

    ResearchGate je online sociální síť specializovaná na vědce, která si klade za cíl usnadnit badatelům po celém světě spolupráci a komunikaci. Důležitou součást tvoří také přístup ke zdrojům vědecké literatury, bibliografickým záznamům i plným textům článků.

    Projekt vyvíjí profesoři, studenti a výzkumní pracovníci z různých oborů a univerzit v USA a Evropě. Je zcela zdarma a v současnosti je zde registrováno 1,2 milionu uživatelů (nejvíce výzkumníků a zdrojů převažuje v oblasti biologie a medicíny). Označuje se za "Facebook pro vědce" – uživatelé si vytvářejí osobní profily a sdružují se ve skupinách podle zaměření výzkumu. Hlavní přínos využívání ResearchGate spočívá jednak v prezentaci vlastní osoby (vzdělání, zkušenosti, oblasti zájmu) a výzkumu (sdílení znalostí, článků, publikací), ale také získání kontaktů, seznámení s potenciálními spolupracovníky a udržování spojení s komunitou.

    Přihlášení je možné buď vytvořením nového účtu nebo připojením přes Facebook. V profilu se uvádí instituce a její oddělení, ve kterém uživatel působí, jeho obor a popis oblasti, kterou se zabývá pomocí klíčových slov. Na jejich základě jsou pak doporučovány články z daných odvětví pod záložkou Publications. V rámci ResearchGate jsou sdíleny miliony publikací – volně dostupné, vlastní publikace uživatelů, odkazy na databáze, články apod. Dále si uživatel vybírá témata (topics), která odpovídají jeho zájmům a které chce sledovat. Tato sekce funguje na principu diskusního fóra – zde může uživatel pokládat otázky, obdržet odpovědi a sdílet obsah (např. odkazy, dokumenty v pdf apod.). Komentáře jsou opatřeny tlačítkem "Like" stejně jako na Facebooku. To celé umožňuje sledovat, jaká problematika se v současné době řeší v daném oboru. Podobně jako na sociálních sítích lze zapnout funkci "follow" a odebírat aktualizace od vybraných uživatelů (novinky v obl. výzkumu a vydaných publikací). Na hlavní straně profilu se zobrazují odebírané příspěvky a nachází se zde pole, skrze které lze napsat poznámku, poslat odkaz, obrázek, soubor nebo článek lidem, kteří odebírají moje aktualizace. Nejhodnotnější příspěvky z individuálních profilů se pak shromažďují v blogu ResearchGate (ResearchBlog), který tak poskytuje důvěryhodný zdroj vědeckých informací i pro širší veřejnost.

    Na hlavní stránce po přihlášení najdeme ještě několik důležitých záložek. Kromě Topics a Publications mezi ně patří Conferences, Workgroups a Jobs. Sekce Conferences upozorňuje na blížící se vědecké konference ve vybraném oboru konající se po celém světě. Workgroups umožňují vytvářet pracovní skupiny, spolupracovat s kolegy, diskutovat, sdílet soubory či vytvářet dotazníky a události (schůzky). Sekce Jobs představuje burzu práce, která nabízí tisíce pracovních příležitostí v nejrůznějších oblastech vědy a výzkumu. Samozřejmou součást tvoří RSS a propojení s dalšími sociálními sítěmi (Facebook, Twitter, LinkedIn). Soukromí lze nastavit dle potřeby, je možné sdílet jen vybraná data v profilu.[5] [6]


    Mendeley

    Jde nejen o nástroj na sdílení dokumentů, ale také o akademickou sociální síť a generátor bibliografií zároveň. Zaměřuje se na výzkum, spolupráci online a nejnovější vědecké práce.Tuto službu využívá přes 1 milion uživatelů. Je zdarma, ale prémiový balíček s rozšířenými funkcemi stojí 4,99-9,99 USD měsíčně. Nutné je stažení softwaru (dostupný pro Mac, Windows i Linux), nebo registrace (ta je možná i přes Facebook), případně kombinace obou způsobů. Program je kompatibilní s MS Word, Mac Word, Open Office a Bib Tex po instalaci příslušného pluginu. Výhodou registrace je přístup k vlastním dokumentům odkudkoliv – Medeley poskytuje 1 GB online úložiště zdarma pro zálohování a vzdálený přístup. Medeley lze používat po stažení dané aplikace i v mobilních zařízeních (iPad, iPhone).

    Mendeley shromažďuje přes 100 milionů dokumentů ve své volně dostupné databázi, slouží tedy mj. k vyhledávání relevantních zdrojů. Dokumenty se importují ve formátu PDF, a to z počítače, z webu nebo i z jiného softwaru (např. EndNote, Zotero ad.). Předností Mendeley je přehledná správa souborů a navigace. Dokumenty se třídí na oblíbené, naposledy přidané či moje publikace a dále podle bibliografických údajů, nikoli podle názvu souboru. Bibliografické údaje se vytvářejí automaticky – po nahrání dokumentu jsou extrahována metadata (autor, název, periodikum a další) a porovnána s databází Mendeley. Z citací pak lze generovat bibliografie a sdílet je v soukromé skupině s dalšími kolegy. Ti je mohou upravovat a přidávat další záznamy. Citační styl si uživatelé vybírají z přednastavených, nebo si vytvoří vlastní. Do textů je možné přidávat poznámky, vysvětlivky nebo zvýraznění, ukládat je, tisknout a sdílet v reálném čase.

    Jako sociální síť nabízí Mendeley také vytváření osobních akademických profilů, publikaci vlastního výzkumu a nalézání kontaktů ve vybraném odvětví. Nechybí ani spojení s dalšími online sociálními sítěmi (Facebook, Twitter, Youtube).[7]


    Poznámky:

    1. RefWorks: RefShare [online]. ©2009 [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/products/refshare/content.asp
    2. RefWorks: Press Release [online]. ©2009, Version 2005-11-03 [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/products/refshare/RefShare_Press_Release.pdf
    3. RefWorks: RefShare [online]. ©2009, Version 2005-03-23 [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/factsheets/RefShare_Factsheet_English.pdf
    4. ELSEVIER B. V. SciTopics [online]. ©2011 [cit. 2011-11-06]. Dostupné z: http://www.scitopics.com
    5. MASARYKOVA UNIVERZITA. Filozofická fakulta. Research-GATE [online]. 2010 [cit. 2011-11-10]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/wff/home/News/2010/research-gate
    6. Researchgate.net [online]. ©2011 [cit. 2011-11-10]. Dostupné z: http://www.researchgate.net/
    7. Mendeley [online]. ©2011 [cit. 2011-11-12]. Dostupné z: http://www.mendeley.com


    Další zdroje:

    • KRÁLÍČKOVÁ, Eva. Použití nadstavbových nástrojů při práci s elektronickými informačními zdroji [online]. Brno, 2011 [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/342293/ff_b/Bakalarska_prace.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická Fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví.

    Alert systémy (nástroje průběžných rešerší) (Lucie Bělejová, UČO 382684)

    zpracovala : Lucie Bělejová (382684) stav : opraveno

    Mezi nejznámnější a nejpoužívanější nástroje průběžných rešerší patří :

    RefAware

    RefAware je služba, kterou poskytuje společnost RefWorks a je označována jako osobní vyhledávací asistent ( online personal research assistant). Uživatel této placené služby si může vytvořit celou řadu vyhledávacích profilů. Dle požadavků uživatele ( klíčová slova, zdroje, autoři.. ) prohledává více než 8 000 časopisů a dalších zdrojů v šesti tématických oblastech ( Technické vědy, Přírodní vědy, Biologie a medicína, sociální vědy, strojírenství, ekonomie, umění a humannitních studie). Denně probíhá aktualizace a uživatel je na nově nalezené relevantní zdroje upozorněn pomocí e-mailu nebo RSS. RefAware zajišťuje bezproblémovou integraci do RefWorks, nabízí aktuální informace, personalizované profily uživatelů, pokud existuje fulltext, pak prolinkovaní na něj a smaozřejmě je dostupný online. Více informací na http://www.refaware.com

    TicTOCs

    Je služba pro studenty, vyzkumníky a další akademické pracovníky, díky které je snadnější sledovat odborné materiály z více než 14 000 časopisů od 740 nakladatelů. Velkou výhodou je bezplatná registrace a vlastní profil, kde si můžete ukládat záznamy, přidávat oblíbené časopisy "MyTOCs". Důležitým znakem této služby je příjemné uživatelské rozhraní a jednoduchost vyhledávání pomocí klíčových slov, vydavatelství, názvů.. Je propojen s RefWorks a v budoucnosti je plánuje integrace i do jiných citačních manažerů. Je financována v rámci programu JISC Ucers and Innovation programme.

    Zkratka TOCs je z anglického "Journal Tables of Content Service", což ze přeložit jako Služba obsahů časopisů). TIC je z anglického slova tick(označit).

    Konsorcium TicTOCs je skládá z : the University of Liverpool Library (vedoucí organizace). Dále Crossref, ProQuest, Emerald, RefWorks, Heriot-Watt, MIMAS, Institute of Physics, Cranfield University, SAGE, Inderscience Publishers, Open J-Gate, Intute a DOAJ(Directory od Open Access Journals).

    Více informací na http://www.tictocs.ac.uk/

    Z dalších nástrojů bych jmenovala :

    JournalTOCs

    Největší kolekce časopisů obsahuje skoro 18 000 článků od tisíce vydavatelů. Tato služba je určena pro knihovníky, studenty a v podstatě všechny, kteří hledají nejnovější školní články. Tato služba je zdarma a upozorní Vás pokaždé, když je uveřejněno nové číslo vašeho sledovaného časopisu.

    Více informací na : http://www.journaltocs.ac.uk/

    Zetoc

    Zetoc je služba, která zobrazuje obsahy časopisů z British Library's Electronic Table of Contents (ETOC). K připojení využívá protokol Z39.50. Nalezente zde přes 28 000 časopisů a 45 milionů článků a záznamů z konferencí. Velkou nevýhodou je fakt, že Zetoc není volně přístupný, přístup je omezen pouze pro některé instituce ve Velké Británii.

    Více informací na : http://zetoc.mimas.ac.uk/


    Google Alerts

    Google přišel se službou ALERTS, která je jedním z nejjednodušších způsobů, jak sledovat nový obsah na internetu z oboru, o který se zajímáte. Velmi jednoduchým způsobem vytvoříte upozornění. Zadáním vyhledávacího dotazu dochází ve Vámi zvoleném intervalu(v reálném čase, jednou denně, jednou týdně) k odeslání výsledku vyhledávání (nejlepší výsledky / všechny výsledky ) v Googlu(zprávy, blogy,video, diskuze, knihy) na Vaši e-mailovou adresu.

    Více informací na : http://www.google.com/alerts?hl=cs


    Použité zdroje

    EHRLICHOVÁ, Klára. Služba ticTOCs : obsahy časopisů na dlani. Ikaros [online]. 2009, 13, 2, [cit. 2011- 12-17]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/5256>. ISSN 1212-5075.

    TicTOCs Journal Tables of Contents Service [online]. 2011? [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: <http://www.tictocs.ac.uk/>.

    FABIÁN, Ondřej. Elektronické informační zdroje [online]. Zlín : [s.n.], 2009 [cit. 2011-04-13]. Nové technologie v informačních službách, s. 148-162. Dostupné z WWW: <http://aleph.utb.cz/exlibris/aleph/a18_1/apache_media/HR5FMY13QD8CUSLSTXG5QF4INUI1K3.pdf>.

    ResearchGATE [online]. c2011 [cit. 2011-03-16]. ResearchGATE. Dostupné z WWW: <http://www.researchgate.net/aboutus.AboutUs.html>.

    KRČÁL, Martin. Využití RSS pro personalizované doručování článků z odborných a vědeckých časopisů : pohled na problematiku s tříletým odstupem. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2011. 139 s., XLIV. Vedoucí diplomové práce Ing. Martin Vojnar.

    Velké indexy

    Definice, popis fungování výhody a nevýhody (Andrea Szászová, UČO:341896)

    Spracovala: Andrea Szászová(341896) stav:(opravené)

    Čo je to veľký index?

    Veľký index vyhľadáva pomocou discovery systému (discovery systém je systém, ktorý pracuje na základe využívania viacerých zdrojov s možnosťou úpravy vyhľadávacieho dotazu, pokiaľ užívateľ nenájde, čo potrebuje), ktorý si index buduje sám a vytvára si tým vlastnú databázu, v ktorej používa lokálne aj elektronické zdroje. Tieto elektronické zdroje sa nazývajú veľký index. Veľký index pracuje na princípe „cestovnej mapy“, čiže nám ukáže cestu k hľadanému zdroju. K produktom, ktoré pracujú na základe veľkého indexu patria Summon a Primo .

    Ako systém funguje: Dotaz je zadaný do vyhľadávača. Systém začne vyhľadávanie vo vlastnej databázy, ktorú má vytvorenú. Tam systém nájde relevantné zdroje, na ktoré odkáže. Ďalej už závisí od zadávateľa dotazu, ktorý zdroj preferuje.

    Veľký index vs. metavyhľadávanie

    Obvyklá štruktúra užívateľských dotazov je založená na fakte, že polovica otázok je na jeden konkrétny dokument. S týmto faktom by si mal poradiť discovery systém, mal by tento dokument ponúknuť v prvej desiatke nájdených dokumentov.

    • Pri metavyhľadávaní (napríklad v JIB) systém paralelne vyhľadáva v zbierkach. My vieme, kde vyhľadáva a aj aké výsledky nám vracia.

    Veľký index vyhľadáva v obsahu, a potom sa presmeruje do plného textu. Má oddelené vyhľadávanie a dodávanie výsledkov. Dodávanie môže byť obmedzené na niekoľko plnotextových databáz.


    Dostupnosť zdrojov je pre užívateľov rôzna:

    • Zdroje dostupné všetkým, dodávané sú zdarma.

    • Zdroje, v ktorých je povolené vyhľadávanie, ale plný text je platený.

    • Zdroje, kde nie je povolené ani vyhľadávanie, aj vyhľadávanie je platené.[1]


    Pre kvalitu veľkého indexu sú rozhodujúce faktory:

    • Pokrytie

    • Relevancia

    • Dostupnosť

    • Neutralita

    • Pokrytie lokálneho obsahu[1]

    Výhody a nevýhody veľkého indexu.

    Jeho nevýhoda je rovnaká ako pri všetkých nástrojoch na vyhľadávanie a to, že nikdy nebude na 100% aktuálny ani úplný. Ďalšou nevýhodou je duplikácia nájdených výsledkov, ktoré systém zatiaľ nedokáže odstrániť. Výhodou je však rýchlejšie vyhľadávanie a prehľadávanie väčšieho množstva zdrojov, ako by to bolo možné pri jednotlivých databázach.

    Použitá literatúra

    1. 1,0 1,1 BERÁNKOVÁ, Monika. Problematika velkého indexu. Inflow: information journal [online]. 2011, roč. 4, č. 5 [cit. 2012-01-01]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/problematika-velkeho-indexu>. ISSN 1802-9736.

    SKLENÁK, Vilém. Informační gramotnost uživatelů vs. vyhledávací nástroje nové generace. ProInflow [online]. 10.02.2011 [cit. 01-01-2012]. Dostupný z WWW: <http://pro.inflow.cz/informacni-gramotnost-uzivatelu-vs-vyhledavaci-nastroje-nove-generace>. ISSN 1804–2406.

    Multidata.cz. VOJNAR, Martin. MULTIDATA PRAHA S.R.O. Www.multidata.cz [online]. 2006, 2011 [cit. 2012-01-01]. Dostupný z WWW: <http://www.multidata.cz/novinky/akce-zdroje/archiv-2011/problematika-velkeho-indexu-1>

    nejznámější velké indexy

    Primo Central (Denisa Šnédarová, 383996)

    Zpracovala: Denisa Šnédarová

    Stav: odevzdáno

    Co je Primo Central? [1]

    Logo Primo Central

    Primo Central je centrálně spravovaný index, to znamená, že v sobě zahrnuje záznamy, fulltexty a další datové objekty od největších světových provozovatelů informačních zdrojů a elektronických vydavatelů. Hlavní slovo zde mají knihovny, která si podle poptávky určují, s jakými partnery budou spolupracovat a co si budou vybírat. Pro lepší pochopení, co je to Primo Central a jak funguje, je zde přiložen odkaz na video na youtube.

    Jak funguje Primo Central[2]

    Primo Central index.jpg

    Výhody[3]

    • snadné, rychlé a jednoduché vyhledávání ve všech elektronických zdrojích knihovny, prostřednictvím intuitivního a ověřeného rozhraní
    • získání plného textu článku nebo obsahu elektronické knihy ze stručného seznamu výsledků
    • obdržení informace o relevantních dokumentech z tištěného fondu knihovny
    • služba je poskytována formou výpočetního oblaku („cloud computing“)[4]

    Nastavení Primo Central dále uživatelům umožňuje[3]

    • vyhledávání v celém rozsahu globálního indexu nebo pouze v jeho části (např. v předplácených full-textových databázích)
    • identifikaci původu každého záznamu
    • zpřesnění dotazu pouze na recenzované tituly
    • zpřesnění dotazu libovolným dalším kritériem, které si knihovna definuje a které je obsaženo v záznamech

    Primo Central v JIB[5].

    V prostředí JIB existuje – Primo Central Free a Primo Central NK ČR.

    Primo Central Free[6]

    Primo Central Free nabízí informace z řady volných zdrojů i licencovaných článkových databází. Pro vyhledávání je obsah volně přístupný, v JIB se bezplatně zobrazují i základní údaje o nalezených článcích. Plný text se zobrazuje pouze tehdy, když původní databáze tento plný text nabízí zdarma, nebo knihovna, ze které do JIB přistupujete, plný text předplácí.

    Primo Central NK ČR[5].

    zpřístupňuje informace z několika licencovaných článkových databází, které si předplácí Národní knihovna ČR. V současné době Primo Central NK ČR obsahuje data z těchto databází:

    • Web of Science
    • SpringerLINK
    • JSTOR Music Collection
    • Music Online - Garland Encyclopedia (Alexander Street Press)
    • Classical Music Reference Library (Alexander Street Press)
    • Classic Scores Library (Alexander Street Press)
    • Jazz Music Library (Alexander Street Press)
    • Emerald Journals
    • Literature Resource Center [7]
    • ebrary

    Porovnání služby Primo Central a paralelního vyhledávače MetaLib [3]

    Velkou výhodou je v rychlosti vyhledávání - výsledky vyhledávání v indexu Primo Central jsou rychlejší než v systému MetaLib (vyhledání v průběhu > 10 s)

    MetaLib zároveň pracuje s mnohem méně záznamy než Primo, protože není schopen naráz vyhledávat v různých zdrojích v mnoha záznamech a nalézat relevantní výsledky. Ale Primo Central pracuje se všemi nalezenými záznamy stejným a plnohodnotným způsobem (relevance, sloučení, fasety).

    Použitá literatura

    1. VOJNAR, Martin. Primo Central: Vesmír odborných článků na dosah. In: Nadstavbové nástroje pro správu, zpřístupnění a podporu využívání elektronických informačních zdrojů. 2010. Praha: Inforum, 2010. s. 6. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2010/vojnar-martin-1.pdf
    2. BERÁNKOVÁ, Monika. Problematika velkého indexu. Inflow: information journal [online]. 2011, roč. 4, č. 5 [cit. 2011-11-08]. Dostupný z: http://www.inflow.cz/problematika-velkeho-indexu. ISSN 1802-9736.
    3. 3,0 3,1 3,2 Multidata [online]. 2011, 8. listopadu 2011 [cit. 2011-11-08]. Co je Primo Central. Dostupné z: http://www.multidata.cz/produkty/primo-central.
    4. CLOUD COMPUTING. Cloud computing [online]. 2008 - 2010. [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.cloudcomputing.cz/
    5. 5,0 5,1 Jednotná informační brána: Informační portál Jednotné informační brány [online]. 2001-2011 [cit. 2011-11-08]. Primo Central aktivováno v JIB. Dostupné z: http://info.jib.cz/news/primo-central-aktivovano-v-jib
    6. Primo Central Free. In: Jednotná informační brána [online]. 2011. [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.jib.cz/V/6KE7SJ2D6XA4JK8N76393YAQF7MXUJ2R8HD9QX6E3KD5TDHMM8-35501?func=find-db-4
    7. Literature Resource Center nově v Primo Central NK ČR. In: Jednotná inromační brána [online]. ©2001-2012. 29.5.2011 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://info.jib.cz/news/literature-resource-center-nove-v-primo-central-nk-cr/

    Summon

    Ebsco Discovery

    lze si vybrat nějaký a popsat ho, založte nové heslo na úrovni Carmen

    Nástroje pro přístup k EIZ

    Shibboleth

    Zpracovala: Lea Mentlíková (UČO: 383892) Stav: opraveno


    Co je Shibboleth?

    Logo Shibboleth

    Shibboleth (vysl. šibolet) je volně dostupný open-source middleware pro jednotné přihlášení na web k aplikacím jedné nebo více organizací [1]. Umožňuje organizacím povolovat svým uživatelům individuální přístup k chráněným online zdrojům tak, že citlivé autentizační údaje uživatele neopustí domovskou síť. Hlavní výhodou je, že uživatel používá pouze jedno heslo pro přístup k více aplikacím. Shibboleth používají akademické i komerční organizace a je projektem konzorcia Internet2[2].


    Význam slova

    Shibboleth - hebrejsky: שבולת‎‎, česky: obilný klas. Původně bylo toto slovo používáno jako zkouška rozeznání společenské skupiny. Slovo pochází z Bible, kde soudce Jefte pomocí výslovnosti tohoto slova rozlišoval přátele od nepřátel[3]. Do počítačové vědy se toto slovo přeneslo, protože označuje podobný proces. Úkolem Shibbolethu je otestovat uživatele a ověřit jeho identitu[4].


    Shibboleth na Masarykově univerzitě

    Masarykova univerzita využívá Shibbolethu v oblasti přístupu k elektronickým licencovaným informačním zdrojům. Pokud se chtěl student v minulosti přihlásit do databází z pohodlí svého domova, musel využít technologie proxy, VPN nebo Ezproxy. Někdy se mu však mohlo stát, že ho vlastní firewall do databáze nepustil nebo se naskytl jiný problém, který se dal vyřešit jen přenastavením počítače. Technologie Shibboleth tyto problémy ostranila – stačí, když si student najde zdroj podporující Shibboleth a přihlásí se pod svým univerzitním číslem a sekundárním heslem a hned může se zdrojem pracovat. Nemusí tedy nic instalovat nebo přenastavovat.[5]


    Přihlášení přes Shibboleth na MU podrobně

    1. Nejjednodušší způsob jak zjistit, které zdroje Shibboleth podporují je přes Portál EIZ (http://ezdroje.muni.cz/prehled). Po kliknutí na [Shibboleth] je student přesměrován na "Poskytovatel identit MU" (musí mít ve svém prohlížeči povoleny cookies).
    2. Po zadání univerzitního čísla a sekundárního hesla si server ověří platnost přihlašovacích údajů u serveru identit Masarykovy univerzity, pokud vše souhlasí, student je přihlášen do databáze.
    3. Někdy nejdou přímé odkazy použít, potom se musí sám uživatel identifikovat (na www.ovid.com). Musí upřesnit svoji federaci - Czech academic identity federation eduID.cz a instituci – Masarykova univerzita, pak ho server přesměruje na "Poskytovatel identit MU".


    Aktuální seznam zdrojů podporující technologii Shibbolet naleznete na http://ezdroje.muni.cz/; seznam komerčních organizací používajících Shibboleth na adrese http://www.ders.cz/.


    Verze Shibbolethu

    Aktuální stabilní verze je Shibboleth 2.3.3 (dále funguje verze Shibboleth 2.4.3). Shibboleth v1.3.x a starší verze nejsou již podporovány. Interoperabilita s Shibboleth 1.2 je poměrně kompletní, ale může v některých případech selhat, protože ještě nebyla plně testována. [6]


    Podporované platformy

    Komponenty v jazyce Java je v současné době podporována na následujících platformách:

    • Java Standard Edition 1.6
    • Jetty 7, Apache Tomcat 6.0, 4.2 JBoss


    Komponenty v C + + jsou v současnosti podporovány na následujících platformách:

    • Windows XP SP2 + / 2003 + SP1 / 2008 (32-bit a 64-bit)
    • Red Hat Enterprise Linux 4+ (i386 and x86_64)
    • Novell SLES 9+, OpenSUSE 11.x (i386 and x86_64)
    • Macintosh OS X
    • Solaris 2.9+[7]


    Poznámky

    1. Česká akademická federace identit. Dostupný z: <https://www.eduid.cz/wiki/eduid/admins/faq/index>
    2. Internet 2 Sites. Dostupný z: <http://shibboleth.internet2.edu>
    3. Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona : překlad 21.století [online]. Branky : Biblion, 2009 – [cit. 07.11.2011]. Dostupné z: <http://online.bible21.cz/bible.php?kniha=soudcu>
    4. NOVÁK, Petr. K čemu slouží Shibboleth. ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy [online]. 15.4.2010, č.18, [cit. 07.11.2011]. Dostupný z: <http://clovek.ff.cuni.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2010041506>
    5. KREJČÍŘ, V. Shibboleth v praxi: vzdálený přístup k elektronickým informačním zdrojům. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 2010, roč. XXI, č. 1, s. 1-4 [cit. 07.11.2011].
    6. INTERNET2. Shibboleth Versions: Statements for Specific Releases. [online]. 1 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://shibboleth.internet2.edu/shib-which-version.html
    7. INTERNET2. Shibboleth Versions: Supported Platforms. [online]. 1 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://shibboleth.internet2.edu/shib-which-version.html


    Zdroje

    • KREJČÍŘ, V. Nástroje pro práci s elektronickými informačními zdroji MU. Zpravodaj ÚVT MU [online]. Brno, 2010, roč.XX, č. 3 [cit. 07.11.2011]. ISSN 1212-0901. Dostupný z: http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/634.html
    • PAVLÍK, Jiří. Několik lehkých letních aktualit k technologii Shibboleth. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 8 [cit. 07.11.2011]. ISSN 1212-5075. Dostupný z: http://www.ikaros.cz/node/5633.


    Další zdroje


    Aktuální seznam zdrojů podporující technologii Shibbolet naleznete na http://ezdroje.muni.cz/; seznam komerčních organizací používajících Shibboleth na adrese http://www.ders.cz/.

    HAN

    Zpracovala: Marie Štouračová (382413)
    Stav: odevzdáno, opraveno

    HAN 2.0 (Hidden Automatic Navigator) slouží ke správě přístupů k internetovým zdrojům, hlavně ke komerčním internetovým serverům, jako jsou elektronické časopisy, databáze atp. Je podporován operačním systémem Windows a vyvinula jej společnost H+H Software z německého Goettingenu, jež vznikla roku 1989 a zabývá se především inovačními koncepty a softwarem pro správu sítí.

    HAN umožňuje:

    • automatické ověřování uživatelů
    • umožňuje správcům udělit či omezit přístupová práva k daným e-zdrojům
    • zaznamenávání aktivity uživatelů
    • detailní statistické vyhodnocování činnosti osob (mj. slouží k posouzení, zda je daný e-zdroj dostatečně užívaný a zda stojí za to jej opět předplatit, či předplatné zrušit)
    • jednoduché ovládání pro správce
    • přístup ke zdrojům odkudkoli
    • jednotný abecední seznam zdrojů s možností vyhledávání
    • podpora https (i http)
    • symbióza se službou EZB Univerzity v Regensburgu (elektronická knihovna časopisů, jež je v německy mluvících zemích velmi rozšířená. Užívají ji i některé knihovny u nás.)
    • Single Sign-On systém – přístup přes standardní síťové heslo

    Přístup

    Všechna hesla k e-zdrojům jsou v HAN databázi uloženy pouze jednou a uživatelům jsou nepřístupná. Jakmile je uživatel úspěšně ověřen HAN, tak je následně přihlášen k poskytovateli obsahu s příslušnými informacemi o účtu, které jsou běžnému uživateli nepřístupné. Přístup je tedy zcela transparentní.
    Oprávnění k přístupu je možné udělit jednotlivým IP adresám, skupině IP adres, jménům uživatelů, popř. jejich skupin, určitým pracovním skupinám apod. Také je umožněno definovat, jaký maximální počet uživatelů může mít přístup ke konkrétnímu e-zdroji najednou.


    HAN schéma[1]

    HAN schéma

    ukázka autentifikace[2]

    autentifikace


    Domovská stránka producenta: http://www.hh-han.com/



    Použité zdroje

    1. Hidden Automatic Navigator : Electronic Resource Management System [online]. 2003-2009 [cit. 2011-10-30]. Home. Dostupné z WWW: <http://www.hh-han.com/default.htm>
    2. HAN: Správa přístupů k online zdrojům. In: Aip: Albertina icome Praha [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.aip.cz/download/HAN_CZ_2str.pdf
    • Hidden Automatic Navigator : Electronic Resource Management System [online]. 2003-2009 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z WWW: <http://www.hh-han.com>.
    • HAN: Správa přístupů k online zdrojům. In: Aip: Albertina icome Praha [online]. [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.aip.cz/download/HAN_CZ_2str.pdf
    • Aip [online]. 2003-2010 [cit. 2011-10-30]. AiP - HAN 2.0 (Hidden Automatic Navigator). Dostupné z WWW: <http://www.aip.cz/produkt.php?produkt=2904>.
    • KAREN, Vladimír. Nová řešení pro komfortní práci s EIZ: správa online přístupů, vzdálený přístup a přístup k periodikům. In Automatizace knihovnických procesů – 10 : sborník z 10. ročníku semináře pořádaného ve dnech 3.–4. května 2005 v Liberci [online]. Praha : ČVUT, 2005 [cit. 2011-10-30]. Dostupné z WWW: <http://www.akvs.cz/akp-2005/04-karen.pdf>.

    LDAP

    zpracovala: Eva Šteinigerová (361817)
    stav: odevzdáno

    Pod zkratkou LDAP se ukrývá Lightweight Directory Access Protocol, tedy definovaný komunikační protokol pro ukládání a přístup k datům na adresářovém serveru. Jedná se o adresářovou informační službu, kdy jsou podle tohoto protokolu položky na serveru ukládány formou záznamů a uspořádány do stromové struktury. V praxi jsou to např. seznamy lidí, firem, jejich přihlašovací jména, domovské adresáře, osobní informace atd. Tento protokol je založen na odlehčené verzi doporučení X.500. X.500 je mezinárodní standard, který vyvinul spolek International Consultative Commitee of Telephony and Telegraphy, a je určen pro formátování elektronických zpráv přenášených přes sítě nebo mezi počítačovými sítěmi.

    Adresářová služba je aplikace softwarového inženýrství, která centralizují a poskytuje informace o objektech formou standardizovaných atributů, které jsou hierarchicky pojmenovávány. Aplikace je optimalizována pro data nevyžadující častou aktualizaci.


    Záznam v LDAP

    Záznam v LDAP se skládá ze tří prvků:

    • Distinguished name
    Každá položka ve stromové struktuře protokolu má přiřazené Distinguished name (DN), které je unikátní. Je složeno z atributů a jejich hodnot. Běžně se využívají atributy dc (domainComponent), o (organization), ou (organizationalUnit), uid (userid) a cn (common name), ale jejich využití není nutné. První atribut s hodnotou v DN se nazývají relative distinguished name (RDN). Řetězec atributů a hodnot popisuje, kde se záznam ve stromové struktuře nachází.
    • Atributy
    Atributy jsou popisné jednotky záznamu. Obsahují různá data jako jméno, číslo telefonu, e-mailová adresa apod. Definice každého atributu obsahuje informace o datovém typu, zda rozlišuje velikosti písmen, zda může být atribut použit v jednom záznamu vícekrát.
    • Object classes
    Object classes definují atributy, povinné i nepovinné. Několik základních objektů jako person či organisation je nadefinováno na serveru, ostatní definuje uživatel.
    Různé typy objektových tříd:
    • Abstract - fungují pouze jako předloha pro odvozování dalších tříd.
    • Structural - jedná se o odovozené třídy fungující jako hlavní předloha pro tvorbu záznamu. Definice záznamu musí odkazovat alespoň na jednu strukturální třídu.
    • Auxiliary - jsou třídy doplňkové s funkcí rozšiřovat počet možných atributů u daného záznamu.


    Modely LDAP

    • Informační model
    Úkolem tohoto modelu je definovat data, která lze v adresářovém serveru ukládat. Ta jsou uchovávána v podobě stromové struktury pomocí záznamů, tedy souhrnem atributů, jež obsahují informace o stavu záznamu. Každý záznam je instancí objektové třídy (i více tříd), musí obsahovat atributy vedené u dané objektové třídy jako povinné (může obsahovat i nepovinné). Tyto objektové třídy jsou v hierarchickém uspořádání.


    • Jmenný model
    Jmenný model definuje organizaci dat v adresáři. Každému záznamu v adresáři musí být přiděleno jednoznačně identifikovatelné rozlišovací jméno (Distinguished Name) a relativně rozlišovací jméno (Relative Distinguished Name), jež rozlišuje záznamy na úrovni jednotlivých větví v daném adresáři. Rozlišovací jméno je dáno sufixem a polohou záznamu v adresáři. Sufixy, často odvozené od lokality či internetové domény, zaručují adresářům jedinečnost. Sufix je tedy shodný pro všechny záznamy adresářového stromu, ostatní části rozlišovacího jména se však musí odlišovat.


    • Funkční model
    Funkční model zprostředkovává pomocí základních operací manipulaci a přístup k záznamům v adresáři a možnost měnit jejich stav.
    • Autentizační operace - je určena pro přihlašování (bind) a odhlašování (unbind) uživatele ke komunikaci se serverem.
    • Aktualizační a dotazovací operace - jsou často spjaté s nastavením bezpečnostního modelu. Mohou být prováděny jednak prostřednictvím pomocných programů(často bývají součástí implementací adresářových serverů), jednak prostřednictvím knihoven programovacích jazyků.


    • Bezpečnostní model
    Tento model chrání přístup k informacím v adresáři před neoprávněnými osobami.
    • Autentizace - jde o proces ověřování identity uživatele, který se snaží spojit se serverem. Autentizace může probíhat několika způsoby:
    1. Anonymní autentizace - v případě přihlašování nejsou serveru poskytovány žádné informace o identitě uživatele a jeho heslu.
    2. Jednoduchá autentizace - probíhá pomocí atributu UserPassword, kdy dochází k výměně a ověřování certifikátů obou stran.
    3. Proxy autentizace - tento způsob autentizace probíhá přes mezičlánek, který pomocí operace compare porovnává platnost uvedených údajů.
    4. PKI autentizace - proces založen na principu PKI digitálních certifikátů uložených v definovaném atributu userCertificate. Velmi složitý proces z hlediska nutné aktualizace těchto certifikátů.
    5. SASL mechanismus - využívá k autentizaci zásuvné modely.
    Autentizace proběhne úspěšně, pokud se dané uživatelské údaje shodují s nějakým existujícím záznamem. Tento proces probíhá podobně i u správce celého adresáře, rozdílné je akorát uchování hesla v konfiguračním souboru namísto adresáře jako v případě běžného uživatele. V adresářovém serveru může uživatel využít možnost ukládání hesla v šifrované podobě.
    • Autorizace - spouští se po úspěšném ukončení autentizace. Cílem autentizace je zajistit přístup autentizovanéo uživatele pouze k jemu oprávněným datům a operacím. Autorizace úzce souvisí s nastavením přístupových práv k záznamům, ta můžou být nastavena na úrovni jednotlivých atributů záznamu. Uživatel má právo write na všechny své atributy a právo read na atributy ostatních uživatelů s výjimkou atributu userPassword od ostatních uživatelů.


    Využití LDAP

    Nejvýznamnější je autentifikační funkce, díky které zná server jména a hesla uživatelů a umožňuje tak autentifikaci veškerých účtů v síti (poštovní, ftp…). Výhoda spočívá v tom, že uživatelům stačí mít na všechno jedno jméno a heslo, uživatelské účty na různých systémech (např. NOVELL nebo NT) tak mohou být pohodlně synchronizovány. K přístupu do poštovní schránky stačí pouze správně nakonfigurovat poštovní program, který většinou LDAP podporuje (např. Pegasus, Outlook, Netscape, Mozilla). Větší podniky využívají LDAP k vyhledávání informací o objektech v síti (osoby, emaily, tiskárny, faxy apod.).


    Použité zdroje

    Proxy

    Zpracoval: Jonáš Kopp (UČO: 384054) Stav: oprava

    Proxy server je prostředníkem mezi koncovým serverem a klientem, požadavky klienta překládá serveru a vystupuje z hlediska koncového serveru jako klient samotný. Přijatou odpověď od serveru poté přepošle klientovi. Funkce proxy serverů.

    Proxy server může být jak speciální hardware tak software a odděluje intranet (lokální síť) od internetu. Základní funkcí proxy serveru je vystupování v roli klienta, koncový server tedy nemá možnost rozeznat například IP adresu koncového klienta. Z tohoto důvodu se proxy servery často nazývají „anonymizéry“ a jsou často využívány jak na ochranu soukromí, tak obejití kontroly přístupu pomocí IP (hlasování, přístupy k obsahu pouze v dané zemi,...).

    Proxy server je schopen libovolně měnit data, který předává od koncového serveru koncovému klientovi, může blokovat (například nevhodné) webové stránky, může také využívat vlastní mezipaměť (cache) ke zrychlení načítání dat.

    Proxy server se využívá také k přístupům k placeným elektronickým informačním zdrojům a slouží tak jako identifikace. Koncový klient,který se nachází mimo intranet instituce, se připojí na proxy server (například proxy Masarykovy univerzity) a předloží požadavek k přístupu k EIZ. Proxy server přijme odpověď ze serveru databáze EIZ a přepošle jí koncovému klientovi.


    Využití proxy serverů k přístupu k EIZ na MUNI

    Připojení k proxy serveru MUNI probíhá tak, že se koncový klient přihlásí k proxy serveru ( https://inet.muni.cz/proxy/lib ), po uplynutí 24 hodin nebo po změně IP je klient odhlášen a je třeba se znovu autorizovat.

    Výhody proxy serveru

    1. Univerzálně použitelná metoda

    Nevýhody proxy serveru

    Nevýhody autorizování přes proxy server jsou dvě:

    1. nutnost opakovaného přihlašování po 24 hodinách nebo změně IP
    2. pokud je na proxyserver připojeno víc klientů, může dojít ke zpomalování načítací rychlosti.


    EZproxy pro MUNI

    EZproxy je novější způsob přihlašování k EIZ pomocí proxy metody. V seznamu placených EIZ na adrese http://ezdroje.muni.cz/prehled/abecedne.php?lang=cs je u některých zdrojů odkaz „EZproxy“, který má formát „http://ezproxy.muni.cz/login?url=<url_zdroje>“. Po kliknutí na odkaz se stačí přihlásit přes univerzitní autorizaci.

    EZproxy je vytvořen institucí OCLC (Online Computer Library Center), jeho výhodou pro správce je možnost detailního sledování přístupů k EIZ a využívání jednotlivých databází.

    Výhody EZproxy

    1. snadná ovladatelnost, kdy odpadá nastavování proxy.
    2. jemnější nastavení oprávnění

    Nevýhody EZproxy

    1. Možné zahlcení při větším množství klientů.
    2. Přes EZproxy nelze přistupovat ke všem zdrojům.


    Použitá literatura

    1. Vzdálený přístup k licencovaným zdrojům. Masarykova univerzita - ekonomicko-správní fakulta [online]. 2011-07-01 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.econ.muni.cz/t1174/
    2. Proxy servery. ŠIMČÍK, Radek. MASARYKOVA UNIVERZITA. Masarykova univerzita - Fakulta informatiky [online]. 2003 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/~kas/p090/referaty/2003-podzim/skupina10/proxy.html
    3. Proxy server. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia.org: otevřená encyklopedie [online]. 2011-12-07 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Proxy_server
    4. Proxy server. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia.org: the free encyklopedia [online]. 2011-12-30 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Proxy_server
    5. Vzdálený přístup přes proxy – podrobný návod. MASARYKOVA UNIVERZITA. Portál elektronických informačních zdrojů [online]. 2011-06-07 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: http://ezdroje.muni.cz/vzdaleny_pristup/proxy_podrobne.php
    6. EZproxy® authentication and access software at a glance. OCLC. OCLC.org [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://www.oclc.org/us/en/ezproxy/about/default.htm

    Eduroam (Education Roaming)

    Zpracoval: Michal Denár (UČO: 388410) Stav: odevzdáno
    Je bezpečná, celosvětově používaná služba pro zajištění roamningu připojení k internetu, vyvíjená pro mezinárodní výzkumné a vzdělávací komunity.[1] Eduroam umožňuje studentům, výzkumným pracovníkům a zaměstnancům ze spolupracujících institucí využívat jednoduše internetovou konektivitu při návštěvě jiné instituce, která participuje v systému.

    Vznik a struktura projektu

    Počátek projektu se datuje do roku 2002. Společnost Terena[2] tehdy iniciovala vznik systému, který by zajistil mobilitu připojení k wifi sítím. Síť využívá členění federací nebo konfederací. Spolupráci a koordinaci řídí tzv. Operační tým (Operation Team), který tvoří společnosti Scre, SURFnet, UNI-C a Terena. Financování je zajištěno projektem Géant [3].

    Princip

    Uživatel získá svoji jedinečnou identitu ve své mateřské instituci (například na univerzitě), která je zapojena do projektu Eduroam. Pokud chce využít síť jiné spolupracující organizace, použije svoji identitu. Ta se ověří, a pokud je vše v pořádku, je připojení umožněno. V praxi to znamená, že proces připojení je identický jako v mateřské síti. Není tedy nutné nic vyplňovat ani nastavovat. Zároveň je zajištěna bezpečnost a uživatel se nemusí obávat o zneužití svých přihlašovacích údajů.

    Technické pozadí

    Technologie Eduroam využívá standardů založených na normě 802.1X a síť RADIUS proxy serverů.

    Schéma fungování příhlašení k sítí Eduroam.
    Hierarchie RADUIS serverů v Evropě se vztahem k ČR.

    Části infrastruktury Eduroam
    Konfederační RADIUS server nejvyšší úrovně (Confederation top-level RADIUS Server: TLR)
    Servery této úrovně jsou umístěny:
    - Evropská konfederace: Nizozemí, Dánsko
    - Asijsko/Pacifická konfederace: Austrálie, Hong Kong.
    Každý z nich je propojený na servery národních operátorů (National Roaming Operators: NROs). Ty příjímají požadavky pro federační domény jimž jsou nadřízeny. Dále pak přesměrovávají požadavky na RADIUS servery připojených k federacím.

    Federační server (Federation-Level RADIUS server: FLR)
    Federační RADIUS server využívá seznamu připojených IdP a SP serverů a přípojených oblastí (realms). Příjímají požadavky z konfederačních serverů a připojených IdP/SP a přesměrovávají je správný koncový server. V případě, že jde o požadavek pro konfederační server, dojde k přesměrování na něj.

    RADIUS server (IdP a SP)
    IdP RADIUS server oveřuje své vlastní uživatele za použití lokální databáze. SP RADIUS server je odpovědný ze přeposílání požadavků hostujících uživatelů na příslušný federační server.

    Suplikant (Supplicant)
    Část softwaru zařízení koncového uživatele (mobilní telefon, PDA, tablet, notebook, atd.), které uživatel používá k připojení k síti. Používá 802.1X protokol k odeslání požadavku na ověření za použití EAP.

    Přístupový bod (Access Point)
    Zařízení, které se používá jako vstupní brána do bezdrátové sítě. V případě Eduroam je kompatibilní s normou IEEE 802.11 a IEEE 802.1X. Dále musí podporovat přesměrovávání požadavků o autorizaci RADIUS serverům. Starají se také o zabezpečení spojení tím, že zajišťují výměnu klíčů mezi sítí a koncovým zařízením.

    Přepínač (Switch)
    Přepínač je odpovědný za přesměrování ze zařízení koncového uživatele (resp. suplikantu) na SP RADIUS server. Následně může zajistit přístup do konkrétní VLAN sítě. Stejně jako AP také zajišťuje výměnu klíčů, aby zajistil bezpečnost připojení.

    Způsoby autentizace

    Autentizace na bázi protokolu 802.1x
    Tento zůsob autentizace využívá schopnosti přístupových zařízení povolit nebo odmítnout přístup na základě výsledku autorizace. Uživatel se připojí bezdrátově na AP nebo switch. Je povolena komunikace pouze přes autentizační protokol EAP. Program na zařízení klienta, kterému říkáme suplikant, spustí ověření přes EAP. AP nebo switch pak pošle žádost o ověření na RADIUS server. Tam dojde k porovnání s lokální databází uživatelů. Pokud nejde o lokálního uživatele, je požadavek přesměrován až na RADIUS server v domovské organizaci. Pokud vše proběhne korektně, vrací se výsledek zpět celou infrastrukturou až na AP/switch, kde dojde k jeho "otevření". Pokud je uživatel nalezen již na místním RADIUS serveru, je mu ihned umožněn přístup. Podle výsledku ověření uživatele lze umožnit přístup do specifických částí VLAN.

    EAP-TLS
    Metoda oveření uživatele za použití certifikátu. Je považována za bezpečnější než metody využívající k ověření heslo.

    Prokokol PEAP (Protected Extensible Authentication Protocol)
    Je součástí skupiny protokolů EAP. Využívá TLS (Transport Level Security) k vytvoření šifrovaného kanálu meži ověřovaným klientem a ověřovatelem protokolu (RADIUS). Autentizace na bázi VPN a autorizace za pomoci webového formuláře (označovány jako eduroam-simple) byly odstaveny 1. října 2007

    Nastavení pro jednotlivé platformy

    Microsoft Windows 7
    Apple OSX Mac OS X 10.7
    Linux (obecně)
    Android
    Symbian 5th
    Windows Mobile 6
    Apple iOS

    Poznámky

    1. Eduroam [online].Terena, 7.1.2011 [cit. 2011-11-15]. Dostupné z WWW: <http://www.eduroam.org/>.
    2. Terena [online]. 8.1.2010 [cit. 2011-11-15]. TF-Mobility and Network Middleware. Dostupné z WWW: <http://www.terena.org/activities/tf-mobility/>.
    3. GÉANT Public Portal [online]. 2011 [cit. 2011-11-27]. Roaming. Dostupné z WWW: <http://www.geant.net/Research/Multidomain_User_Application_Research/Pages/Roaming.aspx>.


    Užitečné odkazy

    Celosvětová mapa pokrytí Eduroam
    Připojené organizace v ČR
    Eduroam na Masarykově univerzitě
    Online webináře o Eduroam
    Monitoring Eduroam

    Nástroje pro sledování přístupu

    Sdílení dat mezi systémy

    mashups (Veronika Krausová, 383823)

    Zpracovala: Veronika Krausová
    Stav: odevzdáno

    K vysvětlení pojmu „mashups“ je třeba, abychom si uvedli jeden z významů pojmu „web 2.0“. Web 2.0 značí „revoluci podnikáni v počítačovém průmyslu způsobena přesunem k chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům vedoucím k úspěchu na této nové platformě. Klíčovým mezi těmito pravidly je toto: tvořte aplikace, které budou díky síťovému efektu s přibývajícím počtem uživatelů stále lepší.“[1]

    Definice
    Z informatického hlediska je mashup definován jako aplikace, která byla vytvořena z více zdrojů či jako webová stránka kombinující obsah z více zdrojů.[2]
    Z názvu tedy vyplývá: mashup = kombinace, nebo-li spojování dohromady.

    Rozdělení

    Všeobecné rozdělení mashup aplikací:

    • Klientské prezentační mashup aplikace – tento typ se často přidává na webové stránky pro obohacení obsahu, informace o novinkách nebo větší komfort uživatelů; jedná se o RSS feeds, rychlý mail, přímé reagování příspěvku na facebook atd.
    • Klientské služební mashup aplikace – mashup aplikace se zde už velkou měrou podílejí na vytváření či obměně obsahu webových stránek, protože se více integrují do zdrojového kódu; v této kategorii se využívá zejména Ajax
    • Externí mashup – svá data berou ze zdrojů na jiných serverech, právě tyto mashups fungují na PHP kódu.


    Rozdělení mashups z hlediska účelu:

    • Datové mashups – kombinují data (informace) z vícero podobných zdrojů do jedné prezentace, tím vytvářejí novou službu, která předtím nebyla poskytována ani jedním z využitých zdrojů
    • Podnikové mashups – všeobecně definují aplikace, které kombinují vlastní zdroje (aplikace a data) s dalšími externími webovými službami
    • Uživatelské mashups – narozdíl od datových mashup kombinují různé typy dat. Spojují data z různých veřejných zdrojů v prohlížeči a organizují je přes jeho jednoduché rozhraní


    Mashup můžeme rozdělit i na dvě kategorie:

    • Vícezdrojové (Multisource) – využívají dva a více zdrojů k získávání informací, jejich hlavní úlohou je tedy kombinace dat nebo přidání nové hodnoty
    • Prezentační (Presentation) – tento typ Mashup aplikací nepotřebuje kombinovat více zdrojů, místo toho využívá technologie webu 2.0 pro prezentování v novém směru (např. ve formě textu, mapy, ...). Jedná se tedy o obohacení obsahu stejnými informacemi, ale vícero cestami pro jednodušší znázornění.


    Funkce mashup
    API je aplikační rozhraní, které obstarává funkčnost Mashup (nebo jiných hybridních aplikací). Všechny distribuované Mashup aplikace jsou šířené jako Open Source. Mashup je charakteristický kombinováním, vizualizací a agregací divergentních typů dat. V roce 2010 se přidala podpora od dvou hlavních distributorů pro Cloud computing. Je to zefektivnění výpočetní kapacity, která se přenáší na velké online servery a snižuje tak nároky na hardware u klientských stanic.
    Mashup aplikace výrazně zkracují čas, potřebný pro vyhledávání informací, protože poskytují jednoduché informace, které uživatel právě potřebuje, i na jiných stránkách.


    PHP a mashup
    PHP je skriptovací jazyk, orientovaný na stranu serveru. Proto má i plný přístup k databázím webové stránky, či k dalším stránkám. Využívá se ve velké míře při tvorbě mashup aplikací.
    Vyhledávání míst podle ZIP kódu (USA) je jednoduchou mashup aplikací. Po zadání kódu prohledá databázi a vypíše požadovaný výsledek. Tyto aplikace jsou často ve formě jednoduchého formuláře, který spouští samostatný php skript.


    Použití, nástroje
    Mashmaker Je to interaktivní nástroj od společnosti Intel, který mapuje, co uživatelé dělají pro zobrazování informací a vytváří nové mashup aplikace, aby tyto zdroje informací nakombinoval. Mashmaker klient je rozšíření webového prohlížeče Firefox. Jedná se o Toolbar, který dokáže přidat k webové stránce dodatečné informace.

    Programmableweb.com vede aktuální statistiky o využívaných mashup aplikacích na celém světě a konkrétně i ty nejoblíbenější. Dělá se výpis posledních 14 dní, celková statistika, mashups jsou zde rozdělené do kategorií atd.

    Další dělení a příklady mashup aplikací

    • Jeden jednoduchý zdroj - Tyto mashup aplikace jsou tvořené, aby získaly informace jen z jednoho zdroje a ukázaly je například na mapě. Na tohle se nejčastěji využívají Google mapy, na něž si můžeme příslušnou mashup aplikací nechat zobrazit jakékoliv informace.
    • Kombinace z dvou nebo více oddělených datových zdrojů – I když jsou data sbíraná z více zdrojů, stále nepotřebují modelování či čištění. Příkladem je Hotspotr, který zobrazuje wifi hotspoty na mapě.
    • Jeden zdroj s formulářem – jako vstupní informace využívá formulář na webové stránce, kde uživatel zadá hledané výrazy. Výstupem potom může byť seznam nalezených předmětů či lokací, nebo jejich zobrazení na mapě.
    • Kombinace dvou nebo více zdrojů s použitím databáze – Data se v tomto případě potřebují spojit s daty z jiného zdroje a proto musí být namodelované a naformátované, aby se daly použít. Například jako Skibonk (aplikace vyhledává sněžné podmínky a různá místa, kde se dá nejlépe strávit čas lyžování).

    Poznámky

    1. ZBIEJCZUK, Adam. Web 2.0-charakteristika a služby [online]. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií, 2007 [cit.2012-01-01]. Vedoucí diplomové práce David Kořínek. Dostupné ve formátu pdf z http://www.zbiejczuk.com/adam/zbiejczuk_web20.pdf
    2. PCMAG.com: Mashup Definition from PC Magazine Encyclopedia. [online]. 2010 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://www.pcmag.com/encyclopedia_term/0,2542,t=mashup

    Použitá literatura

    API

    Spracovala: Barbora Ondrušová (321524) Stav: odevzdáno

    API (Application Programming Interface) je obecné označení rozhraní pro programování aplikací. Programátorské rozhraní, představující sbírku funkcí a tříd nějaké knihovny, ale i jiných programů, které určují, jakým způsobem se mají použít funkce ze zdrojového kódu externího programu. Místo toho, aby si programátor sám musel navrhovat některé programové celky, používá funkce API. Rozhraní dostane požadavek zadaný programátorem, který zpracuje a na základě požadavku vrátí výsledek. [1] [2] Programátor může tohle rozhraní využít a „nabalit“ na již stávající produkt nějaké rozšíření, nebo zkombinováním více vstupů z různých aplikací vytvořit aplikaci novou, což se označuje jako mashup. [3]

    API vs. ABI

    API se liší od ABI (Application Binary Interface - Binární rozhraní aplikací) tím, že definuje rozhraní mezi zdrojovým kódem a knihovnami (vychází ze zdrojového kódu), takže může být tento zdrojový kód zkompilovaný na systémech podporujících dané API, na rozdíl od ABI, které jen umožňuje zkompilovanému souboru fungovat beze změn na systémech s kompatibilním ABI. [4]

    Koncepce

    API je abstrakce, která definuje a popisuje rozhraní pro interakci s řadou funkcí, používaných složkami softwarového systému. Software, který poskytuje funkce popsané API je považován za implementaci API. API může být:

    1. obecné - představuje úplný soubor rozhraní API, které jsou zasílány v knihovnách programovacího jazyka (např. Standard Template Library v C + + nebo Java API)

    2. specifické - které chce řešení konkrétního problému, jako je Google Maps API a Java API pro XML Web Services.

    3. závislé na jazyce - dostupné pouze v daném programovacím jazyce prostřednictvím syntaxe a prvků tohoto jazyka, který je pro API výhodnější používat v tomto kontextu.

    4. jazykově nezávislé - tedy psané tak, aby bylo dostupné z několika programovacích jazyků. To je potřebná funkce pro služby orientované v API, které nejsou vázány na konkrétní proces nebo systém a mohou být poskytnuty jako remote procedure calls (RPC) nebo jako webové služby. API může být používáno a odkazovat na kompletní rozhraní, jednu funkci, nebo celou řadu rozhraní API poskytovaných organizací, proto je rozsah významu obvykle určený s kontextem použití. [5]

    Web API

    Jedná se o rozhraní API, které je určeno k využívání přes Internet a jeho procedury jsou volány prostřednictvím standardních protokolů. Skládá se z několika webových služeb. Web API rozlišujeme podle formátu přenášených dat (XML - nejrozšířenější, JSON, Yamli, OGDL), které se liší syntaxi a mírou používání. [1]

    Knihovny API

    API obvykle souvisí se softwarovými knihovnami. API popisuje a stanovuje očekávané chování, zatímco knihovna je skutečnou realizací tohoto souboru pravidel. Jedna API může mít i více implementací (nebo žádnou, tehdy je abstraktní) v podobě různých knihoven, které sdílejí stejné programovací rozhraní. API může také souviset se softwarovým rámcem (software framework), který představuje soubor více softwarových knihoven poskytujících definované rozhraní pro API. [5]

    Využití API ke sdílení obsahu

    Postup vydávání API umožnila otevřená architektura pro sdílení obsahu a dat mezi komunitami a aplikacemi na webu. Tímto způsobem je obsah, který je vytvořen na jednom místě dynamicky zveřejněn a aktualizován na více místech na internetu. Př.:

    - fotografie lze sdílet na webových stránkách jako jsou Flickr a Photobucket se sociálními sítěmi jako Facebook a MySpace.

    - obsah může být vložen, např. cez vložení prezentace ze Slideshare na profil v LinkedIn.


    Příklady API

    POSIX - přenositelné rozhraní pro operační systémy, které vychází ze systému UNIX. GNU/Linux je od základu navržena podle POSIX, a zajišťuje tedy dobrou přenositelnost na jiné systémy splňující tento standard. [6]

    DirectX - představuje soubor knihoven a ovladačů od Microsoft, které jsou nutné hlavně při spouštění her využívajících multimédia (vykreslování grafiky, zvuk ...) a také pro programy, které s nimi pracují. [7]

    OpenGL - grafické API, které slouží pro tvorbu aplikací pracujících s 3D počítačovou grafikou vykreslování v reálném čase (tvorba PC her, CAD programů ...). Podporované Linux-em.

    Direct3D - grafické API vytvořené Microsoftem jako komponent DirectX. Je určeno pro práci ve Windows a konkurencí pro OpenGL.

    Google API - (Google Web API) přístup k datům z Google zdarma pro programátory přes rozhraní SOAP (tab. vývojových produktů dostupná na: [2])

    Java API

    RPC - jednodušší forma síťového API.


    Reference:

    1. 1,0 1,1 SCHLEMMER, Vojtěch. API Web 2.0 aplikací [online]. Brno, 2011 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/325163/fi_b/bc.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
    2. Mailissimo: Slovník pojmov. [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://www.mailissimo.sk/info/slovnik-pojmov/.
    3. ZBIEJCZUK, Adam. WEB 2.0 - charakteristiky a služby. ZBIEJCZUK, Adam. Zbiejczuk.com [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://zbiejczuk.com/web20/.
    4. ABI. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia.org: the free encyklopedia [online]. 2011-02-05 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ABI.
    5. 5,0 5,1 Application programming interface. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia.org: the free encyklopedia [online]. 2011-12-09 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Application_Programming_Interface#cite_note-0.
    6. POSIX. Abclinuxu.cz. [cit. 2012-01-02].
    7. DirectX 9.27: Súbor dôležitých knižníc. Downloads.sk. [cit. 2011-12-31].

    Z39.50

    Zpracoval: Martin Mašek (383084) Stav: odevzdáno (opraveno)

    Z39.50 je jedním z protokolů pro vyhledávání, přejímání a procházení vzdálených databází. Je postaven na bázi klient/server. Specifikuje postupy a formáty klienta k vyhledávání v databázích poskytnuté serverem. Vývoj tohoto formátu započal roku 1970 v USA. Hlavním cílem bylo pokusit se o zavedení standardizovaných prostředků pro vyhledávání informací v databázích. První verze se objevila roku 1988, soucasná 4. verze je z roku 2003. Při komunikaci můze docházet k problémům zaviněné různými verzemi a profily (soubory funkcí, které jsou implementovány). Nyní se používá převážně v knihovnictví.

    Komunikace: Klient naváže spojení se serverem, odešle informace o sobě (např. verze, podporované operace) nutné k navázání relace. Server odpoví, odešle své parametry, a zda souhlasí. Následně klient formuluje své dotazy (Search požadavek). Sever prohledá své databáze, vytvoří si množinu výsledných záznamů a odešle je v tzv. Search odpovědi zpět klientovi. Ukončení relace může zahájit klient i server odesláním Close požadavku. Jako přenosová syntaxe záznamu je podporována struktura záznamu pro výměnu dat podle normy ISO 2709.

    Protokol umožňuje:

    • vyhledávání (search, index browse)
    • úpravy (update)
    • předávání/přebírání (upload/download)

    O údržbu se stará Knihovna Kongresu USA.

    Použité zdroje

    1. Z39.50. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia.org: the free encyklopedia [online]. 2011-07-14 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Z39.50
    2. KADLEC, Zdeněk. Z39.50 [online].[cit. 2012-01-01].Dostupné z: http://kisk.phil.muni.cz/vikba10/z39-50.htm
    3. RUBRINGER, Tomáš. Z39.50. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 8 [cit. 2012-01-01].ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/z3950
    4. KRČMÁŘOVÁ, Gabriela. "Z39.50 - protokol z minulého století." Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 3 [cit. 03.02.2012]. Dostupné z: <http://www.ikaros.cz/node/919>. URN-NBN:cz-ik919. ISSN 1212-5075.

    SRU

    Citační software

    Refworks

    Zpracovala: Lada Kadaníková (333301)

    Stav: Odevzdáno


    Logo refworks.gif

    RefWorks patří mezi komerční citační software, což znamená, že je to placená služba stvořena za účelem tvorby a správy bibliografických záznamů. Vznikla v zahraničí a za jejím vytvořením v roce 2001 stojí ProQuest[1]. Pomáhá uživateli organizovat jeho výzkum, tvořit bibliografické citace a reference, vybudovat si vlastní bibliografickou databázi, a dále s těmito daty a databází pracovat v různých dokumentových formátech (např. HTML, Word, a jiné).[2] RefWorks je služba dostupná online, bez potřeby jakéhokoliv downloadu, a to za roční poplatek 100 USD pro jednotlivce. V tomto poplatku je zahrnuto veškeré fungování RefWorks včetně nových upgradů a online podpory.[3] Tato vcelku vysoká cena je někdy považována za jednu z největších nevýhod tohoto softwaru.[4] Refworks však nabízejí i variantu pro instituce, která je přijatelnější, zejména proto, že zohledňuje velikost instituce. Podle nejnovějších dostupných informací jsou instituce rozdělovány do několika kategorií podle počtu studentů, s tím, že nejnižší cena začíná na zhruba 2 500 USD[5] a může se vyšplhat až přes 20 000 USD[6]. (Menší přehled cen podle kategorií najdete pro zajímavost na http://www.jisc-collections.ac.uk/Catalogue/Agreements/YearlyAgreements/979, ceny uváděny v librách.) Tato služba je pak uživatelům z těchto institucí dostupná i po ukončení jejich studia díky tzv. Alumni programu.[7]


    Co se týče dat, ty mohou být do RefWorks importována ručně, nahrána ve formě textových souborů nebo za pomoci přímého exportu z velkého množství elektronických databází (např. EBSCO, Google Scholar, OVID, ProQuest, SFX, a další). Tento import vypadá u každé databáze trochu jinak a najdete několik stránek a průvodců, kde jsou návody k importu citací ze článků popsány (viz Importing from online vendors[8] ). Pro informaci, například přímý import z ProQUEST probíhá v těchto krocích:

    • 1. Označte reference, které chcete importovat do Refworks.
    • 2. Můžete zvolit buď okamžitý import dat nebo přidat reference do My Research.
    • 3. Ze složky My Research zvolte Export Citations a zvolte možnost Export directly to Refworks.
    • 4. Tato akce vám automaticky otevře okno s Refworks a načte reference, které později najdete ve složce Last Imported Folder.[9]

    Rychlé importování dat je možné díky tvz. Import filtrům, které dešifrují informace exportované z jednotlivých databází a přenášejí je do Refworks. Pro jednotlivé databáze existují či se neustále vyvíjejí různé filtry. [10]

    Zároveň můžete převádět data do RefWorks i z jiných citačních softwarů (např. EndNote). S nahranými daty pak můžete dále pracovat, například je třídit ve složkách nebo sdílet. Velmi oblíbená je funkce Write’n’Cite, která umožňuje při psaní prací pomocí Microsoft Wordu vkládat citace díky jedinému kliknutí.[11]


    Refworks má neomezenou velikost knihovny samotných referencí, a prostor pro poznámky a anotace o velikosti jednoho gigabytu. Mezi jeho nástroji sice nenajdeme automatickou opravu pravopisu, ale za to je software schopný detekovat duplikáty již existujících referencí. Vyhledávání v uživatelově knihovně je možné v různých polích s použitím Booleovských operátorů. Je dostupné i rozšířené vyhledávání. Účet se dá otevřít a editovat několika uživateli najednou (např. pro práci ve skupinách). Refworks má oproti jiným citačním softwarům integrovaný RSS Feed reader. Pro fungování na telefonech existuje verze RefMobile. [12] Velké porovnání jednotlivých funkcí systému s Endnote a Zotero je dostupné pro zájemce na http://www.library.wisc.edu/citation-managers/comparison.html.

    Co se týče online citačních softwarů, RefWorks dnes patří mezi ty nejkvalitnější svého druhu. [13]


    Použitá literatura:

    1. RefWorks: About us. RefWorks [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/about_us.asp
    2. RefWorks: FAQs. RefWorks [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: https://www.refworks.com/content/path_learn/faqs.asp#q1
    3. RefWorks: Purchase RefWorks. RefWorks [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: https://www.refworks.com/content/path_learn/purchase.asp
    4. A Brief Review of RefWorks. O'Really? [online]. 2008-06-08 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://duncan.hull.name/2008/06/20/a-brief-review-of-refworks/
    5. RefWorks-COS Collection: RefWorks only. JISC Collections [online]. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.jisc-collections.ac.uk/Catalogue/Agreements/YearlyAgreements/979
    6. Electronic Resources Reviews and Reports. Issues in Science & Technology Librarianship [online]. 2010 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.istl.org/10-summer/electronic.html
    7. Refworks: Products. Refworks [online]. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/products/alumni/faqs.asp
    8. Importing From Online Data Vendors. Refworks [online]. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.refworks.com/refworks/help/Exporting_from_Data_Services_and_Importing_into_RefWorks.htm
    9. Importing From Online Data Vendors. Refworks [online]. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.refworks.com/refworks/help/Exporting_from_Data_Services_and_Importing_into_RefWorks.htm
    10. Refworks: Products. Refworks [online]. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.refworks.com/content/products/import_filter.asp
    11. Refworks: Příručka uživatele. RefWorks [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné z: https://www.refworks.com/content/documents/RefWorks_Quick_Start_Guide_Czech.pdf
    12. Citation Managers Comparison. University of Wisconsin - Madison Libraries [online]. 2011-09-11 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.library.wisc.edu/citation-managers/comparison.html
    13. KRČÁL, Martin. Bibliografické reference a citační software. Elektronické informační zdroje. Podzimní semestr 2011. [prezentace].[cit. 2011-12-31]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/podzim2011/VIKBA20/um/?studium=537169


    Endnote (již zpracováno na: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/EndNote)

    ProCite (Sylva Šimůnková 263669)

    Logo ProCite.jpg

    Zpracovala: Sylva Šimůnková (263669)

    Stav : odevzdáno, opraveno

    ProCite® je komerční softwarový nástroj firmy Thomson Routers pro správu a generování bibliografie (seznamu použité literatury). Je možné jej bezplatně otestovat jako plně funkční zkušební verzi (Free Trial), která je uživateli dostupná v rozsahu dvaceti přístupů (po jejichž využití je k dalšímu používání nutné software zaplatit). [1]

    Software ProCite (nejnovější je verze 5) je určen jak pro knihovníky a informační specialisty, tak i pro studenty, autory a pro všechny, kteří pracují s odkazy.

    ProCite je schopný exportovat záznamy jak z externích nosičů, tak i z internetu a databází (např. ProQuest, Medline, ISI Web of Science atd.). Práci s tímto software usnadňuje 650 předdefinovaných citačních stylů, jejichž počet lze ještě navýšit definováním stylů vlastních. [2]

    ProCite používá pro ukládání jednotlivých záznamů databázi, která může obsahovat až 45 polí, která lze přizpůsobit dle uživatelova přání. Obsahuje také předpřipravené nabídky citací, například pro články, knihy, e-maily, webové stránky apod. Software ProCite je svými funkcemi podobný software EndNote, je však „profesionálnější a ke zvládnutí náročnější aplikací. (…) ProCite lze použít jak k editaci a sofistikované archivaci citací (a informací obecně), tak k tvorbě mnoha přehledů a soupisů (bibliografie, publikační přehledy, akviziční soupisy), které nejen vědeckým pracovníkům výrazně usnadní publikační aktivity. Na tomto místě je ještě vhodné čtenáře upozornit, že ProCite není primárně určen pro "domácí" použití a lépe se tak hodí do prostředí knihoven, univerzit, výzkumných ústavů a podobných institucí.“ [3]

    Náhled software ProCite5

    Základní funkce ProCite:

    • "Cite While You Write (vyhledávání a vkládání citací přímo z programu MS Word)
    • automatická tvorba různých přehledů a tabulek ve Wordu (seznam použité literatury na základě automaticky vyhledaných citací v dokumentu, vyobrazení v textu apod.) včetně předdefinovaných šablon
    • ukázková databáze určená pro výuku
    • kontrola duplicit
    • tvorba předmětových bibliografií
    • tisk jednotlivých citací i celých přehledů
    • vyhledávání pomocí protokolu Z39.50
    • více než 650 předdefinovaných stylů pro formátování citací, možnost tvorby vlastních
    • provázání záznamů s webovou stránkou nebo souborem
    • automatické ukládání webových stránek pro práci offline
    • přístup k několika stům katalogů světových a univerzitních knihoven a bibliografickým databázím (Medline, ISI Web of Science, ProQuest apod.) pomocí protokolu Z39.50 přímo z ProCite a snadný import výsledků vyhledávání
    • možnost importu citací z dalších online či offline zdrojů
    • přenášení záznamů mezi databázemi metodou "Drag and Drop"
    • příkaz "Go To" pro přímé vyhledávání záznamů
    • přizpůsobení zobrazovaných polí potřebám uživatele
    • třídění záznamů s podporou češtiny, polštiny a dalších "nestandardních" jazyků
    • pokročilé vyhledávání v knihovně citací s využíváním booleovských operátorů
    • jednoduchý update ze stránek ISI" [4]


    Veškeré informace jsou dostupné na oficiální adrese produktu: http://www.procite.com


    Použité zdroje:

    1. ProCite for Windows and Macintosh [online]. [cit. 2012-02-02]. Product Information. Dostupné z: http://procite.com/pcinfo.asp
    2. Infogram: Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. [cit. 2012-02-02]. Bibliografické manažery. Dostupné z: http://www.infogram.cz/findInSection.do?sectionId=1115&categoryId=1173
    3. ŠIMRAL, Břetislav. Citační software. Ikaros: Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2004, roč. 8, č. 11, [cit. 2011-12-07]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1808. URN-NBN:cz-ik1808. ISSN 1212-5075.
    4. ŠIMRAL, Břetislav. Citační software. Ikaros: Elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2004, roč. 8, č. 11, [cit. 2011-12-07]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1808. URN-NBN:cz-ik1808. ISSN 1212-5075.

    Citace.com

    Zpracovala: Julie Haladová (učo 382364)

    Stav: odevzdáno

    Definice

    Citace.com je internetový portál pro citace a citování. Nabízí služby již od roku 2004; postupně rozšiřuje možnosti využití i modely pro citování podle platných norem. Na konci roku 2011 byl portál inovován a kromě nového loga překvapil své klienty i úplně novým uživatelským rozhraním. Je zde možnost vlastního účtu, který umožňuje správu, editaci, sdílení, zpřístupňování a hodnocení citací, dělení do složek a archiv záznamů. Nově rozšířené služby obsahují také přebírání citací z významných katalogů knihoven a knižních prodejců. Dále pak portál nabízí možnost vkládání anotací, poznámek, obsahů a obálek. Citace.com můžeme využívat i bez registrace, ovšem bez rozšířených možností.


    Služby portálu můžeme rozčlenit na:

    1) generátor citací - nejpopulárnější služba portálu (k dispozici je již její třetí verze).

    Pro využití generátoru vybereme příslušný model podle druhu citovaného dokumentu (či části dokumentu) a zadáváním do předpřipravených polí vytvoříme citaci. Služba doplní příslušnou interpunkci a druh písma a seřadí údaje do normovaného pořadí. V nové verzi generátoru se již nesetkáme s tzv. "povinnými poli", které se musely vyplnit pro vytvoření záznamu. Celým procesem vytváření citace nás provádí nápovědy u modulů i jednotlivých polí při vyplňování údajů. Například je důležité odlišit webovou stránku od webového sídla nebo nezaměnit tvůrce šablony webu od autora obsahu.

    V generátoru jsou modely pro citování:

    • monografií (tištěné i elektronické)
    • kapitol (tištěné i elektronické)
    • článků (tištěné i elektronické)
    • sborníků (tištěné i elektronické)
    • příspěvků ve sborníku (tištěné i elektronické)
    • akademických prací (tištěné i elektronické)
    • kartografických materiálů (např. mapy)
    • patentů
    • norem
    • legislativních dokumentů (zákony, vyhlášky)
    • nepublikovaných dokumentů (tzv. šedá literatura, rukopisy)
    • elektronických příspěvků
    • webových sídel
    • webových stránek
    • příspěvků do webového sídla
    • jiných dokumentů (takovým dokumentem může být například nahrávka přednášky)

    2) služby knihovnám

    • možnost implementace citací knihovních jednotek do katalogů knihoven (pro sytém Aleph i KPWin)

    3) soupis interpretací předpisů k citování

    • seznamy a přístupy k normám a jejich interpretacím
    • včetně nějnovější interpretace normy ISO 690, podle které také na KISK citujeme (platná od 1. 4. 2011, volně ke stáhnutí)

    Tipy pro studenty k využívání generátoru

    • Generátor je skvělá věc. ALE BEZ ELEMENTÁRNÍ ZNALOSTI PRAVIDEL CITOVÁNÍ NEMŮŽE ZARUČIT SPRÁVNOST CITACÍ. Je tedy silně doporučováno si před tvorbou citací zejména do seminárních a diplomových prací pročíst aktuální interpretaci platné citační normy a citace si po vytvoření zkontrolovat.
    • Je užitečné si před tvorbou citace ujasnit, co (jaký dokument?) doopravdy citujeme a je-li možné citovat jen část dokumentu (kapitolu, příspěvek). Citace pak totiž tvoří přesnější odkaz na původní dílo.
    • Využívejte nápovědy systému. Zabrání chybám způsobeným napsáním nesprávného údaje do neodpovídajícího pole.
    • Norma ISO 690 není používána ve všech odborných pracovištích. Pokud studujete či pracujete i v jiných vědeckých ústavech (než KISK FF MUNI), může se stát, že citace z generátoru nebude pro určitý obor vhodná. Zvláště odborná periodika vyžadují po autorech přizpůsobení se internímu způsobu citování. Ověřte si požadavky na Vaši odbornou práci.
    • Najdete-li v citačním software chybu, připomínkujte tvůrce portálu. Citace.com je využívaná především studenty, takže to vlastně děláte pro sebe a své kolegy.
    • Využívejte uživatelský účet. Ukládaní záznamů citací a jejich editace Vám může v budoucnu výrazně usnadnit práci.

    Použité zdroje

    • Citace.com: vše o citování literatury a dokumentů [online]. Verze 3.0 . ©2004-2011 [cit. 2012-01-02]. Dostupné z: http://citace.com/
    • KRČÁL, Martin. Vánoční dáreček od Citace.com. In: Inflow: information journal [online]. [2011-12-12], ©2007–2012 [cit. 2012-01-02]. Dostupné z:http://www.inflow.cz/vanocni-darecek-od-citacecom. ISSN 1802-9736

    Reference Manager

    Firma ISI ResearchSoft uvedla první verzi Reference Managera na trh v roce 1998. Nyní je Reference Manager ve verzi 12. Reference Manager se v ČR dodává prostřednictvím zastupující firmy Scitech ceny pro koncové uživatele jsou 8879 kč bez dph pro akademickou sféru, studenty a pro množstevní odběry jsou různé slevy. Reference Manager je primárně především nástrojem pro ukládání, editování a organizovaní citací, s následnou možností vkládat do textu aplikací Cite While You Write. Předností RM je možnost sdílení referencí v pracovní skupině, publikace referencí na webu, nebo intranetu. Reference Manager je nejvíce běžně používaný lidmi, kteří se chtějí podělit o centrální databázi odkazů a potřebují mít více uživatelů přidávání a editaci záznamů současně. Můžete určit, zda uživatelé mohou provádět úpravy do databáze. Konkurenční balíčky EndNote a ProCite nenabízí tuto funkci. Reference Manager obsahuje mimo jiné funkci "Instant Formatting" která umožní psát odkazy přímo ve formátu časopisu, pro který píšete (ze stovek definovaných stylů) anebo vytvořte styl svůj, podle potřeby. Reference Manager je vybaven komunikačním protokolem Z39.50 který umožňuje stahování referencí ze vzdálených katalogů a databází. V programu najdeme před konfigurované možnosti vyhledávání z ISI Web of Science, PubMed. Uživatelské prostředí je velice dobře zpracování a práce s referencemi a databázemi je jednoduchá. Provázanost funkce Cite While You Write a MS Word je také bezproblémová. Důsledná podpora ze strany vývojáře znamená velké množství literatury různé tutoriály. Stěžejní funkcí je organizovat a archivovat bibligrafické citace. Bývá hojně využíván studenty knihovníky, ale i akademickými pracovníky. Výhodou, která stojí za pozornost je, že program umožňuje správu citačních databází (tato funkce je bez omezení na počet i na kapacitu) Dále je možné přistupovat současně několika uživatelům. Funkce, která stojí za zmínění je možnost jednoduché tvorby oborových databází s podporou pro pracovníky. Struktura programu a nabídka funkcí jasně ukazuje, kdo má být hlavním uživatelem tohoto softwaru - knihovny, laboratoře či velké výzkumné ústavy. Program umožňuje současný přístup většího počtu uživatelů či automatickou tvorbu bibliografií. Stěžejní funkcí programu je možnost jednoduchého publikování obsahu databází a je jedno zda v internetu nebo v lokální síti.

    Minimální HW a SW požadavky: Windows 2000 a vyšší, Pentium nebo kompatibilní procesor, 90 MB volného místa, minimálně 256 MB RAM, CD-ROM pro instalaci

    Použité zdroje

    Šimral, Břetislav. Citační software. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 11 [cit. 30.11.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1808>. URN-NBN:cz-ik1808. ISSN 1212-5075.

    Reference Manager [online].The Thomson Corporation, 2004 [cit. 2011-11-30]. Reference Manager for Windows Product Information. Dostupné z WWW: <http://www.refman.com/rminfo.asp>.

    Reference Manager 11 [online]. 2004 [cit. 2011-11-30]. Reference Manager 11. Dostupné z WWW: <http://www.gtpcc.org/gtpcc/referencemanager11.htm>.

    DRASAR. SciTech software [online]. Praha: SciTech, 2009-06-01 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://www.scitech.cz/software.htm


    Zpracoval:(Michal Pavlů 388399)--Michal Pavlů 29. 11. 2011, 21:59 (CET) odevzdáno

    Další citační SW

    Biblioscape

    Biblioscape byl poprvé představen v roce 1998 aktuální verze je 9. Vývoj softwaru má na svědomí firma CG informace je určen výhradně pro systém MS Windows. Je součástí balíku programů, z nichž je dobré představit ještě jeho zjednodušenou, neplacenou verzi BiblioExpress a webový server BiblioWeb. Biblioscape 9 lze pro vyzkoušení stáhnout na stránkách www.biblioscape.com v triál verzi (100MB) která je omezena stovkou zadání. Koupit program Biblioscape lze od odlehčené verze Lite, která neobsahuje moduly Notes a Categories za 79 dolarů. Až po nejvybavenější verzi Librarian za 699 dolarů. Pro akademické použití lze uplatnit nárok na slevu, ale podmínkou je email s doménou *.edu nebo *.ac. případně lze slevu pro univerzity dojednat emailem sales@biblioscape.com. Na stránkách výrobce lze také najít fórum, kde se řeší různé problémy s programem Biblioscape. UI programu je podobné prostředí MS Office základní horní lišta programu obsahuje záložky home kde se zakládá, zálohuje a obnovuje databáze. V druhé záložce je samotné přidávání záznamů s možností hledání v různých zdrojích od webu až přes protokol Z39.50 např. v Britské knihovně. Základní charakteristikou programu je možnost publikování bibliografických databází na internetu. Program obsahuje kontrolu pravopisu s možností editace vlastních slovníků. Program zvládne vytváření odkazů na plné texty na různé nosiče či na prostředí internetu. Samozřejmostí je možnost vytvářet odkazy na plné texty, ať již jde o dokumenty umístěné s tím, že mohou mít zaměření oborově nebo projektově. Finální formát citace může uživatel vidět v okně náhledu, s možností jednoduchého editování jednotlivých polí pro zápis bibliografických údajů. Jistě zajímavou funkcí je, že zatímco uživatel dělá výzkum v rámci integrovaného prohlížeče Biblioscape může si zachytit webové stránky jako Biblioscape poznámku s kterou lze dál pracovat v programu Biblioscape. U bibliografií, uživatel může vybrat z více než 2000 výstupních stylů nebo vytvořit nové. Zaměřme se nyní na možnost, že pomocí programu BiblioWeb můžeme publikovat citace do prostředí internetu. BiblioWeb server vytváří katalog publikací přístupný přes protokol http. Uživatelé do něj mohou nahlížet, vyhledávat záznamy lze i do katalogu přidávat a editovat publikace. Nastavení serveru je jednoduchá záležitost stačí jen spustit soubor biblioweb.exe

    Minimální SW požadavky: Windows XP / Vista / 7 Both 32 & 64 bit

    Použité zdroje

    Šimral, Břetislav. Citační software. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 11 [cit. 30.11.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1808>. URN-NBN:cz-ik1808. ISSN 1212-5075.

    Biblioscape - bibliography software for researchers to generate citations [online]. 1997 [cit. 2011-11-30]. Biblioscape 9. Dostupné z WWW: <http://www.biblioscape.com/#section=page-references>.

    Biblioscape. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 31. 8. 2011 [cit. 2012-2-4]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Biblioscape

    Zpracoval: Michal Pavlů (388399) --Michal Pavlů 29. 11. 2011, 21:58 (CET) odevzdáno

    Citation

    Citation program od softwarové firmy AskSam je který je v určitých ohledech se známým softwarem EndNote srovnatelný, ale jeho kvalit co se grafického a uživatelského rozhraní nedosahuje. Program je nyní ve verzi 9.6 je určen pro platformu Windows. Triál verze lze stáhnout až po jednoduché registraci. Zkušební verze Citation je plně funkční verze programu která je aktivní po dobu 30 dnů. Po vypršení této doby lze program zakoupit za 99 dolarů. Potencionálnímu zákazníkovi přijdou i další e-maily s jednoduchým tutoriálem jak program používat. Program má jednoduché rozhraní a lze jej snadno používat nutno však dodat, že některé záložky jsou nelogické. Graficky již působí zastaralým dojmem. Primární účel softwaru Citation je správa bibliografických záznamů a organizace dalších poznámek k aktuálně řešenému výzkumnému problému. Citation umožňuje snadno zařazovat a sledovat citace. Pro úpravu obsahuje mnoho různých přednastavených formátů. Poznámky nebo citace mohou být do programu vkládány pomocí formulářů, které vycházejí z klasických katalogizačních lístků. Záznamy mohou být propojeny s citovaným dokumentem a lze doplnit klíčovými slovy. Program podporuje práci s vlastními poznámkami. Příjemnou funkcí je, že všechny záznamy jsou kontrolovány na správnost pravopisu. Výrobce uvádí, že jeho software je vhodný také na tvorbu sylabů nebo doporučené literatury. Umožnuje psát v různých stylech v APA, MLA nebo v dalších více jak tisíc stylů. S programem Citation se vyvarujete nechtěnému plagiátorství tím, že drží všechny své poznámky a bibliografické informace v úhledně organizované databázi. Slevy na nákup pro univerzitní prostředí, školy nebo jiné instituce jsou možné po dohodě s obchodním oddělením společnosti.

    Minimální HW a SW požadavky: Windows 98 a vyšší, Pentium nebo kompatibilní procesor, 25 MB volného místa, minimálně 128 MB RAM

    Použité zdroje

    Šimral, Břetislav. Citační software. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 11 [cit. 30.11.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1808>. URN-NBN:cz-ik1808. ISSN 1212-5075.

    AskSam [online]. 1985 [cit. 2011-11-30]. AskSam - Citation Bibliographic and Research Note Software. Dostupné z WWW: <http://www.asksam.com/citation.asp>.

    Zpracoval: Michal Pavlů (388399) --Michal Pavlů 29. 11. 2011, 21:58 (CET)odevzdáno

    Citace

    Citační etika (Lucie Górecká, 382574)

    Zpracovala: Lucie Górecká (UČO: 382574)

    Stav: odevzdáno


    Intelektuální vlastnictví v ČR je chráněno autorským zákonem č. 121/2000 Sb., který stanovuje v jakých případech je možné použít výňatky z cizích děl, zároveň zdůrazňuje, že je autor práce povinen dodržovat citační etiku. Citační etika vyžaduje, aby autor zveřejnil veškeré informační prameny, které použil pro svoji práci tak, aby je bylo možné identifikovat. Je žádoucí, aby autor zřetelně označil převzaté části od částí, které jsou jeho vlastní. Pro citace částí děl se proto doporučuje je typograficky odlišit od dalšího textu např. „kurzívou“. Na konec nebo na začátek této části uvádíme identifikační údaje, které v práci odkazují na úplnou citaci.


    Jak citovat

    Citování informačních zdrojů má svá pravidla, řídí se určitými předpisy a normami. V České republice je nejrozšířenější norma ISO 690 a ISO 690-2. Existuje však mnoho různých způsobů citování, tzv. citačních stylů. Citační zvyklosti se mohou lišit u jednotlivých oborů. Také jednotlivé odborné časopisy mají různé požadavky na to, jak mají autoři článků citovat. Způsoby citování se také mohou lišit na různých vysokých školách. Vždy se snažte dodržovat pravidla platná na vaší vzdělávací instituci a způsob citování konzultujte s vyučujícím. Bibliografické citace zpravidla uvádíme na konci celé publikace nebo na konci její části (kapitoly, oddíly, atd.) jako seznam použité literatury. Forma citací musí být v celé práci jednotná. Struktura jednotlivých citací se však od sebe liší podle typů citovaných dokumentů. Soupis je možno uspořádat:

    • abecedně (nejčastěji podle příjmení autora)
    • v číselné posloupnousti, která však musí odpovídat pořadí odkazů v textu
    • lze citace rozdělit i podle tématických celků nebo podle druhůů dokumentů a uvnitř jednotlivých celků abecedně


    Proč citovat

    • bigliografická citace je zdroj informací pro čtenáře, recenzenta, oponenta dokumentu
    • autor dokazuje vlastní znalost zpracovanéh tématu
    • identifikace a zpětné vyhledání dokumentu, příp. zdroj odkazu další literatury
    • dodržení autorské etiky (a autorského zákona)
    • vytváření tzv. Skrytých bibliografií (seznam literatury = bibliografie uvedené přímo v konkrétním dokumentu nebo informující o další literatuře k danému předmětu či tématu)


    Prohřešky autorů vůči citační etice

    • Necitování děl, ze kterých autor čerpal (snaha o zastření plagiátorství neo pouhá nedbalost).
    • Citování děl, která autor nepoužil (citování tzv. „kapacit“ v daném oboru nebo snaha vytvoři dojem, že bylo použito více informačních zdrojů).
    • Citace vlastních děl – tzv. autocitace (snaha propagovat sama sebe, i když starší dílo zcela nesouvisí nebo se týká pouze okrajově díla nového.
    • Nepřesné a neúplné citace (ztížení identifikace díla, ze kterého autor čerpal).


    Použitá literatura

    BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 1 - Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3. [online]. c1999-2004, poslední aktualizace 11. 11. 2004 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z WWW: <http://www.boldis.cz/citace/citace1.ps>.

    FARKAŠOVÁ, Blanka. Jak správně citovat. [online]. c11. listopadu 2004, [2011-12-31]. Dostupné z: <http://www.citace.com/clanky.php?ukol=1>.

    Citační etika & bibliografické citace.[online]. c28.1.2011, [cit. 2011-12-31]. Dostupné z WWW: <http://ciks.vse.cz/navody/citace.aspx>.

    NEDOMOVÁ, Martina; KŘIVÁNEK, Petr; ŠKYŘÍK, Petr. Jak správně citovat. In Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Kurz práce s informacemi [online - e-learnigový kurz]. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2007 [cit. 2011-12-31]. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/kurz_prace_s_informacemi.html>.

    Citační normy a styly (Michaela Kočová, 383529)

    Zpracovala: Michaela Kočová (383529)

    Stav: odevzdáno, opraveno


    Citační styly jsou pravidla, podle kterých se vytváří citace.

    Existuje mnoho způsobů, jak citovat použitou literaturu. Nejvíce rozšířeným stylem citování v České republice je citační norma ČSN ISO 690:2011, která nahradila dříve používané ČSN ISO 690 z prosince 1996 a ČSN ISO 690-2 z ledna 2000.


    Citační norma ČSN ISO 690:2011

    Tato norma je platná od 1. dubna 2011, je to česká verze mezinárodní normy ISO 690:2010. Norma se zabývá citacemi publikovaných dokumnetů, ale i dalších materiálů, jako jsou např. zvukové dokumenty, fotografie, filmy atd.[1]


    Další nejčastěji používané citační styly

    • ACS

    Tento styl se používá v oboru chemie a časopisech, které vydává společenost American Chemical Society. Nejčastějším způsobem citování u tohoto stylu je author-number system, méně používaným je author-date system (zdroje jsou uváděny přímo v textu formou zkrácených citací, které odkazují na bibliografické citace v soupisu literatury).

    • APA

    APA je jedna z nejčastěji používaných citačních norem, je to citační norma Americké psychologické asociace (American Psychological Association). Nejčastěji se používá ve společenských vědách, ale také v oblasti lékařství a techniky. Tato citační norma používá způsob citování, který se nazývá author-date system.

    • CSE

    Tato norma vznikla díky spolku Council of Science Editors. Umožňuje více variant citování, jako jsou Citation-Sequence (CS), Citation-Name (CN) a Name-Year (NY).

    • Chicago

    Tento styl byl vytvořen v 90. letech 19. století. Je nejvíce používán ve společenských, historických a humanitních vědách (např. v literatuře, jazykovědě).

    Umožňuje 2 způsoby citování:

    • notes and bibliography - používaný v humanitních vědách; na zdroje v textu je odkazováno formou bibliografických citací v poznámkách a text je doplněn závěrečným seznamem použitých zdrojů
    • author-date system - používaný v přírodních a společenských vědách
    • MLA
    Tento styl je používaný v humanitních vědách, vydává ho The Modern Language Association of America. Způsob citování spočívá ve vkládání jednoduchých citací v průběhu textu, které jsou propojené s abecedně seřazeným soupisem bibliografických citací na konci dokumentu.
    • Harvard
    Harvard používá způsob author-date system. Poprvé byl tento styl citování použit profesorem anatomie a ředitelem zoologické laboratoře Edwardem Laurensem Markem v časopise Bulletin of the Museum of Comparative Zoology.
    • Vancouver
    Tento styl se používá především v oboru lékařství, je používán např. v biomedicínských časopisech. Často se také označuje jako NLM system (National Library of Medicine).[2][3]
    • ANSI/NISO Z39.29
    Tato norma je založena na odkazování přímo v textu nebo na konci dokumentu. Současná používaná verze vznikla v roce 2005.[4]

    Ostatní styly
    • AIP
    AIP je citační styl vytvořený The American Institute of Physics.
    • ASA
    ASA je citační styl Americké sociologické asociace (The American Sociological Association). Je založen na metodě author-date system a vychází z citačního stylu Chicago.
    • IEEE
    Styl The Institute of Electrical and Electronic Engineers Style se používá především v technických oborech.
    • Turabian
    Turabian styl byl vytvořen v roce 1937 a jeho autorkou je Kate L. Turabian.[2]

    Použité zdroje
    1. BIERNÁTOVÁ, Olga a SKŮPA, Jan. Bibliografické odkazy a citace dokumentů: dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011 [online]. Brno, 2011. [cit. 2011-12-20]. Dostupné z http://www.citace.com/soubory/csniso690-interpretace.pdf
    2. 2,0 2,1 KRATOCHVÍL, Jiří a kol. Metodika tvorby bibliografických citací [online]. Brno, 2010. ISSN 1802-128X. [cit. 2011-12-20]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/lf/js10/metodika/web/ebook_citace.html#
    3. Citation. In: Wikipedia: the free encyklopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 21. 12. 2011. [cit. 2011-12-28]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Citation
    4. DAVIS, Kim. American National Standard for Bibliographic References. In: eHow: Discover the expert in you [online]. [cit. 2012-01-29]. Dostupné z http://www.ehow.com/about_6687719_american-national-standard-bibliographic-references.html

    Bibliometrie a scientometrie (Martina Skohoutilová, 384198)

    Zpracovala: Martina Skohoutilová (384198)
    Stav: opraveno

    Bibliometrie

    Bibliometrie je analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace a zabývá se aplikací matematických a statistických metod na dokumenty (články, časopisy, monografie, patenty)[1]. Příkladem může být analýza kvantitativního růstu literatury. Bibliometrické metody jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání, myšlení a komunikace znalostí[2]. Pohybuje se tedy na úrovni dokumentů a směřuje k formulaci kvantitativních zákonitostí. Bibliometrie se chápe jako součást informetrie anebo scientometrie, prakticky se však s těmito disciplínami výrazně překrývá.[1]

    Historie

    Francis Joseph Cole a N. B. Eales se pokusili ukázat fluktuaci zájmu o obor anatomie v práci Statistická analýza literatury, kterou publikovali roku 1917. P. L. K. a E. M. Grossovi položili základy citační analýzy roku 1927, kdy analyzovali citace k článkům v chemických časopisech. Pojem bibliometrie zavedl roku 1969 Alan Prichard, do té doby se používal pojem statistická bibliografie.[2]

    Bibliometrické zákony
    • Lotkův zákon (1926). Tzv. zákon vědecké produktivity je významným prostředkem k měření produktivity vědecké práce.
    • Bradfordův zákon (1934). Tzv. zákon rozptylu (distribuce publikací) popisuje rozložení (rozptyl) dokumentů (relevantních článků v odborných periodikách) ve specifických disciplínách nebo pro určitou (vědní) oblast.
    • Zipfův zákon (1945). Tzv. zákon výskytu slov popisuje pořadí slov podle frekvence (četnosti) jejich výskytu v textu. Vyjadřuje vztah mezi pořadím klíčových slov uspořádaných podle frekvence jejich výskytu. [3]
    • Priceův zákon (1963). Tzv. zákon druhé odmocniny vědecké produktivity říká, že počet kvalitních vědců z celkového množství je roven druhé odmocnině tohoto celkového počtu vědců.
    • Garfieldův zákon. Podle tohoto tzv. zákonu koncentrace má každá vědecká oblast svůj určitý počet základních časopisů.
    • Senguptův zákon (1992). Tzv. zákon bibliometrie (též zákon růstu vědeckých poznatků) se zabývá články, které se stále více objevují i v časopisech z jiného vědního oboru. [4]


    Příklady zdrojů dat pro bibliometrickou analýzu



    Scientometrie

    Scientometrie byla dříve nazývaná naukometrií. Zabývá se měřením kvality a kvantity ve vědě, měřením jejích vstupů a výstupu[1]. Zkoumá z širšího pohledu zákonitosti vědecké produktivity a její výslednou úspěšnost (prospěšnost)[2] a to především v přírodních vědách[5]. Je širší oblastí než librametrics (kvantifikace knihovní činnosti) a je součástí obecnější vědy scientologie (věda o vědě)[2]. Využívá metod bibliometrie a infometrie (též informetrie), přičemž základní metodou je citační analýza. Zatímco bibliometrie je zaměřená na informace o publikacích (dokumentech), scientometrie je její nadstavbou. Hodnotí pokročilost vědy, úroveň jejího rozvoje a vliv a význam pro společnost. Její výsledky jsou používány pro vědecký management a plánování vědy.

    Historie

    Za zakladatele jsou považováni Eugen Garfield a Derek John de Solla Price, kteří se scientometrií zabývali v 50. letech 20. století.[6]


    Citace

    1. 1,0 1,1 1,2 KOHOUTEK, Rudolf. ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. c2005-2006 [cit. 2011-10-22]. Bibliometrie. Dostupné z WWW: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/bibliometrie
    2. 2,0 2,1 2,2 2,3 MURYSOVÁ, Tereza. Možnosti využití bibliometrických metod. Seminární práce. Univerzita Karlova. Dostupné z WWW: http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm
    3. KUČEROVÁ, Helena. Vyšší odborná škola informačních služeb [online]. 1. 4. 2011 [cit. 2011-10-22]. Kvantitativni metody. Dostupné z WWW: http://web.sks.cz/users/ku/ZIZ/kvant.htm
    4. KRZEMIŃSKÁ, Gabriela. Srovnávací bibliometrická analýza oborových časopisů: Inflow, Ikaros a Knihovna-knihovnická revue. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 50 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Ladislava Suchá. Dostupné z WWW: http://www.is.muni.cz/th/261467/ff_b/Krzeminska_diplomova_prace.pdf
    5. Vydavatelství VŠCHT Praha [online]. c2006 [cit. 2011-10-22]. Scientometrie. Dostupné z WWW: http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-005/hesla/scientometrie.html
    6. JELÍNKOVÁ, Blanka. Problémy bibliometrie. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2005. 77 s. Vedoucí diplomové bakalářské práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupné z WWW: www.phil.muni.cz/~bjelinko/bakalarka/bakalarka-blanka.doc



    Použité zdroje



    Další zdroje

    • SOUČEK, Martin. Informační věda [online]. Praha: ÚISK FF UK [cit. 2011-10-23]. Dostupné z WWW: www.informacniveda.cz/dwn/1003/1162_informacni_veda.pdf
    • VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2008 [cit. 2011-10-22]. Dostupné z WWW: http://tarantula.ruk.cuni.cz/KPSV-9-version1-scientometrie.pdf
    • VŠCHT - Vysoká Škola Chemicko-Technologická v Praze: Ústav chemie přírodních látek VŠCHT Praha [online]. c2009 [cit. 2011-10-22]. Informetrie, scientometrie, bibliometrie. Dostupné z WWW: http://www.vscht.cz/lam/new/VK_Scio.pdf



    Citační indexy

    Impact Factor (Veronika Víšková, UČO: 270306)

    Zpracovala: Veronika Víšková (UČO: 270306)

    Stav: odevzdáno


    Základní charakteristika
    Jedná se o základní bibliometrický časopisecký indikátor, nástroj pro hodnocení časopisů na základě citovanosti. Má podobu čísla s nejvýše třemi desetinnými místy. Toto číslo je vždy platné pouze pro určitý časopis a určitý rok. Vztahuje se jen na časopis jako celek, neplatí pro jednotlivé články či jejich autory.
    Impact Factor (IF) vyjadřuje průměrnou pravděpodobnost citovanosti, frekvenci, s jakou je průměrný článek uveřejněný v daném časopise citován. Ukazuje také prestiž časopisu, jeho vědeckou důležitost a jaký dopad v rámci oboru má.
    IF se počítá jako podíl počtu citačních ohlasů v určitém roce na jakýkoli z článků, které daný časopis uveřejnil v předchozích dvou letech, ku celkovému počtu článků tohoto časopisu za ono dvouletí.[1] Pro výpočet IF se standardně používá časový rámec právě dvou let, může však být počítán pro delší i kratší období.


    Historie
    IF byl poprvé popsán v roce 1955 Eugenem Garfieldem v časopise Science, a to v rámci projektu, jehož cílem bylo vytvoření citačních rejstříků. Název Impact Factor byl však poprvé použit až v roce 1963. Garfield na jeho tvorbě spolupracoval s Irvingem H. Sherem, jeho cílem bylo vytvořit takový nástroj, který by bránil nekritickému citování podvodných, neúplných nebo zastaralých údajů, které by pak mohly být v následujících článcích kritizovány.[1]
    V roce 1961 byl IF využit při sestavování Science Citation Index (SCI). Vedlejším produktem SCI je časopis Journal Citation Reports (JCR), který každoročně shrnuje ve formě statistických přehledů IF jednotlivých časopisů. Původně tištěné výstupy SCI a JCR přešly postupně do elektronické podoby Web of Knowledge, což je prostředí zprostředkovávající přístup k citačním rejstříkům produkovaným Institute of Scientific Information (ISI).[1]
    Zpočátku měl IF sloužit pouze k porovnávání a posuzování kvality jednotlivých časopisů, nezávisle na jejich velikosti. Později se však IF časopisu začal používat i pro hodnocení kvality jeho jednotlivých článků a dokonce autorů. Takový způsob použití IF je mnohými vědci považován za výrazně problematický. Většina nejasností a neshod okolo IF vyplývá právě z jeho nesprávného užívání.


    Co může hodnotu IF ovlivnit

    • Typ publikovaných článků – některé texty (např. přehledové články) jsou citovány častěji než jiné (např. články prezentující nové výzkumné výsledky), takže pokud se časopis zaměřuje na dřívější typ textů, může se tím zvýšit jeho IF.
    • Aktuálnost témat článků.
    • Velikost časopisu (= počet uveřejněných článků).
    • Dostupnost časopisu (např. v elektronické podobě).
    • Název článku a klíčová slova v abstraktu - právě na základě těchto kritérií jsou články vyhledávány v online databázích, takže je jimi ovlivňována dohledatelnost textu a tím i následná citovanost.
    • Časový faktor – IF ovlivňuje i rychlost odezvy na články ze strany recenzentů. Oddálení publikování recenze textu může snížit jeho citovanost a tím negativně ovlivnit výsledný IF časopisu.
    • Jazyk - publikace v jiném než anglickém jazyce a citace v nich nejsou zahrnovány do výpočtu IF, což samozřejmě ne-anglické články a časopisy znevýhodňuje. Lepší dostupnost článků v angličtině také napomáhá jejich vyššímu IF.
    • Počet autorů článku – vyšší počet autorů znamená větší prostor pro autocitace.

    K čemu se IF používá

    • Hodnocení kvality odborných časopisů.
    • Autoři si podle IF vybírají periodika, ve kterých by chtěli uveřejnit svou práci.
    • Editoři naopak IF využívají při výběru autorů a prací, které budou v časopisu publikovány.
    • IF napomáhá knihovníkům při výběru titulů, které by měly být součástí fondu knihovny.
    • IF se využívá při hodnocení vědecké činnosti či produktivity jednotlivců, vědeckých týmů i ústavů. Toto hodnocení pak může být základem pro přidělování grantů, udělování titulů, ocenění, při konkurzech na pracovní místa. Takový přístup je ovšem často kritizován.

    Kritika IF

    • Není vhodný k hodnocení vědeckého výkonu jednotlivců, vědeckých skupin či institucí.
    • Kvůli rozdílným citačním zvyklostem není vhodný ani k interdisciplinárnímu srovnávání časopisů či vědecké výkonnosti jednotlivců nebo institucí.
    • Kritika užívání IF časopisů k hodnocení jednotlivých textů namísto použití počtu citací daných článků.
    • IF je ovlivňován řadou sociologických a statistických faktorů (např. typ časopisu, jeho velikost, oblast zájmu).
    • Malý počet často citovaných článků může výrazně zkreslit celkový IF časopisu.
    • IF favorizuje takové vědecké oblasti, které se rychle vyvíjejí, kde nové myšlenky získávají rychle pozornost.
    • S IF může být snadno manipulováno – např. prostřednictvím autocitací nebo publikováním určitých typů článků. Při výpočtu IF jsou do jmenovatele započítávány jen jisté typy statí, ale do čitatele se započítává citace jakéhokoli textu publikovaného v daném časopise. Pokud tedy časopis bude zahrnovat více článků, jejichž citace se mohou objevit v čitateli, ale ony samy nemohou být zahrnuty ve jmenovateli, mohou tím snadno manipulovat s výsledným IF ve svůj prospěch. (Podle Garfielda[2] tento problém ale do značné míry řeší ISI Journal Performance Indicators, protože do výpočtu IF jsou v této databázi zahrnuty pouze tzv. citovatelné články (tj. ty, které mohou být započítány i do jmenovatele), čímž se předchází zkreslení.)
    • Citace v časopisech, které nejsou součástí Science Citation Index, nejsou zahrnovány do výpočtů IF.
    • Podle některých autorů je samotný počet citací článků časopisu důležitější než IF.

    Poznámky

    1. 1,0 1,1 1,2 ŠPÁLA, Milan. Impakt faktor – Dobrý sluha, ale špatný pán. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 4 [cit. 31.12.2011]. Dostupný na WWW: http://www.ikaros.cz/node/3293. ISSN 1212-5075.
    2. GARFIELD, E. Journal impact factor: a brief review. CMAJ: Canadian Medical Association Journal = Journal De L [online]. 1999, 161, 8, [cit. 2011-12-31]. s. 979-80. Dostupný z WWW: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=cmedm&an=10551195. ISSN 08203946.

    Použitá literatura
    BANKS, M. A.; DELLAVALLE, R. Emerging alternatives to the impact factor. OCLC SYSTEMS AND SERVICES [online]. 2008, 24, 3, [cit. 2011-12-31]. s. 167-173. Dostupný z WWW: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=edsbl&an=RN235423766. ISSN 1065075X.
    DAVIS, Lois. Impact Factor: What is it? Do we need it?. Journal of the Association for Vascular Access. 2010, 15, 3, s. 106. Dostupný také z WWW: http://proquest.umi.com/pqdlink?did=2196669111&Fmt=7&clientId=45397&RQT=309&VName=PQD. ISSN 1552-8855.
    GARFIELD, E. Journal impact factor: a brief review. CMAJ: Canadian Medical Association Journal = Journal De L [online]. 1999, 161, 8, [cit. 2011-12-31]. s. 979-80. Dostupný z WWW: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=cmedm&an=10551195. ISSN 08203946.
    JESSEN, Joanne. What is an impact factor? (Focus on Journals). ASHA leader. 2006, 11, 9, s. 14. Dostupný také z WWW: http://proquest.umi.com/pqdweb?did=1080146821&sid=2&Fmt=6&clientId=45397&RQT=309&VName=PQD. ISSN 1085-9586.
    KURMIS, Andrew P. Understanding the Limitations of the Journal Impact Factor. Journal of Bone & Joint Surgery, American Volume [online]. 2003, 85, 12, [cit. 2011-12-31]. s. 2449-2454. Dostupný z WWW: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=s3h&an=11570953. ISSN 00219355.
    MATHUR, V. P.; SHARMA, A. Impact factor and other standardized measures of journal citation: a perspective. Indian Journal Of Dental Research: Official Publication Of Indian Society For Dental Research [online]. 2009, 20, 1, [cit. 2011-12-31]. s. 81-5. Dostupný z WWW: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=cmedm&an=19336866. ISSN 19983603.
    ŠPÁLA, Milan. Impakt faktor – Dobrý sluha, ale špatný pán. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 4 [cit. 31.12.2011]. Dostupný na WWW: http://www.ikaros.cz/node/3293. ISSN 1212-5075.


    H-index (Myroslava Kutsyn, UČO 97894)

    Zpracovala Myroslava Kutsyn (UČO 97894)

    Stav: opraveno
    Hirschův index (h-index) je nejmladší ze všech indexů hodnotících vědeckou aktivitu autora za celou dobu jeho profesní činnosti nebo skupinu autorů (v rámci instituce) či celé instituce. H-index se vypočítává z citačních ohlasů autora. Automatizovaný výpočet h-indexu lze získat z databází Web of Science a SCOPUS [1]. Zatímco Scopus ve výsledcích nabídne odkazy s diakritikou a záznamy s úplným jménem, Web of Science s diakritikou a s úplnými jmény nepracuje vůbec. Protože obě dvě databáze sledují pouze články z časopisů a příspěvky ze sborníků, nelze v nich zjistit H-index ve vztahu k jiným dokumentům. [2]. H-index lze použít pro srovnání vědců pracujících v jedné vědecké oblasti, neboť je vázáno na vědní disciplínu. Citování se v různých oblastech liší (například v biologii a medicíně h-index bude vyšší než ve fyzice). Výsledky mohou byt zkresleny velkým počtem citací „hitů“ na úkor ostatních publikací daného autora. Také věk autora má vliv na výpočet vědecké aktivity – vědec pracující v oboru déle by měl mít vyšší index. Při obsazování pozic na univerzitách či nominacích nových členů do Národní akademie věd USA (NAS) Hirsche navrhuj používat svůj index pro posouzení kvality badatele [3]

    Definice

    H-index je roven pořadovému číslu publikace, která má počet citací rovný nebo vyšší než její pořadové číslo, přičemž publikace jsou seřazeny sestupně podle počtů obdržených citací [1]


    Výpočet h-indexu

    Například :


    1.Práce A – 25 ohlasů
    2.Práce B - 20 ohlasů
    3.Práce C - 15 ohlasů
    4.Práce D - 8 ohlasů
    5.Práce E - 6 ohlasů
    6.Práce F - 4 ohlasů
    7.Práce G - 0 ohlasů


    Publikace jsou seřazeny sestupně podle počtů citací. Práce E s pořadovým číslem 5 má 6 citačních ohlasů. Číslo 6 je „rovno nebo vyšší“ než číslo 5. Hledané číslo (H-index je) je 5. [4].

    Pokud autor opublikoval padesát článků a každý článek bude mít jeden ohlas, h-index autora je roven 1. H-index=1 bude mít autor, který opublikoval jeden článek mající padesát ohlasů.[5]

    Typické hodnoty h-indexu v USA po 20 letech vědecké práce:
    10 – 12, docent
    18, profesor
    20, úspěšný vědec
    40, výjimečný vědec
    60, unikátní vědec [6]


    Hlavní předností H-indexu je jeho jednoduchost a „odvoditelnost z jednoduchého seznamu“.
    Kromě množství taky měří „viditelnost“, tedy jak již bylo uvedeno výše, že stejný H-index bude mít jak vědec s jednou citovanou publikací, tak vědec s větším množstvím citovaných publikací [7]

    Citace:

    1. 1,0 1,1 H-index. Ústřední knihovna ČVUT. [online]. Praha: Ústřední knihovna ČVUT, ©2010. [cit. 2011-10-29]. Dostupné z: http://knihovny.cvut.cz/veda/hodnoceni-vavai/h-index.html
    2. Co je to h-index a jak ho zjistit v bázích dat Web of Science a Scopus. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. ©1998–2011. [23-11-2011]. Dostupne z: http://knihovna.vsb.cz/sluzby/h-index.htm
    3. Hirschův index a česká věda. Vesmír [on-line]. 2009, roč. 55, č. 9. [cit. 2011-10-29]. ISSN 1214-4029 .Dostupne z: http://www.pshady.vesmir.cz/clanek/hirschuv-index-a-ceska-veda#tpoz
    4. SKALOVÁ, Hana. Hirschův index [prezentace]. Praha: Ústav vědeckých informací 1. LF a VFN, 14 listopadu 2006, změneno 7. Května 2009. [cit. 2001-10-29]. Snímek 4. Dostupné z: http://uvi.lf1.cuni.cz/Data/files/UVI/h-index/hirschuv-index-h-index.ppt?
    5. Hirschův index. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida: Wikipedia Foundation, last modified on 4.10.2011 [cit. 2011-11-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hirsch%C5%AFv_index
    6. VŠCHT - Vysoká Škola Chemicko-Technologická v Praze: Ústav chemie přírodních látek VŠCHT Praha [online]. c2009 [cit. 2011-10-22]. Informetrie, scientometrie, bibliometrie. Dostupné z WWW: http://www.vscht.cz/lam/new/VK_Scio.pdf
    7. VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Informetrie, scientometrie a bibliometrie. SOUČEK, Martin. Informační věda [online]. Praha: Univerzita Karlova, 4.9.2009, s. 35 – 55. Dostupné z http://www.informacniveda.cz/dwn/1003/1162_informacni_veda.pdf

    Použité zdroje:



    jiné

    vyberte jiný index, založte nové heslo na úrovni Impact Factor

    Citační rejstříky

    Zpracovala: Michaela Matoušková (383 425)

    Stav: odevzdáno.

    Citační rejstřík (anglicky citation index) je soubor záznamů odborných článků (z vybraných odborných a vědeckých časopisů) s důrazem na jejich bibliografické reference, které se shromažďují za účelem jejich dalšího využití, např. pro citační analýzu.[1] Tyto rejstříky tedy tvoří propojení mezi citovanými a citujícími autory vědeckých prací.[2] Jedná se tedy o sekundární informační prameny, které mají zpravidla tyto části: seznam citovaných dokumentů, seznam citujících dokumentů a případně permutovaný předmětový rejstřík. [3]

    Citační rejstříky mají dnes nejčastěji podobu databází, dříve se však distribuovaly v tištěné formě. Jejich počátek je spjatý se jménem Eugena Garfielda, který se zabýval měřením významu vědeckých časopisů a stal se zakladatelem Institutu pro vědecké informace (Institute for Scientific Information, ISI). Garfield (spolu s W.C. Adairem) navrhují roku 1955 vydávat tzv."citační rejstřík", v listopadu 1963 vydává ISI první svazek citačního rejstříku Scientific Citation Index (SCI, citace za rok 1961). Postupně jsou připravovány také další rejstříky: Social Science Citation Index (SSCI, 1973) a Art & Humanities Citation Index (AHCI, 1979).

    Dnes jsou tyto rejstříky integrovány a od roku 1997 zpřístupněny přes portál Web of Science. V roce 2001 došlo k propojení citačních rejstříků s dalšími databázemi a službami ISI, které jsou dnes dostupné přes jednotné rozhraní Web of Knowledge.[1] Citační rejstříky se zde již neomezují jen na vědecké časopisy, vznikly také rejstříky konferenční literatury.[4]


    Možnosti využití citačních rejstříků:

    • zjišťování citovanosti článků a autorů, citačních vazeb
    • zjišťování významu jednotlivých vědeckých časopisů
    • mapování struktury vědy
    • analýza trendů a predikcí vývoje vědy a jejích změn
    • zkoumání vzorců vědeck/ref>. Je širší oblastí než librametrics (kvantifikace knihovní činnosti) a je součástí obecnější vědy scientologie (věda o vědě)é komunikace
    • rozvoj scientometrie, bibliometrie a infometrie[1]


    Citační rejstříky na Web of Science:

    1. vědecké časopisy:
      • Science Citation Index Expanded (přírodní a technické vědy, od roku 1900)
      • Social Science Citation Index (společenské vědy, od roku 1956)
      • Art & Humanities Citation Index (humanitní vědy a uměnověda, od roku 1975)
    2. konferenční literatura:
      • Conference Proceedings Citation Index - Science (přírodní vědy, od 1990)
      • Conference Proceedings Citation Index - Social Sciences and Humanities (společenské a humanitní vědy, uměnověda, také od 1990)[4]


    Za konkurenta portálu Web of Knowledge je považována multioborová citační a abstraktová databáze SCOPUS, která se více zaměřuje na evropskou produkci.[5]


    Poznámka:
    Srovnáním databází Web of Science a SCOPUS se zabývá diplomová práce Mgr. Ivy Šebelové, DiS.

    • ŠEBELOVÁ, I. Význam citačních rejstříků pro vyhledávání dokumentů: Web of Science a Scopus. Brno, 2008, 120s., 4s. příloh. Dostupné z Archivu závěrečných prací Masarykovy university na adrese https://is.muni.cz/th/64913/ff_m/Diplomova_prace.pdf.


    Použitá literatura:

    1. 1,0 1,1 1,2 SCHWARZ, Josef. Před 40 lety začala zlatá éra citačních rejstříků vědecké literatury. Ikaros [online]. 2003, roč. 7, č. 11 [cit. 21.10.2011]. ISSN 1212-5075. Dostupný z http://www.ikaros.cz/node/1520
    2. VOTÍPKOVÁ, Marie. Český citační rejstřík - nový nástroj hodnocení lékařského výzkumu. In: Sborník konference Inforum 2002[online]. Praha: Albertina icome Praha, 2002 [cit. 21.10.2011]. ISSN 1801-2213. Dostupné z http://www.inforum.cz/archiv/inforum2002/prednaska27.htm
    3. ŠVEJDA, Jan. Citační rejstřík. In: vydavatelstvi.vscht.cz [online]. VŠCHT, [2006] [cit. 19.12.2011]. Dostupné z http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-005/hesla/citaCnI_rejstRIk.html
    4. 4,0 4,1 Citační rejstříky. econlib.cz [online]. c2003 - 2011 [cit. 21.10.2011]. Dostupné z http://www.econlib.cz/veda/citacni-rejstriky.html
    5. Scopus. Portál elektronických informačních zdrojů [online]. Poslední modifikace stránky 9. 8. 2011 16:33:12 [cit. 21.10.2011]. Dostupné z http://ezdroje.muni.cz/prehled/zdroj.php?lang=cs&id=54

    Rešerše

    Princip tvorby (Veronika Svobodová, UČO: 383939)

    Zpracovala: Veronika Svobodová, 383939

    Stav: opraveno


    Slovo rešerše pochází s francouzského slova La Reserche, což znamená hledání. Rešerše je proces vyhledávání ve formě dokumentografických nebo faktografických , popř. plných textů dokumentů. Zpracovává se na základě rešeršního požadavku, který zadává uživatel. Požadavek je zformulován pomocí dotazovacího jazyka do rešeršního dotazu. Podle charakteru obsažených informací se rozlišuje dokumentografická nebo faktografická rešerše.[1]

    Rešerši předchází informační potřeba, která vzniká z nedostatku informací, které potřebujeme k vyřešení úkolu či nějakého problému. Pokud svoji potřebu jasně zformulujeme a konkretizujeme, vytvoří se tak informační požadavek, který se v momentě, kdy se stane předmětem vyhledávání informací stane rešeršním požadavkem. Rešeršní dotaz vzniká, když rešeršní požadavek vyjádříme v dotazovacím jazyce určitého systému (databáze, katalog, vyhledávací nástroj). Výsledkem rešeršní činnosti je rešerše.

    Postup:

    1. etapa – příprava
      • formulace a analýza rešeršního požadavku
      • volba vhodného vyhledávacího zdroje a nástroje
      • kombinování klíčových slov – rešeršní dotaz
    2. etapa – vyhledávání
      • vlastní vyhledávání
      • ladění rešeršního dotazu
    3. etapa - zpracování
      • rešerše

    1. etapa - příprava

    Správná formulace požadavku je důležitá pro nalezení relevantních informací. Při formulaci musím porozumět předmětu vyhledávání a správně identifikovat klíčové pojmy. Základem pro identifikaci klíčových pojmů je pochopení předmětu rešerše. Pokud to tak není, pro přiblížení tématu použijeme slovníky či odborné encyklopedie a nastudujeme si základní informace o předmětu.

    Identifikace klíčových pojmů má určitá pravidla:

    • úspěšná pro vyhledávání jsou podstatná jména
    • nepoužíváme slovesa a stop slova

    Dále je potřeba si vyjasnit jaké druhy dokumentů budeme vyhledávat (monografie, odborné články, recenze, absolventské práce,…), v jakém jazyce budou hledané dokumenty, a z jakého časového rozmezí. Po určení klíčových pojmů si stanovujeme vhodné informační zdroje a vyhledávácí nástroje. Je důležitá brát v úvahu, jestli jsou pro nás podstatné odborné, všeobecné nebo populární informace. Dále z jakých druhů dokumentů chceme čerpat (tištěné monografie, webové prezentace, články, ...)a v jakých druzích zdrojů budeme hledat (databáze, on-line katalogy, předmětové adresáře). Při formulaci rešeršního dotazu budeme určené klíčové pojmy dávat do vzájemných vztahů pomocí booleovských operátorů.

    2. etapa – vyhledávání

    Zde přichází na řadu vlastní vyhledávání. Pro postup si zvolíme některou z rešeršních strategií. Po vlastním vyhledávání dochází k ladění rešeršního dotazu. To znamená, že si vyhodnotíme relevanci nalezených informací. Hodnotíme, zda nalezené informace jsou pro nás přínosné a odpovídají našim potřebám. Při ladění rešeršního dotazu využíváme některé taktiky pro snížení nebo zvýšení počtu dokumentů.

    • zkombinování klíčových slov
    • použití dalšího vymezení
    • využití proximitních operátorů
    • použití podřazených termínů
    • uvedení synonym

    3. etapa - zpracování

    Zpracování výsledků rešerše do výstupního dokumentu.Formální úpravu rešerše stanovovala v letech 1973 – 2002 norma ČSN 010198 Formální úprava rešerše. Současná struktura rešerší z této normy vychází. Rešerše se skládá ze tří částí: titulní list, analytický list a základní část. Titulní list obsahuje základní údaje. Název a adresu instituce, která rešerši vypracovala, název rešerše, datum ukončení rešerše (datum musí být úplné, tzn. den, měsíc, rok, ) jména zadavatele a zpracovatele. Analytický list obsahuje údaje: klasifikační znaky (klíčová slova, předmětová hesla, MDT), časové a jazykové vymezení, zvolené uspořádání dokumentů (abecedně, chronologicky, časově nebo uspořádání abecedně dle zdroje viz vzor), výčet a charakteristiky použitých informačních zdrojů a celkový počet vyhledaných záznamů. Základní část je samotný soupis záznamů dokumentů, které jsou uspořádány buď chronologicky nebo abecedně. Záznamy musí být zpracované dle norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Pokud soupis obsahuje knihy i časopisy rozdělíme je od sebe do dvou skupin. Pro lepší představu si prohlédněte vzor rešerše


    Poznámky:

    1. ŠVEJDA, Jan. Rešerše. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2011-11-29]. Dostupné z:<http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001832&local_base=KTD>.

    Použité zdroje:

    1. Akademická knihovna JU [online].[cit. 2011-11-29]. Jak hledat informace - rešeršní činnost. Dostupné z: http://www.lib.jcu.cz/docs/ak-ikurz-resersni-cinnost.pdf.
    2. Elektronický portál studijních materiálů[online].[cit 2011-11-29]. Jak hledat informace. Dostupné z: http://elektra.ff.cuni.cz/ingram/pdf-manualy/Jak%20hledat%20informace.pdf
    3. ŠVEJDA, Jan. Rešerše. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2011-11-29]. Dostupné z:<http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001832&local_base=KTD>.
    4. MALEČKOVÁ, Monika – MÁCKOVÁ, Zdeňka – TROCHTOVÁ, Eva. Jak hledat informace [online]. 2010-03-22 [cit. 2010-11-29]. Dostupné z WWW: <https://is.muni.cz/el/1421/jaro2010/KPI11/index.qwarp?prejit=2162813>.
    5. MÍRKOVÁ, Miluše. Bibliografická a rešeršní činnost. 2 lekce.: Rešerše - 2. část [online]. Plzeň: Univerzitní knihovna ZČU, 2008 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: <http://home.zcu.cz/~mirkova/Rekvalifikacni_kurz/BR_3_Reserse.ppt >

    Strategie při vyhledávání

    Zpracovala: Dagmar Šiková (UČO 384300) Stav: odevzdáno


    Výsledek při vyhledávání relevantních informací je závislý na dobře zvoleném dotazu a strategii. Kombinací jednotlivých technik můžeme získat požadované informace v mnohem rychlejším čase a hlavně v mnohem vyšší kvalitě. Při formulování dotazu v odborných databázích obvykle nemůžeme zadávat dotaz v podobě přirozené řeči. Je nutné dobře zvolit klíčová slova, zcela vynechat tzv. STOP slova, jako jsou předložky, spojky, přísudky apod. a vztahy mezi těmito klíčovými slovy vytvořit pomocí operátorů. Rozlišujeme dva typy operátorů – Booleovské a proximitní.


    Booleovské operátory

    Booleovské operátory jsou pojmenovány po Georgi Booleovi a mezi nejužívanější patří AND, OR a NOT.

    • AND se používá pro zúžení výsledku. Umístěním operátoru AND mezi klíčová slova znamená, že se vyhledají pouze ty dokumenty, které obsahují všechna klíčová slova spojená tímto operátorem.
    • OR rozšiřuje výsledek vyhledávání. Pokud umístíme operátor OR mezi klíčová slova, vyhledají se nám všechny dokumenty, které obsahují alespoň jeden zvolený termín.
    • NOT zužuje počet vyhledaných dokumentů. Slovo umístěné za operátorem OR je vyloučeno z vyhledávání. Budou nalezeny pouze ty dokumenty, které obsahují slovo před tímto operátorem a současně neobsahují ta slova, která jsou za operátorem OR.


    Proximitní operátory

    Proximitní operátory sledují kromě výskytu slov i jejich vzdálenost a pořadí.

    • NEAR – maximální vzdálenost, v jaké se mají hledané výrazy vyskytovat, nezáleží na pořadí.
    • WITHIN – vzdálenost, v jaké se mohou hledaná slova vyskytovat, záleží na pořadí.
    • NOT WITHIN – zadaná slova nesmí být blíže než je zadaný počet slov.
    • ADJACENT – hledaná slova musí spolu bezprostředně sousedit bez ohledu na pořadí.
    • PRECEDE BY – první slovo musí druhému bezprostředně předcházet o zadaný počet n slov.
    • FOLLOWED BY – určuje pořadí, slova se budou v záznamu vyskytovat v takovém pořadí, jak byla zapsána.
    • SENTENCE – hledaná slova se budou ve výsledném dokumentu vyskytovat v jedné větě.
    • PARAGRAPH – hledané výrazy se musí vyskytovat v rámci jednoho odstavce.


    Rešeršní strategie

    Booleovské a proximitní operátory usnadňují formulování dotazu, což nemusí vždy stačit, pro nalezení vhodné informace. Je potřeba naučit se formulovat dotazy podle konkrétních informačních potřeb a na základě toho zvolit vhodnou rešeršní strategii. Rozlišujeme tři základní strategie při vyhledávání informací:

    • strategie stavebních kamenů
    • strategie rostoucí perly
    • strategie osekávání


    Strategie stavebních kamenů Tato strategie spočívá v tom, že si na základě našeho informačního požadavku stanovíme klíčové pojmy – stavební kameny, které následně skládáme k sobě. Při této strategii se využívá synonym a nadřazených a podřazených pojmů. Pro formulaci dotazu se často používá operátor AND.


    Strategie rostoucí perly Tato strategie spočívá v tom, že si stanovíme nejspecifičtější a co nejzákladnější pojem, který vyhledáme, a na základě jeho popisných údajů (autor, klíčová slova atd.) rozšiřujeme naše hledání o další pojmy. Tím zvyšujeme i počet výsledků. Jeden výsledek tak přinese další skupinu pojmů pro vyhledávání a tím se počet výsledků zvětšuje jako koule.


    Strategie osekávání Na rozdíl od předchozí strategie rostoucí perly, spočívá strategie osekávání v přesně opačném postupu. Nejprve formulujeme co nejširší dotaz s cílem získat, co možná nejvíce výsledků, které následně pomocí různých technik zužujeme. Pro „osekání“ výsledků můžeme využít např. zúžení dotazu jen na konkrétní období, můžeme se zaměřit jen na zdroje v určitém jazyce nebo na konkrétní typ dokumentů. U této strategie se často používá operátor NOT.


    Rešeršní praxe je následně taková, že libovolně kombinujeme výše uvedené základní strategie. Podobně jako skládáním 3 základních barev - červené, zelené, modré - získáváme všechny další barevné odstíny, stejně tak kombinací tří základních strategií pro vyhledávání vytváříme různé rešeršní postupy.


    Použitá literatura

    Zásady vyhledávání v EIZ

    Zpracovala: Blanka Svobodová(382 680)Stav: Odevzdáno

    Na úplném začátku vyhledávání si musíme ujasnit, co vlastně hledáme. Podle toho si poté vybíráme zdroje, ve kterých chceme vyhledávat. Je důležité uvědomit si, jaký typ informace potřebujeme.

    V případě, že hledáme obecné shrnutí, nebo souhrnnou informativní práci, stačí nám vyhledávat na volně dostupných stránkách.

    Pokud ale chceme odborný článek, týkající se úzkého tématu, nebo dokonce odbornou práci, je lepší informace hledat ve specializovaných zdrojích, které mají obvykle omezený přístup.

    Platí, že pokud se naučíte vyhledávat v alespoň jedné databázi, už se lépe orientujete i v dalších. Před každým vyhledáváním je dobré přečíst si nápovědu pro vyhledávání.

    Je důležité uvědomit si, jak aktuální informace potřebujeme. V případě, že chceme co nejčerstvější, je dobré vyhledávat v informačních zdrojích, které nabízejí plné texty. Pokud je třeba co nejpřesnější informace a nezáleží na jejím stáří, je dobré vyhledávat ve zdrojích, které nabízejí bibliografické záznamy dokumentů, které se poté dají vypůjčit v knihovně.

    Před samotným začátkem vyhledáváním je třeba mít jasno v tom, co chcete najít, ale také mít promyšlené téma, klíčová slova a vztahy mezi nimi. Také časové, jazykové či geografické vymezení a druh dokumentů, které chcete vyhledávat.

    Právě správná definice tématu a klíčových hesel dopomůže k nalezení toho, co potřebujeme. Pro správná klíčová hesla existuje několik zásad:

    • Vyhněte se obecným slovům a termínům, které se používají ve více oborech, nebo nejsou jednoznačná.
    • Vybírejte konkrétní popisná slova.
    • Pokud hledáte ve více zdrojích, většinou si nevystačíte s jedním dotazem. Pokud nenaleznete potřebné množství informací, zkuste dotaz změnit.
    • Pro změnu dotazu využijte vhodných synonym, vztahů mezi slovy.
    • V databázích je možnost dotazovat se na jednu určitou část dokumentu. Můžeme hledat podle autora, názvu, předmětových hesel, nebo i v plném textu.
    • Je výhodné vyhledávat v abstraktech, protože shrnují v malém obsahu celou práci.

    Ve chvíli, kdy máte zvoleno téma, jaký druh dokumentů a v jakém jazyce potřebujete, je potřeba vybrat zdroje ve kterých budete hledat.

    Je potřebné mít základní informace o tom, jaké zdroje můžete použít, aby byly nalezené informace co nejrelevantnější těm, které potřebujete.

    Ve chvíli, kdy je rozhodnuto o zdroji ve kterém chcete vyhledávat, je důležité správně formulovat dotaz. Správná formulace dotazu závisí na zdroji, ve kterém chcete vyhledávat. Je potřeba naformulovat klíčová slova tak, aby jim Vámi vybraný zdroj rozuměl. Nejde jen o to, jak se klíčová slova napíšou, ale také o jejich spojení pomocí operátorů pro vyjádření vztahů mezi nimi.

    Použitá literatura:

    Osobní nástroje